Základní verze přípravku ayahuaska obsahuje nejméně dvě rostlinné přísady (nejčastěji drcenou liánu Banisteriopsis caapi a listy keře Psychotria viridis), místo nichž lze použít různé náhražky (např. Peganum harmala pro beta-karbolinové alkaloidyobsažené v liáně či Diplopteris cabrerana kvůli dimethyltriptaminu, zkráceně DMT). Účinek preparátu je dále možné modifikovat celou řadu dalších rostlinných druhů.
Výroba a obchodování s DMT je zakázáno dle Úmluvy o psychotropních látkách Organizace spojených národů z roku 1971 a vyskytuje se na Zeleném seznamu Mezinárodního úřadu pro kontrolu omamných látek (International Narcotics Control Board, zkr. INCB) s kódovým označením PD-004. Beta-karboliny (harmalové alkaloidy) evropskou legislativou regulovány nejsou. Místy se proto (a jistě také z tradičních důvodů) setkáme s tím, že je ayahuaska podávána bez DMT jako takzvaná purgahuasca.
Výroba a obchodování s DMT je v EU zakázáno dle Úmluvy o psychotropních látkách Organizace spojených národů
V České republice je DMT ilegální dle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., O seznamech návykových látek. Dle judikátu Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, spisová značka: Tpjn 301/2013, publikovaného pod č. 15/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Trestní část, není dovoleno držet více než 0,60 g DMT v práškové nebo krystalické formě a 0,5 litru ayahuasky. Držení tohoto „většího množství než malého“ je jen přestupek. Každopádně jakákoliv manipulace s touto látkou, respektive přípravkem, tedy i jejich předání či prodání, a to bez omezení množstvím, je považováno za trestný čin (viz Trestní zákoník 40/2009 Sb., § 283–287). Držení nebo pěstování rostlin obsahujících DMT v malém množství je zakázáno dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, § 30/1 j, k pod trestem až do výše 15 000 Kč.
Z tohoto důvodu je u nás ayahuaska užívána subkulturou, která se sdružuje na základě důvěrných neformálních vazeb a sociálních sítí na internetu. Česká subkultura uživatelů tradiční amazonské medicíny není homogenní. Má ale společné specifické problémy a vlastní pohled na sociální realitu. Užívání psychoaktivních látek touto subkulturou probíhá v takzvaných „autonomních zónách“, tedy v situacích a prostředí, kolem nichž se soustřeďují lidé, kteří zakoušejí svou situaci jako nepřijatelnou či nedostatečnou a vymykají se normám, mechanismům a institucím udržujícím ve společnosti disciplínu a kontrolu.
Kdo chce psa bít, hůl si najde.
Francie je jedinou zemí, kde je DMT zakázáno nikoliv kvůli svým účinkům, nýbrž kvůli spojitosti s činností La Maison qui chante, lˈInstitut français de recherche et dˈexpérimentation sur les thérapies traditionnelles (zkr. IFRETT) se sídlem v Nantes. Toto centrum, které ve Francii reprezentuje peruánské centrum Takiwasi, bylo Národním svazem asociací na obranu rodiny a jednotlice (lˈUnion nationale des associations de défense des families et du lˈindividu, zkr. UNADFI) prohlášeno za sektu. Takovéto označení je podle mého názoru nicméně mylné, protože obě centra jsou charakteristická svou otevřeností. Jejich členy by hypoteticky bylo možné označit za představitele nových náboženských hnutí, nicméně jejich aspirace nejsou primárně spirituální, nýbrž terapeutické.
V zemích jako je Nizozemí je užívání ayahuasky uznáno za náboženský akt díky aktivitě tzv. synkretických církví (např. Santo Daime), jimž se podařilo dosáhnout legalizace s ohledem na dodržování náboženských svobod. V ostatních zemích (včetně ČR) není užívání ayahuasky v náboženském kontextu legální, a tak se tyto instituce nachází v tzv. šedé zóně. Hovoří se o nich jako o skrytých (undergroundových nebo tajných) církvích, neboť z důvodu pronásledování nemohou veřejně vykonávat své obřady. Tajná činnost je pak navenek prezentována jako nenáboženská soukromá aktivita.
V Nizozemí je užívání ayahuasky uznáno za náboženský akt.
Co se nakládání s rostlinným materiálem používaným pro přípravu ayahuasky týče, Mezinárodní výbor pro kontrolu drog (zkr. INCB) v bodě 285 své Výroční zprávy z roku 2010 explicitně jmenuje rostliny a rostlinné přípravky (jako jsou ayahuaska, iboga, peyotl, psilocybní houby aj.), které nejsou nejsou předmětem kontroly dle Úmluvy z roku 1971. Jedinými kontrolovanými rostlinami jsou: konopí, mák a koka. Ayahuaska se na žádném seznamu mezinárodně kontrolovaných látek nevyskytuje. „Přípravek“ se v právní terminologii liší od „látky“, což je předmětem protichůdných interpretací.
Dle Nadace na ochranu ayahuasky (Ayahuasca Defense Fund, zkr. ADF), která funguje při Mezinárodním centru pro vzdělávání, výzkum a služby v etnobotanice (International Centre for Ethnobotanical Education, Research and Services, zkr. ICEERS), lze od roku 1999 po celém světě sledovat strmý nárůst v počtech zatčení, k nimž došlo buďto na základě odhalení nádob s ayahuaskou při jejím převozu přes hranice, případně policie odhalila poštovní zásilku s ingrediencemi a následně zadržela pachatele při jejím převzetí. Takovýto případ byl například zdokumentován v Litvě. Případy osob přivedených ke spravedlnosti za údajné obchodování s drogami nicméně většinou končí bez trestního postihu.
Ayahuasku lze užívat bezpečným způsobem
Nutno podotknout, že je třeba rozlišovat mezi „narkotrafikanty“ a „mikrotrafikanty“. Prvním termínem označujeme osoby, které se zabývají průmyslovou výrobou a distribucí ilegálních psychoaktivních látek. Druhý zahrnuje osoby, které se opakovaně dopouštějí trestného činu nedovoleného obchodu s omamnými a psychoaktivními látkami v malém množství. V tomto případě se jedná o delikt nedovoleného podnikání. Takovéto zločiny jsou charakteristické tím, že mají společného pachatele, který jedná sám za sebe a nezávisle na ostatních.
Nežli o mikroobchodu proto někteří autoři preferují hovořit o maloobchodu s ilegálními psychoaktivními látkami. Tímto způsobem lze totiž lépe poukázat na jejich řetězovitou distribuci, k níž dochází kvůli prohibici a snaze o jejich kontrolu, jež jde ruku v ruce se sekularizací některých kulturních praktik a urbanizací sociálního života.
Praktiky spjaté s užíváním tradiční amazonské medicíny jsou přiměřeně bezpečné, pokud jsou dodrženy tradiční aplikační postupy.
Doporučení INCB se neváže na rozhodnutí soudu. Národní a mezinárodní soudy nejsou povinny se jich držet. Takovéto doporučení je obvykle označováno jako „komentář“. V hierarchii mezinárodního práva mají rozhodnutí soudu precedens nad komentáři. V roce 2014 například Evropský soud pro lidská práva (zkr. ECHR) v případu nizozemského člena ayahuaskové církve CEFLURIS, Franklina-Beentjese, dospěl k závěru, že ayahuaska je přípravkem obsahujícím DMT a tudíž se na něj Úmluva z roku 1971 vztahuje. Ve Francii jsou beta-karbolinové alkaloidy na rozdíl od ostatních zemí Evropské unie nelegální.
Mezinárodní úmluvy mají precedens před národními zákony. Úmluvou OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988 byla doplněna určitá opatření, která mají vliv na legální statut rostlin obsahujících psychotropní substance. Dle Čl. 14.2 této Úmluvy by státy měly přijmout příslušná opatření zabraňující nezákonnému pěstování takovýchto rostlin a umožňující je likvidovat, pokud to není v rozporu s dodržováním základních lidských práv, tradičními formami jejich použití a ochranou životního prostředí. Každopádně požadavek na doložení „historických důkazů“, které by dokládaly tradici užívání rostlin, jež se při přípravě ayahuasky používají, lze v zemích Evropské unie splnit jen stěží.
Osoby dotčené místními zákony, například za takových okolností, že zákon omezuje jejich náboženské svobody, se mohou odvolávat k mezinárodním tribunálům, jako je ECHR nebo nebo Interamerický soud pro lidská práva (zkr. IACHR).
Dostupná data naznačují, že praktiky spjaté s užíváním tradiční amazonské medicíny jsou přiměřeně bezpečné, pokud jsou dodrženy tradiční aplikační postupy. Každopádně úvahy o potenciálním terapeutickém využití a lidských právech musí být v rovnováze s otázkou veřejné bezpečnosti.
Je na národních vládách, aby v rámci své vlastní jurisdikce učinily konečné rozhodnutí a zavedly kontrolu nad rostlinami používanými při její přípravě.
Účinný terapeutický nástroj z ayahuasky činí obřad vedený tradičním způsobem zkušeným organizátorem, jenž dohlíží na její přípravu a užívání. Nedodržení pravidel obřadu může zapříčinit výskyt nežádoucích účinků, které mohou mít až fatální následky. Rozhodující význam při organizaci ayahuaskového obřadu hraje takzvaná dieta neboli soubor specifických stravovacích opatření doprovázených sexuální abstinencí. Možné problémy při užívání ayahuasky mohou vycházet také z rizikové osobnostní struktury participantů a jejich nedostatečné informovanosti.
Ohledně právního statutu ayahuasky neexistuje mezi soudci a donucovacími orgány žádná obecná shoda v tom, zda by měla být kvůli obsahu DMT postavena mimo zákon, či nikoliv. Je na národních vládách, aby v rámci své vlastní jurisdikce učinily konečné rozhodnutí a zavedly kontrolu nad rostlinami používanými při její přípravě, resp. nad produktem samotným. V každém případě by mělo být zřejmé, že prohlásit ayahuasku za nelegální kvůli tomu, že obsahuje zakázanou látku, je redukcionistické a neodráží to sociokulturní složitost jejího obřadního užívání. Přitom právě díky obřadu je používání tohoto přípravku nejen bezpečné, ale i vhodné pro léčbu různých civilizačních chorob (např. drogové závislosti).
