Celosvětového průzkumu spotřeby drog Global Drug Survey se letos zúčastnilo 3795 obyvatel Nového Zélandu, z nichž 70,8 procent uvedlo, že někdy v životě vyzkoušeli nějakou ilegální substanci. Z tohoto počtu 42,7 procent přiznalo užití během uplynulého roku a 13,6 procenta během posledních třiceti dnů.
Konopí jako obvykle na prvním místě
Více než dvě třetiny dotázaných Novozélanďanů užili někdy v životě konopí, zhruba čtvrtina pak měla zkušenost s MDMA (účinná látka v extázi), čtvrtina také s LSD a 8,9 procent i s metamfetaminem, který nás známe jako pervitin. Co se týče posledních dvanácti měsíců, užilo konopí 38,6 procenta respondentů, MDMA 10,3 procenta, LSD 6,3 procenta a metamfetamin 3,1 procenta.
Tyto statistiky ukazují, že obyvatelé Nového Zélandu jsou k drogám poměrně otevření a rádi s nimi experimentují. Konzervativní kruhy v této poměrně liberální zemi proto smělý návrh ministra vnitra a předsedy strany United Future Dunnea silně zaskočil a požadovali ujištění ze strany premiéra Billa Englishe, že se žádná legalizace drog nechystá (toho se jim nakonec dostalo, ale k tomu se dostaneme později).
Změna systému
Ministr Peter Dunne se dlouhodobě zabýval přístupem k drogám, který zvolilo Portugalsko. Všechny ilegální substance zde byly před více než šestnácti lety dekriminalizovány s jednou hlavní podmínkou – jste-li přistiženi s konopím, heroinem, metamfetaminem nebo jinými drogami v množství na méně než deset dní, nehrozí vám vězení, ale pouze pokuta nebo léčba.
Černé předpovědi odpůrců tohoto zákona se nikdy nenaplnily a namísto nárůstu počtu uživatelů, kterých bylo kolem roku 2001 kritické množství, jsou Portugalci svědky dramatického poklesu problémů spojených s nelegálním užíváním drog. Zatímco v průběhu a na konci devadesátých let byl na heroinu závislý každý stý Portugalec, dnes je celkový počet konzumentů všech drog o 75 procent nižší – a ministr Dunne by tento úspěch rád zopakoval na Novém Zélandu.
Překvalifikování nízkorizikových látek, jako je konopí, a zaměření pozornosti na veřejné zdraví je do budoucna nevyhnutelné.
„Osobně se domnívám, že portugalská cesta by pro nás mohla být dobrým dlouhodobým konceptem. Je to směr, kterým bych se chtěl vydat,“ potvrdil Dunne. „Nemyslím si, že se musí jednat o konečné řešení, protože máme, zvláště u nás na Novém Zélandu, problémy i s tím, že velkovýroba a distribuce jsou dnes v rukou organizovaných gangů, což s sebou přináší další problémy a konflikty.“ Úvahy o liberalizaci drogových zákonů jsou navíc v příkrém rozporu s postojem novozélandské vlády k alkoholu, u něhož se pravidla prodeje a pokuty za jejich porušování naopak zpřísňují.
Portugalský model jako vzor
Antropolog a sociolog Geoff Noller z města Dunedin na Jižním ostrově vysvětluje, proč je portugalský model úspěšný: „Klíčem je zbavit drogy puncu toho, že jsou sexy, protože jsou nezákonné. Drogy jsou dnes v Portugalsku vnímány jako neoddělitelná součást společnosti, díky čemuž se objevuje prostor pro účinnější prevenci a vzdělávání. O něčem, co je legální, se můžeme snadno a otevřeně bavit. Je těžké poskytovat pravdivé, racionální informace o bezpečném užívání, pokud je samo užívání nelegální.“ Podle vládních představitelů by měl být novozélandský protidrogový zákon v následujících třech letech zcela přepracován, zatím ale není vůbec jasné, zda bude nová úprava tak převratná a benevolentní jako návrh ministra Dunnea.
Než je jakákoli legální substance uvedena na trh, musí projít testy zdravotní nezávadnosti a její výrobce musí být prověřen a schválen jako důvěryhodná fyzická či právnická osoba.
„Reforma v portugalském stylu evidentně neznamená konec světa,“ tvrdí ředitel novozélandské neziskové organizace Nadace pro návykové látky Ross Bell. „Dekriminalizujme všechny drogy, místo trestněprávních sankcí se zabývejme otázkou zdraví a investujme do zdravotní péče. Do roku 2020 bychom to měli stihnout.“ Dr. Giles Newton-Howes, psychiatr z Univerzity Otago, a další lékaři a odborníci na zdraví mají nicméně jiný názor. Podle Newton-Howese léčba namísto trestu sice dává smysl, před přijetím zákona by ale novozélandští poslanci měli věnovat více pozornosti statistikám její úspěšnosti.
„Výsledky portugalského experimentu bych chtěl nejprve podrobit důkladnému rozboru. Nechci, aby se Nový Zéland vydal stejnou cestou naslepo, protože celá řada návykových látek představuje významné ohrožení rozvoje mozku především u mládeže,“ vysvětluje uznávaný psychiatr. „Zatím nejsem přesvědčen o tom, že je tento způsob liberalizace drogových zákonů bezpečný, myslím si ale, že bychom ho měli zevrubně a důkladně monitorovat.“
Konopná reforma nutná
V současnosti platný novozélandský zákon o zneužívání drog pochází z roku 1975 a jeho revize je nevyhnutelná. Stále větší část veřejnosti i odborníků požaduje ukončení nefunkční prohibice konopí i s ohledem na postupující reformy ve Spojených státech, Kanadě nebo Austrálii. „Měli bychom přemýšlet o vynětí některých, možná dokonce veškerých látek z kategorie C a jejich regulaci v rámci zákona o psychoaktivních látkách,“ tvrdí Dunne a dodává, že ke změně by mohlo dojít už v následujících třech letech.
„Než je jakákoli legální substance uvedena na trh, musí projít testy zdravotní nezávadnosti a její výrobce musí být prověřen a schválen jako důvěryhodná fyzická či právnická osoba. Jinými slovy bychom v případě legalizace konopí oddělili zrno od plev,“ obhajoval svůj postoj Dunne v televizním pořadu AM Show. „Drogové gangy by tímto vstupním testem nikdy neprošly.“
Obyvatelé Nového Zélandu jsou k drogám poměrně otevření a rádi s nimi experimentují.
Co se týče chronologické posloupnosti, v první fázi by došlo k dekriminalizaci a později by státem regulované konopí mělo být dostupné v obchodech, pokud bude prokázáno, že jsou produkty z něj zdravotně nezávadné. „Některé kousky skládanky nám pořád ještě chybí, věřím ale, že takový postup je logický,“ dodává Dunne. Chce také, aby se na Novém Zélandu rozběhlo klinické testování léčebného využití, jelikož v současnosti má právo užívat terapeuticky konopí, které se musí složitě dovážet ze zahraničí, jen hrstka pacientů v rámci několika pilotních studií.
Krok správným směrem
Nápad na přesunutí látek pod správu zákona o psychoaktivních látkách vítá i novozélandská odnož významné americké proreformní organizace NORML, která již několik desetiletí lobbuje za ukončení prohibice konopí.
„Když vznikal tento legislativní návrh, dali jsme jasně najevo, že naším cílem je přesun konopí a dalších přírodních substancí právě do zákona o psychoaktivních látkách,“ vysvětluje prezident NORML New Zealand Chris Fowlie. Jakákoli reforma zákona je podle něj lepší než současný stav, organizace by nicméně dala přednost okamžité a komplexní legalizaci před dekriminalizací.
Celá řada návykových látek představuje významné ohrožení rozvoje mozku především u mládeže.
„Dekriminalizace vychází ze stejné premisy jako prohibice, totiž že konopí je ze své podstaty špatné a všeobecně škodlivé a jeho užívání je třeba potírat a trestat pokutami. S tímto výchozím předpokladem nemůžeme souhlasit,“ tvrdí Fowlie. „Dekriminalizace zároveň vůbec neřeší otázku výroby a distribuce prostřednictvím černého trhu.“
Fowlie navrhuje zavést systém licenčních trustů podobný tomu, jak je na Novém Zélandu řešen prodej alkoholu. Paralelně by měly existovat konopné společenské kluby, jejichž členové se současně starají o pěstování a vykupují veškerou produkci. Takto regulovaný trh je podle názoru prezidenta novozélandského NORML nejlepším řešením pro všechny zúčastněné. Ross Bell z Nadace pro návykové látky souhlasí a dodává, že Dunneův plán má rozhodně něco do sebe: „Domnívám se, že překvalifikování nízkorizikových látek, jako je konopí, a zaměření pozornosti na veřejné zdraví je do budoucna nevyhnutelné.“
Ani náhodou, oponuje premiér
Proti plánu ministra vnitra se bohužel krátce po jeho zveřejnění postavil jeho přímý nadřízený, premiér Bill English. Ten prohlásil, že Dunne ve svých vyjádřeních o „společensky nebezpečné látce“ vychází z celé řady „nepodložených dohadů a odhadů“. „Nechceme podporovat volný trh s konopím ani celé s ním spojené průmyslové odvětví,“ uvedl premiér v pořadu AM Show.
Dopad legalizace na organizovaný zločin by byl podle Englishe minimální, neboť konopí tvoří pouze část jejich příjmů. Navzdory neochotě změnit jakkoli zákony o návykových látkách se premiér s ministrem Dunnem shodl alespoň na tom, že válka proti drogám může jen těžko být nazvána úspěšnou. Sám Dunne nebyl premiérovým postojem nijak zaskočen a prohlásil, že se s vládou v tomto bodě prostě a jednoduše názorově rozchází, a od svých plánů odmítl ustoupit.
Podpora expertů
Docent Chris Wilkins z Univerzity Massey je uznávaným odborníkem na drogovou problematiku, jenž věří, že Dunneův plán dává smysl: „Na Novém Zélandu by se o drogách měla začít vést otevřená debata. Je nutno shromažďovat důkazy a vědecké poznatky, na jejichž základě se pak budeme moci kvalifikovaně rozhodnout, kterým směrem by se naše legislativa měla ubírat.“
Stále větší část veřejnosti i odborníků požaduje ukončení nefunkční prohibice konopí i s ohledem na postupující reformy ve Spojených státech, Kanadě nebo Austrálii.
Wilkins v současnosti usilovně pracuje na komplexním modelu státem regulovaného trhu s některými dnes zakázanými drogami. „Je důležité, aby byla část výnosů investována do prevence a léčby závislostí. Na tom je náš model regulace postaven.“
Při tvorbě nové legislativy by se podle Wilkinse mohli zákonodárci nechat inspirovat ve světě, jelikož legalizace byla v posledních letech uzákoněna v několika státech. „Osm amerických států legalizovalo užívání a prodej konopí nejen pro léčebné, ale i rekreační účely. Kanada se ke stejnému kroku chystá v příštím roce. Konopí se stává běžnou komoditou a o jeho regulaci bychom měli vážně začít diskutovat i na Novém Zélandu.“
Zdroje:
- Inter-Agency Committee on Drugs: National Drug Policy 2015 to 2020: Progress Report 2016.
- Wilkins Ch. a Sweetsur P.: „Tracking the Availability of Drugs in New Zealand: Implications for Policy Response,“ Social Policy Journal Of New Zealand Te Puna Whakaaro 2009.
- lawcom.govt.nz
- stuff.co.nz
- health.govt.nz
