Mlčení je někdy výmluvnější výpovědí než jakákoli slova. Mlčení může být známkou úporné snahy nenarušit status quo. Od svého založení v roce 1935 se Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation) k problematice mezinárodní regulace konopí nevyjadřuje. V uplynulých osmdesáti letech došlo k významnému pokroku ve všech oblastech vědy včetně výzkumu konopí a je tedy s podivem, že se postoj WHO nijak nevyvinul a nezměnil. Konopí je stále zařazeno do stejné třídy nebezpečnosti jako morfin, ačkoli aktuální údaje o počtu úmrtí uživatelů ukazují, že je druhá jmenovaná látka nesrovnatelně nebezpečnější.
V rozporu s mezinárodními dohodami
Není překvapením, že se přijetím liberálnějších pravidel kontroly konopí a uzákoněním rekreačního užívání mnoho zemí dostalo do rozporu s rigidní legislativou WHO, mezi jinými například Uruguay, Portugalsko nebo některé americké státy.
Současná klasifikace konopí postrádá logiku, neboť tato rostlina nijak neškodí většině uživatelů a nezpůsobuje fyzickou závislost.
Jako zatím poslední legalizovala konzumaci i pro jiné než léčebné účely Kalifornie, což se může ukázat jako důležitý krok i vzhledem k tomu, že ekonomika tohoto státu letos poprvé svým objevem překonala Velkou Británii a Kalifornie se stala pátým hospodářsky nejsilnějším státem světa.
Systém kontroly narkotik uplatňovaný Organizací spojených národů (OSN) ponechává shromažďování důkazů o jednotlivých látkách právě v rukou WHO a jejími doporučeními se řídí při tvorbě mezinárodních strategií. Postoje WHO se přitom stále více rozcházejí s dostupnými vědeckými poznatky. OSN například stále považuje konopí za startovní drogu, přestože souvislost mezi užíváním konopí a závislostí na nebezpečnějších látkách byla opakovaně vyvrácena.
Ačkoli například ve Velké Británii počet konzumentů konopí v posledních deseti letech klesá, kontinentální Evropa a mnohé státy po celém světě zaznamenaly opačný trend. Průzkum mezi teenagery z 25 zemí ukázal, že zatímco pití alkoholu a kouření tabáku jsou na ústupu, kuřáků konopí přibývá. Konopí je významnou součástí moderního světa a klíčem k jeho úspěšné regulaci je právě přísná kontrola užívání u nezletilých.
Podfinancovaná WHO
Chronická nečinnost nadnárodních institucí v otázce změny protidrogové politiky je předmětem mnoha spekulací a při hledání konsenzu budou všechny strany nepochybně muset učinit větší či menší ústupky. Poněkud opomíjeným faktorem je dlouhodobě nedostatečné financování WHO, která je prakticky permanentně v rozpočtové krizi. Zdrojů je málo a peníze jsou rozdělovány velmi pragmaticky. Mezi priority WHO patří propagace všeobecného zdravotního pojištění, boj s mikrobiálními chorobami a zlepšení dostupnosti nejmodernějších zdravotnických technologií.
Jako zatím poslední legalizovala konzumaci i pro jiné než léčebné účely Kalifornie, což se může ukázat jako velmi důležitý krok.
Prosazování změn kontrolních mechanismů návykových látek rozhodně nepatří mezi nejdůležitější úkoly organizace. Některá uskupení se to nicméně pokouší změnit a na posledním setkání expertní skupiny WHO byly jejím členům předloženy k posouzení závěry několika odborných studií. Byla mezi nimi i podrobná zpráva nadace Beckley a Nezávislé komise pro návykové látky, jejímž závěrem je doporučení na zásadní přehodnocení klasifikace konopí jako látky první třídy nebezpečnosti. Podle názoru autorů dokumentu je současné zařazení v rozporu s nejnovějšími poznatky vědy a brání potenciálnímu výzkumu a rozšíření užívání konopí v medicíně. První zemí, která dala svým občanům možnost legálně užívat konopí pro rekreační účely, byla Uruguay. Plánování systému regulace trvalo tři roky a jeho výsledek by mohl být zdrojem zajímavých informací a zkušeností jak pro WHO, tak pro další státy.
Nově vytvořený úřad – Institut pro regulaci a kontrolu konopí (IRCCA) – musel zdvojnásobit svůj rozpočet, aby zajistil dostatečné množství kvalifikovaného personálu. Neméně důležité byly investice do informativní zdravotní kampaně, která poskytla všem uživatelům informace o možných rizicích spojených s konzumací konopí.
Je zřejmé, že zodpovědná konopná politika založená na potvrzených datech je finančně náročná a vyžaduje nemalé investice do veřejného zdravotnictví, ty by nicméně mohly být pokryty příjmy ze zdanění regulovaného konopí.
Cesta vpřed
Proč na tom vlastně záleží? Současná klasifikace konopí postrádá logiku, neboť nijak neškodí většině uživatelů a nezpůsobuje fyzickou závislost. Legislativní úprava navíc poškozuje jinak bezproblémové dospělé uživatele, které nutí podporovat organizovaný zločin a opatřovat si konopí na černém trhu. Odborníci se sice shodují na tom, že změna je nutná, daleko méně zajedno jsou ale v tom, jak by měla vypadat a probíhat. Každá země bude mít pravděpodobně na regulaci odlišné požadavky. Nadace Beckley nabízí flexibilní regulační systém založený na několika stadiích, který by mohl sloužit jako univerzálně aplikovatelný základní model.
Největší nadějí na změnu postoje WHO je větší aktivita jednoho či více členských států OSN, které by požadovaly revizi stávajících pravidel a dokázaly ji také finančně podpořit. Reformně naladěných zemí je celá řada, například Uruguay, Kanada, Jamajka, Nizozemsko nebo Švýcarsko, a společně by byl jejich hlas lépe slyšet.
Chronická nečinnost nadnárodních institucí v otázce změny protidrogové politiky je předmětem mnoha spekulací.
Podobné prohlášení by nebylo politicky nijak riskantní, protože by požadovalo pouze revizi dostupných faktů, nikoli konkrétní reformy a změny. Výsledky dosavadního snažení jsou nejisté a ani přesunutí konopí do nižší třídy nebezpečnosti není samo o sobě zárukou legalizace. I kdyby se komise rozhodla pro úplné vyřazení konopí ze seznamu návykových látek, bude třeba revidovat a upravit celou řadu dodatků a dalších dokumentů, přičemž je prakticky jisté, že státy propagující striktní protidrogovou politiku by v případě rozhodování o takovém kroku využily svého práva veta.
Pokud se podaří prosadit odbornou revizi protidrogové politiky a podnítit OSN k překlasifikování konopí, má Světová zdravotnická organizace příležitost ovlivnit výrazným způsobem dění ve zdravotnictví na globální úrovni. Jedním z možných kroků by mohlo být přesměrování finančních toků investovaných do represivní politiky k prevenci a omezení rizik. Dobrá politika musí být založena na kvalitní vědecké práci. Omezením zdravotních a sociálních rizik způsobených špatnou drogovou politikou by WHO mohla ukázat svůj zájem o problematiku a také o miliony lidí, kterých se bezprostředně dotýká.
Zdroj: theconversation.com
