Lukáš Hurt pracuje jako překladatel, novinář, editor a vydavatel. Od…
Pochyby o logice kroků Vladimira Putina nebo dokonce jejich otevřená kritika ze strany vyšších úředníků jsou v kontextu ruské politické scény považovány za známku trestuhodné neloajálnosti. Nelze se tedy divit, že příspěvek, jehož autorem byl údajně sám Ivanov, zmizel z Facebooku za necelou hodinu. Tiskové oddělení FSKN ho následně označilo za provokaci s cílem zdiskreditovat agenturu a jejího čelního představitele.
Opravdu končíme
Rozhodnutí o ukončení činnosti ruské obdoby české Národní protidrogové centrály bylo nicméně zveřejněno 30. března. Oficiální místa označila tento krok za součást rozsáhlé reformy státní správy, která má mimo jiné zahrnovat i vznik Národní gardy.
Podle plánu protidrogovka zanikne a sám Ivanov, dlouhodobý spojenec Vladimíra Putina, odejde do penze. Podle zdrojů blízkých vládě neměl Ivanov o chystaných zásadních změnách do poslední chvíle ani tušení.
Po roce 2000 se Rusko stalo cílovým trhem pro velké množství opiátů dovážených z Afghánistánu a Střední Asie.
Takový postup není v případě Putinovy administrativy v žádném případě obvyklý a může naznačovat, že mezi nejvyššími představiteli moci panuje hluboká nespokojenost s tím, jak se agentuře nedařilo řešit drogovou situaci, která v zemi není vůbec růžová.
Kuplíři moci
Podívejme se ale nejprve na osobnost Viktora Ivanova, který do značné míry reprezentuje ruskou protidrogovou politiku v posledních deseti letech (byl ředitelem FSKN od roku 2008). Jeho jméno vyplouvá na povrch ve všech stadiích Putinova mocenského vzestupu.
Bývalý vysoce postavený důstojník KGB se v roce 1990 přestěhoval do Petrohradu a zaujal klíčovou pozici v místní samosprávě. Podle některých zpráv učinil Ivanov tento rozhodující kariérní krok právě na doporučení Vladimira Putina a cesty obou mužů jsou od té doby nerozlučně propojené. Když se Putin v devadesátých letech postavil do čela Federální bezpečnostní služby (FSB), která je nástupnickou organizací KGB, získal Ivanov v této organizaci jednu z čelních funkcí.
Bývalí zaměstnanci bezpečnostních složek potvrdili, že ministerstvo vnitra nebylo schopné či spíše ochotné začít problém řešit, protože do pašování byla zapletena celá řada jeho zaměstnanců.
Jakmile byl Putin poprvé zvolen prezidentem, začala hvězda muže s bohatými zkušenostmi z KGB strmě stoupat. Nejprve byl jmenován zástupcem vedoucího personálního oddělení prezidentské kanceláře, kde získal nepředstavitelnou politickou moc, protože byl přímo zodpovědný za oddělení lidských zdrojů v Kremlu a mohl tak ovlivňovat, kdo obsadí nejvyšší místa v ruské administrativě a justici.
Kolem roku 2008 se ale nad Ivanovovou kariérou začala stahovat mračna. Nejdříve narazil na Dmitrije Medveděva, nového prezidenta zvoleného v roce 2008, který nebyl zrovna velkým příznivcem spolupráce s bývalými Putinovými kolegy z KGB. Ivanov byl formálně požádán, aby opustil Kreml, a z významné pozice v mocenském okruhu ruského prezidenta byl přeložen (tedy degradován) právě na ředitele ruské protidrogovky.
Potřeba protidrogového kladiva
Nápad na založení zvláštní federální agentury, která se bude zabývat problematikou výroby, prodeje, pašování a zneužívání návykových látek, vzešel v roce 2002 od dalšího Putinova spolupracovníka z petrohradské KGB, Viktora Čerkesova. Nová agentura měla fungovat na podobném principu jako americká DEA (Drug Enforcement Administration), jež byla založená v roce 1973, aby čelila rostoucímu obchodu s drogami a jejich užívání.
Rusko má největší počet injekčních uživatelů drog (odhady hovoří o dvou milionech Rusů) na světě.
O nutnosti existence úřadu nebylo pochyb. Po roce 2000 se Rusko stalo cílovým trhem pro velké množství opiátů dovážených z Afghánistánu a Střední Asie a počet závislých začal strmě stoupat (heroin se ale do Ruska dostal ještě dříve – byli na něm závislí již v osmdesátých letech vojáci vracející se z bojů v Afghánistánu).
Bývalí zaměstnanci bezpečnostních složek potvrdili, že ministerstvo vnitra nebylo schopné či spíše ochotné začít problém řešit, protože do pašování byla zapletena celá řada jeho zaměstnanců. Nově vznikající protidrogová agentura proto dostala veškerou představitelnou podporu – 40 000 zaměstnanců, finanční a materiální prostředky a především povolení je prakticky neomezeně používat. Efektivita FSKN v oblasti například odposlechů byla legendární.
„Pracovníci agentury měli k dispozici nejmodernější forenzní technologie, nemuseli vyplňovat žádosti a čekat ve frontách, aby je dostali,“ vysvětluje bývalý zaměstnanec agentury. „To bylo neobvyklé a pro jejich práci stěžejní.“
Rozptyl
Všechny ruské bezpečnostní složky měly odnepaměti tendenci rozšiřovat své pole působnosti za zákonem dané hranice a FSKN nebyla v tomto ohledu žádnou výjimkou. Jak roky ubíhaly, začala se agentura vměšovat do záležitostí, které měly s pašováním drog pramálo společného, jako byl například obchod s průmyslovými chemikáliemi a léčivy. Stíhala lékaře, veterináře, obchodníky s chemickými látkami a dokonce výrobce pečiva s mákem.
Ale co drogy? Přístup FSKN vychází z oficiální politiky nulové tolerance vůči všem, kdo mají co do činění s drogami – tedy výrobcům, překupníkům i uživatelům. Zároveň se nerozlišují drogy tvrdé a měkké a opiáty jsou tudíž na stejné rovině jako třeba konopí.
Tvrdá represe se týká i těžce závislých, jimž místo zdravotní péče a sociální pomoci (v duchu na Západě dnes ražené strategie „snižování rizik“ – harm reduction) hrozí morální odsouzení ze strany veřejnosti a dále pak zatčení, mučení, vězení a dokonce i různé středověké pokusy o „vymýcení“ závislosti.
Přístup protidrogového úřadu vychází z oficiální politiky nulové tolerance vůči všem, kdo mají co do činění s drogami – tedy výrobcům, překupníkům i uživatelům.
Nutno podotknout, že „léčbou“ drogově závislých se již nezabývá samotná protidrogová agentura, ale ruská „narkologie“, což je odvětví psychologie zaměřené na léčbu závislosti pomocí metod, které nejsou mezinárodně uznávané (například elektrošoky).
Výsledky tohoto zpátečnického přístupu FKSN a celé ruské administrativy k drogám a jejím uživatelům jsou naprosto tragické: Rusko má největší počet injekčních uživatelů drog (odhady hovoří až o dvou milionech Rusů) na světě, což mimo jiné zapříčinilo explozi v počtu HIV pozitivních, jichž mělo být v roce 2014 kolem 1,3 milionu. Podle analýzy Marka Galeottiho z Brookingsova institutu „užívá nelegální drogy téměř šest procent obyvatel, což je nějakých 8,5 milionu Rusů.“
Španělská inkvizice
Že by zjevná neúspěšnost v boji proti drogám byla důvodem náhlého zrušení FSKN? Vzhledem k tomu, že agentura při své práci vycházela z oficiální vládní strategie tvrdého potírání drog i uživatelů, se to zdá nepravděpodobné. Zároveň je vcelku překvapující Ivanovův vynucený odchod do důchodu, protože prezident Putin byl až do nedávna známý tím, že se o své spojence vždy dobře postaral. Politické partnery a přátele neházel přes palubu – rozhodně ne ty, kteří stáli po jeho boku během působení v KGB.
„Putin začal střílet do vlastních řad…“
Možná se ale časy mění a Putinovi už nečiní problém zbavovat se spolupracovníků, které vnímá jako hrozbu pro své postavení – to se poprvé projevilo loni v létě, kdy byl nevybíravým způsobem propuštěn ředitel ruských státních železnic Vladimír Jakunin, bývalý důstojník KGB a dlouholetý loajální Putinův stoupenec. „Po vyhazovu Jakunina se zdá, že stará garda přišla o imunitu před zákonem,“ domnívá se bezpečnostní analytik Alexej Makarkin. „Putin začal střílet do vlastních řad a naprosto bez skrupulí se zbavuje nepohodlných lidí.“
Rozpuštění FSKN bylo Ivanovovi prezentováno jako hotová věc. Byla mu nabídnuta pozice náměstka na ministerstvu vnitra, tu ale odmítl a odchod do penze tak pro něj byl jediným možným východiskem.
Zmanipulované statistiky
Analyzovat efektivitu ruského státního aparátu je v podstatě neproveditelný úkol. Značná část informací podléhá utajení a vlastní statistiky jednotlivých úřadů jsou před zveřejněním často upravovány a manipulovány. FSKN nebyla v tomto ohledu žádnou výjimkou a získat jakékoli relevantní záznamy o její činnosti je prakticky nemožné.
Tvrdý protidrogový bojovník a současný starosta Jekatěrinburgu Jevgenij Roizman přesto tvrdí, že FSKN prokázala schopnost účinně bojovat s drogovou kriminalitou. Množství heroinu pašovaného do Ruska začalo podle jeho názoru konečně klesat, což je výsledkem dobře odvedené práce protidrogové agentury (tento názor se ovšem neopírá o žádná průkazná data).
„FSKN a ministerstvo vnitra si nemohly přijít na jméno a snažily se navzájem zdiskreditovat. Vnitro nakonec boj o moc vyhrálo a má teď volné pole působnosti.“
V rozhovoru pro deník Moscow Times se většina odborníků stejně jako anonymní zdroje uvnitř Putinovy administrativy shodují na tom, že zrušení FSKN je riskantní krok a situace na drogové scéně se jeho následkem ještě zhorší. Roizman například tvrdí, že organizace nejspíše šlapala na paty jiným vládním úřadům a stala se tak nepohodlnou. „V oboru teď bude menší konkurence,“ říká jekatěrinburský starosta. „FSKN a ministerstvo vnitra si nemohly přijít na jméno a snažily se navzájem zdiskreditovat. Vnitro nakonec boj o moc vyhrálo a má teď volné pole působnosti.“
Objem ruské ekonomiky už třetí rok po sobě klesá, státní orgány mezi sebou bojují o moc a finance a FSKN byla pro zastánce restrukturalizace zjevně dlouhodobým cílem. Ukázalo se totiž, že Ivanov ukončení činnosti ruské protidrogové agentury už jednou na poslední chvíli odvrátil – v loňském roce do médií pronikla zpráva o tom, že FSKN má být co nevidět zrušena.
Podruhé se mu to už nepodařilo a nyní tak můžeme s napětím očekávat, jak s obrovským počtem nitrožilních uživatelů a s tím související epidemií HIV naloží nově vzniklá Národní garda, která po FSKN přebírá boj s narkotiky.
Zdroje:
Mark Galeotti: „Narcotics and Nationalism: Russian Drug Policies and Futures,“ 2016.
themoscowtimes.com
drugwarfacts.org