Rostliny konopí obsahují celkem 1 269 známých látek, z nichž je asi 144 kanabinoidů, 150 terpenů a terpenoidů a 50 flavonoidů. Z kanabinoidů je nejvíce psychoaktivní látkou všem dobře známý tetrahydrokanabinol čili THC. Dalším důležitým kanabinoidem je kanabidiol neboli CBD.
Kanabinoidy mají mnoho zajímavých účinků, ale zcela jim chybí jakákoli chuť. Pokud jste si tedy někdy mysleli, že charakteristická vůně konopí je způsobena některým z kanabinoidů, pak jste se mýlili, stejně jako mnoho dalších lidí. Chuť a vůně konopí je výsledkem unikátního mixu terpenů, z nichž mnohé najdeme v úplně jiných rostlinách. Terpeny mají samy o sobě širokou škálu pozitivních účinků na zdraví, a to fyzické i duševní.
Konopná pryskyřice má jednak odradit savce od konzumace konopí – v době vývoje trávu nemohlo napadnout, že ji někdo bude dávat do jointů a do koláčků.
Nejrozšířenější terpeny v konopí jsou myrcen, pinen, limonen, linalool, karyofylen a eukalyptol. Myrcen se hojně vyskytuje v plodech manga a chmelu, pinen je charakteristický pro borovici, limonen pro citrusy, linalool pro levanduli, karyofylen pro pepř či hřebíček a eukalyptol přirozeně pro eukalyptus. Jsou vám tyto názvy povědomé? Aby ne, často jsou používány při popisu chutě a vůně konkrétních odrůd. Mango či citrusy se navíc objevují i v samotných názvech odrůd – Mango, Lemon Haze a podobně.
Různé zastoupení a poměry terpenů, které se nazývají terpenovým profilem, od sebe odlišují jednotlivé odrůdy. Navíc se zdá, že terpeny modifikují i účinek kanabinoidů, zkrátka se vzájemně doplňují a ovlivňují výsledný vliv rostliny na jejího konzumenta.
Pryskyřice
V rostlině konopí jsou kanabinoidy a terpeny sekundárními metabolity obsaženými v pryskyřici, která se tvoří v trichomech. Trichomy jsou v rostlinné říši zcela běžnou výbavou. Mají hned několik funkcí. Předně rostlinu ochraňují před vnějším nebezpečím, tedy před škůdci a nezvanými návštěvníky. S pomocí trichomů mohou rostliny také komunikovat s okolím, a to právě díky produkci sekundárních metabolitů. Když chce rostlina například přivábit opylovače, začne produkovat vůni, která přiláká konkrétní druh hmyzu. Chce-li odehnat nějakého cizopasníka, produkuje pach, který mu může vadit. Rostliny si vytvořily své vlastní specifické koktejly sekundárních metabolitů, které mají různý účinek.
Konopí má dva druhy trichomů – krycí a žláznatý. Krycí trichomy vypadají velmi podobně jako žláznaté, ale neprodukují pryskyřici. Z hlediska chuti a potence jsou pro nás důležité trichomy žláznaté, ve kterých se tvoří pryskyřice bohatá na kanabinoidy a terpeny. Nejvíce pryskyřice se tvoří v trichomech na samičích květech konopí.
Když víme, že rostlina ve stresu produkuje více pryskyřice, musíme se zamyslet nad tím, jak jí nějaký ten stres způsobit.
Možná se ptáte, proč si vlastně konopí vytváří pryskyřici s kanabinoidy. Jak již bylo řečeno, trichomy slouží rostlinám především jako ochrana. Pryskyřice konopí je lepkavá a dokáže tak zajmout a nepustit škodlivý drobný hmyz. Má se za to, že konopí produkuje kanabinoidy jako ochranu proti savcům, kteří mají agresivní trávicí systém a zároveň dobře vyvinutý endokanabinoidní systém.
Pokud savec zkonzumuje konopnou rostlinu i se semeny, v jeho trávicím traktu jsou semena znehodnocena a rozmnožení rostliny je znemožněno. Pro konopí je tedy konzumace savcem zcela nežádoucí. Naopak pozitivní je, pokud semínko zkonzumuje pták. Ten ho totiž ve svém trávicím traktu může přemístit na nové místo, kde ze semínka vyroste nová rostlina. Konopná pryskyřice má jednak odradit savce od konzumace konopí – v době vývoje trávu nemohlo napadnout, že ji někdo bude dávat do jointů a do koláčků – a obsah kanabinoidů má zřejmě savcům způsobit nepříjemné pocity a odradit je od další konzumace. Jedna z teorií také říká, že negativní vliv užívání konopí na paměť je ryze taktický – rostliny chtějí, aby ten, kdo je najde a zkonzumuje, nenašel znova místo, na kterém rostliny rostou. Jistá logika v tom tedy je.
Pro nás je ale zcela zásadní jiný fakt, a to ten, že produkce pryskyřice je pro konopí především otázkou vlastní obrany. Nejvíce se totiž rostlina brání ve chvíli, kdy cítí ohrožení. Je dokázaný vztah mezi produkcí pryskyřice a stresem rostliny – v období zvýšeného stresu produkuje rostlina více pryskyřice. Bingo!
Rostlina v ohrožení
Když víme, že rostlina ve stresu produkuje více pryskyřice, musíme se zamyslet nad tím, jak jí nějaký ten stres způsobit. Kdo má s pěstováním nějaké zkušenosti, možná si všiml, že i když se sklizeň nepovede z hlediska výnosu, může materiál skvěle chutnat i působit. To je trochu problém, pokud se zaměřujeme na kvalitu i kvantitu. Stresovaná rostlina totiž sice produkuje více pryskyřice, ale zároveň nedosahuje svého maximálního výnosu. Pokud tedy budeme rostlinu stresovat, musíme počítat s menší úrodou. Jak výrazný bude pokles, záleží na tom, jakou metodu stresování použijeme.
Zavlažování
Asi nejjednodušším způsobem stimulace produkce pryskyřice je úprava zavlažovacího cyklu. V tomto ohledu nejlépe funguje nedostatečné zalévání. Když rostlina nemá dostatek vláhy, začíná vadnout a to ji skutečně spolehlivě vystresuje a přiměje k tvorbě většího množství pryskyřice. Nedostatečné zalévání můžeme zajistit při indoorovém i outdoorovém pěstování, i když při outdooru jsme přirozeně více odkázání na rozmary počasí. Při pěstování ve skleníku jsou naše možnosti stejně dobré jako při pěstování pod umělým osvětlením.
Rostliny můžeme stresovat v průběhu celého pěstebního cyklu, a to tak, že je zaléváme až ve chvíli, kdy začínají vadnout. Nesmíme to ale přehánět. V počáteční fázi nedostatku vody začínají listy mírně klesat a jsou na omak méně pevné. Vrcholek rostliny ale stále stojí vzpřímeně. V druhé fázi už listy směřují více k zemi a vrcholky větví ztrácejí svůj vzpřímený tvar. Ve třetí fázi už dochází ke znatelné deformaci listů svraštěním, stopka listu zmenšuje svůj průměr a rostlina výrazně ztrácí barvu. Pokud stresujeme rostlinu nedostatkem vláhy v průběhu pěstebního cyklu, měli bychom ji před zalitím nechat dojít maximálně do fáze druhé, ale spíše zalít těsně předtím, než tato fáze nastane. Při ponechání rostliny bez vody až do fáze třetí už nemusí dojít k úplné rekonvalescenci rostliny, listy opadají a části květů mohou uschnout.
S pomocí UVB záření stačí stresovat rostliny posledních pět až šest týdnů před sklizní.
Tento způsob stimulace tvorby pryskyřice je dlouhodobý a jeho výsledkem je výrazně nižší úroda, i když velmi potentní. Je zde i podstatně velké riziko úhynu rostliny, pokud techniku přeženeme. Další varianta závlahového stresu je mnohem bezpečnější, a musím přiznat, že i moje nejoblíbenější. Rostliny pěstujeme a zavlažujeme podle svého nejlepšího vědomí během celého pěstebního cyklu, až na poslední jeden až dva týdny. V předposledním týdnu před sklizní necháme rostliny povadnout do fáze dvě, pak je zalijeme, aby se znovu daly dohromady. Posledních pět dnů před sklizní je nezavlažujeme vůbec.
V den sklizně by měly být opět zavadlé do fáze dvě. Tento způsob se dobře praktikuje při indoorovém pěstování a ve skleníku. Při pěstování pod sluncem je třeba rostliny chránit před deštěm a vlhkem, což může být problém zejména při podzimní sklizni.
Metoda má další pozitivní efekt, a to ten, že snižuje riziko výskytu plísně. Když totiž rostlina nemá dostatek vody, snižuje se i vlhkost prostoru v květech, kde se plíseň ráda tvoří. Jelikož plíseň potřebuje vlhko a teplo, eliminací vlhka jí život znesnadníme. Stresováním rostliny v posledních dvou týdnech je navíc vliv na množství úrody velmi malý, ve srovnání s dlouhodobým stresováním.
Teplo
Dalším způsobem, jak rostlinu vystresovat, je příliš velké teplo. Do jisté míry to souvisí s předchozí metodou. Při vysoké teplotě se z rostliny rychle vypařuje voda a dochází k rychlejšímu vadnutí, které zase vede k větší produkci pryskyřice. Teploty by nicméně neměly přesáhnout 40 °C. Tato metoda je obtížná v tom, že teplota se kontroluje mnohem hůře nežli zavlažovací cyklus. Proto bych ji moc nedoporučoval, ale je třeba ji zmínit.
UVB záření
Jako poslední metodu zvýšení produkce pryskyřice zmíním UVB záření. Toto ultrafialové záření o vlnových délkách 280–315 nanometrů proniká ze slunce na zemský povrch ve velmi malém množství, a popravdě řečeno, můžeme být rádi. UVB záření způsobuje rakovinu kůže a poškozuje zrak. Rostliny ho také nemají moc v lásce, protože snižuje účinnost fotosyntézy a dokonce ovlivňuje velikost listů. UVB záření prostě způsobuje rostlině stres, a to my teď chceme.
Jelikož plíseň potřebuje vlhko a teplo, eliminací vlhka jí život znesnadníme.
Intenzita UVB záření se v přírodě zvyšuje v období vrcholného léta. Venkovní rostliny sklizené v červenci a začátkem srpna mají také proto větší podíl účinných látek nežli rostliny sklizené na podzim. Při indoorovém pěstování můžeme rostlinám UVB záření opatřit z umělých zdrojů. Světelné zdroje s vyšší produkcí UVB záření koupíme ve specializovaných pěstitelských obchodech či akvaristických potřebách. Tyto zdroje přidáme ke stávajícímu osvětlení. Na 100 wattů klasického pěstebního osvětlení přidáme zdroj UVB záření o výkonu 10 wattů. K 600wattové sodíkové výbojce tedy přidáme 60 wattů UVB osvětlení.
Důležité ale je myslet na své zdraví. Kdykoli vcházíme do pěstební místnosti opatřené doplňkovým zdrojem UVB záření, musíme ho vypnout anebo nosit ochranné pomůcky na pokožku i oči. S pomocí UVB záření stačí stresovat rostliny posledních pět až šest týdnů před sklizní. Toto záření také do určité míry hubí zárodky plísní, což je pro nás velmi pozitivní. Tato metoda stojí nějaké peníze navíc, ale je spolehlivá a množství úrody ovlivňuje jen málo.
