Lukáš Hurt pracuje jako překladatel, novinář, editor a vydavatel. Od…
Věk: 45
Zaměstnání: manažer ve výdejně konopí
Aktivity a koníčky: politika, psaní knih
(Dana je autorem Ilustrované historie konopí v Kanadě a dalších populárně naučných publikací týkajících se konopí, jež lze v anglickém jazyce zakoupit na www.danalarsen.com)
Kdy jsi poprvé vyzkoušel konopí a co tě přivedlo do světa aktivismu a boje za legalizaci?
Poprvé jsem konopí ochutnal v maturitním ročníku, když mi bylo sedmnáct, a moc se mi to líbilo. Brzy poté jsem si nastudoval historii prohibice a přečetl knihy o zdravotně prospěšných vlastnostech této rostliny, díky čemuž jsem začal přemýšlet, jak pomoci ukončit válku proti drogám. Hned v prvním ročníku na vysoké jsem rozeslal dotazník k drogové problematice všem členům kanadského parlamentu a doteď mám všechny odpovědi, které mi přišly, v šuplíku. Také jsem začal psát a rozdávat informační letáky o historii konopí a přínosech legalizace.
Všichni pevně věříme, že bude legalizováno i pěstování několika rostlin pro vlastní potřebu – to je naprosto klíčový bod celého legalizačního plánu.
Jak je to dlouho a co vše se v Kanadě za tu dobu změnilo?
Aktivně se v konopném hnutí pohybuju přes dvacet let. Na začátku jsme žili v době temna, kdy byly zakázané dokonce i bongy nebo knihy o konopí, zatímco dnes se největších legalizačních akcí účastní stovky tisíc lidí, obchody s kuřáckými potřebami jsou na každém rohu a během posledních pár let zahájilo provoz na 300 výdejen konopí k léčbě, ačkoli podle zákona jsou tyto podniky nelegální.
Věnoval ses vůbec někdy něčemu jinému než konopí? Jaké máš vzdělání?
Mám bakaláře v oborech psychologie a anglický jazyk, ale kromě pár brigád jsem nikdy neměl „normální“ zaměstnání, protože jsem krátce po ukončení studia začal pracovat pro časopis Cannabis Canada, z nějž se později stal po celém světě známý magazín Cannabis Culture. Moje práce vždy nějakým způsobem souvisela s konopím a nyní žiju především z toho, co vydělám jako provozovatel výdejen konopí k léčebným účelům ve Vancouveru.
Poslední týdny a měsíce jsi byl zaneprázdněn organizováním projektu Overgrow Canada, kdy jsi rozdával dospělým Kanaďanům semínka konopí. Je to v podstatě obdoba akce Semínka seniorům pořádané českým sdružením Legalizace.cz. Kolik semínek jich stihl rozdat a nesetkal ses přitom s nevolí ze strany představitelů zákona?
Díky pečlivě budovaným kontaktům mám přístup k obrovskému množství semen, takže jsem se letos na jaře rozhodl zahájit masivní akci, v jejímž průběhu jsme spolu s kolegy osobně anebo poštou rozdávali semínka konopí po celé Kanadě. Jednalo se o odrůdu s nižším obsahem THC, zato vyšším množství CBD. Dohromady jsme rozdali více než 2,3 milionů semen – více než 13 000 balíčků bylo doručeno poštou a ještě více si lidé vzali osobně v průběhu „turné“ po šestnácti kanadských městech.
OSN změní svůj přístup až poté, co většina členských zemí tyto změny uskuteční sama.
Kromě rozdávání semínek jsem na každé zastávce hovořil o historii konopí v Kanadě a o přednostech legalizace, bohužel již v druhém městě – Calgary – jsem byl v průběhu večera zatčen. Distribuce semen konopí je u nás totiž zakázaná, ačkoli tento zákon všichni obecně ignorují. Jen v Calgary vím o třech obchodech, kde si kdokoli může kdykoli v klidu zakoupit nejrůznější konopná semena … Nakonec jsem strávil noc v cele a nyní mám v provincii Alberta na krku obvinění, nicméně od rozdávání mě to rozhodně neodradilo a ve zbylých čtrnácti městech jsem už žádné problémy se zákonem neměl.
Konopná komunita v Kanadě oslavovala nedávné vítězství liberála Justina Trudeaua v parlamentních volbách, protože v průběhu kampaně sliboval, že bude legalizovat konopí. Během prvních měsíců vlády byl ale kritizován některými aktivisty pro nečinnost a vyhýbání se alespoň okamžitému zavedení dekriminalizace.
Všichni jsme byli rádi, že volby vyhrál člověk, který slíbil, že ukončí konopnou prohibici a zavede systém regulované distribuce a produkce. Zatím ovšem uběhlo osm měsíců a k žádné změně zákonů nedošlo a lidé v různých koutech Kanady jsou stále zatýkáni a souzeni i za přechovávání malého množství trávy. Vymáhání zákona se velmi liší podle oblasti – když vás chytí s jointem ve velkém městě, pravděpodobně dostanete jen pokutu, ale na maloměstech a v odlehlých oblastech na severu vás i dnes může pouhých pár gramů dostat do vězení.
Nedávno vláda oznámila, že v roce 2017 zahájí proces vedoucí k přijetí legalizačního zákona, jehož přijetí a implementace (tedy stavu, kdy si budu moci konopí koupit v obchodě) se ale můžeme dočkat až za několik dalších let. Všichni pevně věříme, že bude legalizováno i pěstování několika rostlin pro vlastní potřebu – to je naprosto klíčový bod celého legalizačního plánu.
Spousta přátel a známých se mě občas ptá: „A co vlastně budeš dělat, až to bude legální?“ Jelikož v Kanadě se viditelně dočkáte dřív než my v České republice, dovol mi zeptat se na tu samou otázku – co bude po legalizaci? Půjdeš do důchodu?
I když bude legislativním procesem ukončena prohibice konopí, stále před námi bude spousta práce. Dá se očekávat, že „první verze“ zákona bude příliš restriktivní, přeregulovaná a uživatelům bude nabízet předražené produkty. Dále bude nutné vyřešit otázky kolem odebírání dětí uživatelům konopí z důvodu „nezpůsobilosti“, diskriminace uživatelů na pracovištích a další oblasti, kde současný systém vychází z dávno přežitých předsudků vůči lidem užívajícím tuto rostlinu.
Kromě toho je mým cílem ukončit celou válku proti drogám, která je v podstatě válkou proti rostlinám. Květy konopí, listy koky, mák setý, houby obsahující psilocybin, kaktus peyotl – všechny tyto rostliny byly člověkem k jeho prospěchu po tisíce let využívány medicínsky, spirituálně i kulturně. Rád bych se dočkal dne, kdy bude ukončena prohibice všech rostlin a kdy se nám podaří nalézt lepší způsoby minimalizace rizik a maximalizace prospěšných účinků, protože současný prohibiční systém je opravdu zvrácený.
A co legalizace všech drog, i těch nerostlinných?
Všechny drogy by měly být legální, což ale neznamená, že by se měl heroin k injekčnímu užití prodávat jako alkohol nebo konopí. Měkčí drogy by měly být veřejně dostupné (jako třeba čaj z listů koky), zatímco silnější by měly být určitým způsobem regulovány a omezovány tak, aby bylo co nejvíce chráněno veřejné zdraví (například vydávat jen na lékařský předpis). Člověk závislý na heroinu by rozhodně měl mít možnost získat čistou látku z legálního zdroje, na druhou stranu si nemyslím, že by se měl prodávat všude jako pivo. A co se týče psychedelických substancí, ty by se měly prodávat v „rozumných“ dávkách a se spoustou informací o tom, jak je užívat co nejbezpečněji.
Ukončení prohibice nepřijde svrchu, ale odspoda – nejprve na úrovni měst a obcí.
K tomu má svět ale ještě pořádně daleko. Kdy si myslíš, že se podaří legalizovat konopí na mezinárodní úrovni? Dubnové Mimořádné zasedání OSN k drogové problematice (UNGASS – píšeme o něm na jiném místě v Legalizaci č. 36) nepřineslo žádné hmatatelné změny k lepšímu, nebo máš jiný názor?
Obávám se, že OSN změní svůj přístup až poté, co většina členských zemí tyto změny uskuteční sama. Ukončení prohibice nepřijde svrchu, ale odspoda – nejprve na úrovni měst a obcí, která zmírňují represivní zákony a nařízení, poté na úrovni regionů, provincií a některých států. Až nakonec ukončí válku proti drogám federální vláda nějakého mocného státu a pak se dočkáme i změny ze strany OSN.
Sleduješ z Kanady pozorně legalizační vývoj v Evropě? Byl jsi někdy ochutnat konopnou atmosféru ve zdejších zemích?
Vývoj v evropských zemích sleduji velice pozorně. Osobně jsem na starém kontinentu párkrát byl, překvapivě nejčastěji v Amsterdamu. Kromě toho jsem navštívil Anglii, Španělsko, Francii, Itálii, Německo i Českou republiku. Rád bych se někdy podíval na váš pražský Cannafest.
Na závěr obligátní otázka – chtěl bys něco vzkázat našim čtenářům?
Snažím se přesvědčovat lidi, aby otevřeně a hrdě porušovali protikonopné zákony, kdykoli jen to je možné. Jsem velkým zastáncem veřejné neposlušnosti v této oblasti a v Kanadě jsme vědomým porušováním špatných zákonů dokázali velké věci – i přes jejich ilegalitu dnes máme obchody s bongy a dalšími kuřáckými potřebami, prodejny konopných semen a nyní dokonce i výdejny konopí nemocným. Existence těchto tří druhů „podniků“ je v Kanadě zakázaná, přesto jich jsou po celé zemi stovky. A výrazná část jejich výdělků jde na podporu legalizačního hnutí, díky čemuž můžeme být hlasitější a viditelnější.