Po několika následujících návštěvách onkologa se šok změnil v čirý vztek – ne na nemoc samotnou, ale na lékaře. „Byl naprosto otevřeně skeptický a necítil jsem z jeho strany podporu,“ vzpomíná Kofel. „Řekl mi, že mi zbývá 31 měsíců života. Z ordinace jsem odcházel s pocitem, že jsem prakticky mrtvý muž.“
Předem se nevzdávat
Druhým dojmem, který si odnesl, bylo, že tento lékař není jeho krevní skupina. Každý nemocný má právo na odborníka, jenž za něj bude bojovat.
Kofel chtěl znát jiný úhel pohledu a setkal se proto s urologem Edwardem Eignerem, který mu dodal naději a novou energii. „Bylo to jako den a noc,“ popisuje. „Potvrdil, že mám metastázy rakoviny v prostatě, jedním dechem ale dodal, že je tento stav řešitelný a nemoc je v tomto stádiu léčitelná.“
„Některá data získaná testování v laboratorních podmínkách naznačují, že konopí může zabíjet rakovinné buňky.“
Další rozbory ukázaly, že rakovinotvorné buňky se nacházejí pouze ve čtyřech ze dvanácti odebraných vzorků, přičemž se nemoc rozšířila do pánve a jedné stehenní kosti. Kofel se začal intenzivně zajímat o možnosti léčby a sestavovat plán bitvy. Zcela změnil jídelníček i pitný režim (v současnosti pije pouze filtrovanou vodu) a začal užívat řadu doplňků stravy, jejichž seznam by vydal na celou stránku školního sešitu velikosti A4. Po dvou měsících (v prosinci 2016) k nim přibyl i konopný výtažek v oleji. „Zkouším úplně všechno. Útočím na nemoc ze všech stran,“ vysvětluje.
Synergie dvou hlavních kanabinoidů
Olej, který používá, obsahuje ve vysokém množství dvě nejzásadnější a nejznámější složky rostliny: THC a CBD. „Obě tyto složky dokáží způsobit apoptózu, což zjednodušeně znamená, že kanabinoidy napadají chemoterapií oslabené nádorové buňky a vyvolávají jejich sebevraždu,“ chlubí se Kofel nově nabytými znalostmi.
Co na to odborníci? „V laboratorních podmínkách se opravdu zdá, že konopí dokáže zabíjet nádorové buňky,“ potvrzuje profesorka Cindy O‘Bryantová z Katedry farmacie Coloradské univerzity. „Na rozdíl od chemoterapeutik přitom ovlivňuje pouze nádorové buňky a ty zdravé nenapadá. Mluvíme ale o pokusech ve zkumavce, nikoli o lidském těle. Testování na lidech a potvrzení účinnosti je stále problém.“
Chtěli bychom provést další testy na stávajících pacientech. Stát nám ale klade do cesty celou řadu překážek.
Pravdou je, že zatímco o konopí a jeho obecném vlivu na lidský organismus základní informace máme, prokazatelné potvrzení jeho bezpečnosti a účinnosti při boji s rakovinou v klinickém prostředí stále chybí.
Zájem pacientů i lékařů roste
Jen na cestě ze sídla Coloradské univerzity v Auroře do centra Denveru se nachází více než desítka výdejen konopí, přičemž v nedávném průzkumu coloradského Centra pro léčbu rakoviny uvedlo 53 ze 185 pacientů, že kanabinoidy v nějaké podobě užívají. Ve státě, kde je několik let po legalizaci rostlina prakticky všudypřítomná, není takový výsledek žádným překvapením. Jedná se o téměř 30 procent dotázaných, tedy přibližně dvakrát více, než je běžné u zdravé dospělé populace Colorada, kde je konzumentů asi 17 procent. V dobrovolném anonymním průzkumu vedeném profesorkou O’Bryantovou se dále ukázalo, že naprostá většina pacientu užívá konopí k tlumení nežádoucích vedlejších účinků léčby, mezi které patří nevolnost, nechutenství, chronická únava, nespavost a silné bolesti. Devatenáct procent dotázaných uvedlo, že rostlinu považuje za lék i na nemoc samotnou. Zájem o konopí tedy evidentně narůstá.
Přírodní rovná se bezpečné?
„Jak se regulace postupně uvolňuje, množí se dotazy a roste také poptávka,“ potvrzuje O’Bryantová. „Starší pacienti se často bojí nebo stydí, takže za sebe posílají děti a vnoučata. Lidé se obecně domnívají, že přírodní rovná se bezpečné, zatím ale třeba přesně nevíme, jak konopí dlouhodobě reaguje s ostatními léčivy.“
Stejně jako mnoho dalších lékařů a vědců by i profesorka O’Bryantová ráda našla na tuto otázku odpověď, v cestě jim bohužel stojí zákony, které řadí konopí mezi návykové látky a brání jeho zkoumání. „I naše oddělení neurologie výzkum dlouhodobě podporuje,“ uvádí O’Bryantová. „Chtěli bychom provést další testy na stávajících pacientech. Stát nám ale klade do cesty celou řadu překážek. Abychom mohli spolupracovat s Úřadem pro potraviny a léčiva a dostat nějaký preparát na trh, musíme splnit náročná kritéria. Navíc jsme částečně závislí na federálních grantech a nemůžeme si dovolit dostat se do konfliktu s úřady.“
Nejistota a zmatek
Pro pacienty trpící rakovinou je nejhorší nejistota. Nevědí, co přinese další den ani jaký druh léčby a které preparáty jim pomohou. Zkoušejí všechny dostupné možnosti a často postupují metodou pokus – omyl. Na seznam možných léků teď přibylo i konopí. Zmatek v otázce vlivu konopí na rakovinu je dále prohlubován nedostatkem ověřitelných, vědecky podložených informací a lidé jsou odkázáni na svědectví uživatelů o mnohdy až zázračných účincích.
Na rozdíl od chemoterapeutik ovlivňují kanabinoidy pouze nádorové buňky a ty zdravé nenapadají. Mluvíme ale o pokusech ve zkumavce, nikoli o lidském těle.
John Kofel chce pokračovat cestou, kterou se vydal. Dvakrát denně užívá konopný olej obsahující extrakt bohatý na THC a CBD, který si kape na jazyk. Přípravek balený v tmavých lahvičkách podobně jako tinktury v lékárně si opatřuje od místního dodavatele. „Když už něco užívám, chci to mít ze spolehlivého zdroje,“ prohlašuje dvaasedmdesátiletý držitel průkazu uživatele konopí na předpis.
Bezprostředně po tom, co mu byla rakovina diagnostikována, začal užívat Lupron. Tento preparát tlumí funkci prostaty a snižuje produkci mužského hormonu testosteronu, neboť právě ten je pro rakovinu prostaty nejvýznamnějším stimulantem. Podstoupil šest sérií chemoterapie lékem Docetaxel. Hladina prostatického specifického antigenu (PSA), proteinu vytvářeného právě v prostatě, u něj klesla z 82 na 0,22, přičemž za rizikové se považují hodnoty od čtyř jednotek.
„Můj doktor mi řekl, že ať dělám cokoli, funguje to,“ chlubí se Kofel. V současné době se připravuje na ozařování a doufá, že zasadí nemoci poslední, rozhodující úder.
Zdroj: thecannabist.co
