Už v několika minulých článcích jsme se dotkli sdílení rostlin konopí při pěstování. V této souvislosti jsme si ukázali, že pokud se za množství větší než malé považuje 5 rostlin konopí, neznamená to zároveň, že si jich můžete pěstovat 10 pro sebe a vašeho souseda zároveň. Respektive to neznamená, že takové jednání bude považováno pouze za přestupek. Neboť jak známo, konopí obsahující přes 0,3 % THC je v České republice bez zvláštního povolení pěstovat zakázáno. Tečka. Tím nechce autor tohoto článku tvrdit, že by počet společně pěstujících osob byl právně zcela irelevantní. Ale je třeba si dvakrát dobře rozmyslet, zda a jakým způsobem se takové okolnosti pokusíte uplatnit jako polehčující okolnost.
Jak je to se sdílením v případě konzumace? Uplatňují se zde podobné principy? Nelze přeci jen nalézt ve sdílení konopí nějaký argument, s jehož pomocí si můžeme v případném trestním řízení svou situaci ulehčit?
Není zaručených rad
Předně, zapomeňme ve svém vlastním zájmu na všechny „zaručené rady“. Ať vám budou zkušení kriminálníci i samozvaní odborníci na trestní právo tvrdit cokoli, jako osobě protiprávně nakládající s konopím obsahujícím „nadkritické“ množství THC Vám jedno argumentační eso na celou vaši kriminální karieru nevystačí. Nejenže se dynamicky mění samotná právní úprava této oblasti, ale změn dozná čas od času i praxe orgánů činných v trestním řízení. Tyto orgány jsou sice ze své podstaty nepříliš flexibilní, ale ve snaze přivést vás za katr jim občasnou kreativitu upřít nelze.
Ačkoli se může zdát, že jednotlivci nemohou udělat mnoho, každý zveřejněný a kvalitně zvládnutý případ policejní restrikce znamená precedenční důsledky do budoucna.
Začněme tedy klasickou situací, a to zapálením jointu a jeho podáním dokola hloučku nebo stolu. Dokud si balíte a potahujete, dopouštíte se nanejvýš trestného činu, přesněji řečeno přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky dle § 284 odst. 1 trestního zákoníku. Proč nanejvýš? Inu, pokud u sebe máte množství konopí menší než malé (což jeden joint obvykle splňuje), jde pouze o přestupek. Bohužel z hlediska přechovávaného množství konopí je situace mnohem složitější než u pěstování. Nařízení vlády upravující, co vlastně tento pojem znamená, bylo v příslušné části zrušeno. Aktuálně se tak orgány činné v trestním řízení řídí stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu, které říká, že množství menší než malé činí v případě konopí 1 g THC. Ano, čtete správně. V případě přechovávání je podstatné zejména množství THC nejen jako dělítko mezi konopím „zakázaným“ a konopím „dovoleným“ (pokud jde o objem THC v rostlinné hmotě), ale také jako dělítko mezi hranicí trestného činu a přestupku. Celkové množství konopí, které máte u sebe, je tak do určité míry irelevantní a navíc je fakticky vyloučeno, aby policista na místě poznal, zda se dopouštíte trestného činu či přestupku. Jenže realisticky vzato, policista na místě není schopen kvalifikovaně posoudit ani otázku, zda se vůbec něčeho protiprávního dopouštíte, a může v tomto směru získat nanejvýš „kvalifikované podezření“.
I pokud se ale výše jmenovaného trestného činu dopouštíte, hrozí vám nakonec pouze trest odnětí svobody do jednoho roku (v zásadě tedy trest podmíněný), zákaz činnosti (například řízení) a propadnutí věci. Stranou nechme situace, kdy u sebe zároveň máte takzvaně větší množství dané látky (tj. dalece mimo rámec osobní spotřeby). Dokud ale balíte a kouříte sami, máte solidní naději vyváznout z celé situace pouze s přestupkem a tedy peněžitým trestem a ztrátou vašeho konopí.
Jak se situace změní, pokud pošlete joint dál? Relativně výrazně. Bez ohledu na množství konopí, které máte u sebe, pokud hmota vámi ubaleného jointu přesahuje 0,3 % THC, dopouštíte se dalšího trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami dle § 283 trestního zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody jeden až pět let. Případný trestný čin přechovávání dle § 284 trestního zákoníku tím samozřejmě není vyloučen. Slovy trestního zákoníku totiž v takovém případě již konopí „nabízíte“. Pokud ale mezi vašimi spolukuřáky nejsou například osoby mladší osmnácti nebo nedej bože patnácti let, je společenská nebezpečnost takového činu vcelku minimální – vždyť nabízíte jen jeden jediný joint! Dle aktuálního stavu vašeho trestního rejstříku tedy máte i zde naději nejen na zcela minimální trest, ale i na některé z alternativních řešení vašeho prohřešku (takzvané odklony). Ve výsledku tak i v tomto případě můžete z celé věci vyváznout bez potrestání.
Léčíme s konopím
Komplikovanější situace nastává v případě obrany údajným léčením. Již jsme opustili situaci s ubaleným jointem a řešíme otázku, jak vysvětlit větší množství konopí ve vašem držení ve všech stadiích zpracování, tj. pěstované zároveň se sušeným a připraveným ke konzumaci. Do zavedení alespoň formální možnosti léčit se konopím legálně byla ideálním vysvětlením alternativní léčba konopím. I podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálené již od roku 1962 měly orgány činné v trestním řízení tváří v tvář takové situaci zvážit, zda s ohledem na potenciální společenskou nebezpečnost je takové jednání vůbec trestným činem. I zde ale platilo, že o mnoho bezpečnější je argumentovat samoléčbou a jakékoli třetí osoby z celého řetězce raději vynechat. Což má samozřejmě poněkud absurdní konotace, pokud bylo konopí reálně pěstováno například pro nemohoucího člena rodiny jeho zdravými rodinnými příslušníky. Zlaté pravidlo (jedno z těch mála téměř univerzálních) je ale nemilosrdné: každá další osoba zahrnutá do vaší konstrukce skutkového stavu znamená zejména růst rizika zhroucení vaší procesní obrany a pohřbení naděje na dobrý výsledek celého řízení pod jejími sutinami.
V první řadě pamatujme, že za tvrzení obviněného nese odpovědnost zejména sám obviněný.
Obrana alternativní léčbou navíc, jak je naznačeno již v předcházejícím odstavci, ztratila částečně na své přesvědčivosti díky legální možnosti léčit se konopím v souladu se zákonem o léčivech a prováděcí vyhláškou č. 236/2015 Sb. Pořád lze ale nalézt argumenty, proč nebylo možno využít cesty oficiální léčby. Ať již pokud jde o omezený počet diagnóz ve vyhlášce obsažený, vysokou cenu legálního léčebného konopí při absenci úhrad ze strany zdravotních pojišťoven anebo nedostatečného množství. Mějte ale na paměti, že si takové užití budete muset vyargumentovat.
V první řadě tedy pamatujme, že za argumenty obviněného nese odpovědnost zejména sám obviněný. Nestačí jen něco tvrdit, ale je třeba i přispět vhodnými podklady pro taková tvrzení, ze kterých musí být zjevné a srozumitelné, že si je necucáte z prstu. Asi nejvhodnějšími podklady jsou v tomto směru odkazy na oficiální odborné studie veřejných výzkumných institucí, doporučení státních orgánů, stanoviska mezinárodních organizací, jejichž je Česká republika členem, a podobně. Dvěma hlavními bariérami jsou srozumitelnost takového výzkumu a solidnost dané instituce či orgánu. Je třeba vždy a za každých okolností počítat s tím, že na druhé straně většinu času stojí osoby s bakalářským titulem z (v lepším případě) policejní či (v horším případě) hotelové školy.
Asi nejvhodnějšími podklady jsou v tomto směru odkazy na oficiální odborné studie veřejných výzkumných institucí, doporučení státních orgánů a stanoviska mezinárodních organizací, jejichž je Česká republika členem.
Absolventi kvalitních škol v řadách policie se zajisté neurazí, neboť i oni sami si musí být vědomi jistých nedostatků ve vzdělání svých kolegů, jako když nejmenovaný policejní útvar odmítl vzít na vědomí předloženou listinu s odůvodněním, že je v anglickém jazyce. Vaše tvrzení tak musí být srozumitelná a o vámi odkazovaných institucích či orgánech nesmí být během pěti minut na google.com dohledatelné, že jde vlastně o zájmové kroužky pěstitelů konopí, církve wannabe spasitelů dávno se nacházejících na druhém břehu příčetnosti a tak podobně. Instituce a orgány, které jsou buď přímo součástí státu, nebo je stát jejím zřizovatelem, jsou z tohoto pohledu ideální. Pokud se nejedná o Českou republiku, ale EU či OSN, je to situace méně (a méně) ideální, ale stále uspokojivá.
Zahrádkáři a huliči, všichni jedna rodina
Sečteno podtrženo, sdílení konopí je okolností spíše přitěžující, což platí při samotném pěstování stejně jako držení či dokonce konzumaci. Za specifických podmínek ale může jako argument mít ve vaší procesní obraně své místo. Zejména je-li to součást pravdy, k jejíž výpovědi sice jako obviněný povinen nejste, která ale občas umí otevírat i obvykle kamenná srdce orgánů činných v trestním řízení.
Přes všechny pozitivní kroky, jako je byť omezená a nevhodně regulovaná využitelnost konopí pro léčivé účely, teoreticky poměrně liberální podmínky pěstování „technického“ konopí (včetně hranice 0,3 % THC oproti evropským 0,2 % THC), existence privilegovaných skutkových podstat trestných činů, které považují přírodní THC a zejména rostliny konopí jako celek za teoreticky méně závažné drogy než dejme tomu pervitin… Přes všechny tyto pozitivní znaky nezbývá než v právní úpravě číst srozumitelně vyjádřenou zprávu, že hlavním nástrojem legislativy ve vztahu ke konopí je nadále restrikce a snaha dostat konzumaci konopí na samé dno lidské společnosti a jeho konzumenty postavit do izolace.
Dokud ale balíte a kouříte sami, máte solidní naději vyváznout z celé situace pouze s přestupkem a tedy peněžitým trestem a ztrátou vašeho konopí.
Že to je již dávno prohraný boj, se lze přesvědčit velmi snadno. Například návštěvou letošního veletrhu Cannafest. Sociálně, národnostně i všelijak jinak pestrá společnost a stejně znuděné tváře přísně tajných příslušníků policie „nenápadně“ se pohybujících davem svědčí o tom, že snaha o vytlačení tohoto jevu na okraj lidské společnosti je možná snad jen v divoké představivosti osob, které za těmito restrikcemi stojí.
I pokud by se ale takový boj dal vyhrát, dávalo by to vůbec smysl? Bojovat se společenským konsensem? Tvářit se, že ve světě nevznikají legální konopné společenské kluby? Ignorovat skutečnost, že dohlížet na kvalitu produkce, společenské i zdravotní důsledky konzumace konopí lze opravdu lépe v prostředí úplné legalizace nebo alespoň dekriminalizace? Samozřejmě, že nikoli.
Jak je vůbec takový přístup možný v dnešní době deregulace, liberalizace nebo přinejmenším dekriminalizace takřka ve všech demokratických právních státech světa? V podstatě jen díky licoměrnosti, se kterou jsou restriktivní kroky přecházeny, přičemž důraz je naopak kladen na ojedinělé ústupky legalizační lobby. To znamená jediné. Je třeba znásobit tlak na co nejširší míru legalizace konopí a hlasitě reagovat na všechny pokusy o kriminalizaci konopí a jejich uživatelů, na všechny ústrky a drobné nespravedlnosti. Úkolem nás všech je vyhledávat takovéto případy a reagovat na ně odborně i právně kvalitními argumenty. Ačkoli se může zdát, že jednotlivci nemohou udělat mnoho, každý zveřejněný a kvalitně zvládnutý případ policejní restrikce znamená precedenční důsledky do budoucna. Pokud budou přistižení jednotlivci naopak dávat najevo, že se nejsou schopni bránit, budou tím policii i státnímu zastupitelství vysílat jasný signál, že jsou laciným zdrojem „čárek“ do policejních statistik. Pokud ale budeme důsledně trvat na dodržování řádných postupů, zpracování všech náležitých znaleckých posudků a zhodnocení každého případu ze všech relevantních hledisek, jsem přesvědčen, že můžeme tento hodnotový konflikt vyhrát.
Nebojte se tedy se svými případy vyjít na světlo. Máte na to právo.
