Jeden, dva prásky bohatě stačí. Během pár minut už dýchá Jessica pravidelněji a odeznívá i její úzkost. „Konečně mám místo nevolnosti a nepříjemných pocitů normální hlad,“ tvrdí jednatřicetiletá žena z Denveru v Coloradu, která nechtěla uvést celé jméno. Jessica přiznává, že konopí kouří až čtyřikrát a někdy až šestkrát týdně a že na tuto bylinu nedá dopustit. Je totiž jejím nejúčinnějším pomocníkem v boji s anorexií.
Psychické uvolnění
Kouření konopí je pro mladou Američanku jako meditace – uklidňuje ji a je díky němu schopna pozorovat své neuspořádané myšlenky jakoby zpovzdálí, takže se jimi nenechá unést. „Mám nadhled a dokážu vidět své iracionální myšlenky takové, jaké skutečně jsou – jako iracionální bludy. Díky tomu si můžu říct: ‚Bože, to je ale absurdní uvažování – když sním tenhle kousek pizzy, nic strašného se mi přece nestane,‘“ vypráví Jessica. „Navíc mi díky konopí připadá jídlo chutnější a i samotný proces ‚konzumace potravy‘ je příjemnější. Může to znít banálně, ale i to mi výrazně pomáhá. Chronická anorexie vám totiž ničí zažívací ústrojí a může zásadně ovlivnit, jak a kdy pociťujete hlad.“
Když psychoaktivní účinky pominou, výčitky kvůli jídlu se prý nedostavují: „Na rozdíl od některých lidí s poruchou příjmu potravy vnímám své tělo takové, jaké je,“ vysvětluje. „Anorexie je pro mě o sebeovládání. Vlastně je to takový přehnaný perfekcionismus, takže mít po ruce něco, díky čemu to nemusím tak řešit, je pro mě velká úleva.“
Začala jsem kouřit častěji a od té doby už se o kalorie nestarám.
Posedlost kaloriemi
Claire, jednadvacetiletá studentka ze Seattlu, bývala posedlá počítáním kalorií natolik, až se u ní vyvinula porucha příjmu potravy. I ona tvrdí, že jí pomáhá konopí. Když si zapálila poprvé, dostala typickou „žravku“ a najedla se. Konopí ale ovlivnilo její paměť, takže si další den nebyla schopná vzpomenout, kolik kalorií přijala.
„Ze začátku jsem se cítila provinile, ale všimla jsem si, že fyzicky je mi dobře. Navíc to byl dobrý pocit, vzbouřit se takhle proti vlastnímu chorobnému myšlení,“ vysvětluje Claire. „Vzhledem k tomu, že přehled o kaloriích už jsem stejně ztratila, řekla jsem si, že nemůže ničemu uškodit, když je další dva dny nebudu počítat vůbec. Začala jsem kouřit častěji a od té doby už se o kalorie nestarám.“
Jessica i Claire tvrdí, že s konopím to nepřehánějí a nebývají kdovíjak zkouřené. Dávají si jen trochu, aby se uvolnily. „Některé dny se budím s velkou úzkostí a nevolností,“ říká Jessica. „V práci kouřit nemůžu, tak to tam nějak přežiju, a když pak přijdu domů, potáhnu si jednou dvakrát z vaporizéru, abych se zklidnila a dostala chuť na večeři.“
Zkušenosti lékařů
Pro Sonu Patelovou, lékařku z Los Angeles, nejsou takové příběhy ničím novým. Léčebné konopí pacientům doporučuje už devět let. „Léčba anorexie je komplexní záležitost a jedním z cílů je dostat pacienta zpátky na zdravou váhu. S tím může pomoci právě konopí, protože zvyšuje chuť k jídlu,“ vysvětluje a ihned dodává, že tato bylina u pacientů zmírňuje též úzkost. V posledních letech Patelová zaznamenala, že počet anorektiků, kteří vyhledávají konopí jako lék, vzrostl. „Příběhy těch, jimž konopí pomohlo, se staly inspirací pro ostatní pacienty, a ti teď mají odvahu dát této rostlinné léčbě šanci,“ vysvětluje kalifornská lékařka.
Léčebné konopí je momentálně legální ve 25 amerických státech a hlavním městě Washingtonu, ovšem jen ve čtyřech z nich se na seznamu diagnóz, u nichž je léčba konopím povolena, uvádí přímo anorexie. Všechny ale jako pádný důvod uznávají zdravotní potíže s touto poruchou spojené, například nevolnost nebo nekontrolovatelné ubývání na váze.
Objevujeme Ameriku
Zatímco filmy s „huličskou“ tématikou vyobrazují sílu „žravky“ již dlouho, vědci odhalili, proč má bylina takový účinek, teprve nedávno. Studie zveřejněná roku 2014 v časopisu Nature Neuroscience ukázala, že THC aktivuje v mozku receptory zodpovědné za zpracovávání čichových vjemů. To může způsobit, že vnímáme vůně i chutě intenzivněji. Právě díky tomu, že THC způsobuje „žravku“, bylo konopí uznáno jako alternativní podpůrná léčba rakoviny i AIDS, při kterých pacienti často pociťují nevolnost, nechutenství a vážný úbytek na váze.
Role konopí při léčbě mentální anorexie je složitější, protože kromě nevolnosti a nechutenství trpí pacienti často také strachem z jídla, pokřiveným vnímáním vlastního těla a přehnanou potřebou sebeovládání.
„Když odolají touze něco sníst, připadají si silnější. Stimulace jejich chuti k jídlu tedy nutně neřeší neurobiologické problémy, které jsou s jejich nemocí úzce spojeny,“ vysvětluje Dr. Tamara Pryorová, ředitelka oddělení klinického výzkumu Centra pro poruchy příjmu potravy v coloradském Denveru. „Konopí však může mnoha pacientům i tak pomoci – ideálně v kombinaci s psychoterapií.“
Výzkumů, které se zabývají nasazením konopí při léčbě mentální anorexie, je zatím poskrovnu. Podle jedné již třicet let staré studie je konopí jako lék neúčinné a může dokonce u některých pacientů způsobovat psychické obtíže. V novější dánské studii z roku 2013 se naproti tomu tvrdí, že nasazení syntetického THC (dronabinol) vedlo u pacientů k drobnému, ale přesto významnému nárůstu hmotnosti. V další studii z téhož roku, tentokrát z bruselské Katolické univerzity, se uvádí, že laboratorní myši s anorexií, kterým byly podávány kanabinoidy, znovu nabraly váhu a uzdravily se.
Svědectví pacientů
Lidé trpící mentální anorexií tvrdí, že konopí užívají, aby se zklidnili a mohli se najíst. Dr. Gina Bongiornová z Kalifornské univerzity v San Diegu, kde se léčbou poruch příjmu potravy zabývají, se ale k takové léčbě staví skepticky. „Když se pacient potřebuje uklidnit a najíst a spoléhá se přitom na konopí, nikdy se nenaučí ovládat své emoce a nemůže tím pádem vyřešit své skutečné problémy.“ Lékařka Sona Patelová ovšem tyto obavy nesdílí: „Je možné, že někteří pacienti skutečně užívají konopí proto, aby utekli před svými emočními problémy. Jenže při některých diagnózách, jako třeba při posttraumatickém stresu, premenstruační dysforické poruše nebo depresi, pacienti přesně takový únik potřebují. Ani konvenční léky je ve skutečnosti neléčí, pouze tlumí symptomy. A to dokáže konopí také.“
Jednadvacetiletá Jennifer Doucetteová z Britské Kolumbie v Kanadě, kde bylo léčebné konopí legalizováno již v roce 2001, se obává, že si na konopí vybuduje závislost. Kouřit začala před dvěma lety, také ve snaze léčit příznaky anorexie. Tvrdí, že u ní bylinka zvyšuje chuť k jídlu a tlumí úzkost, ale představa, že by ji měla užívat dlouhodobě, se jí nelíbí. Nelíbí se jí ani to, že musí kouřit několikrát denně.
„Neumím si sama sebe bez konopí skoro už ani představit, což mě celkem děsí,“ sdílí své obavy. V červnu se Jennifer zaregistrovala do sedmitýdenního programu pro hospitalizované pacienty a doufá, že se tak své anorexie zbaví nadobro. Program ale pacientům nepovoluje užívat konopí. „Jsem z toho nervózní. Nevím, jak si bez konopí povedu. Chci si ale k jídlu vybudovat zdravý vztah a chci najít způsob, jak to dokázat sama,“ svěřila se nám, než do programu nastoupila.
Vítaná alternativa
Pro mnohé pacienty je konopí oproti běžným psychofarmakům vítanou alternativou. Léky ovlivňující psychiku jsou při léčbě anorexie nasazovány velmi často, jelikož mezi symptomy, které jdou s anorexií mnohdy ruku v ruce, patří například obsedantně-kompulzivní porucha, deprese nebo úzkosti.
„Doktoři mi na úzkost doporučovali běžné léky, ale ty už jsem v minulosti brala a nesnášela jsem je,“ svěřuje se Jennifer Doucetteová. „Potřebovat pilulku, abych se cítila normálně, to mi bylo vždycky proti srsti. Tráva je aspoň přírodní. Je to bylinka, roste ze země… To mi připadá bezpečnější.“ I v úvodu zmiňovaná Jessica upřednostňuje konopí: „Antidepresiva jako Prozac mi sice od úzkosti pomohla, ale připadala jsem si po nich utlumená a apatická. Jenže tenhle útlum a apatii způsobuje už samotná anorexie, takže tím se to jen umocnilo,“ stěžuje si. „Konopí má přitom opačné účinky. Zesiluje všechny smysly a díky němu se cítím víc propojená s vlastními pocity i okolním světem.“ Přestože primárně je při léčbě poruch příjmu potravy využívána kognitivně-behaviorální psychoterapie, je podle časopisu International Journal of Eating Disorders antipsychotická medikace předepisována až 53 procentům pacientů.
Podle menší studie publikované roku 2008 v časopise American Journal of Psychiatry je, co se týče nabývání váhy, antipsychotikum Olanzapine účinnější než konopí. Novější výzkum v časopisu Journal of Clinical Psychiatry ale nenašel žádné důkazy, které by v případě léčby anorexie nasvědčovaly prospěšnosti jakéhokoli antipsychotika. „Na to, jak přesně anorexii vyléčit, jsme bohužel zatím nepřišli a neexistuje žádná psychofarmakoterapie, která by na ni prokazatelně fungovala,“ tvrdí Dr. Tamara Pryorová. „Je sice důležité nedělat o konopí unáhlené závěry, ale myslím, že musíme být ochotní zkoušet nové léčebné postupy. To, co jsme dělali doposud, totiž moc nefunguje.“
Klinika, kde Dr. Pryorová pracuje, je jen pro abstinenty a nepřijímá tedy pacienty, kteří jsou závislí na drogách či alkoholu. Po legalizaci konopí v Coloradu ale musela trochu přizpůsobit pravidla. Přestože užívání konopí stále není podporováno, není již překážkou k přijetí pacienta, pokud bylinu užívá mimo léčebný program.
„Když nám někdo řekne, že ho to uklidňuje, nesoudíme ho a snažíme se pochopit, co přesně to znamená. Pomáhá to tomu člověku tím, že ho to odstřihne od emocí? Nebo to jen zmírní úzkost, takže je pak pacient lépe schopen čelit nesnázím?“ ptá se americká lékařka.
Pro mnohé pacienty je konopí oproti běžným psychofarmakům vítanou alternativou.
Ne pro každého
Negativní vedlejší účinky jsou u konopí vzácné, ale dojít na ně může. „Některým pacientům jsme to museli úplně zakázat, jiným jsme museli snižovat dávky, protože jim to nepomáhalo ani s úzkostí, ani s příjmem potravy a překáželo to v léčbě,“ konstatuje Dr. Pryorová. „Některé pacienty dokonce po užití konopí zasáhla panická ataka nebo intenzivní paranoia. U jednoho se navodil zvláštní stav, kdy mu bylo velmi nevolno, zvracel a neustále cítil potřebu dávat si horké koupele.“
Dalším problémem je nedostatečná kontrola kvality. Na to, jak konopí regulovat a jak prosadit určitá pravidla, si musí většinou jednotlivé okrsky i města přijít samy. Výsledkem je, že dohled nad konopným průmyslem není valný. „Léčebné konopí není federálně regulováno, takže ať už si bylinu koupíte na ulici, nebo v lékárně, váš doktor nemá moc šancí zjistit, co přesně v ní je,“ vysvětluje Dr. Gina Bongiornová z Kalifornské univerzity. „Efektivně dohlížet na užívání konopí je mnohem obtížnější než mít přehled o běžných lécích na předpis, u kterých je lékaři přesně známo složení i správné dávkování.“
Někteří lékaři, jako třeba Sona Patelová, sice pacientům vystavují karty, které je opravňují k užívání léčebného konopí, ze zákona však nesmějí být tito lékaři spojeni s žádnou lékárnou. Ve výsledku pak nemohou nijak ovlivnit, kde a jakou odrůdu si pacienti koupí. Některé navíc vídají jen jednou za rok, když si přijdou prodloužit platnost své karty.
„Vždycky doporučuji používat vaporizéry nebo konopí konzumovat v potravinách. Jde o nejbezpečnější metody užívání, protože pacienta vystavují nejmenšímu možnému množství toxinů a škodlivých chemikálií. Nemůžu už ale nikomu doporučit konkrétní odrůdu ani dávkování, protože lékárny jsou soukromé a každá nabízí vlastní odrůdy, přičemž stejná odrůda může mít v různých výdejnách různý obsah a poměr kanabinoidů,“ vysvětluje Dr. Patelová.
Pokus omyl
Většinu problémů, které při užívání konopí nastanou, lze ale podle Dr. Patelové vyřešit jednoduše změnou užívané odrůdy. Podle toho, jak jsou různé produkty označeny, lze většinou určit, zda jsou spíše euforizující, nebo naopak působí spíše jako sedativa. Pro pacienty trpící depresí jsou tak vhodnější odrůdy stimulující a nabuzující, které by ale u jiných pacientů mohly vyvolat panickou ataku. Celkově ale mají podle Dr. Patelové pacienti s konopím mnohem méně špatných zkušeností, než tomu bývá u klasických psychofarmak.
Když se Dr. Tamara Pryorová rozhodla na Mezinárodní konferenci o poruchách příjmu potravy pohovořit o svých zkušenostech s léčením pacientů konopím, mnoho jejích kolegů to znervóznilo.„Mám pocit, že když vám tohle řeknu, ocitnu se na tenkém ledě. Také si ale myslím, že pro lékaře je důležité mít v otázkách léčby naprosto otevřenou mysl,“ začala svou přednášku. „Pacientům často vyčítáme utkvělé a obsesivní představy, sami ale přitom ve své profesi leckdy uvažujeme stejně.“
K jejímu údivu byl její projev přijat velmi pozitivně. Po skončení prezentace musela ještě dlouho odpovídat na dodatečné otázky z publika. „Dává mi to naději. Věřím, že s postupnou změnou přístupu k léčbě konopím se otevře cesta k tolik potřebnému výzkumu v této oblasti.“
Zdroj: cosmopolitan.com
