Aktuální článek
Návrat k přírodě: Jak pěstovat konopí ekologicky

Návrat k přírodě: Jak pěstovat konopí ekologicky

  • Konopný sektor, na němž se již dlouho neblaze podepisuje politická nepřízeň a nedostatek příležitostí k provádění výzkumu, našel novou příležitost v trvale udržitelném zemědělství.

Podle studie pracovníků soukromé univerzity Lewis & Clark v americkém Oregonu spotřebuje jeden metr čtvereční určený k indoorovému pěstování konopí v průměru čtyřikrát více energie než stejný prostor v nemocnici a osmkrát více než v administrativní budově.

Uvědomělých pěstitelů přibývá

Stále více pěstitelů se zajímá o to, jak omezit uhlíkovou stopu a spotřebu vody, umělých hnojiv a pesticidů. Nedostatek spolehlivých dat a ošidný právní status této léčivé byliny, která je ve většině světa stále ilegální, bohužel staví celé odvětví do složité pozice. Je to ironií vzhledem k tomu, o jaké částky do veřejných rozpočtů se jedná: jen v USA by podle střízlivých odhadů měl v roce 2021 přesáhnout objem legálně prodaného konopí hodnotu dvaceti miliard dolarů.

Mnoho zanedbaných, rozpadajících se továrních budov a průmyslových objektů se změnilo v centra prosperujícího podnikání.

V červnovém vydání magazínu National Geographic z roku 2015 referovala šéfredaktorka americké edice Susan Goldbergová o rostoucím počtu států, kde je povoleno užívání konopí pro léčebné, případně i rekreační účely. V té době bylo konopí na lékařský předpis legální v necelé polovině amerických států, dnes jich je třicet včetně hlavního města Washingtonu.

Navzdory této expanzi stále platí dva roky stará slova autorky: „Nesoulad mezi ochotou některých států regulovat, prodávat a danit konopí a neochotou federálních úřadů povolit adekvátní výzkum vede k tomu, že uživatelé nemají dostatečné množství informací na to, aby na jejich základě mohli učinit kvalifikovaná a zodpovědná rozhodnutí jak ve vztahu k sobě, tak k okolí.“

Hledá se vědec

Tento nedostatek relevantních údajů je nejlépe vidět na laxním procesu kontroly kvality, který je ve srovnání s jinými léčivy a potravinami často velmi pofiderní. Producenti většinou ověřují obsah účinných látek a mikroby sklizeného konopí na vzorcích, které tvoří méně než 0,01 procenta celkového objemu sklizně. Testováním většího množství se naprostá většina společností nezabývá, neboť by se tak „zbytečně“ zvyšovaly výrobní náklady.

V Coloradu, které je co do konopí jedním z neliberálnějších států, požaduje zákonná úprava „validaci“ legální pěstírny pouze jedním vzorkem z prvních šesti sklizní. Během následujících dvanácti měsíců pak nemusí pěstitel podstupovat žádné další testy. Nové testy jsou vyžadovány pouze v případě, že se výrobní proces výrazným způsobem změní – například používáním jiného hnojiva nebo druhu světla.


Manipulace s THC

„Některé laboratoře dnes manipulují se vzorky, aby mělo jejich konopí zdánlivě vyšší obsah THC,“ tvrdí zaměstnanec jedné z nich, který si přál zůstat v anonymitě. „Testování má řadu limitů a závěry některých laboratoří jsou silně ovlivňovány snahou uspokojit zákony i zákazníky. Stát například bez problémů toleruje stav, kdy manžel vlastní pěstební zařízení a manželka testovací laboratoř. Z hlediska objektivity výsledků je přitom takový stav nevyhovující.“

Cílem je, aby spotřebitelé přistupovali ke konopí stejně jako k ovoci nebo zelenině.

Jedním z řešení by mohlo být zvýšení četnosti kontrol na úroveň běžnou pro léčiva nebo potraviny, která se pohybuje kolem jednoho procenta z vyprodukovaného objemu. Konopí je ale ve Spojených státech na základě nařízení Zákona o kontrolovaných látkách z roku 1970 stále považováno za návykovou substanci první třídy nebezpečnosti, což vědcům a lékařům komplikuje získávání povolení k výzkumu nebo testování. Do stejné kategorie přitom spadají i nesrovnatelně nebezpečnější látky jako třeba heroin.

Bio nebio

Nedostatečné kontrolní procesy ztěžují ověřování kvality. Někteří pěstitelé se však navzdory četným překážkám snaží dělat více, než jim předepisuje zákon. Amy Andrleová provozuje s manželem Johnem výdejnu konopí L’Eagle Services, kde svým zákazníkům nabízejí ty nejkvalitnější produkty. Jejich podnik se nachází v centru Denveru, hlavního města státu Colorado, který je známý tím, že zdejší výdejny početně předčí kavárny Starbucks a restaurace McDonald’s dohromady.

Andrleová je spoluzakladatelkou organizace Organic Cannabis Association a tvrdí, že si v L’Eagle dávají záležet na tom, aby se na jejich pult dostalo pouze stoprocentně nezávadné zboží. Vzhledem k tomu, že pěstování není na federální úrovni legální, nemohou její dodavatelé na rozdíl od například producentů kukuřice nebo drůbežího masa využívat výhod celoamerické bio-certifikace udělované ministerstvem zemědělství. Pro Andrleovou je proto složitější odlišit kvalitní konopné bio výrobky od těch „obyčejných“. „Neexistuje žádné osvědčení, razítko nebo pečeť kvality, kterými bychom své zboží mohli oficiálně označit,“ vysvětluje. A přesně to se Organic Cannabis Association snaží změnit.

Inovativní pěstitelé a šlechtitelé se snaží přijít na to, jak co nejvíce snížit vysokou spotřebu energie, vody a dalších zdrojů.

„Chceme prosadit certifikaci na celonárodní úrovni, protože legalizace pěstování konopí pro léčebné i rekreační účely se rychle šíří ze státu do státu,“ popisuje dále Andrleová. „Jelikož chybí standardy pro organické pěstování a není možno získat bio-certifikát, zákazníci nemají jak rozeznat konopí pěstované lokálně a udržitelným způsobem od zbytku produkce.“

Změnit lidem myšlení

Andrleová chce od základů změnit způsob, jakým se konopí prodává a nakupuje. Nejprve je ale potřeba změnit myšlení lidí a zbavit se stigmat minulosti. Komu jsou vůbec její výrobky určeny? Všem, kdo nakupují v obchodech se zdravou výživou. Cílem této Američanky je, aby spotřebitelé přistupovali ke konopí stejně jako k masu nebo zelenině. „U každé potraviny nás zajímají jiné vlastnosti a charakteristiky,“ objasňuje Andrleová. „Když kupujeme ryby, chceme, aby byly čerstvé, nemražené. U zeleniny dáváme přednost té pěstované bez pesticidů. Vyhledáváme kuřata z volného chovu a vejce od nosnic chovaných ve výběhu na podestýlce, ne v klecích. U konopí ale v současnosti žádný podobný standard nemáme a naším cílem je tedy ho vytvořit a zavést. Věříme, že se lidé naučí dávat přednost kvalitě a lokální produkci.“

 

Fér výrobky

Na začátku června se Organic Cannabis Association spojila s podobně zaměřenou neziskovou organizací Ethical Cannabis Alliance. Výsledkem jejich spolupráce byl vznik Rady pro certifikaci konopí – Cannabis Certification Council (CCC), jejímž cílem je nezávislé testování a udělování certifikátů „Organicky vypěstováno“ a „Férový výrobek“.

„Žijeme v jedinečné době, kdy nad konopným sektorem nebdí federální úřady,“ konstatuje Ashley Preeceová, nově jmenovaná výkonná ředitelka CCC. „Vyrojila se tu proto řada organizací, které se na vlastní pěst snaží vytvořit nějaké konopné standardy – ovšem činí tak jen za účelem vlastního zisku.“ Oproti tomu Preeceová chce spolupracovat přímo s americkým ministerstvem zemědělství a evropskými bio-certifikačními institucemi a k tvorbě směrnic chce přizvat také technické poradce. Jejich spolupráce by měla dát vzniknout celonárodnímu (potažmo celosvětovému) pilotnímu programu.

„Výrobci a zpracovatelé budou mít možnost odlišit své ekologicky a organicky pěstované produkty od těch ostatních. Pro zákazníky certifikace znamená, že už na pultech obchodů budou mít okamžitý přehled o kvalitě a původu zboží, takže si budou moci vybrat stoprocentně zdravotně nezávadné výrobky pocházející od místních pěstitelů.“

Více zeleně za méně energie

Od roku 2012, kdy státy Colorado a Washington jako první legalizovaly konopí i pro rekreační využití, se inovativní pěstitelé a šlechtitelé snaží přijít na to, jak co nejvíce snížit vysokou spotřebu energie, vody a dalších zdrojů na pěstování. Studie ze stejného roku ukázala, že indoorové pěstírny konopí jsou v Kalifornii zodpovědné za celá tři procenta spotřeby elektřiny v celém státě – a podíl venkovních ploch osetých konopím od té doby strmě roste.

Někteří pěstitelé se navzdory četným překážkám snaží dělat více, než jim předepisuje zákon.

Siobhan Darwishová pěstuje konopí v proslaveném kalifornském okrese Humboldt (součást tzv. Smaragdového trojúhelníku – oblasti, kde se po desetiletí produkuje nejvíce konopí z celých Spojených států) již patnáct let. Na farmě Blessed Coast Farms, kde žije a pracuje společně se svým manželem, nepoužívají žádná umělá hnojiva ani pesticidy a velmi pečlivě sledují i spotřebu vody: „Udržitelnost je pro nás fundamentální měřítko úspěchu. Členům konopné komunity se snažíme ukázat, že rychle se rozvíjející konopný průmysl může společnost i přírodu obohatit, ne z ní jen čerpat a brát.“

Díky legalizaci z loňského roku už nebudou muset místní pěstitelé skrývat svá konopná pole v nedostupných oblastech kalifornských hor. Zároveň ubude mýcení lesního porostu a bude výrazně snadnější kontrolovat kvalitu i kvantitu produkce. Legální venkovní pěstování je snazší z hlediska zalévání a dramaticky snižuje spotřebu elektrické energie, neboť drahé umělé osvětlení je nahrazeno slunečním svitem, který je, jak známo, zadarmo.

 

Co indoor a bio?

O něco složitější a především dražší je trvale udržitelné pěstování pod umělým osvětlením v indoorových pěstírnách. Každých dvanáct až osmnáct měsíců musejí zaměstnanci L’Eagle Services provádět kompletní výměnu světelných zdrojů a ventilačních a zavlažovacích systémů, protože takové je tempo inovací.

Ve vegetativním stadiu jsou dnes rostliny namísto sodíkových výbojek pěstovány pod LED osvětlením, zatím ale neexistuje dostatečně výkonná technologie na stejné bázi vhodná k použití pro květovou fázi vývoje. Změna pěstebního procesu nicméně už nyní snižuje náklady na výrobu o neuvěřitelných 70 procent.

L’Eagle Services a další denverští indooroví pěstitelé si své prostory pronajímají přímo od města a mnoho zanedbaných, rozpadajících se továrních budov a průmyslových objektů se díky tomu změnilo v centra prosperujícího podnikání. Celé čtvrti se pomalu mění k lepšímu a vznikají také tolik potřebná nová pracovní místa. Renovaci budov a jejich okolí hradí výrobci z vlastní kapsy. „Pěstování konopí jako průmyslové odvětví se podle mého názoru začalo etablovat kolem roku 2009. Předtím neprobíhal žádný výzkum pěstebních a zpracovatelských procesů, chyběly finanční prostředky i podmínky pro inovace,“ tvrdí Andrelová. „Ale díky tvrdé práci a vytrvalosti jsme společně za krátkou dobu udělali obrovský pokrok. Je dobré nenechat se odradit.“

Zdroj: nationalgeographic.com.au

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!