Nedá se říct, že by to byla zrovna profesionálně zorganizovaná akce. Lidé ale přesto přišli, aby si poslechli kapely jako Grateful Dead, Jefferson Airplane a Big Brother and the Holding Company (kapela Janis Joplinové). Na akci nechyběla ani spousta drog, především konopí a LSD. Ale ne všichni účastníci akce by se sami označili za „hippies“. Celý happening byl s hippie subkulturou šedesátých let nakonec úzce spojován, a co víc, bývá mu připisováno, že vedl ke slavnému „Létu lásky“, které vypuklo o šest měsíců později.
Oslava bytí
Happening byl pojmenován „Human Be-In“ (což je ortografická hříčka na anglické human being, tedy „lidská bytost“). Jedním z přítomných byl i harvardský psychiatr Timothy Leary. Tento světoznámý propagátor užívání LSD zde pronesl řeč, během níž zaznělo jedno z nejikoničtějších hesel šedesátých let: zapnout, naladit, vypadnout (v angličtině turn on, tune in, drop out).
Z akce, kde mladí muži nosí dlouhé vlasy a bývalí univerzitní profesoři doporučují mládeži časté užívání psychedelických drog, byli novináři naprosto paf.
Přestože konání Human Be-In bylo historicky přelomové, jelikož jako první větší hippie shromáždění přilákalo pozornost mainstreamového tisku, řada lidí netuší, že samo navazovalo na jeden ještě starší happening – Love Pageant Rally (Průvod lásky). Ten se rovněž odehrál v sanfranciském Golden Gate Parku, a to na začátku října 1966.
Na Love Pageant Rally přišlo jen pár tisíc lidí a jeho cíl byl mnohem jasnější – jednalo se o protest proti kalifornskému zákonu, který zakazoval LSD, tehdy ještě poměrně novou drogu. Zákon vešel v platnost právě 6. 10. 1966 a tehdejší členové hnutí hippies prý přikládali datu numerologickou důležitost, jelikož obsahovalo tři šestky – biblické číslo Satanovo.
Spojení beatniků a hipíků
Průvodu lásky se zúčastnila i Janis Joplinová a slavný psychedelický spisovatel Ken Kesey, autor slavného románu Vyhoďme ho z kola ven, který se stal předlohou pro jeden z nejznámějších a nejuznávanějších filmů českého režiséra Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem.
Celou akci naplánoval beatnik Michael Bowen, jenž stál o rok později i za Human Be‑In. Sám se přátelil s Joplinovou a vytvářel tak most mezi hnutím hippies a beatniky, kteří byli (především v New Yorku) hlavními představiteli subkultury v průběhu padesátých let.
Zapnout, naladit, vypadnout!
Klíčovou roli ale ve vytváření nadčasového odkazu a legendární aureoly kolem Human Be-In sehrála média. Z akce, kde mladí muži nosí dlouhé vlasy a bývalí univerzitní profesoři doporučují mládeži časté užívání psychedelických drog, byli novináři zkrátka uchvácení.
Jen si představte, jak musela reportáž z místa působit v rámci večerních zpráv sledovaných miliony diváků, obzvláště pak mezi nejnovějšími informacemi o počtu padlých vojáků ve Vietnamu. Šedesátá léta byla pro spoustu lidí, mladých i starých, obdobím silně zmateným a notně matoucím, a právě na začátku roku 1967 byly tyto pocity nejsilnější.
Díky médiím
Pozornost médií upřená na události v San Francisku, především pak v jeho „hipísácké čtvrti“, tedy okolí křižovatky ulic Haight a Ashbury, začala přitahovat mladé lidi z celých Spojených států. Přes zimu se jich do San Franciska moc nevypravilo, ale když v červnu roku 1967 skončila škola, mladí rebelové začali houfně opouštět svá bydliště a květinové město zaplavili, aby se zúčastnili všeho, co se tam tehdy dělo, ať už to bylo cokoli – třeba mohli projevovat lásku všemu živému, cestovat do vlastního nitra pod vlivem LSD anebo jen otevřeně projevovat nesouhlas s válkou ve Vietnamu, militarizací a konzumním způsobem života.
