„Filipe pomoc! Nemůžu se vrátit do ČR. Neumim ani slovo anglicky, natož ňáký jejich patois. Jsem totální blbec. V Praze po mně šla mafie a fízlové a tisíc lidí, co jim dlužim. Znáš to. Už tady na Unionu žiju skoro čtyři roky. Víš co je Union kamaráde? Je to mrňavej podělanej ostrov v Karibským moři, kde za dva dny znáš každej hajzl. Já nejsem žádná sračka, ale hrozně se mi stejská! Seš jedinej kamarád kterej mi může pomoct! Nejsou tady Hračana, labská bouda a není tu ani Pepa. Je tu jenom ten debil Rudla, kterej celý dny dřepí u počítače a hraje hry. Nejsou tu tatranky ani horalky! Fakink! Ale já se furt držim. Pronajal sem si pláž a začal pronajímat lehátka. Normální lehátka na opalování. Znáš to, jak jsme to jako malí ani neuměli rozložit. Pruhovanej hadr a šestnáct latěk. Nemusím to dělat! Prachů mám dost!!!
A víš co mě nejvíc dojalo? Fakt sem brečel. Převčírem tady zakotvila v přístavu loď
s českou vlajkou. Aáááá! Věděl jsem, že je to Franta. Ten co mě sem propašoval. Filipe, kdybys věděl jak je to strašný bejt v ráji, bejt v Karibiku, blankytná voda, černý baby, furt slunce a trávy po prdel. A já nemůžu nikam!!! Tady to má 10 km2! Franta mi přivez tatranky, becherovku a Blesk! Byl sem šťastnej jak když sem byl malej. O vánocích. A čtu si: Blesk 25.srpna 2011, 10 Kč. ‘Artur odchází, Bartošová pláče!’ Mám strach, že Ivetka asi fetuje. Nebo chlastá? Proč nemůže koupit Arturovi obaly na sešity do školy? Filipe, jak se mám dostat do Prahy?…”
Dál už jsem to nečetl. Byl to výlev plný pláče a smutku hlupáka, který se kvůli pár grošům a pochybné slávě dostal do zlatý rastafariánský klece. Nemůže ven. Reggae, trávu, moře a freedom mám rád. Ale jenom dobrovolně.
Chodil jsem s ním na základku a nikdy jsem si o něm nic moc nemyslel. Že by mohl být mafián? A že by ho mohl hledat Interpol? A že se bude skrývat tam, kam já se nikdy nepodívám! Svatý Vincent!
Venera. Van Gogh…
Tenhle kluk, když mu bylo dvacet, prodával bony před Tuzexem! Pak byla revoluce a on se skoro přiblížil k mafiánům typu Mrázek. Respektive měl ten pocit. Ve skutečnosti to byl bílý kůň z Prahy 7. Kšeftoval s drogama, ale nikdy se je nenaučil brát. Kšeftoval s autama, ale vždycky se bál, když řídil. Tvrdil, že je závodní plavec a dvakrát jsem ho tahal z Vltavy. Prostě vůl.
Já jsem se dneska například naučil balit takovýho toho špeka, kdy odpálíš ten přebytečnej papírek. Doteďka jsem to balil blbě!
Mám z toho radost.
Filip Menzel
