Aktuální článek
Konopsycho

Konopsycho

Profilový obrázek
  • Psycha, děsy a šílenství způsobené marihuanou jsou témata, kterým se na literárním a osvětovém poli tradičně věnují jiné kapacity než zastánci legalizace. Kromě hrstky nestranných odborníků je i doménou různých pofidérních individuí, která trávu v životě nezkusila, ale z nějakých perverzních důvodů je přitahuje a jsou schopna o ní celé hodiny žvanit nesmysly.

Faktem je, že kolem účinků konopí na lidskou psychiku je doposud mnoho nevyjasněných otazníků. Není snadné o něm cokoliv prohlásit, protože se může stát, že opak bude zároveň pravdou. Tento článek si rozhodně neklade jakékoli ambice přinést do situace jasno.

Stává se to sice zřídka, ale při užívání marihuany může někdy dojít k nepříjemným psychickým zážitkům. V nějaké formě se s nimi alespoň jednou setkala většina uživatelů. Buďto se s nimi musí naučit zacházet a přetransformovat je na příjemné, nebo raději přestat kouřit.

S užíváním trávy je to podobné jako s ježděním na kolotoči, většině lidí se to líbí, ale některým ne. Každý vnímá účinky marihuany na té úrovni, na niž je naladěn jeho příjmový aparát. Je mnoho důvodů, proč po ní může mít někdo negativní prožitky, nelze je všechny vyjmenovat. Ohrožení jsou nováčci, kteří nevědí co očekávat a ještě si neumějí průběh intoxikace vychutnávat. Překvapit však mohou i zkušené uživatele, obzvláště, pokud to přeženou s dávkováním. Marihuana znásobuje aktuální psychický stav, a proto její účinky mohou rozdírat rány těm, kteří právě prodělávají životní krizi.

Nicméně největší roli zde pravděpodobně hrají jisté osobnostní předpoklady. Lidé, kteří trpí za střízliva úzkostí nebo nízkým sebevědomím, zřejmě nebudou ve stavu rauše podávat žádné hrdinské výkony. Jejich už tak křehká psychika dostane zabrat ve vyšším levelu boje sama se sebou a některé to dokonce odradí natolik, že už nikdy v životě nebudou chtít hulit.

K průběhu intoxikace přispívá zásadním způsobem i okolní prostředí. Marihuanová subkultura si toho je dobře vědoma a používá k zpříjemnění rauše různé ritualizované prostředky. Ovšem zmastit se v „nedrogové“ společnosti, ve které nikdo další nehulí, může být i dost nevtipné. Svou roli zde hraje i pohlaví uživatele: podle výzkumů jsou k bad tripům více náchylné ženy. Důležité je i množství a kvalita drogy. Existuje názor, že větší nebezpečí hrozí od podlampových skunků, než od kytek pěstovaných venku na slunci.

Kdo nemá strach, nemá fantazii

Ve škále možných trpkých zážitků po trávě dominuje úzkost. Je to nepříjemný pocit, že se něco hrozného stane nebo už děje – a může být velmi intenzivní. Na rozdíl od strachu není vyvolána ničím konkrétním, má podobu spíše jakési zlé předtuchy. Za nevhodných podmínek (za jakých, to si může čtenář doplnit sám, podle svého gusta a nátury) se úzkost může vystupňovat až do stavu paniky.

Marihuana má jednu velice oceňovanou a prospěšnou schopnost – dávat uživateli možnost nahlédnout na věci z různých úhlů. Ovšem tatáž schopnost dokáže při špatném zaměření vyvolat i celkem solidní paranoiu. Z vlády, z ženských či chlapů, z NWO, z nemocí, z mimozemšťanů… jak si kdo zaslouží. O slovo se někdy přihlásí i ukrývané fóbie, jako třeba strach z otevřených nebo uzavřených  prostorů, či dokonce z lidí. Zapálení dalšího špeka skunku situaci většinou neprospívá.

Celkem častými projevy jsou iluze a jsou-li dávky vyšší nebo uživatel citlivější, pak dokonce i halucinace. Nejen LSD živ je člověk. Já sama vzpomínám na pohyblivé, žlutofialové ornamenty jako z orientálních koberců, kaleidoskopicky se plazící po zdech na jednom vydařeném večírku, zrozené čistě z nadměrné konzumace kanabisového pudinku. Až na tu neladící barevnou kombinaci by to nebylo nic traumatického, ale v odborné literatuře je popsán i případ, kdy zhuleného týpka doma pronásledovala chlupatá koule s kuchyňským nožem. Kdo z nás by byl schopen vyplout z této situace statečně a se ctí? Naštěstí se takové věci dějí jen výjimečně a po opravdu hodně vysokých dávkách. Pokud se tak někomu děje po nízkých dávkách, případně i za střízliva, měl by seriózně uvážit, zda je pro něj kariéra konzumenta konopí vhodná.

Konopí je i jedním z prostředků, které mohou vyvolat tzv. depersonalizaci a derealizaci.  Depersonalizace je stav, při kterém se vlastní existence, já, anebo tělo, jeví být neskutečné, nereálné, neexistující, nevlastní nebo cizí. Derealizace je jí podobná, ale týká se okolí, objektů a druhých lidí. Osoba prožívá své okolí, jako by bylo neskutečné, nereálné, jako ve snu, nebo jako by se život odehrával v televizi či v kině a osoba jej sledovala jako divák. Známá místa mohou být vnímána jako cizí a cizí jsou i blízcí lidé. Prožití podobných stavů nemusí být vždy nepříjemné, naopak, jejich prodělání může být i cennou životní zkušeností. Obludných  rozměrů však dosáhnou, jsou-li vnímány negativně a člověk se začne bát.

Když známá realita vezme za své, nastupuje další level – strach ze ztráty kontroly a strach ze zešílení. Kdo to zažil, ví, že není o co stát. Když už to náhodou přijde, je dobré si pamatovat jednu věc – že to přejde. Někdy si člověk může nanečisto vyzkoušet i strach ze smrti, zvlášť, když se přidruží i nepříjemné tělesné pocity jako strnulost, napětí, bezvládnost, únava, brnění, mrazení či bezmoc.

Strach z nebezpečí je tisíckrát horší, než nebezpečí samo

Jak je vidět, téměř všechny negativní prožitky po marihuaně mají jednoho společného jmenovatele – strach, který paralyzuje a odvádí  pozornost od poznání vlastní vnitřní síly. Důležité je si uvědomit, že člověk se bojí jen svého vlastního strachu, a ten dál roste, když ho krmí tím, že se bojí. V této situaci pomáhá soustředit se na svůj dech, nebo si lehnout a pocítit, jak tělo splývá s podložkou či  podlahou a jak se uzemňuje. Pokud má člověk odvahu trochu se v temných zákoutích svého vědomí masochisticky povrtat, má pak v rauši skvělou možnost svoje strachy prozkoumat a vypátrat jejich původ a hloubku. A sledováním vlastních myšlenek zjistit, kde mu schází sebeláska. Zajímavé bývá představit si sám sebe z ptačí perspektivy, z úhlu pohledu nezávislého pozorovatele. V ideálním případě, pokud se člověk odevzdá a přestane sám se sebou zoufale bojovat, dochází ke smíření, „znovuzrození“ a hlubšímu vhledu na život.

Lidé měli odjakživa touhu experimentovat se svým vědomím, která byla vždy silnější než jakákoliv propaganda. Něco by bylo hodně špatně, kdyby se tato touha vytratila. Staré hipísácké moudro praví, že není třeba se obávat marihuany ani povahy vlastní psychiky – ta je většinou v pořádku – jako spíše diagnostické mysli psychiatrů. Pokud však člověku tráva nesedí, měl by k sobě být trochu upřímný. Není nutné ji kouřit jen tak ze zvyku, když se po jointu cítíte hůř, než před ním.

První pomoc

Marihuana je sice málo toxická a předávkování je prakticky nemožné, přesto může při jejím užívání dojít k nepříjemným zážitkům. Ten, koho po ní chytne nějaký běs, by se měl uklidit někam do klidného, bezpečného prostředí, což většina instinktivně činí. Velmi oceňovaná je možnost prchnout do přírody. Většinou se dá vystačit s jednoduchými pomocnými prostředky. Blahodárně působí smočit ruce a obličej v tekoucí studené vodě a nezapomenout se při tom napít. Dobré je i protáhnout tělo a prokrvit zablokované svaly. Pomáhá i zvýšit hladinu cukru v krvi, vypít oslazený čaj nebo sníst ovoce. Pokud se ocitnete v roli průvodce, hlavně nepanikařte také. Snažte se jednat s jemným a klidným přístupem a vytvořit vyběsovanému podpůrné a uklidňující prostředí. Pomoci mu můžete třeba tím, že před ním podržíte zapálenou svíčku, nebo ho přinutíte soustředit se na dýchání. Důležité je ujištění, že stav neznamená zešílení ani ohrožení života. Dobrou zprávou je, že po vystřízlivění většinou všechno zmizí, tak jako zakokrhání kohouta přeruší zlý sen. Nepříjemný stav by měl odeznít do 48 hodin od požití. Pokud trvá déle, je lepší vyhledat odbornou pomoc.

Marihuana je naučené placebo

„Marihuanou způsobené pocity nejsou automaticky nebo nezbytně příjemné. Chuť něco takového prožít je sociálně naučená, stejně jako chuť na ústřice nebo na suché Martini. Uživatel cítí závrať, žízeň, kůže na hlavě ho brní, špatně odhaduje vzdálenost, čas atd. Jsou tyto věci příjemné? Není si jistý. Jestliže má v užívání marihuany pokračovat, musí se rozhodnout, že příjemné jsou. Pokud by kouřil a zažíval nepříjemné pocity, raději se marihuaně propříště vyhne.“ Howard S. Becker.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!