Během 20 let jste prožil 73 sezení s LSD. Co vás k tomu vedlo?
Moje vzdělání je především v oblasti filosofie náboženství. Jakmile jsem si v roce 1979 přečetl Grofovu knihu Oblasti lidského nevědomí (v té době jsem zrovna začínal svou akademickou kariéru), okamžitě jsem pochopil význam jeho výzkumu pro základní otázky, které jsem se učil zkoumat jakožto filosof – otázky, jako třeba zda má život nějaký smysl nebo účel, zda lidské bytosti dokážou nějak existovat i po smrti a zda na pozadí vesmírných jevů sídlí nějaká vědomá řídící inteligence. Vzhledem k právnímu statusu LSD v té době jsem musel udělat složité a bolestné rozhodnutí. Rozhodl jsem se naučit se Grofovy metody terapeutické práce s LSD a využít jich v osobním životě k tomu, abych systematicky a do co největší hloubky zkoumal svou mysl a mysl vesmíru. Šlo nakonec o 73 vysokých dávek LSD po dobu 20 let a tuto práci jsem neprováděl klinicky, ale s filosofickým záměrem. Abych se takové práci mohl věnovat, velká část mého života se musela odehrávat v utajení. Otevřeně o svých zkušenostech a o skrytých stránkách svého života mohu hovořit až poté, co jsem v roce 2011 přestal aktivně pracovat na univerzitě.
Jaký byl váš postup během jednotlivých sezení?
Řídil jsem se protokolem pro vysoké dávky v psychedelické terapii a standardizoval svou praxi, jak jen to šlo. Práci jsem se věnoval doma nebo v domáckém prostředí, izolován od vnějšího světa a doprovázen pouze přísedícím (takzvaným sitterem, v mém případě klinickým psychologem), konkrétně vleže, s klapkami na očích a sluchátky v uších. Používal jsem pečlivě vybranou a spravovanou hudbu, abych odměřoval začátky a konce každého sezení. Sezení začínala ráno a trvala celý den. Začal jsem vždy cvičením jógy a centrovací meditací (později praktikami z vadžrajánového buddhismu). Každé sezení jsem si do 24 hodin pečlivě sepsal, abych měl jistotu, že mám kompletní a fenomenologicky přesný záznam. Pracoval jsem vždy o samotě, nikdy skupinově. Pracoval jsem s velmi vysokými dávkami (500–600 mikrogramů), což je režim, který upřímně příliš nedoporučuji. Jedná se o velmi náročný protokol a za takovou zátěž na váš systém musíte zaplatit určitou cenu. Zpětně doporučuji spíše citlivější a opatrnější přístup k hlubinné psychice.
Lidstvo jako se celek blíží k evolučnímu pokroku, který změní nás i život na planetě na té nejhlubší úrovni.
Proč zrovna 73 sezení?
Tak mi to zrovna vyšlo, nebyl v tom žádný zvláštní záměr.
Co vás celé ty roky pohánělo? Jaké byly vaše cíle?
Moje cíle se měnily s tím, jak se moje cesta prohlubovala. V jádru šlo o filosofický hlad po pochopení našeho vesmíru, o snahu zažít ho do co největší hloubky. A tím vším se prolínala také touha znát sebe sama, pochopit, co jsem zač pod všemi různými sociálními a psychologickými vrstvami, v úplném jádru své bytosti. Postupně se tyto cíle prohlubovaly a rozšiřovaly a to, co mě hnalo kupředu, byla především příležitost prožít Kreativní Inteligenci na pozadí existence, neporušeně se rozplynout do krystalické povahy Posvátna… S tím se samozřejmě pojí i chuť využít příležitosti dostat se do hlubokého stavu Jednoty, spočívat v průzračnosti naší Základní Podstaty. V posledních pěti letech mé cesty mě nejsilněji přitahovala možnost přiblížit se k něčemu, co nazývám Diamantové Světlo. Daleko za časoprostor, daleko za bardo – Absolutní Čisté Světlo Dharmakája.
Určitě jste se během svých výprav hodně naučil a hodně toho zažil. Kdybyste měl vybrat tu nejdůležitější věc, co by to bylo?
To je velmi těžká otázka. To nejdůležitější? Nejspíš že vesmír je tělesnou manifestací Posvátné Bytosti nepředstavitelné inteligence, soucitu, jasnozřivosti a moci a že my všichni jsme aspekty této Bytosti, odděleni od ní v tuto chvíli, ale stále více si uvědomující naše propojení. Fyzická realita přitom vyrůstá ze Světla a opět se do něj průběžně navrací, Světlo je naší podstatou a osudem, všechen život je Jedno, reinkarnace je pravdivá, v okolnostech našich životů je hluboký význam a logika, vším, co děláme, přispíváme k evoluci celku, naše vědomí po smrti pokračuje v oceánu času a moři blaženosti, jsme nezměrně silně milováni a lidstvo jako se celek blíží k evolučnímu pokroku, který změní nás i život na planetě na té nejhlubší úrovni. Vyberte si.
Pomohlo vám LSD dostat se hlouběji ve vaší meditační praxi?
Ano, moje meditace se prohloubila a pomohla mi uzemnit mé psychedelické zkušenosti. Z mojí zkušenosti jde o dvě vzájemně se doplňující a posilující činnosti, které lze velmi dobře integrovat. Zároveň, zvlášť co se týče mé psychedelické praxe, se otevřel proces kosmologického objevování, který byl dost jiný než proces osvícení. Jde myslím o dvě různé cesty s různými cíli a každou bychom měli posuzovat samostatně. Člověk nemusí nijak přesahovat čas, nemusí se rozplynout do archetypální reality ani se vracet ke zrození vesmíru k tomu, aby si uvědomil svou Základní Podstatu nebo aby spočíval ve stavu prázdnoty a neduality.
Pokud se dostatečně věnujete meditaci, můžete dosáhnout stejných stavů vědomí, jako když tripujete?
Především jsem nikdy netripoval. Terapeutický protokol je velmi odlišný a vede k mnohem hlubším a podstatnějším zážitkům, než je tripování. Ale lze meditací dosáhnout podobných stavů vědomí jako užívání v terapeutickém režimu? Moje nejupřímnější odpověď je ano i ne, ale důraz bych dal na ano. Vědomí je vědomí; psychedelika jsou zesilovače vědomí; práci odvádí samo vědomí. Tudíž to, co člověk zažívá na psychedelikách, se dá zažít i díky jiným metodám – například meditací. Historie mysticismu je plná velkých bytostí, mahásiddhů, kteří nám ukazují, že to jde. Ale to se bavíme o celoživotní praxi, ne jen o pár desetiletích. A co se týče záporné odpovědi: Měl jsem některé zážitky na psychedelikách, které byly tak extrémní a zahrnují v sobě překračování omezení časoprostoru tak silně, že dokonce téměř přesahují hranice toho, co najdeme v mystické literatuře. A protože vědomí je vědomí, nemáme důvod myslet si, že psychedelika mohou zesilovat vědomí tak moc, že nás dovedou na místa (nebo nás naučí věci), které se na radaru kontemplativců vůbec neukazují.
Psychedelika jsou zesilovače vědomí, ale práci odvádí samo vědomí.
Jaký je názor univerzity, na které učíte, na váš výzkum?
Byl to velmi složitý tanec. Moje univerzita o mé soukromé psychedelické práci nevěděla. Přátelé v mém oddělení to věděli, ale nechával jsem si to jen na soukromé rozhovory. Profesionálně jsem vždy zastával názor, že psychedelický výzkum má filosofickou důležitost, v této oblasti jsem učil a publikoval, a to univerzita přijímala a brala v potaz. Za publikaci Dark Night, Early Dawn jsem dokonce získal nejvyšší ocenění fakulty, i když šlo převážně o chabě maskovanou analýzu některých mých psychedelických zkušeností. Na tom se dá ukázat, že na univerzitě, která si zakládá na výuce, ani tak nejde o obsah vašich myšlenek, ale spíš zda jste dobrý občan a člen akademické obce. Pokud dobře sloužíte studentům, máte dobré učitelské hodnocení, publikujete v dobrých periodikách, pracujete v univerzitních radách a přispíváte ke zdraví svého oddělení, získáte mnoho dobré vůle. Přesto si myslím, že moje univerzita bude dost šokovaná, až se z mé nejnovější knihy dozví, co jsem celé ty roky dělal za scénou. Doufám, že je to překvapí příjemně.
O čem budete mluvit na Mezinárodní transpersonální konferenci v Praze?
Je pro mě velká čest přijet do Prahy, kde Stanislav Grof vedl svůj formativní psychedelický výzkum a kde začala moje větev přístupu k psychedelii. Budu prezentovat přehled knihy, kterou zrovna dokončuji (Diamonds from Heaven) a pokusím se popsat, kam mě má psychedelická cesta zavedla, jaká jsem na ní zažil dobrodružství, a zmíním pár věcí, které mě naučila.
Christopher M. Bache už 38 let učí na Youngstownské státní univerzitě a Kalifornském ústavu integrovaných studií (CIIS) a je spolupracovníkem Ústavu noetických věd (Institute of Noetic Sciences), kde působil mezi lety 2000 až 2002 jako ředitel programu Transformativní učení. Ve své práci zkoumá filosofický význam změněných stavů vědomí, s důrazem na stavy psychedelické. Je autorem tří knih: Lifecycles, která je studií reinkarnace ve světle současného výzkumu vědomí; dále Dark Night, Early Dawn, pokrokové práce o filosofii psychedelie a kolektivním vědomí; a také The Living Classroom, ve které se věnuje transpersonální dynamice ve výuce a sdíleným polím vědomí. V současné době pracuje na knize popisující jeho dvacetiletou psychedelickou pouť – Stealing Diamonds from Heaven.
Zdroj: www.psymposia.com
Chcete slyšet přednášku Christophera Bachea a více než 150 dalších přednášejících a lektorů? Pořiďte si lístky na Mezinárodní transpersonální konferenci! A sledujte ji na sociálních sítích. Více se o konferenci dozvíte zde.
