Aktuální článek
Uličníci: Kašpárek

Uličníci: Kašpárek

Profilový obrázek
  • Když přišel nedávno do naší oblíbené hospody tenhle člověk, nejdřív se všichni trošku divili. Chlapík zhruba pětapadesátiletý s šedivou bradkou spletenou do krátkého copánku, v kašpárkovském oděvu a v kašpárkovské čepici s rolničkami tam ale kupodivu rychle zapadl.

Poté, co jsem dal jeho fotku na Facebook, zjistil jsem, že ho skoro všichni mí přátelé znají. Editorka Legalizace s ním byla kdysi na stopu, režisérka dokumentárních filmů si stejně jako já vzpomněla na to, jak před lety přespával v kašně před Divadlem Na zábradlí v centru Prahy. Skoro každý s ním měl nějaký zážitek či ho alespoň potkal. Kašpárek, občanským jménem Karel Jošt.

Kdy tě, Karle, napadlo, že budeš Kašpárkem?
No když jsem se zbláznil!

A to se stalo jak?
To jsem se takhle jednou ráno v roce 1995 probudil ve Francii někde v parku pod stromem a věděl jsem, že musím být kašpárek.

A do tý doby jsi byl normální?
No jasně. Měl jsem na Vsetíně muzeum motorek, který jsem vybudoval, ale pak jsem o něj dost velkým podrazem přišel a vlastně jsem přišel o všechno.

Jsi pro legalizaci trávy?
Je to prostě léčivá bylina a tak by měla být i braná. Takže žádný zákazy!

Jaký má výhody být Kašpárkem?
Třeba to, že jsi neviditelnej.

Jak neviditelnej? Že si tě nikdo nevšímá? V tomhle kostýmu?
Tak to nemyslím. Když tě třeba chytne v tramvaji revizor. Přijde k tobě a řekne: Kontrola jízdenek. A ty se postavíš a přímo do obličeje mu řekneš: „Já jsem neviditelnej!“ A ostatní kolem tebe se buď pohoršujou, že jedeš načerno, nebo se zasmějou a fandí ti, a revizora to tak znejistí, že radši hned na první zastávce vystoupí.


Jak na tebe a na tvůj kostým reagují lidi?
Většinou docela dobře, hraju ve městě na flétnu a tak to všichni berou normálně, akorát jednou jsem šel a zpoza rohu vyšel člověk, který se mě hrozně lekl a křičel, že jsem ho strašně vyděsil a že bude požadovat odškodnění za psychickou újmu! Jinak v pohodě.

No, vypadáš dost neobvykle, to musíš uznat. Stačí, když se rozhlídneš tady v hospodě na lidi kolem sebe.
Myslíš?

Ten kostým si sám šiješ?

No jasně, nakoupím si v sekáči nějaký starý oblečení a mikiny, ty rozstříhám a přešiju, a pak to nosím.

Na to, že vlastně v Praze žiješ na ulici a přespával jsi dokonce jednu dobu v té staré kašně, jsi na rozdíl od mnoha bezdomovců naprosto voňavej a čistej. Jak to děláš?

Tak já to řeším přes kamarády a známé, kterých mám dost, takže se takhle udržuju. Co bych smrděl, že jo.

Jakej byl tvůj předchozí život, než ses stal Kašpárkem?
No, já se narodil 29. prosince 1961 na Vsetíně, původně jsem se měl narodit 24. prosince, ale asi se mi moc nechtělo ven, tak jsem ještě chvíli vyčkával. Měl jsem hezký dětství, pak jsem se vyučil dřevomodelářem a pracoval jsem. Jenže potom jsem spíš než do práce začal jezdit ještě za komunistů na různý koncerty a festivaly, no a než jsem se vždycky z toho víkendu vzpamatoval, bylo třeba úterý, takže to šlo dost těžko skloubit.

A byl jsi ženatej?
Jo, teď jsem ale rozvedenej a mám už dospělou dceru, se kterou se občas vídám.

Proč jsi udělal muzeum motorek?
Vždycky jsem měl motorky strašně rád a vlastně jsem tím chtěl oslavit skvělou rukodělnou práci našich předků. Ale jak nejsem moc praktickej člověk, tak se do toho zamotali jiní lidi a tak jsem o to muzeum přišel. Snažím se ho dostat zpátky a vydělat nějaký peníze, ale jde to pomalu.

 Jaký má výhody být Kašpárkem?
Třeba to, že jsi neviditelnej.

Řekni mi, kouříš trávu?
Ani moc ne, mně to nedělá dobře. Ale znám plno lidí, kteří to hulí nebo z toho dělají nějaký léčivý věci, takže proti marihuaně vůbec nic nemám.

A jsi pro její legalizaci?
To samozřejmě ano! Proč by nám to příroda jinak nadělovala, kdyby to mělo být zakázaný? Je to prostě léčivá bylina a tak by měla být i braná. Takže žádný zákazy! Teď přes zimu jsem měl jednu docela zajímavou zakázku, dělal jsem pro jednoho kluka, co pěstuje trávu na zahradě, trombón.

Ty umíš vyrábět hudební nástroje?
Ale ne, to není hudební nástroj! To je taková ta pistole, jako měl Rumcajs! Na konci rozšířená a střílí se z ní ne žaludy, ale broky!

A na co to ten člověk potřebuje?
No, když ti třeba začne nad zahradou poletovat nějakej dron a ty nevíš, proč. Můžou to bejt policajti nebo třeba jenom někdo, kdo zkouší, jak se s dronem pracuje a co z něj můžeš vidět. Ale ty to nevíš, takže to tímhle trombónem s brokama můžeš sestřelit, aby ti někdo třeba nemonitoroval úrodu. Legální to asi není, ale legální asi není ani to, že tě někdo točí z dronu. To si přece musí každej rozmyslet.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!