To je jen hrubý náčrt výsledků práce, kterou od Sametové revoluce odvádí nejstarší ze společností svého druhu – středisko prevence a léčby drogových závislostí, Drop In. A jelikož známá parta obětavých profesionálů nedávno slavila významné dvacáté jubileum, nebude od věci si tohle promakané nestátní zdravotnické centrum se sídlem v Praze alespoň stručně připomenout.
Nadace Drop In vznikla na sklonku roku 1991. Zrodila se v hlavě lékaře Jiřího Presla a psychologa Ivana Doudy již v osmdesátých letech ve státním Středisku drogových závislostí FNII. Tato průkopnická organizace však byla kvůli oficiálnímu systému státní drogové politiky výrazně omezena péčí o závislé na čistě medicínský model. Strmý nárůst uživatelů tvrdých drog pomalu ale jistě zavdával nutnosti zřídit systém komplexní prevence a péče, který by co nejlépe vyhověl daným potřebám závislých pacientů, jejich rodinám, a konečně i celé společnosti. Změna společenského systému a tím i možnost realizace celý proces výrazně uspíšila. Právě včas. Uvolněné poměry a čerstvě nabytá svoboda spustila do té doby bezprecedentní drogový boom.
„Pojetí a filosofie Drop In se zaměřuje na ambulantní kontakt, první pomoc, poradenství a terapii drogových problémů v intenci tzv. „harm reduction“, tedy snižováním rizik, která z drogové problematiky jako celku vyplývají. Jedna z priorit, jež sem spadá, je i prevence vůči HIV infekci mezi osobami, které si drogu aplikují nitrožilně pomocí injekčních stříkaček,“ stojí hned v úvodu poslání společnosti. Ivan Douda k tomu dodává: „Někdy v roce 1999 jsme se z nadace stali novým právním subjektem, tak jak ho známe dnes. Myslím, že můžeme být hrdí, že jsme ty dvě dekády existence zvládli a podařilo se nám nastavit laťku, a tu zároveň udržet. Díky naší práci se daří ovlivňovat názor společnosti i politiků a vlastně se dá říct, že protidrogový systém poměrně uspokojivě funguje. Díky tomu je tu oproti ostatním srovnatelným zemím málo žloutenky, a co je opravdu důležité, na uzdě se u uživatelů drog daří udržet i onemocnění AIDS. Trochu se však bojím následujícího období, protože se vrací tendence upřednostňovat represe. Takové pokusy tu už mnohokrát byly a jednoznačně se dají označit jako neosvědčené.“
 |
| Moderování přímého přenosu oslav se zhostil herec Jan Budař. |
Je to přesně úspěch principu harm reduction, kterým pracovníci Drop In postavili základní pilíř organizace a získali veřejnost i politickou reprezentaci pro podporu. Snižování rizik, tedy substituční programy či výměna stříkaček a jehel, chrání lidi v okolí závislého pacienta i stát před neudržitelným finančním zatížením. Dobře to dokazuje příklad ruskojazyčných zemí, kde se v minulosti prevence z ideologických důvodů nedělala a dnes jsou zamořené různými infekcemi v čele s HIV. Drop In velice důsledně dodržuje nízkoprahovost svých zařízení, což v praxi znamená maximální dostupnost a otevřené dveře každému, kdo cítí potřebu přijít. „Jednat se může skutečně o kohokoliv,“ doplňuje Douda. „Navštívit nás může od pondělí do pátku ať už závislý pacient, experimentátor, rodič, nebo jen kamarádi, kteří mají zájem o informace. Na místě se jich ujme tým odborníků, ve kterém jsou adiktologové, psychologové, zdravotní sestry a mnozí další. Problém se probere, identifikuje, hledá se nejvhodnější řešení. V nízkoprahovém centru je všechno pochopitelně anonymní a zcela zdarma.“.
 |
Je jasné, že výhoda poskytovaného poradenství a služeb nese velké náklady na provoz. Existence centra je po dvaceti letech již mnohem jistější než v minulosti, což výrazně podporuje stabilní pozice v systému protidrogových aktivit. Tradičním partnerem je nadace České spořitelny a pražský magistrát, který kromě vlády patří mezi hlavní donátory. Náměstek primátora Prahy Ivan Kabický k tomu pro Českou televizi řekl: „Drop In je na trhu podobných zařízení jednoznačně nejlepší a Pražané se s ním můžou potkávat na různých místech metropole. Magistrát je pro represe až na druhém místě, a proto dává každý rok na prevenci jako takovou čtyřicet milionů korun ročně. Bylo by zajímavé spočítat, na kolik vyjdou represivní opatření, a potom ta čísla porovnat. Myslím si, že vyhánět drogově závislé někam za město nic nevyřeší, což si, jak se zdá, nemyslí noví starostové. Drop In nedávno dostal od radnice Prahy 1 výpověď ze svých prostor v ulici Ve Smečkách, na což my – jako magistrát – reagujeme tak, že připravujeme pražskou vyhlášku, která by přikazovala zřídit centra prevence typu Drop In v každé městské části. Není přece normální, když takové zařízení vykážete z ulice, kde je kromě něj pět nevěstinců a deset heren. Já jsem jednoznačně pro legální označená a kontrolovaná místa.“ Na stejnou otázku reagoval i předseda výboru pro cestovní ruch a populární zpěvák Jan Kalousek: „Prevence je důležitá a podceňovaná věc. Ghettoizace závislých někde na periferiích je neskutečná fantasmagorická šílenost, se kterou absolutně nemůžu souhlasit.“ Spolupráce s magistrátem by tak teoreticky mohla vést až ke speciálnímu programu, který v metropoli zatím chybí. Šlo by o kombinaci záchytky, první pomoci a pobytového centra. „Zatím o tom mluvíme a hledáme vhodné místo. Nějaké další velké rozšíření však neplánujeme. Velké podniky jsou v téhle branži těžko udržitelné,“ popisuje možná úskalí Ivan Douda a uzavírá.
PRINCIPY STŘEDISKA DROP IN
Nízkoprahovost – Služby jsou přístupné všem, kteří spadají do cílové skupiny. Usilujeme o dostupnost programu klientům. Sami klienty vyhledáváme, jsme jim k dispozici pravidelně (365 dní v roce), klienti při čerpání služeb mají možnost být intoxikovaní, pokud poruší pravidla (agrese), nepřichází o možnost poskytování minimálních služeb do budoucna.
 |
Anonymita – klientům je nabízen anonymní kontakt. Standardně je vedena dokumentace na základě kódu (složeného z prvních tří písmen jména matky, dne narození, ze tří prvních písmen jména klienta a měsíce narození, např. ANN 29 LEN 09). To neznamená, že pracovníci neznají klienty např. jménem nebo o nich nemají soukromé informace. Nicméně identifikovatelné údaje nejsou o klientech zaznamenávány.
Bezplatnost – žádná ze služeb ani zdravotnický materiál není poskytována za úplatu.
Respekt k důstojnosti, lidským právům a právo na vlastní rozhodnutí – Pracovník pracuje s klientem s respektem k situaci, ve které se klient nachází (např. kompletní rezignace na své vlastní zdraví), motivuje klienta, ale nenutí ke změně. Pracovník musí dodržovat etický kodex.
Individuální potřeby našich klientů – Jednotlivým klientům jsou poskytovány služby, které aktuálně potřebují, v rozsahu, který odpovídá míře jejich vlastních schopností.
 |
Harm Reduction – vycházíme ze zásady, popsané v tomto sdělení: „…neber drogy! Pokud je musíš brát, tak je polykej, nemůžeš-li je polykat, tak je kuř, nemůžeš-li je kouřit a musíš je brát injekčně, ber je bezpečně, nemůžeš-li je brát bezpečně, tak… neber drogy!“ Snažíme se klientům nabízet dosažitelné cíle, přiléhavé jejich situaci a aktuálním možnostem.
Prosazování oprávněných zájmů našich klientů navenek – mapujeme, zda v některých oblastech (např. při aktivitách bezpečnostních agentur, policie, při příjmu ve zdravotnických zařízeních) nedochází k porušování práv klientů, a v případě, že to tak je, intervenujeme a na situaci upozorňujeme.
Nízkoprahové středisko DROP IN o.p.s.
je místo prvního kontaktu při potřebě pomoci související s problematikou nealkoholových drog.
Posláním služby je snižování zdravotních a sociálních poškození klientů užívajících návykové látky z důvodu poskytnutí podmínek pro plnější a zdravější život. Toho se dosahuje výdejem materiálu pro bezpečnou aplikaci drog a poradenstvím pro uživatele a jejich blízké v prostředí kontaktního centra.
Tel.: 222 221 124; e-mail: stredisko@dropin.cz
Kde se nacházíme: Karolíny Světlé 18, 110 00 Praha 1 (vchod z ulice Boršov)
Návštěvní hodiny
Po-Čt 9.00 – 17.30
Pá 9.00 – 16.00
Služby se poskytují bezplatně.
Konopí se blýská na lepší časy
Je jen málo odborníků, kteří celý svůj život obětovali práci s těžce závislými pacienty na alkoholu a tvrdých drogách, tak jako psycholog PhDr. Ivan Douda. Oblasti se profesně věnuje přes neuvěřitelných třicet roků, a jak sám říká, zatím se mu úspěšně daří se z toho docela nezbláznit. Při příležitosti dvacátých narozenin společnosti Drop In si našel čas i na pár odpovědí pro čtenáře Legalizace.
Nedávno vaše Středisko prevence a léčby drogových závislostí slavilo dvacáté výročí vzniku. Sám se ale pohybujete ve světě návykových látek výrazně déle, de facto již od začátku osmdesátých let. Jaká je vaše osobní – životní bilance? Není taková profese duševně vyčerpávající?
Byl jsem do drogové profese vlastně vtažen známostí se zakladatelem české „drogologie“, MUDr. Rubešem. Fakticky po několika letech působení na protialkoholním v Apolináři jsem se dále věnoval hlavně nealko drogám. Jsem také jaksi exhibiční typ, a tak jsem se od počátku hodně věnoval i preventivním besedám a práci v médiích. Po cca 20 letech denního setkávání se s pacienty-klienty již v posledních letech spíše hlídám chod instituce a udržuji užitečné kontakty se světem venku. Čímž chci i potvrdit, že práce kolem drogových problémů je často velmi nevděčná – co se týká ocenění, uznání. Jak od klientů, tak oficiálních struktur. Riziko vyhoření ve vztahu ke klientům je obrovské. Prošel jsem několika výcviky (psychoanalýza, skupinová terapie), které mi snad pomohly přežít ve slušném psychofyzickém stavu. Systém, který jsme pomohli vytvořit, zatím slušně funguje. Rozhodně ve srovnání s většinou srovnatelných zemí.
Zažil jste za dobu své odborné praxe nějaký případ či událost, který se vymyká standardním situacím, a na který rozhodně nikdy nezapomenete?
Zažil jsem mnoho úmrtí našich klientů i některá téměř zázračná uzdravení. Dosti často mě lidé oslovují i na ulici, chtějí radu a pomoc, někdy se odvolávají na zážitky se mnou (léčba, besedy) – tedy převážně pozitivně – a to se vtiskne do paměti a dává člověku optimizmus.
Událostmi v české televizi probleskla zpráva o oficiálním dopise ředitele městské policie, určeného narkomanům na Praze 1, kde jim výslovně nabízí palouček u Hlavního nádraží jako místo, kde budou tiše tolerováni. Proti se ostře ohradily České dráhy i společnosti, které v budově nádraží působí. Je to podle vás krok správným směrem?
Před nějakým časem skutečně vznikla jakási experimentální dohoda o prostoru parčíku nedaleko Hlavního nádraží. Ukázalo se to jako relativně dobré, ale jako vždy se někdo staví proti. Je to známá sociologická moudrost. Ano, je to užitečné a potřebné, ale „ne u nás“. Doufejme, že to politici neudusí…
Jsme konopný magazín a proto ještě krátce ke konopí. Spuštěna byla petice za legalizaci léčebného konopí. Jaké má podle vás vyhlídky a šance na úspěch?
Problém konopí obecně a léčebné konopí zvlášť je, myslím, celosvětově na dobré cestě, ačkoliv je zoufale pomalá. Když si uvědomím, že konopí pěstoval pro svoji domácí lékárnu George Washington na Mount Vernon, tak je současné zúřadovávání tohoto problému téměř tragikomické a charakterizuje naši dobu jako dobu extrémní kontroly, regulací… a tedy nesvobody a nezodpovědnosti jedince za svůj osud. To je dlouhodobě cesta do civilizačního pekla!
 |
Nebude následný tlak farmaceutické lobby a zpřísnění zákona spíše kontraproduktivní?
Ano, krátkodobě mohou být tyto akce jakoby kontraproduktivní, ale v delším čase jsou velmi užitečné. Zúročí je další generace se svojí zkušeností s konopím a jeho demýtizací.
Máte nějaký vzkaz čtenářům magazínu Legalizace?
Já jsem se doposud spíše vyhýbal slovu legalizace a raději užíval pojmy jako dekriminalizace, ale myslím, že mladá generace již tento pojem může používat produktivně. Vždy se mně líbil slogan jedné, snad kanadské, kolegyně, že některé drogy nejsou zakázané, protože jsou nebezpečné, ale jsou nebezpečné, protože jsou zakázané. Čímž nechci říci, že konopí, resp. marihuana, je droga bez rizik. Naopak, pro všechny je dobré tato rizika znát. Zodpovědnost by za sebe ale měl nést dobře informovaný jedinec a ne drahá, neúčinná a ve vztahu k mladé generaci často kontraproduktivní státní represe-agrese. Koneckonců, biblický mýtus o rajském ovoci a důsledcích jeho zákazu bychom si měli připomínat častěji.
