Po studiích na Massachusettském technologickém institutu (MIT) a doktorátu na Princetonu pracoval za druhé světové války v Los Alamos na vývoji první atomové bomby, spolu s dalšími slavnými fyziky a chemiky světového věhlasu, Robertem Oppenheimerem, Enricem Fermim a dalšími.
Kromě náročných pokusů a výzkumu si ale Feynman vždy udělal čas na různé vylomeniny. Maloval ženské akty a pro zábavu otevíral nedobytné a přísně střežené trezory vojenského vedení. Na dovolené v Mexiku jen tak bez přípravy vyluštil hieroglyfy mayských astronomických tabulek.
Feynman: „Je dobře, že se umírá jenom jednou, je to strašná nuda.“
Po válce krátce pracoval na Cornellově univerzitě a od roku 1951 až do své smrti byl profesorem teoretické fyziky na prestižním Kalifornském technickém institutu. V padesátých letech strávil deset měsíců v Brazílii na studijním a přednáškovém pobytu. Nejenže se naučil bleskově portugalsky a byl schopen v portugalštině i přednášet, ale našel si čas i na to, aby se zdokonalil ve hře na bubny, jíž se věnoval už během výzkumu v Los Alamos, a se sambovou skupinou, kde bubnoval na bonga, se zúčastnil i legendárního karnevalu v Riu. Jako správný hedonik a zkoumač se právě v Riu málem stal alkoholikem, takové pravé brazilské caipirinhe lze asi jen stěží odolat.
Ani nejrůznější jiné drogy mu nebyly cizí. Vyzkoušel LSD a také se účastnil ketaminových a marihuanových seancí v senzorické deprivační nádrži u Johna C. Lillyho, proslulého amerického neurovědce, psychoanalytika a psychonauta.
Možná se tam nepotkali, ale u Lilliyho byli častými hosty i Albert Hofmann nebo Timothy Leary. (Lilly byl také průkopníkem v pokusu navázání mezidruhového kontaktu mezi člověkem a delfínem. Jeho práce pomohla vytvořit ve Spojených státech ujednání o ochraně mořských savců.)
Tehdy u Lillyho se Feynman rozhodl přestat s alkoholem, když zjistil, jak mu ničí mozek. Legenda praví, že po požití marihuany prošel pobytem v deprivační nádrži, kde si rozšiřoval vědomí a nahlížel do podvědomí, a když vylezl, zanedlouho poté dostal Nobelovu cenu za objevy v oblasti kvantové elektrodynamiky. To samozřejmě souvislost mít může a nemusí. Každopádně měl Richard Feynman marihuanu velmi rád a přispěl světu kromě vědecké práce, pedagogické činnosti a popularizace fyziky také rozvojem galvanizačních technik (neptejte se nás, co to je), již zmíněným výzkumem změněných stavů vědomí (na to se nás ptát můžete) a v neposlední řadě i výzkumem v molekulární biologii.
Zemřel ve svých sedmdesáti letech na rakovinu a jeho poslední slova před smrtí zněla: „Je dobře, že se umírá jenom jednou, je to strašná nuda.“
Doporučená četba: Richard Feynman – To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane!, české vydání Aurora 2013
