Legalizace znamená výzvu hned na několika frontách, například v oblasti distribuce, zdanění, způsobu konzumace, bezpečnosti i veřejného zdraví.Jedna zásadní otázka je ale palčivější než všechny ostatní – stane se z pěstování konopí průmyslové odvětví, ve kterém budou velké společnosti produkovat obrovskou spoustu zboží „na jedno brdo“? Nebo budou prosperovat spíše drobní zemědělci, kteří vsadí na jedinečnost vlastních a lokálně pěstovaných odrůd? Podle některých analýz není ovládnutí trhu velkými koncerny nevyhnutelné. Právě naopak – místní produkce má, podobně jako ve vinařství, zcela reálnou budoucnost.
Potíž s masovou produkcí
V pěstování konopí ve Spojených státech v současnosti kralují drobní pěstitelé. Díky tomu, že pěstují v malém měřítku, nebudí pozornost federálních úřadů. Mnozí však předpokládají, že až bude federální prohibice konopí zrušena, přivede volný trh tyto drobné zemědělce ke krachu. Jakmile by začaly velké firmy, které už tak produkují levné zboží, ceny ještě snižovat, nemusela by už být produkce v malém výnosná.
Některé státy podnikly kroky k ochraně drobných producentů konopí, které velkým společnostem zabraňují převzít trh.
V nedávno publikované studii se uvádí, že „legalizace konopí zpřístupňuje trh velkým společnostem, včetně tabákových firem, které mají finanční prostředky, technologii na poli designu, (…) silný marketing i politické páky na to, aby trh s konopím přetransformovaly.“
Na druhou stranu existují dobré důvody, proč o nevyhnutelnosti ovládnutí trhu velkoproducenty pochybovat. V první řadě není jasné, zda je možné tuto rostlinu pěstovat ve velkém jako třeba tabák. Slovo „konopí“ zastřešuje stovky jednotlivých odrůd, každá vyžaduje odlišné podmínky a z každé vzniká unikátní produkt. Od farmářů jsem se dozvěděl, že některé odrůdy jsou nechvalně proslulé tím, jak těžko se pěstují. Takové odrůdy by tedy bylo obtížné produkovat ve velkém, aniž by se to citelně odrazilo na kvalitě.
Navíc není moc pravděpodobné, že by pěstování konopí fungovalo zcela bez regulací. Řada států nastavuje přísná pravidla a nechce dovolit velkým koncernům, aby konopný průmysl ovládly. Například v Kalifornii doporučuje komise expertů zabývající se touto problematikou „silně regulovaný trh, nikoli trh volný a neregulovaný. Legalizace v Kalifornii by neměla vést k nové zlaté horečce.“ Dále dodává, že „cílem by mělo být zabránit nárůstu průmyslové velkovýroby konopí, kterou by ovládlo jen několik velkých společností.“
Některé státy už podnikly kroky k ochraně drobných zemědělců, které velkým společnostem zabraňují převzít trh. Například právě Kalifornie omezila maximální výměru pěstitelských skleníků na půl hektaru, což je na americké poměry oproti jiným plodinám skutečně málo. Snaha udělat z konopí běžnou zemědělskou komoditu může být mnoha lidem nepříjemná, ale díky podpoře drobných farmářů, která zabrání hrozbě monopolizace velkými firmami, by se politici i jejich voliči mohli stavět k legalizaci otevřeněji.
Podobnosti mezi vinařstvím a pěstováním konopí
Pokud je tedy představa udržitelného pěstování konopí na malých farmách reálná, jak toho lze dosáhnout? Podle mého názoru by pěstitelé, regulátoři i konzumenti mohli těžit z převzetí organizačního modelu vinařství známého jako apelační systém. Apelace je legálně chráněné označení zeměpisného původu produktu.
Slovo „konopí“ zastřešuje stovky jednotlivých odrůd, každá vyžaduje odlišné podmínky a z každé vzniká unikátní produkt.
Je-li například na etiketě napsáno, že víno pochází z kalifornského okresu Napa, můžete si být jistí, že to tak skutečně je. Některé apelace – třeba v Evropě – také zaručují určitou kvalitu a metodu pěstování. Americké apelace většinou zaručují jen místo původu, teoreticky toho ale mohou garantovat mnohem víc – označovat mikroregion, okres, stát nebo i skupinu států. Momentálně ve Spojených státech funguje 236 apelací.
Apelace mohou trh s konopím vylepšit hned několika způsoby. Produktům dávají legálně chráněné označení původu, čímž odlišují místní odrůdy od těch velkovýrobních. To pomáhá chránit drobné pěstitele a farmářské komunity před hrozbou masově produkovaného a tudíž levného konopí, které by jinak mohlo zaplavit trh, protože díky apelaci jsou jejich unikátní produkty jasně rozeznatelné od těch pěstovaných velkými koncerny. Některé apelace, jako třeba ty evropské, mohou navíc farmáře z jednotlivých regionů vést k tomu, že si společně nastaví pěstitelská pravidla a standardy, jež zaručí, že kvalita zboží nebude kolísat a udrží jim dobrou pověst. Apelace navíc mohou podpořit agroturistiku na konopných farmách, stejně jako se tomu děje na vinicích.
Farmáři v kalifornském okresu Mendocino navrhli pro potřeby apelačního systému rozdělit oblast na tyto mikroregiony.
Na obrázku výše je kalifornský okres Mendocino, který tamní farmáři navrhli pro potřeby apelačního systému rozdělit do několika mikroregionů. Doufají, že tím podpoří turismus a zlepší postavení svých značek na trhu.
Ochrana zákazníka
Z pohledu zákazníka přispívá označení původu k ochraně spotřebitele a zaručuje transparentnost produktu. V období prohibice probíhal obchod s konopím většinou na ulici a zákazník neměl tušení, odkud kupované zboží je.
Pěstitelé, regulátoři i konzumenti mohli těžit z převzetí organizačního modelu vinařství známého jako apelační systém.
Vždy přitom existovala nemalá pravděpodobnost, že pochází od drogových kartelů z Mexika a obsahuje celou řadu škodlivin. Ovšem dnes, kdy američtí pěstitelé ve stále větším počtu států dodávají zákazníkům legální konopí, by mohl apelační systém, který kupujícímu poskytne důležité informace, zajistit určitou míru transparentnosti. Zákazníci díky tomu budou mít možnost většího výběru a bude pro ně snazší zařídit se dle svých potřeb, ať už konopí užívají ze zdravotních důvodů, nebo rekreačně.
Apelace nejsou pro konopí univerzálním všelékem. Dokud bude platit federální prohibice, bude jejich prosazení a realizace po celých Spojených státech představovat neřešitelný úkol. Ale v době, kdy se na mnoha místech prosazuje regulovaný trh, by mohly apelace přinést organizační strukturu, kterou potřebujeme, pokud má pěstování a užívání konopí zůstat bezpečné a udržitelné.
Zdroj: http://qz.com
