Aktuální článek
Prohibice drog vaše dítě neochrání

Prohibice drog vaše dítě neochrání

  • Tři různé pohledy na svět, jediný závěr: dokud jsou drogy nelegální, nikdo není v bezpečí. Říká to Neil Woods, bývalý policista a současný předseda britské pobočky legalizační organizace LEAP, potvrzuje to Anne-Marie Cockburnová, jejíž dcera Martha tragicky zemřela v patnácti letech na předávkování, a souhlasí i Jane Slaterová, která dlouhodobě bojuje za reformu protidrogové politiky v rámci organizace Transform Drug Policy. Všichni tři se shodují na tom, že prohibice nefunguje a že protidrogové zákony je třeba změnit.

„Tvrdit, že drogy by měly zůstat zakázané, protože mi zabily dva syny, by bylo pošetilé,“ vysvětluje Ray Lakeman. „Oba dobře věděli, že se jedná o nelegální látky, a přesto je užívali. Stejně tak jako mnozí další si byli dobře vědomi toho, že drogy mohou být nebezpečné a že svým jednáním porušují zákon, a přesto jim neodolali.“

Mohlo to být i vaše dítě

Jaques (20) a Torin (19) zemřeli v roce 2009 na předávkování extází, kterou si koupili od neznámého dealera na takzvaném dark webu. Jejich otec Ray se po této tragédii přidal ke kampani Anyone’s Child (Mohlo to být i vaše dítě) a stal se tak součástí rozrůstající se skupiny rodičů, kteří na vlastní kůži zjistili, že prohibice drog jejich děti nijak nechrání. Tyto rodiny spojuje nejen zármutek, ale také vědomí, že kdyby jejich syn (nebo dcera, bratranec, blízký kamarád…) užili substanci prověřené kvality, k níž by dostali i podrobný návod na bezpečné použití, mohli by být ještě mezi námi. Z toho důvodu lobbují za regulované a legální užívání všech dnes zakázaných drog.

„Drogy zkrátka byly, jsou a budou součástí života mladých lidí,“ tvrdí Lakeman a ukazuje na videu ložnice svých dospívajících synů, které se ničím nevymykaly normálu. „Když už tomu nemůžeme zabránit, musíme zajistit, aby to bylo bezpečné. Ale zcela zabránit tomu nelze.“

Proč regulovat

„Proč bychom měli regulovat drogy?“ pokládá si řečnickou otázku Jane Slaterová, koordinátorka kampaně Anyone’s Child. „Protože současné zákony týkající se drog rodiny vůbec nechrání.“ Kampaň vznikla poté, co za Slaterovou přišla Anne-Marie Cockburnová, matka patnáctileté Marty, která jednoho letního dne roku 2013 odjela na kole z domu a o pár hodin později se předávkovala jedním a půl gramu extáze s 91procentním obsahem MDMA. Její smrt byla počátečním impulzem pro založení této iniciativy. Byla však pouze jednou událostí z dlouhého, nelítostného seznamu tragédií, k nimž došlo proto, že v současnosti dostupné drogy jsou často příliš silné, jsou užívány v příliš velkých dávkách nebo jsou ve skutečnosti zcela jinou látkou, než za kterou je pokoutní dealeři vydávají.

Kdyby užili substanci prověřené kvality, k níž by dostali i podrobný návod na bezpečné použití, mohli by být ještě mezi námi.

„To, že jsou drogy nelegální, neochrání ani mě, ani těch 50 lidí, kteří u nás (ve Velké Británii – pozn. překladatele) každý týden zemřou kvůli drogám,“ zní úvodní věta webové stránky What Martha Did Next (A co udělala Martha pak).

Vzhůru za předsedou vlády

A nová kampaň rozhodně nezůstává bez povšimnutí. V loňském roce se zástupci iniciativy vydali do sídla britského premiéra na Downing Street 10, aby tam podali petici za úplné přepracování současných britských protidrogových zákonů. V současnosti má Anyone’s Child zastoupení již v devíti zemích, včetně Ugandy a Mexika. Skupina více než 50 rodin, které jsou také členy, podala v dubnu roku 2016 petici na Mimořádném zasedání valného shromáždění OSN k drogové problematice (UNGASS) v New Yorku, v níž opět žádala reformu protidrogových zákonů.

Sama Slaterová se zúčastnila tohoto zasedání společně s Donnou Mayovou, matkou a bojovnicí za reformu protidrogových zákonů, jejíž dcera rovněž zemřela po požití nelegální drogy. Donnu pak na zasedání zmínila i kanadská ministryně zdravotnictví Jane Philpottová, která následně vyzvala vlády všech zemí, aby stávající prohibici nahradily zákony, jež by občany skutečně ochraňovaly a zabránily tak dalším ztrátám na životech.

Martha nechtěla zemřít

„Martha nechtěla riskovat. Chtěla si užít, ale určitě nechtěla zemřít.“ Anne-Marie Cockburnová tvrdí, že po tragickém úmrtí dcery objevila, jak si dcera na internetu vyhledávala informace o užívání extáze. „Pokud by drogy byly v klasickém balení s návodem a možnými riziky, mohla být Martha dnes naživu.“ Cockburnová vzpomíná, jak s Marthou několikrát mluvila o nebezpečí užívání drog, ale také si dobře vybavuje, že její varování byla velmi vágní a teoretická, protože „u nás rodině se stejně takové věci nedějí.“ Další členové iniciativy Anyone’s Child moc dobře vědí, o čem mluví. „Současný systém vzdělávání o drogách je pro mládež matoucí,“ myslí si Slaterová. S užíváním je spojené obrovské stigma, a proto jsou informace o možných rizicích a účincích paradoxně hůře dostupné než drogy samotné. „Přikazujeme dětem: Neberte drogy! A raději o nich ani nemluvte.“

Kanadská ministryně zdravotnictví vyzvala vlády, aby stávající prohibici nahradily zákony, jež by občany skutečně ochraňovaly a zabránily tak dalším ztrátám na životech.

Kampaň Anyone’s Child se snaží u rodičů změnit právě tento postoj. Žijeme ve světě, kde jsou nelegální látky snadno dostupné a děti by o nich měly mít dostatek informací. Je to důležitější než varování, aby je neužívaly. Nicméně neustále přibývá webových stránek, které poskytují nezaujaté, vědecké informace a rady.

Nesmyslné vládní projekty

Skutečnost, že represivní přístup potenciálního uživatele drog nijak nechrání, je jasně vidět na snaze britského Ministerstva vnitra, které zřídilo webovou stránku Talk to Frank (Svěř se Frankovi). Jedná se o online knihovnu, kde lze najít slangové označení jednotlivých drog a pod každým heslem zmínku o jejich (převážně negativních) psychologických účincích, společně s tragickými příběhy mladých, kteří „neodolali nátlaku svého okolí“. Pokud se tedy svěříte Frankovi, avšak jeho historky neukojí vaši zvědavost a neodradí vás od vybrané drogy, budete se muset spolehnout sami na sebe, protože Frankovy odpovědi naprosto postrádají jakékoli relevantní informace nebo rady, jak užívat bezpečně.

„Setkal jsem se s celou řadou úmrtí v důsledku konzumace drog a každému z nich se dalo předejít. Na regulovaném trhu by pro mladistvé bylo mnohem těžší si drogu opatřit,“ věří Neil Woods, „protože o bčanky lze snadno kontrolovat.“ Ani s opilou mládeží se podle něj nesetkáváme tak často jako dříve, protože alkohol je dnes „obtížněji k dostání“. Woods pracoval čtrnáct let jako tajný agent britského protidrogové policie. Jeho projev určený členům skupiny Anyone’s Child obsahoval i několik znepokojivých postřehů o lidech, s nimiž se setkal během své kariéry a které vidí jako „oběti války proti drogám“.

S užíváním je spojené obrovské stigma, a proto jsou informace o možných rizicích a účincích paradoxně hůře dostupné než drogy samotné.

Svůj projev představil jako malou ochutnávku z chystané autobiografie s názvem Good Cop, Bad War (Správný polda, špatná válka), která vyjde letos na podzim. Ze sdělení, které je založeno na jeho zkušenostech protidrogového policisty, plyne hlavně to (pozor, prozrazujeme rozuzlení knihy!), že prohibice drog nemá žádný pozitivní vliv na snížení kriminality. Vývoj v zemích, jako jsou Švýcarsko, Uruguay či Portugalsko (státy, jejichž progresivní drogová politika vychází z principu snižování rizik – harm reduction), podle Woodse ukazuje, že „organizovaný zločin vymizí, jakmile legalizujeme drogy, které ho financovaly.“

Jak prohibice všechno zhoršuje

Sociální problémy, jež měla válka proti drogám původně řešit, jsou ve skutečnosti jen zesilovány, ne-li přímo vytvářeny zákazem drog. Má to několik důvodů:

1) Drogy jsou příliš silné, protože je výhodnější obchodovat s koncentrovanou látkou. „S prohibicí kvete kriminalita,“ vysvětluje Woods a dodává, že v zájmu překupníků je překonat praktické problémy a prodávat co nejmenší balení co nejsilnější drogy, protože to zjednodušuje její dopravu.

2) Drogy jsou dostupné i dětem, protože jejich prodej na černém trhu není nijak regulován.

3) Informace o způsobu užívání drog jsou těžko dostupné. Dokud jsou drogy nelegální, bude ve spoustě zemí tabu o nich přímo a veřejně mluvit. „Pokud se zbavíme prohibice, stigma brzy zmizí samo,“ tvrdí bývalý policista.

Prohibice drog nemá žádný pozitivní vliv na snížení kriminality.

Dočkáme se světlejších zítřků?

V poslední době mění i běžná média způsob, jakým veřejnosti prezentují pokusy o reformy protidrogových zákonů. Znamená to, že můžeme očekávat změnu paradigmatu, jakým přistupujeme k drogové otázce? „Konečně se v novinách začínají objevovat titulky, z nichž se vám neobrací oči v sloup,“ pochvaluje si Jane Slaterová a ukazuje na nadpis na titulní straně nového vydání deníku Times, jehož autor hlásá: „Požadujme legalizaci všech drog!“

Matka tragicky zesnulé Marthy Anne-Marie Cockburnová dodává, že tisk postupně mění způsob, jakým prezentuje příběh její dcery. „Vidím velký posun od slovních útoků, které na počátku naše hnutí Anyone’s Child provázely, k mnohem pozitivnějšímu pohledu na příběh Marthy například v nové reportáži deníku Daily Mail.“

Mějme na paměti, že každé tragédii, která rozšíří členskou základnu iniciativy Anyone’s Child, lze zabránit. Každá z těchto událostí je dalším důkazem skutečnosti, že legalizace a regulace drog může zachránit lidské životy. Není třeba si to dokazovat na dalších zbytečně ztracených dětských životech.

Zdroj: volteface.me

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!