Joan Cowieová, čtyřiašedesátiletá babička z Aucklandu, si život bez konopí neumí představit. Žádná konvenční léčiva proti bolesti nepomáhají. „Když si lehnu na bok, bodá mě v plicích a mám pocit, jako by mi něco promačkávalo hrudní koš zvenku dovnitř,“ popisuje žena.
Plány vezmou za své
S blížící se šedesátkou spřádala Cowieová plány na důchod. Chtěla si užívat života a vyzkoušet všechny bláznivé věci, které v mládí nestihla. Před dvěma lety jí ale do života vstoupila rakovina plic v posledním stadiu: „Probrečela jsem celé dny. Myslela jsem, že umřu. Vlastně jsem věděla, že umřu.“
Sonie Howesové byla rakovina plic diagnostikována ve čtyřiceti letech. Špatná zpráva přišla v roce 2014 jen chvíli poté, co získala novou práci jako řidička mlékárenské cisterny. „Vůbec jsem nevěřila tomu, co mi doktor říkal,“ vzpomíná. „Rakovina rovná se smrt, tak jsem to tehdy vnímala. Ležela jsem na gauči a brečela a brečela.“
Moje dcera říká, že je to největší ironie všech dob. Já a tráva! Roky jsem před ní své dětí chránila – a podívejte se na mě dnes.
Devětatřicetiletá matka z Whangarei slyšela stejnou diagnózu v loňském roce. Přeje si zůstat v anonymitě, říkejme jí tedy Alexa Smithová. O nemoci se dozvěděla krátce po narození prvního dítěte. Zpočátku lékaři nepřikládali bolestem v hrudi valného významu, po sérii testů se ale ukázalo, že je situace velmi vážná: „Nejdřív mě posílali na masáže a rehabilitaci. Tvrdili, že se při kojení hrbím a proto mě to bolí. Pak jsem ale začal vykašlávat krev a bylo jasné, že je něco špatně. Konečně mě poslali na vyšetření a ukázalo se, že mám rakovinu.“
Útěcha v konopí
Všechny tři ženy užívají v současnosti léčebné konopí, které jim pomáhá bojovat s bolestmi, nevolností a nespavostí. Pokračují tak ve stopách bývalé šéfky odborů Helen Kellyové, jež otevřeně hovořila o užívání konopí a v říjnu 2016 ve věku 52 let podlehla po dlouhém boji zhoubnému nádoru na plicích. V důsledku nekontrolovatelného šíření metastáz do páteře Kellyová v posledním stadiu nemoci ochrnula, díky konopí však netrpěla bolestmi ani nechutenstvím a mohla spát. Její odvaha inspirovala mnoho dalších pacientů k vyzkoušení této byliny jako podpůrného prostředku při boji s rakovinou.
Když se Joan Cowieová dočetla o možných přínosech konopí, začala se po něm poohlížet na internetu. „Byla jsem k smrti vyděšená,“ vzpomíná. „Věděla jsem, že to není legální, a bála jsem se, že by policie mohla stránky sledovat, ale neměla jsem jinou možnost.“
Je nespravedlivé, že nevyléčitelně nemocné nutíme volit mezi alternativní léčbou a porušováním zákona.
Díky konopí se jí vrátila chuť k jídlu a bolesti ustoupily. Konečně se může vyspat a nabrat energii potřebnou k boji s nemocí: „Je to požehnání. Osobně tvrdím, že konopí je dar od boha.“ Cowieová nikdy předtím žádné drogy neužívala a před možnými riziky důrazně varovala také svých šest dětí. „Moje dcera říká, že je to největší ironie všech dob. Já a tráva! Roky jsem před ní své dětí chránila – a podívejte se na mě dnes.“
Alexa Smithová se nepovažuje za příznivce návykových látek, ale lékaři nabízené preparáty jí nezajistily úlevu od bolesti. „Cítila jsem bolesti i v kostech, léky na předpis mi nepomáhaly. Zvracela jsem po nich a pozorovala jsem také další vedlejší účinky,“ říká Smithová.
Život za hranou zákona
Sonia Howesová se obává důsledků, které by mohlo užívání konopí mít na její rodinu, kdyby se policie rozhodla důsledně vymáhat zákon. „Mohla bych přijít o děti,“ popisuje znepokojeně. „Přitom je miluji a dobře se o ně starám. Nemyslím si, že by mi je stát měl odebrat jen proto, že se léčím přírodní látkou.“
Joan Cowieová nosí v peněžence kopii své lékařské zprávy, aby měla po ruce vysvětlení pro případ, že by ji policie zatkla za držení drog. „Kdyby u mě konopí našli třeba při silniční kontrole, mám alespoň důkaz, že jsem opravdu nemocná.“
Z nemocenských dávek je prakticky nemožné ušetřit každý měsíc dost peněz na léčbu syntetickými kanabinoidy z lékárny. Raději by si pěstovala vlastní rostliny…
I Smithová si uvědomuje, že je z pohledu zákona zločincem, s tou nálepkou ale nesouhlasí. „Nemyslím si, že dělám něco špatného,“ přemítá žena. „Špatný je zákon. Snažím se být jako zdraví lidé a žít kvalitní, smysluplný život.“
Všechny tři pacientky se shodují na tom, že zákonem povolené výrobky s obsahem konopného extraktu nejsou plnohodnotnou alternativou. Měsíční léčba preparáty jako Sativex nebo Tilray stojí až 1 200 dolarů, tedy 20 000 korun. Právě vysoká cena je důvodem, proč tyto přípravky v současné době užívá pouze 55 pacientů v případě Sativexu a čtyři u Tilraye. Jen pro srovnání, na černém trhu si za 200 dolarů koupíte konopí na čtyři až šest týdnů léčby.
Howesová potvrzuje, že z nemocenských dávek je prakticky nemožné ušetřit každý měsíc dost peněz na léčbu a raději by si pěstovala vlastní rostliny.„Kdybych si mohla konopí pěstovat sama, vyšlo by mě na pakatel i ve srovnání s cenami na černém trhu, o Sativexu ani nemluvě,“ vysvětluje. „Nemusela bych ho shánět v ulicích a riskovat problémy se zákonem.“
Rady lékařů
Doktor Graham Gulbransen, praktický lékař z Aucklandu, potvrzuje narůstající zájem pacientů o léčbu konopím na předpis. „Nemůžu jim prostě říct, ať si ho seženou nelegálně, pod rukou. Neexistuje pak žádná kontrola kvality ani síly, protože nejde o standardizované produkty. Nelze spolehlivě stanovit dávkování, nevíme, zda nejsou rostliny kontaminovány,“ vysvětluje doktor Gulbransen. „Jsem v opravdu složité situaci. Jako lékař jsem frustrovaný, protože neexistuje nic, co bych mohl svým pacientům nabídnout. Chtěl bych mít po ruce více cenově dostupných produktů.“
Společnost pro rakovinu je v otázce užívání konopí na předpis opatrná a tvrdí, že účinky nebyly potvrzeny žádným relevantním výzkumem. „Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se podařilo podložit zkušenosti lidí vědeckými daty, v současné době ale žádné podobné údaje k dispozici nemáme,“ prohlásil mluvčí organizace Daniel Glover.
Glover zároveň prohlásil, že nepodpoří užívání konopí jako prostředku proti bolesti, dokud nebude provedeno klinické testování a látka nebude na Novém Zélandu schválena zákonem. „Pokud někteří pacienti hledají alternativní způsoby léčby, důrazně doporučujeme konzultovat toto rozhodnutí s onkologem nebo praktickým lékařem, neboť jejich užívání by mohlo mít negativní dopad na účinky konvenčních preparátů,“ dodává Glover.
„Byla jsem k smrti vyděšená. Věděla jsem, že konopí není legální, a bála jsem se, že by policie mohla stránky sledovat, ale neměla jsem jinou možnost.“
Farmakolog a vědec doktor John Ashton z Univerzity v Otagu prohlašuje, že v konopí obsažené THC skutečně může mít analgetické a zklidňující účinky. „Má i další pozitiva, tlumí například nevolnost a podporuje chuť k jídlu.
Známe ale i léky, které fungují lépe,“ dodává a doplňuje, že neexistují žádné studie dopadu dlouhodobého užívání konopí: „Ohledně trvalých následků nepanuje mezi odborníky jednotný názor. Ať je můj postoj k dekriminalizaci a legalizaci jakýkoli, užívání jakékoli látky k léčebným účelům by mělo podléhat kontrole a splňovat určité standardy. Pokud mícháme osobní dojmy a pocity s objektivním výzkumem, těžko se někdy dobereme nějakého závěru.“
Není čas ztrácet čas
Howesová, Smithová a Cowieová shodně prohlašují, že pro pacienty v terminálním stadiu rakoviny není čekání na výsledek debaty o konopí na předpis přijatelnou alternativou. „Když vám jde o život, je bizarní a směšné schovávat se před zákonem a žít ve strachu ze zatčení,“ potvrzuje Smithová.
Cowieová chce pěstovat vlastní konopí, uvítala by nicméně i možnost zakoupit si komerčně pěstované výrobky: „Lidé o to stojí a na Novém Zélandu máme spousty farmářů, kteří bojují o přežití s konkurenčními, importovanými zemědělskými produkty. I oni by jistě uvítali možnost pěstovat legálně léčebné konopí a vydělat si víc, než u jiných plodin.“
Howesová považuje za nespravedlivé, že jsou nevyléčitelně nemocní nuceni volit mezi alternativní léčbou a porušováním zákona. „Jsme pod obrovským tlakem a nemáme se na koho obrátit,“ vysvětluje žena. Smithová chce přimět poslance k zamyšlení nad situací pacientů: „Měli by se vžít do naší situace. Když projdete něčím takovým, váš pohled na svět se radikálně změní. Politici by měli vzít rozum do hrsti a konopí legalizovat.“
Zdroj: stuff.co.nz