Další přichází na řadu srdce. Vůdci kmene ho opatrně vyjmou z hrudního koše, uvaří v popelu táborového ohně a jako výraz úcty k zvířeti ho společně jedí. Celý obřad je prosbou k místním bohům, aby ochránili prastará území kmene před přílivem mezinárodních těžařských společností a pomohli lidu osvobodit se ze svazující moci bezohledných drogových kartelů. Kmen Wixárika obývá oblast v severním Mexiku, jež se rozprostírá na území čtyř států při pobřeží Tichého oceánu. V současné době má asi 45 000 členů, kteří se obávají o osud komunity i míst, v nichž po staletí žijí.
Chceme peyotl zachovat i pro příští generace, neboť je součástí naší kultury. Každý rok ho ale máme k dispozici méně a méně.
Náboženské rituály Wixáriků jsou neoddělitelně spjaty s konzumací peyotlu (aktivní látka v něm obsažená se nazývá meskalin), halucinogenního kaktusu uctívaného příslušníky kmene jako posvátná rostlina. Tento kaktus využívají ke zprostředkování kontaktu se světem duchů a komunikace s bohy. V důsledku rozkvětu nelegální meskalinové turistiky v přilehlých oblastech je však tento dávný odkaz předků v ohrožení.
Příchod kartelů
Wixárikové už učinili první kroky k odvrácení těchto existenčních hrozeb, sami jsou ale přesvědčeni o tom, že bez pomoci bohů nemohou v boji vyhrát. Reportéři magazínu Vice se s těmito vůdci původních kmenů vydali na každoroční pouť na Cerro Quemado, kaktusy porostlou horu v mexickém státě San Luis Potosí, kde se podle tradiční mytologie zrodilo Slunce. Letošní pouť měla nádech smutku a naléhavosti, neboť bezprostředně před jejím začátkem byli v nedalekém mexickém státě Jalisco zavražděni dva aktivisté z kmene Wixárika.
Miguel Vázquez, prominentní právník a obhájce práv původních obyvatel byl smrtelně postřelen 20. května ve městě Tuxpan de Bolaños lidmi napojenými na nechvalně proslulý drogový kartel zvaný Jalisco New Generation, jeho bratr Agustín byl pak zabit ještě týž večer, když se ho vypravil do nemocnice navštívit. Během posledních dvanácti měsíců přijížděli členové jednoho z nejmocnějších kartelů v Mexiku na různá místa na území Wixáriků, odkud vyhnali část původních obyvatel a zbytek přinutili pěstovat makovice a vyrábět opium.
Vláda odvrací zrak
Kmen po staletí udržoval na svých územích právo a spravedlnost vlastními silami a kvůli nedávným událostem bylo rozhodnuto o posílení ozbrojených hlídek, jelikož státní orgány nejsou schopny nebo ochotny vyslat sem proti kartelům ozbrojené složky.
„My, členové kmene Wixárika, uděláme pro ochranu našeho území cokoli,“ prohlásil Ubaldo Valdez Castañeda, aktivista z města Tuxpan de Bolaños, během tiskové konference začátkem tohoto roku. „Nemáme pistole, ale v případě potřeby se ozbrojíme čímkoli, co nám přijde pod ruku.“
Náboženské rituály Wixáriků jsou neoddělitelně spjaty s konzumací peyotlu.
Navzdory odhodlání a vytrvalosti komunity ukázala vražda bratrů Vázquezových, jak křehké může společenství být, a odhalila také propojení mezi místním policejním sborem a organizovaným zločinem. Ministr spravedlnosti státu Jalisco Eduardo Almaguer potvrdil, že jeho úřad se zabývá vyšetřování městských strážníků, kteří zatkli podezřelé ze zmiňovaných vražd kvůli ozbrojenému napadení jen pár hodin před činem, v zápětí je ale propustili na svobodu.
„Jak se můžeme spolehnout na mexické úřady?“ ptá se Santos de la Cruz Carrillo, lidsko-právní aktivista a advokát kmene Wixárika. „K podobným věcem dochází ve chvíli, kdy stát rezignuje na svou povinnost chránit vlastní občany.“ Strážci pořádku jsou u Wixáriků ozbrojeni pouze sekerami a mačetami, komunita se přesto nenechala zastrašit. „Útok na jedno z nás je útokem na všechny. Budeme se bránit a budeme bojovat,“ prohlásil Carrillo.
Šamanka prezidentkou
Wixárikové nejsou jedinou skupinou obyvatel unavenou úplatností zástupců státu a nepostižitelností drogových kartelů. Mexický Národní kongres původních obyvatel a Národní osvobozenecká armáda složená z potomků organizátorů povstání z roku 1994, kteří stále ovládají část státu Chiapas, se v loňském roce dohodly na nominování společného kandidáta do nadcházející prezidentských voleb. Lépe řečeno kandidátky, neboť jejich hlasem se stane šamanka kmene Nahua.
María de Jesús Patricio Martínezová se boje o prezidentské křeslo zúčastní jako vůbec první představitelka společenství původních obyvatel. Ve své kampani se snaží upozorňovat na ohrožení kmenových území i jejich obyvatel ze strany vlády, nadnárodních korporací a drogového zločinu.
Během posledního roku přijížděli na území Wixáriků členové jednoho z nejmocnějších kartelů v Mexiku, odkud vyhnali část původních obyvatel a zbytek přinutili pěstovat makovice.
„Vystěhovali nás a zabrali naše území. Od vlády jsme se zatím místo pomoci dočkali jen prázdných slov,“ uvedla Martínezová. Její šance na vítězství jsou sice malé, kandidatura má ale pro kmeny velký symbolický význam a představuje první krok na cestě k vytvoření celonárodní organizace podporující původní obyvatele.
Ekologická hrozba a nedostatkový peyotl
Nad kmenem Wixárika visí Damoklům meč také v podobě zásob nerostných surovin na jejich území. Místní úřady státu San Luis Potosí sice v roce 2001 vyhlásily celou oblast za posvátnou a tedy zákonem chráněnou, federální vláda přesto i nadále prodává povolení k těžbě. Jejím největším obchodním partnerem je kanadská společnost First Majestic Silver Corp., která vlastní práva k těžbě na území o rozloze asi 50 kilometrů čtverečních.
Členové Regionální rady Wixárika, kteří chtějí dosáhnout zrušení téměř osmi desítek povolení, tvrdí, že těžba nevratně poškozuje životní prostředí a ohrožuje místní ekosystémy. „Požadujeme, aby mexická federální vláda zrušila veškerá povolení k těžbě na tomto území,“ prohlásila členka rady Aukwe Mijarezová.
Vraťme se ale zpět na začátek k rituálům spojeným s užíváním posvátného psychedelika: Většina poutníků dorazila na vrchol hory pozdě v noci. Přivítalo je rytmické dunění bubnů, vzdálené vytí kojotů a blesky ozářené vrcholky hor na obzoru. Všichni účastníci byli oděni do tradičních krojů a složitých zdobených klobouků, Wixárikové symbolicky obětovali ohni několik hrstí kukuřice a dlouhé hodiny tančili a zpívali ve stavu podobném transu. Při východu slunce obětovali tele a krátce se pomodlili v malé kapli, jejíž stěny zdobí zvířecí lebky a psychedelické malby a ornamenty. Následovala snídaně složená z peyotlu, pomerančů, sucharů a koly.
Podle mexických zákonů mohou peyotl konzumovat pouze příslušníci původních kmenů v rámci náboženských rituálů. V nedalekém městě Real de Catorce ale vzniká nelegální turistický kemp pro milovníky alternativního způsobu života a přírodních halucinogenů. Kdysi ospalá vesnice se jen hemží cizinci, kterým místní nabízejí peyotl i pokoje a domky, kde ho mohou užít.
Nad kmenem visí Damoklům meč také v podobě zásob nerostných surovin na jejich území.
Kmen Wixárika považuje takové chování za zavrženíhodné. „Je pro nás alarmující, kolik lidí sem přijíždí, aby kradli náš peyotl. Pro nás to přitom není jen rostlina nebo droga, ale vtělení boha. Je to součást naší identity a chováme k tomu nesmírnou úctu,“ vysvětluje Aukwe Mijarezová.
Co po nás zbude?
Policie před rekreační konzumací a těmito turisty zavírá očí a Mijarezová varuje, že to různé dychtivce svádí k překračování vývozních kvót a nelegálnímu exportu rostlin: „Chceme peyotl zachovat i pro příští generace, neboť je součástí naší kultury. Každý rok ho ale máme k dispozici méně a méně.“ Pokud budou zdroje vyčerpány, ztratí Wixárikové kontakt se svými božstvy, což v konečném důsledku povede k zániku jejich kultury a celého kmene, který nebude schopen čelit těžařským společnostem a brutálním drogovým kartelům. Mijarezová se tohoto scénáře obává: „Pokud nás připraví o duchovní podstatu našeho světa, jako druh vyhyneme.“
Zdroj: news.vice.com
