I tu profrčel bez újmy na zdraví… Ozzy je zkrátka nezničitelný! Je to úkaz, který nemá na rockové scéně obdoby. Jeho život je jeden velký večírek, přesto během své kariéry ani jednou neklopýtl a vždy dokázal přijít s bezkonkurenční muzikou.
„Domnívali jsme se, že jsme pozvedli animální chování na formu umění. Pak jsme však potkali Ozzyho,“ vzpomíná Nikki Sixx z Mötley Crüe na legendární turné, které kapela před více než třiceti lety absolvovala se snad největším nestorem rockové scény – Ozzy Osbournem.
„Strčil si brčko do nosu a jediným monstrózním tahem nasál do nosu celou tu řadu mravenců.“
Ačkoli byli tehdy Mötley Crüe stále na začátku své kariéry, platili už za vyhlášené divočáky, kteří byli noční můrou každého rodiče. Ničení hotelových pokojů, sex, drsná mluva… a pořádné drogové dýchánky! Ozzy jim však sundal pomyslný hřebínek. Kokain? LSD? Speed? Bývalý zpěvák Black Sabbath šňupal a konzumoval všechno, co mu přišlo do cesty!
„Podal jsem mu brčko. Přišel k prasklině v chodníku a nahrnul se nad ni. Viděl jsem dlouhou řadu mravenců pochodujících k malé písčité prohlubni, kde končilo dláždění. A zrovna když jsem si říkal: Ne, to neudělá – tak to udělal. Strčil si brčko do nosu a s holým zadkem, který mu vylézal zpod šatů jako bílý meloun, jediným monstrózním tahem nasál do nosu celou tu řadu mravenců,“ píše Nikki Sixx v legendární knize Mötley Crüe.
Ozzyho excesy jsou zkrátka kultovní. Kousání netopýřích hlav, agresivita, napadení manželky, svérázné rozhovory (najděte si na Youtube tiskovou konferenci z Finska z roku 1989). Bylo by však velmi omezené mluvit o Ozzym jen jako o feťákovi, alkoholikovi, trosce a komické figurce. Naopak! Z hlediska vývoje rockové hudby je jednou z nejdůležitějších person. Stál u zrodu Black Sabbath, základního kamene metalové muziky, napsal nespočet hitů, vychoval minimálně dva kytaristy, kteří se právem řadí mezi totální top… Ne, Ozzy není troska, je to osobnost, která se rodí jen jednou za generaci.
Flákač, který chtěl být rockovou hvězdou
John Michael Osbourne se narodil 3. prosince 1948. Stejně jako jeho pozdější kolegové z Black Sabbath trávil dětství v industriálním prostředí. Právě to se pravděpodobně podepsalo na zatěžkaném a brutálním zvuku, který byl pro kapelu specifický již v naprostých začátcích. Průmyslový Birmingham nebyl evidentně místem, kde by mohla vznikat veselá a odlehčená muzika.
Ozzy byl klasický povaleč, který si se školou nerozuměl a práce pro něj byla trestem. Kromě chlastu ho ale naštěstí zajímala také muzika. A to natolik, že se rozhodl stát rockovou hvězdou. První krůčky po rockové scéně úspěch nepřinesly a vypadalo to, že pěvecká kariéra skončí dříve, než mohla pořádně začít. Koncem šedesátých let se mu ale do cesty připletli hoši z budoucích Black Sabbath. A bylo vymalováno.
Kapela si nejdříve říkala Polka Tulk Blues Band, což později změnila na nepříliš originální Earth, aby v roce 1970 na nepřipravený svět zaútočila dlouhohrajícím debutem pod hlavičkou Black Sabbath!
Syrové a neskutečně tvrdé riffy, temnota a Ozzyho osobitý vokální projev udělaly z alba nezapomenutelnou záležitost. Málokdo mohl tehdy tušit, že vzniklo něco nového. Monstrum, na které se po celá desetiletí snaží navázat tisíce kapel. Black Sabbath byli naprosto ojedinělí a svým způsobem předběhli svoji dobu. Je až s podivem, že se tak drsná a neurvalá muzika nestala ryze undergroundovou záležitostí.
Black Sabbath byli naprosto ojedinělí a svým způsobem předběhli svoji dobu.
Na debutu bylo napsáno vše podstatné – tryzna „Black Sabbath“, riffová smršť „N. I. B.“, nespoutaná „Behind the Wall of Sleep“… Ačkoli kapela dokázala natočit ještě kvalitnější díla, album Black Sabbath bylo první, proto má v diskografii souboru výsadní postavení. Black Sabbath na něm definovali vlastní žánr, který později už jen rozvíjeli.
Nově vybojované pozice kapela umocnila druhou deskou Paranoid, která vyšla o několik měsíců později. Co skladba, to klasika – protiválečná „War Pigs“ s jedním z nejkrásnějších sól vůbec, vypalovačka „Paranoid“, monstrózní „Iron Man“, snová „Planet Caravan“… Rocková scéna dostala facku. Co bylo dříve tvrdé, najednou vypadalo až příliš přístupně a obyčejně. Black Sabbath vládli a fanoušci jim leželi u nohou.
Tráva, LSD, speed, kokain… Vítejte na mejdanu Black Sabbath
Z birminghamských pobudů, jimž nikdo nevěřil, se rázem stali pracháči, kteří se rozhodli, že peníze pořádně roztočí. Sedmdesátá léta byla jeden velký mejdan a Black Sabbath na rozjetý vlak naskočili s plnou silou. V zádech měli pobožné fanatiky, kteří na ně pořádali hony, před sebou nahé fanynky, litry chlastu a tuny kokainu. Ozzy si splnil sen – byl rockovou hvězdou. Mohl rozevřít křídla a všem ukázat, že slovo „hranice“ pro něj nic neznamená!
„Jednou jsme takhle s Billem ožralí jak dogy a jdeme se společně vychcat,“ vypráví Ozzy v bookletu desky Vol 4 z roku 1972. Bubeník Bill Ward v tu chvíli ještě netuší, jak krušné budou následující minuty. Ozzyho totiž na záchodě praští do očí plechovka s aerosolem. Neváhá a hned obsah nastříká na kolegův penis. „Křičí a padá. Podívám se na plechovku a tam je nápis: Varování – nestříkejte na kůži – vysoce toxické. Otrávil jsem Billa přes péro!“
Sláva kapelu semlela, ostatně stejně jako plno dalších známých spolků. Nejvíce dalo každodenní hýření zabrat Ozzymu a Wardovi. Oba se v druhé polovině sedmdesátých let prali s vnitřními démony natolik, že museli koráb Black Sabbath opustit.
Drogová tématika se projevila i v textech, které byly do té doby temné a melancholické. Najednou se objevovaly songy, jako je například „Snowblind“ – kokain, kokain, tuny kokainu… „Magický bílý prášek,“ jak říkal Ozzy. Podle této skladby se měla jmenovat celá čtvrtá deska, ale nahrávací společnost byla proti. Na kvalitě muziky se denní konzumace alkoholu a drog naštěstí neprojevila takřka až do úplného konce původní sestavy. Temná Master of Reality, brutální Vol. 4, progresivní Sabbath Bloody Sabbath, ryze metalová Sabotage, to vše jsou skvosty, které zub času ani v nejmenším neohlodal. Drtivý stroj se začal zadrhávat až na sedmé řadovce Technical Ecstasy z roku 1976.
I když se jedná o příjemné rockové album, je evidentní, že ne všechno bylo tehdy v pořádku. Krize vrcholí Ozzyho odchodem, který je ale pouze chvilkovou záležitostí. V roce 1978 se ještě podílí na skvělém albu Never Say Die!, jež je dodnes neprávem považováno za nejslabší položku diskografie Black Sabbath. Špatné prodeje, mizerná nálada a zatuchlý vzduch, takže Ozzy nakonec přece jenom balí kufry a stojí před novou životní cestou…
Osamocený syn Black Sabbath
Málokterý umělec se může pochlubit tak plodnou a hlavně úspěšnou sólovou kariérou jako Ozzy Osbourne. V roce 1979 mu ale šance asi příliš lidí nedávalo. Ozzy se vrátil k tomu, co dělal před vznikem Black Sabbath – poflakování a chlastání. Chvíli se mluvilo o vzniku superskupiny, ve které by figuroval i Gary Moore, ale k tomu nikdy nedošlo. Místo toho se do pohybu dal soubor s názvem Blizzard of Ozz, který měl sice jepičí život, ale alespoň položil základ budoucímu Ozzyho sólovému debutu. A minimálně ho probudil z letargie.
Leckdo může pochybovat o Ozzyho hudebním nadání, nedá se mu však upřít, že měl vždycky čich na dobré kytaristy. Nebo jen štěstí? Těžko říct, jaký by byl Ozzyho rozjezd, kdyby nespojil síly s velmi nadaným a průkopnickým kytaristou Randy Rhoadsem. Bývalý člen Quiet Riot se stal Ozzyho pravou rukou, životním přítelem a hlavně skladatelským parťákem. Jeho styl byl přitom úplně jiný než Iommiho v Black Sabbath. Byl čerstvý, velmi divoký a ideální pro vstup do osmdesátých let.
V květnu roku 1980 vydali Black Sabbath první desku bez Ozzyho – Heaven & Hell. Za mikrofonem stál famózní Ronnie James Dio z Rainbow, který do kapely přinesl maximální energii a mystický nádech. Sabbath za sebou nechali syrovost sedmdesátých let, zjemnili sound, přesto zůstali věrni kořenům. Heaven & Hell je bezesporu jednou z největších rockových a metalových desek všech dob. Jak na to mohl reagovat Ozzy?
Ozzy není troska, ale osobnost, která se rodí jen jednou za generaci.
Blizzard of Ozz vyšlo několik měsíců po desce Sabbath a byla to… pecka! Heavymetalová nálož s nezkrotnou kytarou, majestátními okamžiky a neskutečně hitovým potenciálem. Blizzard of Ozz představuje malý zázrak. Je to comeback člověka, který byl již odepsaný. Ozzy to dokázal – rozpoutal kvalitní a hlavně komerčně úspěšnou kariéru. Pořádné mejdany mohly opět začít. A také začaly!
Randy Rhoads s Ozzym bohužel spolupracoval jen na dvou deskách. V roce 1982 kytarista zahynul při leteckém neštěstí, což zpěváka zlomilo. Dodnes na Randyho vzpomíná jen v superlativech a s láskou. Nastartovaná kariéra se ale nezadrhla, na to byla mašina již příliš rozjetá. Ozzy řádil jak pominutý, zkrotit ho dokázala snad jen Sharon – manažerka a životní láska, se kterou si vytvořil velmi bouřlivý, avšak trvanlivý vztah, jenž neskočil ani po napadení a dalších nepříliš romantických chvílích.
Zakk Wylde, Ozzyho nevlastní syn
V roce 1987 dává Ozzy šanci mladíčkovi, který si říká Zakk Wylde. Svojí divokostí Madmanovi připomíná Randyho, tvrdostí Tony Iommiho. Dokonalý kompromis. Nutno hned dodat, že si Wylde postupně vybudoval osobitý styl, jehož manifestem bylo nesmírně úspěšné album No More Tears z roku 1991. Ozzy opět zažil menší comeback. Díky baladě „Mama I’m Coming Home“, na které se mimochodem podílel Lemmy z Motörhead, se hrál každou chvíli na MTV a v komerčních rádiích. O to větším překvapením pak bylo, když ohlásil konec živého vystupování. Měla přijít tečka, na které neměli chybět ani Black Sabbath. Alespoň kratičký návrat na scénu se stal skutečností a fanouškům se opět mohly ježit chlupy při živé interpretaci dávných klasik. Konec Ozzyho kariéry ale nenastal…
Black Sabbath opět ve staré sestavě
V roce 1995 vychází populární Ozzmosis, která obsahuje hity jako „Perry Mason“ či „I Just Want You“. Ačkoli se dá mluvit o vrcholu Ozzyho kariéry, samotný principál s deskou příliš spokojený není. V té době se už ale naplno mluví o návratu Black Sabbath ve staré sestavě. K tomu nakonec skutečně dochází o dva roky později. Nechybí dokonce ani Bill Ward, na kterém je ale dlouholetá devastace alkoholem více než patrná.
Fanoušci chtějí novou desku, té se ale nedočkávají. Záplatou jim jsou tedy alespoň další sólové Ozzyho nahrávky či projekty ostatních členů Sabbath. V klipu skladby „Dreamer“ Ozzy zpívá obklopen malými dětmi, vypadá jak hodný taťka, co už má výstřelky dávno za sebou. Je to ale pravda? Bulvár si na Madmana občas vzpomene, o to více, když se v roce 2002 vrhá na televizní obrazovky sitcom The Osbournes (Osbournovi). Staří rockeři sice pláčou, ale seriál má jeden pozitivní efekt – k Ozzymu si nachází cestu nová generace.
Od té doby se o Ozzym občas dočteme, že opět chlastá první ligu, fetuje, utíká od rodiny… Jestli je na tom alespoň krapet pravdy, je Ozzy skutečně nezničitelný divočák. Na koncertech s Black Sabbath ale popíjí čajíčky a dřívějšího šílence připomíná jen vzdáleně. I tak má stále své charisma, a ačkoli už mu hlas nefunguje tak, jak by měl, lidé ho milují snad ještě více než v minulosti.
A abychom nezapomněli. V roce 2013 se fanoušci Black Sabbath konečně dočkali. Vyšla deska s názvem 13, na kterou navázalo povedené turné. Precizní nahrávka, která se směle vyrovná klasikám ze sedmdesátých let. Že by ta nejlepší možná rozlučka za více než čtyřicet let dlouhou kariérou? Něco mi říká, že minimálně o Ozzym ještě uslyšíme!
