Ono to vlastně může vypadat, že se s „vědomými“ činnostmi všeho druhu poslední dobou roztrhl pytel. Na internetu můžeme najít spoustu článků, webů a blogů o vědomém stravování, vědomé sexualitě, vědomém mateřství a otcovství, a nakonec i o vědomém životě. Řada těchto přístupů má blízko k východním naukám, které zdůrazňují důležitost bytí v přítomném okamžiku a ukazují způsoby, jak život naplno prožít, nejen jej přežít.
Užíváme látky měnící naše vnímání kvůli tomu, abychom si od běžného vědomí “odpočinuli”?
O vědomém užívání drog toho ale na internetu ani jinde moc nenajdete. Vlastně to může znít dost divně, vědomě užívat drogy, skoro nesmyslně. Neberou se přece drogy kvůli tomu, abychom vědomí utlumili nebo si od něj odpočinuli? Určitě někdy ano, ale rozhodně tomu tak nemusí být nutně. V první řadě se musíme zbavit zažité asociace, kdy se nám při slovním spojení „užívání drog“ vybaví narkoman, co si na schodech do sklepa snaží vpravit obsah injekční stříkačky do třísel. K takovým představám má vědomý život a buddhistická všímavost opravdu hodně daleko.
Nicméně když stereotypní pohled na užívání drog rozšíříme a zahrneme do něj i pití kávy, čaje, užívání konopí v různých podobách, rituální užívání lysohlávek, ayahuasky a jiných více či méně vědomí měnících látek, tak už se dostáváme tam, odkud chceme vyjít.
Vycházíme z toho, že užívání psychoaktivních látek v nejširším slova smyslu provází lidstvo odnepaměti a zasahuje životy každého z nás – někdy pozitivně, jindy negativně. Největší nebezpečí ale nespočívá v látkách samotných, jako spíš v tom, jak k nim přistupujeme. Vědomě užívat drogy znamená, že věnujeme pečlivou pozornost tomu, co si pouštíme k tělu a do těla, snažíme se minimalizovat možná rizika negativního ovlivnění svého vědomí a zároveň chceme naplno využít pozitivní potenciál dané látky.
Co je a není vědomé užívání drog
Opakem vědomého užívání drog není nevědomé užití v tom smyslu, že vám někdo něco hodí do pití. Je to spíš takové užívání drog, které je automatické, mechanické, instinktivní, nerozmyšlené nebo takové, do kterého se člověk nechá natlačit okolnostmi. Jako když do sebe člověk nahází pár diazepamů, jen aby rychle potlačil vnitřní bolest, kterou zrovna cítí. Nebo si umotá brko z něčeho, co si koupil na ulici, a za rohem ho ztrestá, aby měl co nejrychleji „stav“. Případně když se totálně zlije „na žal“, překope perníkem nebo zčichá lepidlem. Jsou to ale i ty momenty, kdy do sebe člověk ve spěchu hrkne ráno kafe a ani to nevnímá, v hospodě sází jedno pivo za druhým, jednu cigaretu za druhou, a když k němu pak doputuje joint, automaticky si potáhne, aniž by se nechal vyrušit z konverzace. Ať už tomuto stylu braní drog říkáme, jak chceme, rozhodně to NENÍ vědomé užívání.
Z tohoto pohledu lze pouze vítat vznik stále nových čajoven nebo kaváren, které jsou navrženy tak, aby se člověk na pití nápoje soustředil a vychutnával jej všemi smysly.
Užívat vědomě znamená jinými slovy uvědomovaně, informovaně, reflektovaně. Níže můžete najít několik jednoduchých zásad, kterými se dá řídit, nicméně příkladů vědomého užívání drog máme kolem sebe nepřeberné množství. Terapeutické užívání konopí nebo ayahuasky je jedním z mnoha, kdy lidé u užívání drog pečlivě zvažují výběr prostředí i společnosti a jsou si vědomi rizik, která se snaží minimalizovat. Je to přirozené, protože jejich hlavním cílem je překonání určitých zdravotních či životních obtíží, případně změna životního směřování anebo zkrátka větší sebepoznání a seberozvoj.
Sedm zásad vědomého užívání drog:
- Když se rozhodnu užít nějakou drogu, vím, o jakou látku se jedná, mám o ní dostatek informací, včetně kvality / čistoty a způsobu dávkování.
- Vím, k čemu chci tu látku využít, a formuluji tento cíl pozitivně. (Tedy nikoli: chci se zrušit, odrovnat; ale chci se uvolnit, chci se víc poznat, chci lépe zvládnout tuto situaci.)
- Uvědomuji si rizika, která mohou s užitím souviset, a snažím se jim předcházet nebo je snížit na minimum.
- S užitím dané drogy nespěchám a nejdříve si vytvořím co nejlepší podmínky, včetně nalezení příjemného místa a příjemné či vhodné společnosti.
- V průběhu intoxikace rozpoznávám účinky dané látky a ujišťuji se, že jsou v souladu s mým původním záměrem.
- Nechávám stav volně a přirozeně plynout, nesnažím se jej potlačit, vyhnat do extrému nebo prodlužovat dalšími a dalšími dávkami.
- Odeznění žádoucího stavu přijímám s pokorou, dopřeji si čas na potřebnou regeneraci, ověřuji si, jestli užití látky splnilo svůj účel.
Nemusíme ale chodit vůbec daleko, většina z nás zná vědomé užívání drog na vlastní kůži. Stačí si vzpomenout na první experimenty s některými látkami měnícími stav vědomí. Většinou je v začátcích člověk opatrnější, má spolehlivé průvodce, pečlivěji vybírá prostředí a důsledněji sleduje svůj stav mysli. Legální drogy, jako je káva, čaj nebo alkohol, mají potom dokonce svoje pevná a společensky respektovaná místa, kde se užívají vědomě i na pravidelné bázi. Z tohoto pohledu lze pouze vítat vznikání stále nových a nových čajoven nebo kaváren, které jsou rafinovaně navrženy tak, aby se člověk na pití nápoje soustředil a vychutnával jej všemi smysly.
V případě alkoholu máme v některých regionech dlouhou tradici vědomého pití vína spojeného s degustacemi, slavnostmi i s náboženskými rituály. Vinaři „tělem i duší“ si také většinou dobře uvědomují rizika alkoholu užívaného ve vyšším množství a snaží se je nebrat na lehkou váhu. Což, pravda, není jednoduché. Hezky to pro Události v regionech nedávno vyjádřil jistý člen cimbálovky z Ratíškovic: „Ten alkohol nejde nikdy porazit, jen Moraváci sem tam remizujú.“
Minimalizace škod, maximalizace potenciálu
Pracovníkům nízkoprahových center pro uživatele drog mohou předchozí řádky velice důvěrně připomínat principy takzvané harm reduction, tedy minimalizace rizik. A není to náhoda. Pokud „teréňáci“ či „káčkaři“ nefungují pouze jako automaty na stříkačky, podporují u svých klientů často právě vědomé užívání drog. Tím, že k materiálu pro bezpečnější užívání drog přidají i vhodnou informaci nebo položí zvědavou otázku, mohou člověka podnítit k většímu promýšlení svých činností. Není to však nijak jednoduché, protože jejich klienti jsou často lidé, kteří se svoje vědomí cíleně snaží co nejvíce potlačit, a často k tomu mají i velice dobré důvody. Vědomé užívání drog může být jen obtížně dosažitelné v případě, kdy se s jejich pomocí člověk snaží odpoutat od traumatické události nebo vyřešit zoufalou životní situaci.
Látky měnící vědomí ji nesrážejí dolů, naopak jí pomáhají růst.
Není ale zároveň nemožné, aby se i traumatizovaný člověk, který projde závislostí, k vědomému užívání drog dopracoval. Dnes čtyřicetiletá Markéta se například několikrát za sebou dostala do spirály destruktivního užívání drog, ať už šlo o pervitin, alkohol nebo heroin. Potom ale začala své traumatické zážitky z dětství zpracovávat jinak, s pomocí různých alternativních terapií, absolvovala několik sezení s ibogainem, přehodnotila vztah k sobě samé, k lidem z blízkého i širšího okolí, a dnes se už nedostává do destrukce, aniž by se drogám zcela vyhýbala. Občas kouří konopí, občas pije makové odvary, občas si dá trip. Pořád „bere drogy“, ale ten způsob, jakým je bere, je diametrálně odlišný. Drogy jí nesrážejí dolů, naopak jí pomáhají růst.
Když Markéta nyní vzpomíná na období, kdy drogy brala destruktivně, vidí za ním snahu si ublížit, což souviselo jak s jejími traumatickými zážitky, tak i se vztekem, ve kterém odešla od své rodiny. V takovém rozpoložení není snadné pokoušet se o vědomé užívání drog, protože cesta k destrukci je velice blízká a svým způsobem lákavá. Markéta později také udělala uvážlivé rozhodnutí neužívat některé drogy vůbec – v jejím případě pervitin a alkohol – protože v nich přestala vidět zdroj čehokoli pozitivního.
Ne že by však svého předchozího užívání těchto drog litovala, tak jako spousta lidí, která podobné rozhodnutí udělá. Dozrála zkrátka k tomu, že ačkoli tyto látky měly v jednom úseku jejího života určitou funkci, podařilo se jí život proměnit tak, že už tam pro ně místo není. Vědomé užívání drog může být tedy blízké a volně kombinovatelné s vědomým rozhodnutím některé drogy přestat užívat zcela.
Víc než uspokojení touhy
Musíme zdůraznit, že vědomé užívání drog rozhodně není způsob, jak se zcela uchránit od všech nebezpečí a rizik psychoaktivních látek. I když se tímto způsobem daří mnohá rizika redukovat, existuje řada zdravotních, sociálních, psychických a někdy i právních důsledků, které se nedají jen tak eliminovat. Vědomé užívání drog také nelze považovat za spolehlivou prevenci závislosti. Touhu po slasti, která je hnacím motorem závislosti, nemůžeme tímto ani jiným způsobem odstranit. Látky, které přinášejí potěšení a změněné stavy vědomí, nebudou nikdy zcela bezpečné a je potřeba s nimi zacházet opatrně a s respektem.
Užívat drogy vědomě znamená, že požití psychoaktivní látky vnímáme jako významnou událost, která si zaslouží pozornost a respekt, jako něco víc než uspokojení touhy či potřeby.
Skvělým vzorem pro nás mohou být některé domorodé národy, kdy například severoamerickým indiánům se dařilo vědomě užívat tabák, o němž se dnes v odborných kruzích uvažuje, že nejde kouřit kontrolovaně kvůli příliš rychle vznikajícím neuronovým spojením vedoucím k závislosti. Pro indiány bylo však kouření tabáku zpravidla spjato s duchovním rituálem a vždy šlo také o sociální záležitost.
I když byly některé dýmky ve vlastnictví jednotlivých členů kmene, jejich účelem bylo sloužit danému jednotlivci na jeho spirituální cestě anebo pomáhat jiným lidem. Tabák doprovázel většinu spirituálních aktivit a některé kmeny věřily, že jeho kouřením je možné komunikovat se zemřelými. Ačkoli byli indiáni ze své kultury násilím vysídleni a většina přijala řadu západních zvyklostí včetně návykového kouření tabáku, současní indiánští duchovní vůdci se stále snaží šířit poznání o tom, že tabák je bezpečné užívat pouze při ceremoniích.
Indiáni se tímto svým vztahem k tabáku nejen chránili před riziky jeho užívání, ale zároveň také maximalizovali jeho potenciál, kterým pro ně bylo duchovní propojení a posílení kmene. Podobným způsobem je i v naší kultuře někdy užíváno například konopí, jsou to dnes ale spíše výjimky. Vědomé užívání drog však zároveň neznamená, že vždy musí být přítomno více lidí jako při duchovním rituálu.
Jednoduše řečeno, užívat drogy vědomě znamená, že požití psychoaktivní látky vnímáme jako významnou událost, která si zaslouží pozornost a respekt, jako něco víc než uspokojení touhy či potřeby. Tím pádem máme snahu si tuto příležitost co nejvíc vychutnat, vyjít z ní co nejméně poškozeni a pokud možno co nejvíce obohaceni. Posilujeme tím tak zájem o sebe sama, a to může někdy vést i k novému promýšlení svého vztahu k dané látce, který zpravidla souvisí i se vztahy s lidmi kolem nás.
V důsledku tak vědomé užívání drog přináší nejen kvalitnější a méně destruktivní zážitek z užití drogy, ale také narušuje stereotyp, podporuje pozitivní náhled na nás samotné a probouzí chuť dělat uvážlivá rozhodnutí v našich životech. Pevně věříme, že čtenářům tohoto časopisu stojí za to o takové cíle usilovat. Budeme rádi, když k nim tímto novým seriálem přispějeme.
