Aktuální článek
Absťák aneb odvrácená strana (ne)hulení

Absťák aneb odvrácená strana (ne)hulení

  • Je užívání konopí opravdu tak v pohodě? Jde jen o alternativní způsob trávení volného času, nebo je třeba mít se přeci jen na pozoru? Dokážou se bez něj dlouhodobí uživatelé ještě vůbec vyspat, najíst, či zrelaxovat? Pojďme píchnout do vosího hnízda a podívat se na zoubek temné straně naší oblíbené zakázané byliny!

Jistě, valná většina dospělých zvládne užívat konopí s mírou. Případně s ním aspoň včas přestat. Dnes však začíná být v módě považovat i každodenní a dlouhodobé rekreační holdování psychoaktivní rostlině za neškodnou kratochvíli. Nebo dokonce zdraví prospěšnou. Marketingoví experti – nejen tam, kde už mají zlegalizováno – jsou ještě o krok dál a snaží se vzbudit dojem, že „hulení“ je vlastně docela cool a in.

Nepochybně proto, aby svých produktů prodali co nejvíc. Bořit stereotypy se jim docela daří, s růstem počtu zákazníků – uživatelů – je to už horší. Naštěstí. Snad proto, že pro mladé přestává být „marihuana“ frajeřinou, vzdorem či alternativou, ale stává se jen další drogou rodičů.

Únik z šedi reality

Užívání konopí není nic odsouzeníhodného, ale ani obdivuhodného. V mnoha případech jde jen o další z mnoha neřestí. Dát si jointa není samo o sobě v principu o nic lepší (ani horší) než zajít si na pivo, kouřit cigarety, souložit, sportovat, pařit počítačové (či hazardní) hry nebo se sjíždět pornem, Facebookem, televizními seriály, sportovními přenosy… Vyberte si, jsou toho přehršle! Ale co je pro jednoho příjemným, neškodným a leckdy obohacujícím zpestřením života, může být pro jiného pravidelným únikem z šedivé reality, který ho pohltí víc, než je zdrávo.

Tvrdit, že rekreační holdování „marihuaně“ se nemůže vymknout kontrole, by bylo zavíráním očí před skutečností.

Tohle všechno může při nadužívání do nějaké míry „nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování“ (což je mimochodem definice „návykové látky“ z paragrafu o šíření toxikomanie). Je přitom vcelku jedno, budeme-li to nazývat závislostí, návykem či koníčkem. A platí to i pro konopí. Tvrdit, že rekreační holdování „marihuaně“ se nemůže vymknout kontrole, by bylo zavíráním očí před skutečností.

Je však třeba podotknout, že jen málokterý z pravidelných dlouhodobých uživatelů skončí jako stereotypní „hulič“ jako vystřižený ze Samotářů nebo Cheeche a Chonga, v jehož životě kromě konopných paliček už není pro nic dalšího místo. Řadový uživatel zpravidla nepatří k problémovým občanům a na první pohled ho vůbec nepoznáte. Ani na druhý. Zvládá se protloukat životem – tu lépe, tu hůře. Může to být třeba váš soused. Nebo pracovitý kolega, který odmítá tabák i alkohol, ale doma každý večer „odpadne“ s vaporizérem.

Konopí užívají nejen „feťáci“ (spolu s jinými drogami), alternativní kreativci a věční rebelové, ale též politici, sociologové, podnikatelé, dělníci, programátoři, kuchaři, policisté i adiktologové. Někteří až moc. Většinou si však dávají dobrý pozor, aby to kromě blízkých přátel nikdo nepoznal.

Riziko existuje

Z vědeckých studií vyplývá, že riziko vzniku závislosti na konopí (8,9 % uživatelů) je o poznání nižší než u alkoholu (22,7 %), nikotinu (67,5 %) či kokainu (20,9 %). Nejvyšší riziko přitom hrozí u dospívajících (16 %) a s věkem prudce klesá. Na rozdíl od kokainu, kde klesá jen pozvolna. Uvedená čísla je však třeba brát s rezervou, protože u zranitelných jedinců – kteří špatně zvládají stres, trpí duševními poruchami nebo mají k závislostem genetické predispozice – je riziko o poznání vyšší. Nezapomínejme také, že oblíbené jointy jsou vlastně kombinací dvou drog – konopí a nikotinu.

Řada pravidelných uživatelů po vysazení konopí zjevně trpí abstinenčními příznaky jak povahy fyzické, tak psychické.

A především – jsou to jen čísla. Samotný pojem „závislost“ je zjednodušující, podobně jako dělení drog na „tvrdé“ a „měkké“ nebo závislosti samotné na „psychickou“ a „fyzickou“. Ale na tom zas tolik nesejde. Faktem je, že řada pravidelných uživatelů po vysazení konopí zjevně trpí abstinenčními příznaky jak povahy fyzické (nespavost či poruchy chuti k jídlu), tak psychické (úzkost či deprese). V obou případech je bažení po další „dávce“ způsobeno procesy probíhajícími v mozku či jinde v těle, o kterých toho zatím víme jenom málo.

Leccos je však zřejmé. Kanabinoidy účinkují nejen na psychiku, ale také na mnoho dalších systémů. Dodáváme-li mozku a tělu neustále látky ovlivňující nejrůznější funkce, organismus se přizpůsobí, aby mohl fungovat dál. V něčem možná lépe, v jiném zas hůře, ale celkově tak trochu jinak. Anebo hodně jinak, když do sebe kanabinoidy pereme pod tlakem. Každodenní nezřízené potahování z jointů se neobejde bez následků (byť zvratných) a zdaleka ne všichni „huliči“ dokážou bez problémů kdykoli přestat.

Vyhlášení nezávislosti

Co čekat, vysadíte-li konopí? Nepatříte-li mezi náruživější každodenní uživatele, čekají vás nejspíš jenom mírné, nebo dokonce skoro žádné nepříjemnosti. Patříte-li však k těžším „závislákům“, připravte se na nespavost, poruchy chuti k jídlu (nechutenství i „žravost“), bolesti žaludku, třesavku, pocení, horečku, zimnici nebo bolesti hlavy. K tomu přidejte podrážděnost, sklíčenost až depresi a extrémně živé (až nepříjemné) sny.

„Úžasné sny se staly vítaným zpestřením. Snil jsem vždycky rád, ale kvůli konopí jsem už skoro zapomněl, co to sny jsou.“ 

„Prvním projevem vysazení konopí jsou velmi živé sny, které bývají zmatené a z nichž mi je často ráno nepříjemně,“ říká Zdeněk. Když užívá konopí, nikdy si je nevybavuje. Tomáš to ale vidí jinak: „Úžasné sny se staly vítaným zpestřením. Snil jsem vždycky rád, ale kvůli konopí jsem už skoro zapomněl, co to sny jsou.“ Usínalo se mu však také hůř než obvykle.

To potvrzuje i Petr, jeden z pravidelných večerních uživatelů: „Chtěl jsem usnout, ale nedařilo se mi to. Hlavou mi procházela hromada myšlenek, všechny vesměs negativní. Otráveně jsem koukal do stropu a občas na hodiny. Asi ve tři hodiny ráno mě znechucenost přemohla a já na chvíli usnul. Něco se mi zdálo, ale nepamatuji si, co to bylo. Probudil jsem se kolem osmé ráno úplně zpocený a unavený.“

Také Zdeněk mívá s usínáním problémy a má sklon nahrazovat konopí škodlivějším alkoholem, aby dokázal v noci „zabrat“. Krátkodobě to sice pomůže, ale tolerance na alkohol vzniká dost rychle, takže se z toho může stát vyhánění čerta ďáblem. Za alkohol vyměnil konopí také Martin, který po vysazení konopí trpěl stavy úzkosti: „Občas jsem nemohl jít mezi lidi a poměrně rychle jsem začal trávu nahrazovat alkoholem, který jsem si díky tomu dost oblíbil. Na druhou stranu se mi pročistila hlava, ale ty stavy se měnily jak na houpačce.“

„Bývám podrážděný, nedokážu si držet odstup a začne mi vadit lidská hloupost všude kolem – na úřadech, sociálních sítích, v práci,“ říká Zdeněk.

Tomáš si znovuobjevený stav spíš pochvaluje: „Již po pár dnech byla moje mysl jasnější a dostavil se i lehký příval energie. Občas jsem měl skoro pocit, že jsem pod vlivem nějaké zvláštní drogy.“

Pro konopné „závisláky“ se opravdová střízlivost stává novým stavem změněného vědomí, na který si musí znovu zvykat. Nebývá to vždy jednoduché. „Bývám podrážděný, nedokážu si držet odstup a začne mi vadit lidská hloupost všude kolem – na úřadech, sociálních sítích, v práci,“ říká Zdeněk. Bývá pak agresivní, naštěstí jen verbálně. Když se k tomu přidají ještě fyzické nepříjemnosti, z odvykání se stává docela oříšek: „V neposlední řadě se objevuje nechutenství, kterým trpím v důsledku zdevastování žaludku přehnaným pitím v mládí.“

Nedalo se to vydržet

Nechutenství však na zdevastovaný žaludek vždycky svést nelze. U těžších závislých bývá časté. „Nedalo se to skoro vydržet. Několik dní jsem skoro nejedla, všechno jsem okamžitě vyzvracela,“ říká Jana, která začala konopí užívat pro zmírnění menstruačních bolestí. Časem si však na něj zvykla natolik, že denně spotřebovala několik gramů. „Mírnilo stres i návaly úzkosti a činilo život snesitelnějším.“

Počáteční zvýšená žravost časem pominula a objevila se ranní nevolnost, kterou opět „léčilo“ konopí. Když však musela odcestovat na týden do zahraničí – bez konopí – nastal problém. Objevilo se extrémní nechutenství. „Prvních pár dní jsem byla úplně vyřízená. Kouření samotného tabáku vůbec nepomáhalo. Nemohla jsem normálně fungovat a před okolím se vymlouvala na žaludeční obtíže. Pak už to bylo lepší, i když pořád nic moc. Konopí jsem nechtěla už nikdy ani vidět.“

„Vím, že když nehulím, jsem akčnější, stihnu toho víc… Ale aspoň večer si to brko dát!“

Nepříjemné stavy mohou trvat až několik týdnů, takže není divu, že leckdo se radši vrátí k „marihuaně“, která poskytne kýženou úlevu. Ani v takovém případě nemusí být celá snaha marná – dokážete-li nadále užívat konopí v nižších dávkách, bude příště mírnější i „absťák“. Jestli jste „hulili“ celý den už od rána do večera, zkuste tak činit jen jednou večer. Nebo – ještě lépe – obden. Snižujte dávku i frekvenci. Díky menší toleranci se pak ostatně dočkáte i lepších účinků.

K zelené bylině se navzdory svému předsevzetí vrátila i Jana, aby se zase cítila „normálně“. Ale už ví svoje: „Nemá cenu strkat hlavu do písku a nalhávat si, že konopí je bezpečný všelék bez vedlejších účinků. Nejradši bych přestala, ale nejde to. Aspoň zatím. Bez něho jsou každodenní starosti vyčerpávající.“

Také Lenka užívá konopí, aby dokázala fungovat: „Měla jsem období, kdy jsem musela hulit, abych se vůbec najedla. Abych se vyspala. Abych měla sílu přežít svůj život. Asi je to výmluva. Ale lepší než chlastat.“ Také ona na svůj návyk pohlíží realisticky: „Vím, že když nehulím, jsem akčnější, stihnu toho víc… Ale aspoň večer si to brko dát!“ Ani Petr dlouho nevydržel: „Náladu jsem sice měl celý den lepší než obvykle, ale co mě už z dřívějška trápilo, to neutichlo, naopak zesílilo na intenzitě a neustále mě ponoukalo na to myslet.“

Stojí to za to?

Lenka říká: „Je to návyk. Ale já se ho budu zastávat. Jsem nervák a tráva mě tlumí, nicméně z dlouhodobého hlediska bych se asi cítila líp, kdybych byla schopna ho transformovat do občasné formy.“ O to se snaží i Tomáš, který začal konopí užívat, aby přišel na jiné myšlenky. Napřed jenom občas, potom častěji. Třeba na usnutí, což však se zvyšujícími se dávkami přestalo fungovat. „Jediným smyslem bylo pak vlastně chvilkové odpadnutí,“ říká Tomáš. A dodává: „Sledováním proudu myšlenek z podvědomí jsem trávil většinu volného času.“

Konopí začal nakonec užívat i přes den, především o víkendech. Sám na sobě sledoval úbytek motivace. „Dokopat se k nějaké činnosti byl nadlidský úkol, ale náročnou práci na plný úvazek jsem stále zvládal bez problémů. Nepočítám-li každodenní ranní nakopnutí šálkem silné kávy. To však již nebyla závislost, ale naprostá nutnost.“

Tomáš hledá zlatou střední cestu a nejradši by užíval jenom jednou týdně nebo i méně: „Není užívání jako užívání. Místo bezdůvodného hulení se z toho snažím udělat jakýsi rituál.“

Několikrát se pokusil přestat a žádné závažnější odvykací příznaky se nedostavily, ale stres v kombinaci s touhou uniknout aspoň na chvíli do náruče konopného rauše ho pokaždé dřív nebo později přemohl. Snaží se proto aspoň užívat co nejméně a jen brzy večer, aby minimalizoval vedlejší účinky i vliv na spánek. „Netoužím přestat úplně. Ty stavy, kdy mozek funguje aspoň na chvíli jinak, jsou přínosné. Bez nich by svět byl jenom banálním pracovním táborem. Konopí mi také dalo stovky úžasných nápadů.“

Podle zlých jazyků je konopí drogou líných lidí. Terence McKenna se však této výtce vysmíval: „Říkají, že nebudete motivovaní v práci. Jako by snad vaše práce byla měřítkem, kterým se poměřuje všechno ostatní!“

Zodpovědné užívání

Jak tedy konopí udržet na uzdě? A kde je rozumná hranice, za kterou bychom se již neměli pouštět? Těžko říct. Každý z nás je nastaven trochu jinak, takže co pro jednoho může být tak akorát, pro druhého je již za hranou.

„Ti, kdo si dají jednoho jointa až večer, fungují navenek stejně dobře jako většina ostatních. Ale jenom o trochu víc už bývá příliš,“ říká Tomáš, který hledá zlatou střední cestu a nejradši by užíval jenom jednou týdně nebo i méně: „Není užívání jako užívání. Místo bezdůvodného hulení se z toho snažím udělat jakýsi rituál.“ Zatím se mu to sice úplně nedaří, ale nevypadá to jako špatný nápad. Aspoň pro ty z nás, kdo nechtějí nebo nemohou přestat úplně.

A jak jste na tom vy? Jestli máte aspoň občas pocit, že konopí vám víc bere, než dává, zkuste s tím také něco udělat.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!