Günter je na první pohled normální člověk. Co ho však odlišuje od většiny populace, je možnost legálního zakoupení šesti gramů konopí měsíčně od německé vlády. Günter se živil úspěšně jako návrhář sedadel pro jednu automobilovou společnost. V roce 2002 měl však vážnou autonehodu, kterou přežil s trvalými následky po mnohočetných zlomeninách a pohmožděninách. Od té doby trpí chronickou bolestí zad a kloubů, od níž si ulevuje kouřením konopí. V současnosti je Günter provozovatelem pizzerie a daří se mu dobře. Mimo konopí neužívá žádné léky a svého lékaře neviděl již dlouho. Dostat se však legálně ke své medicíně nebylo jednoduché…
Ahoj Güntere, ty jsi jedním z mála lidí v Německu, kteří dostávají konopí od vlády. Jak ses k tomu dostal?
No, bylo to komplikované a je to dlouhá historie. V dubnu roku 2002 jsem měl autonehodu a od té doby trpím chronickou bolestí zad. Doktoři na to zkoušeli různé dostupné prostředky, ale po většině léků mi nebylo moc dobře a nemohl jsem normálně fungovat. Zkoušel jsem třeba Tramal, je to moc silné, nebo Ibalginy, ale z těch mám žaludeční potíže. Zjistil jsem, že mi na to nejlíp pomáhá konopí. Zmírňuje bolest a jsem schopen na něm normálně pracovat. Já ho normálně hulím ve špecích (jointech), je to rychlé a pohodlné a taky to uspokojuje mou závislost na tabáku. (Smích.)
Ovšem u nás v Německu, obzvlášť v Bavorsku, kde bydlím, se o trávě raději ani nezmiňovat. Tam bych nemohl vykuřovat, jak to dělám teď tady v Praze. Když tě chytí, nejen že dostaneš pokutu, ale seberou ti i řidičák, a to si já se svou omezenou pohyblivostí nemůžu dovolit…
A stejně mě chytili. Měl jsem u sebe trávu, ale řekl jsem, že to mám pro léčebné účely, což byla v podstatě pravda. Policie na to přistoupila, ale požadovali potvrzení od doktora. Měnil jsem svého lékaře dvakrát, než mi oficiálně doporučil léčbu konopím. A tak jsem vyvázl a mohl jsem si zároveň požádat o licenci stvrzující, že jsem pacient, který se léčí konopím, a kupovat ho tak od vlády.
A tu licenci jsi dostal bez problémů?
Ne ne, musel jsem jít za doktorem, který byl jediným pro celé Německo, který mohl udělovat povolení léčit se konopím. Jenže ten všechny žádosti zamítal. Vždy bylo v odpovědi na žádost pacientů napsané, že to není společenský zájem, zamítnuto a basta. Jednou se však provalilo, že doktor zamítl udělit licenci, ale pacienta vybízel k tomu, aby přišel do metodického kostela, že mu tam pomohou. Ten chlapík to pak rozmázl v médiích a milej doktor byl do měsíce pryč. Pak tam přišla nová paní a ta je mnohem vstřícnější. Nejdřív mi ale dali Dronabinol, ale to byl hodně drahé a hlavně to nepomáhalo. Stálo to 246 EUR 10 ml 2,5% koncentrátu. Dávka na měsíc.
Kolik máš trávy na měsíc a kolik to stojí?
Tráva je dovážená z Holandska, jsou jen tři odrůdy, ze kterých si můžu vybrat. Musím říct, že už jsem toho docela překouřenej, ale lepší než nic. Dá se říct, že si můžu koupit super drahé konopí od vlády, jeden gram mě stojí 14,40 EUR (asi 350 Kč). Ale nedá se říct, že bych byl spokojenej. Já svou medicínu mám, ale co ostatní? Já chci, aby to měli i ostatní. Tak mám teď dvě zaměstnání. Jedno je pizza a druhé legalizace konopí. Byl jsem díky pizze několikrát i v televizi a kvůli konopí taky, takže mě lidé docela znají, říkají mi happy pizza man. (Smích.)
V Německu je dokonce několik lidí, kteří požádali o možnost pěstovat konopí. I když žádný takový formulář není. Ale byli ignorováni. Já osobně jsem psal Merkelové, že mohu mít trávu od státu, ale nemůžu si pěstovat kytku. Co se to děje? Teď čekám na odpověď, měli by mi dát vědět, oficiálně na to mají měsíc. Moc rád bych si pěstoval konopí pro sebe – ušetřil bych tím dost peněz a měl bych záruku, že to bude dobré.
Kolik je v Německu pacientů?
Okolo 45 lidí. Začali s tím na začátku loňského roku, každý měsíc tak přibudou tři noví šťastlivci, kteří si mohou pořídit konopí od vlády a mít ho legálně u sebe. Jinak to je pochopitelně protiprávní jednání. Vtipné je, že ho nemůžu mít s sebou, když opouštím Německo.
My konopní pacienti jsme trojským koněm legalizace konopí. Díky nám se to povede. Doufám, že se to zlomí už teď na podzim v Kalifornii.
Věříš, že se to povede?
Já teď žiju spokojeně a doufám v lepší zítřky. Věřím, že ano.
Moc díky za rozhovor a přeju hodně úspěchů a pevné zdraví!
Díky, hodně zdaru vám i Vašemu časopisu.
