Mrtvý Stone
Začněme zkraje, a to jeho smrtí. Psal se rok 1969, éra květinových dětí byla na vrcholu (a o půl roku později ji ukončil nechvalně proslulý festival v Altamoru, kde ochranka složená z Hell’s Angels ubodala mladého černocha, přičemž festival shodou okolností zorganizovali právě Rolling Stones) a Stones byli jedničky hitparád. Jones byl čerstvě odejitý z kapely a na uvítanou nového kytaristy byl naplánován festival v Hyde Parku, první veřejné vystoupení Stones po dlouhých dvou letech.
Ovšem dva dny před tím vytáhli z bazénu polomrtvého Jonese, kterého se už nepovedlo resuscitovat. V krvi měl alkohol, stopy stimulantů i prášků na spaní. Patolog uvedl jako příčinu smrti utopení a selhání jater, která měl Brian zcela zhuntovaná nelidským množstvím drog a alkoholu. Festival tak byl narychlo přeplánován jako pocta Brianovi. Přišlo až půl milionu lidí a koncert bývá brán jako jedno z nejlepších vystoupení Rolling Stones vůbec.
Brianova smrt plnila přední stránky novin a tisk si na jeho smrti spojované s drogami pěkně smlsl. Členové Stones už za sebou měli několik afér a soudů ohledně drog a byl to právě Jones, kdo byl s drogami spojován nejvíce.
Ke konci kariéry u Stones se na nahrávání objevoval v takovém stavu, že ho často radši odpojili a všechny kytary nahrál Richards.
Případ byl policií uzavřen jako nešťastná náhoda, avšak vyrojila se řada konspiračních teorií (a to i bez existence internetu), které žijí dodnes. Spáchal Jones sebevraždu? Stojí za jeho smrtí samotní Stones? Utopil ho zahradník (ve skutečnosti to byl stavitel)?
Právě stavitel Thorogood je dodnes hlavním podezřelým. Pracoval na opravách Jonesova domu, avšak často se hádali o peníze a krátce před svou smrtí ho Jones vyhodil. K vraždě se údajně doznal na smrtelné posteli. Další svědectví pochází od Janet Lawsonové, zdravotní sestry, která šla osudného večera navštívit Jonese právě kvůli neshodám s Thorogoodem. Janet své svědectví tajila dlouhých čtyřicet let a promluvila až krátce před svou smrtí, když hovořila s investigativním novinářem Scottem Jonesem (shoda jmen je čistě náhodná), který Brianovu smrt vyšetřoval. Prý zahlédla Thorogooda s Jonesem u bazénu a následně Thorogooda na odchodu, kdy se celý třásl. Vzápětí pak našla Briana na dně bazénu a zavolala na Thorogooda o pomoc. Ten její volání zprvu ignoroval, pak se ale rozběhl a skočil přímo do bazénu. Jak ale věděl, že je Brian právě tam, když mu to Janet neřekla? Proč se to neobjevilo v její policejní výpovědi? Policie prý její výpověď manipulovala a odmítala ji pořádně vyslechnout.
V domě byla ještě Brianova přítelkyně Anna. Ta též přiběhla na pomoc a zavolala záchranku. Anna tvrdí, že v té době už Brian s drogami přestal (i ze strachu z uvěznění, neboť už byl v souvislosti s drogami dvakrát zatčen), výrazně omezil pití a i přes odchod z kapely se přenesl. Dokonce se prý chystal navštívit plánovaný koncert, aby ukázal, že vůči kapele nechová zášť. Tehdy už zakládal novou kapelu a měl nahráno demo svých nových skladeb. I další jeho přátelé se shodují, že byl v tomto krátkém období nebývale šťastný. Jako by skončilo dlouhé a divoké období zahořklosti. O to je jeho smrt tragičtější.
Scott Jones všechny tyto výpovědi před několika lety shromáždil a odevzdal policii. Ta sice „prošetřila původní vyšetřování“, avšak případ znovu neotevřela. Pro někoho tak je smrt Briana Jonese vraždou, pro jiného nehodou a dnes se už jistě najde i někdo, kdo věří, že za to můžou Bush a chemtrails.
„Nemyslím si, že by se mu v životě dostalo dost lásky nebo porozumění. Byl velmi milý, upřímný a citlivý a takového si ho musíme pamatovat, protože takový ve skutečnosti byl.“ – George Harrison, Beatles
Malý Stone
Brianův životopis začíná v severozápadní Anglii a už od začátku naznačuje, že to s chlapcem nebude jednoduché. Rodiče ho pojmenovali Lewis Brian Hopkin Jones, asi aby si mohl vybrat, a neměli k němu příliš vřelý vztah. Ve škole velmi dobře prospíval, mezi spolužáky byl oblíben, avšak učitele doháněl k šílenství nedostatkem kázně.
Dvakrát byl dočasně vyloučen a kamarádi ho popisovali jako „rebela bez příčiny“.
V sedmnácti oplodnil svoji čtrnáctiletou přítelkyni. Ta neuposlechla jeho rady jít na potrat, dítě donosila a dala k adopci. Na základě tohoto malého skandálku zanechal studií, opustil domov a začal cestovat po Evropě, přičemž se přiživoval hraním na ulici. Když mu došly peníze, vrátil se do Anglie, kde pokračoval s hraním na ulici a rovněž dělal různé příležitostné práce. Brzy si také zopakoval praxi rozmnožování, když v klubu sbalil jednu mladou paničku. Její manžel se pak rozhodl dítě nezabíjet a Brian tak neměl ani tucha, že má dalšího potomka.
V devatenácti získal stipendium na Cheltenham Art College. To mu vydrželo celé dva dny, než do školy někdo napsal dopis, kde ho mimo jiné označil za „nezodpovědného tuláka“.
V devatenácti získal stipendium na Cheltenham Art College. To mu vydrželo celé dva dny, než do školy někdo napsal dopis, kde ho mimo jiné označil za „nezodpovědného tuláka“. Následně opět prošel rutinou dělání dětí, tentokrát však prodal svoje desky, aby mohl koupit květiny pro matku, oblečení pro dítě a dokonce s nimi chvíli žil.
Čtvrté dítě pak měl už v době Rolling Stones, a to s budoucí manželkou Donovana. Páté pak o chvíli později s „příležitostnou přítelkyní“. Oldham, manažer Rolling Stones, jí vyplatil 700 liber výměnou za slib, že se o Brianově dítěti nebude na veřejnosti zmiňovat. Jako svědek se pod její prohlášení podepsal Mick Jagger. Legenda vypráví o tom, jak po každé z žen chtěl, pokud bude mít chlapce, aby ho pojmenovala Julian, tak jako se jmenoval Brianův oblíbený jazzman Julian „Cannonball“ Adderley. U dvou synů se mu jeho přání vyplnilo.
Mladý Stone
Poté co přesídlil do Londýna, skamarádil se s hudebníky z místní Rhythm and Blues (neplést s moderním R’n’B, byť to je nástupce R&B a též dodavatel jedné pozdější VIP členky „Klubu navždy 27“) a jazzové scény a brzy si podal inzerát, ve kterém sháněl spoluhráče pro založení R&B kapely. Právě tak se dal dohromady s Jaggerem, který následně přivedl bývalého spolužáka Richardse.
Jones v začátcích Rolling Stones vystupoval jako lídr a manažer.
Rok pak spolu bydleli v jednom bytě, často bez jídla, peněz a práce, jen s bluesovými deskami. Jméno Rolling Stones vzniklo, když Jones, který v začátcích vystupoval jako lídr a manažer, domlouval vystoupení a manažer klubu se ho nečekaně zeptal na jméno kapely. Jonesovi ve zmatku padl zrak na vinyl se skladbou „Rollin’ Stone“ od Muddyho Waterse, který ležel na stole (ta deska tam ležela, ne Waters). Byla to velice šťastná náhoda, taky tam mohl být třeba singl „Rama Lama Ding Dong“.
Hvězda Rolling Stones začala stoupat k vrcholům hitparád. Jones byl vyšachován z postu manažera, když tuto práci přebral Andrew Oldham, kterému tehdy bylo pouhých devatenáct let a smlouvy tak za něj musela podepisovat maminka. Oldham je v Brianově životě důležitou postavou, protože ho postupně vystrnadil i z vedoucí pozice v kapele. Jones chtěl hrát hlavně bluesové covery, tak jako to kapela dělala doposud, Oldham však dával přednost autorské tvorbě dua Jagger-Richards. Ti byli na pódiu také nejvíc vidět, i když Jones byl z kapely nejfotogeničtější a na fotkách skupiny býval umisťován dopředu.
Hrající Stone
Odbočme teď k Brianově hudebním schopnostem. Mohlo by se zdát, že v této oblasti nebyl tak schopný jako v konzumaci návykových látek, jsa odsouzen k pozici doprovodného kytaristy bez vlastní tvorby. Opak je však pravdou. Od začátku byl „hudebním mozkem“ kapely, navíc se Stones pyšnili tím, jak nerozlišují mezi sólovou a doprovodnou kytarou a oba kytaristé zastávají obě funkce zároveň.
Zpíval doprovodné vokály a na nahrávkách se objevil s řadou dalších nástrojů od kláves, perkusí, fléten, hoboje a marimby až po exotický sitár či flétnu koto, a to je výčet sotva poloviční.
Od dětství hrál na klarinet, po objevení jazzu si vyškemral saxofon a následně i kytaru. V Rolling Stones hrál i na harmoniku (samozřejmě foukací), zpíval doprovodné vokály a na nahrávkách se objevil s řadou dalších nástrojů od kláves, perkusí, fléten, hoboje a marimby až po exotický sitár či flétnu koto, a to je výčet sotva poloviční. Zlí jazykové tvrdí, že čím víc nástrojů si navymýšlel, tím méně se objevoval na zkouškách, hlavně ke konci kariéry. Nelze mu však upřít hudební všestrannost.
Ani s autorstvím skladeb to není tak jednoznačné. Oficiálně mu sice není připisováno autorství ani jedné (alespoň v rámci Rolling Stones), na mnoha se však podílel jako spoluautor. O jeho schopnostech svědčí i další věci: například Beatles si ho pozvali na nahrávací sessions alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band a s Jimmy Pagem z Led Zeppelin vytvořil soundtrack k filmu.
Divoký způsob života si však vybral svou daň: ke konci kariéry u Stones se na nahrávání objevoval v takovém stavu, že ho často radši odpojili a všechny kytary nahrál Richards. Když se pokusil hrát na harmoniku, začal krvácet ze rtů.
„Brian Jones byl ve Stones mužem číslo jedna, Jagger se vše naučil od něj. Brian byl daleko větším hudebníkem než Jagger kdy bude – ačkoli Jagger je skvělý ekonom.“ – Ginger Baker, bubeník, který hrával s Rolling Stones v jejich počátcích a následně se proslavil v Cream.
Sjetý Stone
Až do roku 1965 se členové kapely drželi zkrátka. Povzbuzující látky užívali, jen aby vydrželi náročná turné či dlouhá nahrávání. Zlomový okamžik nastal v prosinci, kdy se Jones a Richards (byl tam i Allen Ginsberg, naopak Jagger se odmítl připojit) zúčastnili legendárního kyselinového testu. Kyselinové testy pořádala komunita Merry Pranksters (Veselí šprýmaři), které vedl Ken Kesey (mimo jiné autor knižní předlohy pro Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem) a jak už název napovídá, LSD tam teklo doslova proudem. Takováto zkušenost by sice mohla na mnohé mít pozitivní účinek, ne však na jednotku chemického průzkumu zvanou Rolling Stones.
Takováto zkušenost by sice mohla na mnohé mít pozitivní účinek, ne však na jednotku chemického průzkumu zvanou Rolling Stones.
Od té doby byli jak utržení ze řetězu; na turné se ubytovali na hotelu, zavolali do lékárny a vykoupil veškeré poppers, doslova stovky balení. Brian pil jeden a půl litru whisky denně, cpal se sedativy, halucinogeny a vším ostatním, co mu přišlo pod ruku. Začalo to mít vliv i na jeho charakter: z muže těžce nesoucího své upozadění v kapele se stal náladový megaloman prahnoucí po slávě a pozornosti.
Paul Trynka, jeho životopisec, ho dokonce popsal jako „narcisistického, manipulativního, mizogynního, intrikujícího a nečestného člověka“. Jindy ovšem býval milý a klidný, jako za starých časů. Prudké změny nálad vytvářely dojem, jako by šlo o dva rozdílné lidi.
První drogový skandál přišel na začátku roku 1967, kdy redaktor časopisu přistihl Jaggera v baru požívat benzedrin a nabízet trávu. Následně vyšel článek o Rolling Stones na drogách. Akorát že v baru nebyl přistižen Jagger, ale Jones: redaktor si je spletl. Jagger časopis okamžitě zažaloval. Jenže hned o týden později vtrhla policie k Richardsovi do bytu a i s Jaggerem ho obvinila z držení drog. Čas her skončil.
Později se tam vydal znova a nahrál místní hudbu, která mu učarovala. Měl nápad smíchat ji s R&B, čímž by se býval stal jedním z průkopníků world music.
V očekávání nepříjemného soudu se kapela rozhodla odpočinout si od Londýna. Naplánovali výlet do Maroka. Brian, nadšený cestovatel, už předtím v Maroku byl a znal místní kulturu i drogy. (Později se tam vydal znova a nahrál místní hudbu, která mu učarovala. Měl nápad smíchat ji s R&B, čímž by se býval stal jedním z průkopníků world music.)
Tento výlet mu však moc nevyšel a byl asi nejzásadnějším zlomem v jeho životě. Do Maroka se vydal se svojí přítelkyní, modelkou Anitou Pallenbergovou, se kterou byl už dva roky. Po cestě však onemocněl a zůstal v nemocnici v Toulouse. Richards situace využil a sbalil Anitu (nakonec spolu zůstali dvanáct let a Anita mu povila dvě děti). Brian „oslavil“ své pětadvacáté narozeniny sám v nemocnici. Za pár dní se uzdravil a dostihl zbytek výpravy. Všichni se pak vydali do Marrákeše. Zde si dal Brian LSD a konfrontoval Anitu ohledně jejího záletu. Ta ho poslala k čertu a všichni mu zdrhli. To rozhodně není trip, který by chtěl někdo zažít. Do Anglie se musel vracet po vlastní ose. Celá anabáze vztahům v kapele zrovna dvakrát neprospěla…
„Po mnoho let, od založení Stones až do roku 1966, byl Brian nesmírně šťastný. Jsem přesvědčen, že bodem zlomu bylo, když se rozešel s jedinou dívkou, kterou kdy opravdu miloval. Bylo až děsivé, jak se náhle změnil z bystrého a nadšeného mladého muže v zamlklého, nerudného a sebestředného mladého muže. Já i jeho matka jsme byli změnou jeho chování šokováni. Podle našeho názoru už nikdy nebyl tím chlapcem jako dřív.“ – Lewis Jones, jeho otec
V den, kdy měli soud Jagger s Richardsem, udělala policie zátah i u Jonese, u kterého našla marihuanu, kokain a pervitin. Všichni tři byli odsouzeni, nakonec ale seděli pouhý jeden den, Jones ani to ne. Od trestu jim značně pomohl nátlak tisku i veřejnosti.
Za rok byl Brian opět zatčen za držení trávy. Tentokrát tvrdil, že ji v bytě nechal předchozí nájemník. Jelikož byl v podmínce, hrozil mu vysoký trest. Soudce však byl shovívavý, a tak vyvázl jen s pokutou a varováním.
Roku 1969 si kapela naplánovala další turné po USA. Ale díky svým drogovým excesům nezískal Brian vízum. To byl poslední hřebíček do rakve jeho působení v Rolling Stones. Skupina se rozhodla najít si nového kytaristu. Jonese pak navštívili a oznámili mu, že se rozhodli pokračovat bez něj. O měsíc později byl nalezen mrtev.
