Výzkumníci sledovali po dobu osmi let skupinu téměř dvou tisíc dobrovolníků z řad mladých Australanů a zjistili, že marihuana nemá na duševní schopnosti žádný statisticky významný vliv. U těch několika případů, kdy se poškození objevilo, se všechno vrátilo do původního stavu po nějaké době abstinence.
Na začátku studie bylo účastníkům od dvaceti do čtyřiadvaceti let a studie byla součástí širšího projektu výzkumu veřejného zdraví. Výzkumníci rozdělili dobrovolníky na základě odpovědí v dotaznících do čtyř skupin podle míry užívání na lehké, těžké, bývalé kuřáky a nekuřáky.
Lehké užívání bylo spojeno s periodicitou jednou měsíčně nebo méně, těžké užívání týdně a více. Jako bývalí kuřáci byli označeni ti, kteří nekouří alespoň rok. Počáteční rozvrstvení tedy vypadalo tak, že 72 % účastníků spadlo do kategorií bývalý uživatel nebo nekuřák, 18 % byli lehcí a 9 % těžcí kuřáci. Dřívější studie ukázaly, že uživatelé v takovýchto průzkumech udávají pravdivé údaje, pokud je zaručena naprostá anonymita a z odpovědí není možné vyvodit negativní důsledky pro tázaného.
Účastníci studie podstupovali pravidelně třikrát do roka během celých osmi let testy paměti a inteligence. Byli také dotazováni, jak se s postupem času měnilo jejich užívání marihuany. Když byly nakonec výsledky zpracovány a uspořádány, zjistili výzkumníci významné počáteční rozdíly mezi skupinami. Tehdejší uživatelé marihuany měli horší výsledky v testu, který vyžadoval, aby si například zapamatovali a následně po různých časových intervalech vybavili řadu slov, nebo si zapamatovali řadu čísel v opačném pořadí, než v jakém ji dostali zobrazenou.
Jakmile ale vědci zkontrolovali korelaci užívání marihuany a mentálního výkonu v souvislosti dalších faktorů, jako je pohlaví nebo vzdělání, téměř všechny negativní výsledky vymizely. Skutečnost, že marihuanu nejčastěji užívají méně vzdělaní muži, vedla ke zkreslení výsledků, které tak navozovaly dojem, že inteligenci negativně ovlivňuje právě užívání marihuany. Dopad rozdílu pohlaví nemusí být zřejmý. Jedná se o to, že muži inklinují k horším výsledkům při testech verbální (slovní) inteligence, zatímco ženy naopak mají problém s matematickými úlohami. Relativní důležitosti přidělené jednotlivým úlohám způsobily, že dopad kouření marihuany vypadal mnohem hůř, než jaký skutečně byl.
Výzkumníci dále zkoumali, jestli abstinence ovlivní jediný negativní vliv, který zůstal patrný i po korelaci dat, tedy horší výkon těžkých kuřáků v testu, kde si měli okamžitě po ukázání vybavit seznam podstatných jmen. Zjistili, že účastníci studie, kteří během jejího průběhu přešli do kategorie bývalých uživatelů, neměli nadále výsledky statistiky odlišitelné od těch, kteří byli po celou dobu v kategorii nekuřáků.
Autoři studie, vedení Robertem Taitem v Centru pro výzkum duševního zdraví pod Australskou národní univerzitou, vyvozují:
„Negativní dopady užívání marihuany na kognitivní (poznávací) funkce jsou buď svázané s jinými, již dříve existujícími faktory, nebo jsou v rámci konkrétních skupin vratné i po dlouhé době užívání. Tato zjištění mohou být užitečná v motivaci současných uživatelů ke snižování spotřeby po jakékoliv době jakkoliv častého užívání.“
Co bylo ale špatně se všemi dřívějšími studiemi, které spojovaly konopí s dlouhodobými negativními dopady na mentální schopnosti? Výsledky mohlo ovlivnit například to, že v mnoha studiích byli těžcí uživatelé testováni pouze po jediném dni abstinence, takže za prvé byli stále pod vlivem a za druhé mohli trpět (jinak nepodstatnými) abstinenčními příznaky – tedy hlavně nervozitou – které ovlivnily výsledky směrem dolů. Většina studií, které probíhaly dostatečně dlouho, aby podchytily úplný efekt abstinence, nepotvrdila přetrvávající negativní účinky na vnímání.
Další výzkumy napovídají, že možná samotný mediální obraz huliče jako pomalého a hloupého individua může ovlivnit jeho výkonnost, protože se jednoduše chová tak, jak se od něj očekává. Odborná literatura v poslední době napovídá, že takové ty „nejsem tak zhulenej, jak si myslíš“ momenty jsou víceméně omezeny na vlastní stav intoxikace.
Tento výzkum byl publikován v odborném časopise Addiction.
Překlad: Boris Berrea
