Ano, řeč je o Uruguayi, která 1. července spustila poslední fázi legalizačního procesu a začala konopí legálně prodávat v několika desítkách lékáren po celé zemi. Byl to poslední krok na cestě, která započala v roce 2013, kdy na popud bývalého uruguayského prezidenta Josého Mujici byla přepsána historie globální prohibice konopí. Prezident ze svého postu inicioval legalizaci, která každému dospělému občanovi umožňuje si svobodně na svém pozemku pěstovat až šest rostlin konopí nebo stát se členem jednoho z více než šedesáti konopných klubů. K tomu letos přibyl i dlouho odkládaný příslib, že konopí bude pěstovat na svých farmách také stát a prodávat ho za cenu okolo jednoho dolaru za gram.
Výsledkem je tak úplná legalizace v zemi, která každému uživateli staršímu osmnácti let umožňuje si vybrat, zda bude sám zahradničit, nebo se přihlásí do státního registru a po ověření otisků prstů si bude moci legálně koupit až čtyřicet gramů zeleného zlata. Kupodivu se navzdory tomuto výraznému narušení soukromí do databáze přihlásilo do této chvíle přes 4 500 občanů, kterým je garantováno, že do registru nemohou nahlížet ani zaměstnavatelé, ani sociální pracovníci, a dokonce ani policie, s výjimkou povolení soudu v případě trestního stíhání.
Záměrem registrace je zamezit nakupování konopí ve velkém za účelem jeho vývozu do sousedních zemí. Legalizace totiž platí pouze pro občany Uruguaye, žádné nové Nizozemsko s coffeeshopy tak v Jižní Americe nevzniká. Do budoucna se počítá s tím, že registr se zruší, až sousední země pochopí význam takové regulace a budou v efektivní drogové politice Uruguay následovat.
Uruguay je tak nejen první zemí světa, která uživatele a pěstitele konopí neperzekvuje, ale plně respektuje, navíc je pro zbytek světa důkazem, že smysluplná regulace konopí je proveditelná a že není vyšší moci, která by suverénní zemi zamezila konopí regulovat dle svého uvážení. Jednotná úmluva OSN o omamných látkách, která prohibici konopí deklaruje, totiž není vymahatelným zákonem, ale jen návodem, jak globálně bojovat proti pašování drog. Legalizace v Uruguayi je ukázkou politické vůle a zájmu vytvořit v zemi takové prostředí a pohodu, v kterém se dospělí lidé nebudou muset obávat trestního stíhání za něco tak elementárního, jako je pěstování si léčivých bylinek na vlastní zahradě.
Byl bych moc rád, kdyby i naše malá země druhého světa měla jednou takto osvícenou hlavu státu, která by respektovala práva jednotlivce a mohla se ve světě blýsknout nějakým skutečným přínosem pro blaho svých občanů. Anebo ještě lépe, kdyby se o takovou změnu zasadili samotní občané a nečekali, až jim někdo legalizaci konopí naservíruje pod nos, ale rozhodli si o ní sami.
Například ve svobodných demokratických volbách.
Robert Veverka
šéfredaktor
