V tomto dopise jsem jim vylíčil velmi svízelnou situaci, ve které se nachází má dcera. Má roztroušenou sklerózu a potřebuje, i na radu své lékařky, užívat marihuanu v jídle, a také ke kouření. Jedině tak se zbaví obrovských křečí, které jí tato nemoc přináší. Požádal jsem je o pomoc v tom, abych směl pro svou dceru tuto bylinu legálně pěstovat.
Také jsem vyrazil na Policii České republiky: navrhl jsem jim, že si seženu malý pozemek, ten obdělám a pod jejich dohledem tam nasadím asi dvacet rostlin konopí. Jakmile tyto rostliny vyrostou natolik, aby se dalo určit jejich pohlaví, tak je znovu pozvu a před jejich očima zlikviduji všechny samčí rostliny. Zbývající rostliny opět pečlivě přepočítáme. Po dozrání všech samičích rostlin je za jejich kontroly usuším a uložím je u nich na služebně. Jednou za měsíc si k nim pak dojdu pro asi 50 gramů této byliny. To je asi tak přibližné množství, které dcera během měsíce spotřebuje.
Výsledek této mé aktivity byl tento:
Prezident republiky mi ani neodepsal. Tyto problémy jdou patrně mimo něj.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny, paní Miroslava Němcová, a v té době již nový předseda Senátu, pan Milan Štech, mi odpověděli velmi citlivě. Mou situaci chápou, ale prozatím s tím nemohou nic dělat. Oba ale přislíbili, že pokud se nějaká novelizace příslušného zákona dostane na pořad jednání jejich institucí a pokud tato novela bude směřovat k legalizaci marihuany k léčebným účelům, pak že ji podpoří.
Předseda vlády mi oznámil, že mne také chápe. Ale že porušuji zákon a tak mohu dostat až pět let natvrdo.
Ministr vnitra můj dopis postoupil k vyjádření šéfovi Národní protidrogové centrály, plk. Jakubu Frydrychovi. Od něj jsem se opět dozvěděl, který zákon porušuji, a že výjimky udělovat nelze. Byl jsem ale zároveň upozorněn na to, že v USA je dostupný lék Marinol, který obsahuje syntetické THC, tzv. dronabinol. Obdobu také prý mohu sehnat v Kanadě pod označením Cesamet. A taky tam mohu sehnat Sativex. K tomuto – jen tak pro zasmání – dodávám, že měsíční dávka Sativexu v té době stála 27 tisíc korun a pojišťovna na něj nepřispívala ani jednou korunou. Invalidní důchod mé dcery je 8 tisíc korun.
Ministerstvo spravedlnosti a zdravotnictví mou prosbu přešlo mlčením.
Policisté České republiky mne vyslechli, od srdce se zasmáli a pak mi sdělili, že oni by sice rádi pomohli, ale že s tímto se musím obrátit na zákonodárce. Kruh se uzavřel.
Jenže nás, kterým se současný stav v naší legislativě nelíbí, je asi hodně, a tak se přeci jenom něco začíná dít.
Proběhlo další sezení politiků s odborníky a uživateli a předsedkyně Poslanecké sněmovny paní Němcová přislíbila, že udělá vše pro to, aby byly urychleně vypracovány návrhy zákonů pro legalizaci užívání marihuany k lékařským účelům, a aby se tato otázka dostala co nejdříve na pořad jednání Poslanecké sněmovny.
 |
Je to dobře, ale s provoláváním slávy a s úvahami o roztrženém pytli se štěstím bych raději ještě počkal. S našimi politiky jsem se již tolikrát spálil, že jim prostě nevěřím ani nos mezi očima a za každým jejich prohlášením cítím podraz, čertovinu a kšeft. Já samozřejmě budu velmi rád, jestliže moje dcera dostane v lékárně svůj příděl super kvalitní marihuany vypěstované ve speciálních podmínkách tak, jak je to dnes v Izraeli. Nebo jestliže v té lékárně dostane přímo speciální léky vyrobené z marihuany na svou nemoc, které nebudou mít žádné drastické vedlejší účinky, jako mají ta cytostatická a kortikoidní svinstva, která do sebe musí cpát dnes. Podmínka ovšem je, že to bude pro nemocné zdarma na recept, nebo to bude jen za nějakou symbolickou částku. Uvědomme si, že lidé postižení roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí, Crohnovou nemocí, Huntingtonovou chorabou atdatd., nejsou žádní zazobaní poslanci či tuneláři, ale v naprosté většině lidé odkázaní na invalidní nebo starobní důchod. A ti z toho důchodu nemohou platit jen novodobým marihuanovým byznysmanům, ale také si musí zaplatit nájem, obutí, ošacení a poslanci divte se, dokonce i jídlo a občas by rádi i nějakou tu kulturu.
Ale problém přece není jenom to, aby se nemocní dostali k bylině, která jim pomáhá, a přitom aby nebyli kriminalizováni. Jde přece i o to, aby se potvrdily také stále opakované sliby osobní svobody.
Jestliže si pan senátor Kobera a ostatní kuřáci mohou dojít do kteréhokoliv obchodu koupit svou dávku tabákového štěstíčka, nebo si na své zahrádce vypěstovat pár listů tabáku a pak si z něj smotat TEN SVŮJ doutníček, jestliže si kdokoliv z nás může zajít na skleničku vína či půllitr piva, nebo si na své zahrádce vypěstovat své hrozny či své švestky a pak si z nich vyrobit TEN SVŮJ alkoholový zázrak, pak také musíme mít právo si vypěstovat tu svou zázračnou kytku a stočit si TOHO SVÉHO jointa.
Všem doporučuji číst články skutečných odborníků v této oblasti, jako je například profesor Lumír Hanuš. A všem doporučuji, aby se nad těmi články, nad jejich obsahem, důkladně zamysleli. Tabák i alkohol jsou ve své nebezpečnosti pro lidský organismus na míle před marihuanou. Tak proč jsou nám neustále předváděny tanečky těch rádoby drogobijců? My přece nečekáme na nějaké jejich milosti. Jsme svobodní lidé. A je našim nezadatelným právem se sami rozhodnout, jestli pro svou léčbu použijeme oficiálně schválené medikamenty s obrovskou spoustou nežádoucích účinků, nebo začneme užívat alternativní medikamenty, třeba ve formě marihuany. A zrovna tak je jen a jen naším právem se rozhodnout, jestli si pro své uvolnění zapálíme cigaretu, nebo si zajdeme na skleničku vína, anebo si ubalíme jointa. A žádný tabákem prouzený či alkoholem zmátožený politik nám nemá právo tvrdit, že jen ta jeho droga je ta správná a ta naše že je peklo samo – a proto zakázaná.
Tady bych mohl skončit. Mně to ale nedá, abych nepřidal ještě jednu svou trojjedinou zkušenost.
Kdysi jsem byl také vyznavač tabáku a krabičku cigaret jsem měl stále u sebe. Jenže mne po pár cigaretách pak obyčejně začínala bolet hlava a spotřebu cigaret jsem proto musel velmi hlídat. Raději jsem tedy s kouřením, i když s velkými potížemi, přestal.
Pocházím z jižní Moravy, dovedu ocenit skleničku dobrého vína nebo stopičku kvalitní slivovice. Jen s tím musím velmi opatrně, protože mi stačí jedna sklenička navíc a docela slušně mne opět rozbolí hlava.
Trpím totiž migrénami a jak tabák, tak i alkohol je spolehlivě vyvolávají.
Není to tak dávno, co se mi opět paní Migréna ohlásila. Hlava mne bolela jako střep. Prášky mi nechtěly zabrat a já jsem ze zoufalství podlehl nabídce dcery, abych si zkusil přes vaporizér vykouřit trochu mariánky. Za čtvrt hodiny nebylo po bolesti hlavy ani památky.
