Aktuální článek
Jak komunikovat s orgány no. 23: Vot těchnika!

Jak komunikovat s orgány no. 23: Vot těchnika!

  • Ačkoli by tomu mohl název článku napovídat, nepodlehl autor obavám z „velkého bratra na východě“ a nevrhl se do studia ruského jazyka. Čemu se dnes naopak věnovat chce, je právní úprava pěstování takzvaného technického konopí. Jak už je tradicí, dopustí se při tom jen tolika zjednodušení, aby byla zachována obecná srozumitelnost textu. Vezměme to ale od začátku – co to vlastně takové „technické konopí“ je?

Jakkoli je tento termín zaužívaný napříč nejrůznějšími orgány moci veřejné, pěstiteli i zástupci veřejností, kteří mají s konopím třeba i jen máloco společného, budete jej v obecně závazných právních předpisech hledat pouze obtížně. Za technické konopí je obecně považováno konopí druhu Cannabis sativa (nechme stranou, že s těmi druhy a poddruhy je to zrovna u konopí malinko složitější) obsahující nejvýše 0,3 % THC dle pravidel českých legislativy české, podle legislativy EU nejvýše 0,2 % THC.

Druhou podmínkou pak je, že toto konopí musí být pěstováno v režimu § 5 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o návykových látkách“). To mimo jiné znamená výlučně k účelům průmyslovým, technickým a zahradnickým. Jde tedy o odlišný režim pěstování než k účelům léčebným, vědeckým, výzkumným a obdobným, které protentokrát ponecháme stranou.

Co tedy můžete dělat? Podporujte své lokální pěstitele, nakupujte místní konopné výrobky, nezavírejte oči před policejní šikanou.

Jinak se technické konopí od toho „plnohodnotného“ příliš neliší. V jeho porostu najdete menší počet samičích květenství, nadto méně atraktivně vypadajících. Stonek je štíhlý a nevětvený, ale vzrůst jednotlivých rostlin se může mezi jednotlivými odrůdami technického konopí radikálně lišit. Od 70 cm vysokých trpaslíků finské odrůdy Finola po čtyřmetrové obry italské odrůdy Carmagnola. Obsah CBD se může radikálně lišit odrůdu od odrůdy. A pokud jde o pěstování samo, jde zhusta o odrůdy odolnější, které velmi dobře snášejí drsnější podmínky, aniž by to na nich zanechalo vážnější stopy. Z logiky věci se pak při šlechtění jednotlivých odrůd klade důraz hlavně na průmyslové využití, hlavně v oblasti provaznictví a pro výrobu technických tkanin.

Vraťme se ale k tomu, co nás opravdu zajímá. A to je obsah THC! Ačkoli je, jak vidno výše, jistý rozdíl v obsahu THC v technickém konopí dle pravidel České republiky a EU, ve většině případů jej není třeba příliš řešit. Odrůdy konopí schválené pro běžné pěstování, u nichž došlo šlechtěním ke snížení obsahu THC pod původní přirozenou mez, jsou totiž zařazeny do „Společného katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin“ vydávaného v Úředním věstníku EU, a sejete-li výhradně certifikované osivo těchto odrůd (a nikoli např. osivo tzv. farmářské, které v rámci vlastní sklizně vyprodukujete), měli byste téměř jistě dosáhnout u zralých rostlin méně než oněch 0,2 % THC (viz ale dále) a splnit tak i jednu z podmínek nezbytných pro případný vývoz vašich výpěstků do zahraničí, resp. dalších zemí EU.


Součástí povinností pěstitele technického konopí je pak v případě pěstování konopí na více než 100 metrech čtverečních, obdobně jako u máku, splnění ohlašovací povinnosti dle § 29 zákona o návykových látkách, a to prostřednictvím formuláře vydaného společně ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství.

Tolik teorie.

 

Co na to praxe?

Praxe je, jak to bývá, o mnoho komplikovanější a plná rizik i pro zkušeného a opatrného zemědělce. Co tedy může být na zemědělství tak nebezpečného? Jako vždy, bavíme-li se o konopí, je to zejména kombinace nevypočitatelnosti matky přírody a hrozícího zpupného postupu orgánů moci veřejné. Jde-li o „váhu“ těchto faktorů, nemají si navzájem co vyčítat. K tradičním čtyřem největším nepřátelům každého zemědělce (jaro, léto, podzim a zima, jak praví lidová moudrost) a s nimi spojeným hrozbám (sucho, mokro, teplo a zima) přichází ještě celé nové spektrum hrozeb specifických. I když se tedy může zdát pěstování konopí v porovnání například se sadovnictvím jako obor jednodušší, do nějaké bukolické selanky z palety romantického malíře má daleko.

Nejsnadněji identifikovatelným rizikem je samozřejmě přesáhnutí množství THC v pěstovaném konopí. V lepším případě se projeví zvýšené množství již během jeho pěstování, a nezjistí-li jej zemědělec sám, informuje ho Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský jako organizační složka státu zřízená ministerstvem zemědělství, která je mimo jiné povolána provádět odběry vzorků technického konopí pro stanovení množství THC. Ačkoli je potenciální peněžitá sankce za takový delikt poměrně vysoká, má příslušný zemědělec přeci jen nějaký manipulační prostor pro svou obranu.

Pokud používá certifikované a nikoli vlastní farmové osivo, nese odpovědnost za toto osivo jeho producent a potenciálně rovněž orgán provádějící příslušnou certifikaci. Zbývá tak pouze prokázat, že daný zemědělec nijak ke zvýšení množství THC v rostlinách svým jednáním či opomenutím nepřispěl. V každém případě dojde k likvidaci celé úrody konopí a zemědělec tak „realizuje ztrátu“. Neboli, řečeno česky, prodělá kalhoty.

Pokud zemědělec používá certifikované osivo, nese odpovědnost jeho producent a potenciálně rovněž orgán provádějící příslušnou certifikaci.

Co tedy může vůbec být variantou horší? Pokud se zvýšená hladina THC v rostlinném materiálu zjistí či „zjistí“ až po sklizni, a to v nejhorším možném případě prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení. Představte si například situaci, kdy jedete na jednání se svými potenciálními odběrateli a kromě příslušných komerčních certifikátů o laboratorních rozborech obsahu relevantních látek ve vámi vypěstovaném konopí s sebou vezete rovněž vzorky tohoto rostlinného materiálu, nejspíše v podobě několika balíčků celých sušených rostlin. Nebo, v horším případě, vezete sklizené konopí rovnou z pole a žádný certifikát vůbec k dispozici nemáte!

Vaše auto bude zastaveno dopravní kontrolou Policie ČR, která dle charakteristického aroma přítomnost konopí zjistí a v záchvatu frenetické snahy zjednat spravedlnost vám konopí zabaví, nejlépe vás rovnou zadrží a obviní ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, či alespoň trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu dle § 294 téhož zákona. Obojí nejlépe v nějakém kvalifikovaném odstavci, protože ve statistické většině případů s sebou povezete i v případě pouhého vzorku více než 10 gramů THC rozložených do nějakých 4 a více kilo rostlinné hmoty.

Pokud se navíc policejní laboratoř trochu „posnaží“, snadno se vhodnou přípravou testovaného vzorku, nějakou tou chybou ve výpočtu a kreativní interpretací měření dostane k takové hodnotě obsahu THC, která bude mnohonásobně převyšovat hodnotu uvedenou na vašich certifikátech vystavených těmi nejrespektovanějšími tuzemskými či zahraničními řádně akreditovanými autoritami. Kde je problém, říkáte si? Vždyť přeci vždy máte výsledky měření nejméně od výše zmiňovaného Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Pokud k tomu máte i nějaké ty certifikáty komerční, jistě se vám bude na první dobrou jevit vaše pozice jako zcela bezpečná a nedotknutelná.

Chyba lávky, milý čtenáři. Jediné, co máš, je v podstatě bezcenný kus papíru, který byl zřejmě někdy vystaven ke tvé žádosti o otestování nějakého tebou předloženého konopí. Ale jak chceš, ty jako sprostý podezřelý, prokázat, že policií zajištěné a testované konopí odpovídá tomuhle tvému certifikátu? Ne, že by to nebylo možné, ale jakmile se jednou ocitnete v soukolí trestního řízení, jsou vaše možnosti dosti omezené. Buď musíte vytvoření takového netriviálního důkaz financovat (např. v podobě genetické analýzy nebo analýzy terpenů, které navíc ani k dnešnímu stavu poznání nejsou zcela na sto procent nezpochybnitelné), a tím i oslabit jeho přesvědčivost (pokud už se vám tedy vůbec podaří přesvědčit příslušné orgány činné v trestním řízení, aby takový důkaz připustily, provedly a zohlednily), nebo o jeho potřebnosti přesvědčit policii, státní zastupitelství nebo alespoň soud.

Co s tím?

Jak se říká, každá rada drahá. Drobný pěstitel by si měl při pěstování technického konopí vždy ponechat doklady o koupi semen a v ideálním případě i obalový materiál, ve kterém byla semena zabalena. Těžko lze ale po komkoli požadovat, aby si ke svým deseti, dvaceti rostlinám na kloubní mazání pořizoval laboratorní certifikát o obsahu THC.

Zemědělci zbývá prokázat, že ke zvýšení množství THC svým jednáním či opomenutím nijak nepřispěl. V každém případě dojde k likvidaci celé úrody.

Náležitě opatrný zemědělec musí zejména detailně znát své povinnosti a pečlivě je dodržovat. V ideálním případě pak používat pouze certifikované osivo a dbát na to (např. volbou plochy, na které konopí pěstuje), aby jeho rostliny nebyly přírodními podmínkami příliš frustrovány. Skutečně velmi opatrní pěstitelé mohou z nabízených odrůd volit ty, jejichž obsah THC je co možná nejnižší. Kromě těchto banálností a detailního, pečlivého a nadstandardního vedení veškeré dokumentace, včetně oněch autorem poněkud posmívaných certifikátů, se toho však co do preventivních opatření příliš dělat nedá.

O to nezbytnější je být vždy připraven se jakýmkoli pokusům o šikanu ze strany orgánů činných v trestním řízení bránit. Samozřejmě, tváří v tvář výhodné nabídce státního zastupitelství na podmíněné zastavení trestního stíhání se může přiznání k nějakému tomu přechováváníčku tvářit lákavě. Kdo vám ale zaručí, že až se u vás policejní tým zjeví příště, vyjdete z toho stejně lacině?

Jak je naznačeno výše, technické konopí se s ohledem na obtížnou důkazní situaci a často hrubě nedostatečnou odbornost orgánů činných v trestním řízení může za vhodné konstelace snadno stát nejen nástrojem státní šikany, ale zejména trumfem státní moci v boji proti legalizaci. Ne snad jen proto, že pěstitelé technického konopí jsou snad ve sto procentech zastánci legalizace, ale zejména proto, že celkový objem drogové kriminality je z hlediska veřejného mínění (které přeci jen není zcela racionální) vynikajícím argumentem proti jakémukoli rozvolňování poměrů stávajících.

Na rozdíl od řadového rekreačního uživatele konopí (který se v krajním případě může užívání konopí vzdát nebo ho alespoň omezit) a pacienta, který se konopím léčí (a který má přeci jen širší možnosti, jak se ke konopí dnes dostat legálně nebo jak argumentovat na svou obranu v trestním řízení), představuje pro běžného pěstitele technického konopí tato činnost často jediný zdroj obživy a tedy i záruku existence nejen jeho a jeho rodiny, ale i zaměstnanců a třeba i části sítě jeho odběratelů a dodavatelů. Zároveň platí, že bez takovýchto zemědělců pohánějících kola kapitalismu a ukazujících, že konopí je legitimní a rentabilní plodinou, která si nezaslouží žádné uměle vytvořené stigma, bude jakákoli legalizace toho „netechnického“ konopí mnohokrát těžší.

Co tedy můžete dělat? Podporujte své lokální pěstitele. Nakupujte místní konopné výrobky, nezavírejte oči před policejní šikanou, naslouchejte a nebojte se vyjádřit. Věřte, že vaši pěstitelé o vaši podporu stojí.
……………………………………………………

Magazín Legalizace spolupracuje s Mgr. Adamem Biňovcem, advokátem.
č. ev. čak 16815
pobočka Praha: Kostelní 875/6,
170 00 Praha 7 – Holešovice
adam.binovec@akbinovec.cz

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!