To, co začalo zčernalým dřevěným plotem před dosud stojícím domem, se rozšíří na prázdnou, popelem zasypanou pekelnou krajinu, která sahá, kam až oko vidí. Domy zmizely, ale stále jsou tu stopy po tom, co zde ještě před pár dny bylo: zahradní nábytek, zčernalá a zežloutlá pračka a sušička doutnající v hromadě žhavého popela, kostry aut s roztavenými pneumatikami, které se roztekly po asfaltu.
Obrovský hřbitov
Tyto velké předměty z kovu dotvářejí obrázek toho, jak to tady dříve vypadalo, a do mě se vkrádá intenzivní pocit, že řady stojících komínů jsou jako pomníky a že vlastně projíždíme místem, ze kterého se stal hřbitov. Rozsah zkázy je tak drtivý a neuvěřitelný, že by tuto scenérii možná bylo pro klid mysli lepší nazvat surreálnou.
Z kanceláří společnosti CannaCraft je nyní místní centrála Červeného kříže.
V celé Kalifornii stále zuří požáry, popel zde pořád doutná, hodně lidí přišlo o život či o domov a nic nemůže být skutečnější než to, co máme před očima – pozůstatky, které tu zbyly poté, co se zde 9. října v brzkých ranních hodinách ulicemi prohnala ohnivá bouře. Po příjezdu na farmu společnosti CannaCraft všude vidíme zřícené budovy. Fussel nám ukazuje zbytky toho, co dřív bylo obytným domem. Zrovna tu spalo šest jeho zaměstnanců, když uprostřed noci začalo hořet. Probudili se a viděli, jak jim střechu nad hlavou požírají plameny. Času na zareagování bylo málo, takže všichni utíkali k hranici pozemku, zatímco kolem nich vybuchovaly nádrže s propanem a jejich auta pohltil oheň.
„Trvalo asi deset minut, než to celé shořelo,“ vypráví Fussell a ukazuje na místo, kde ještě před pár dny stála budova. Z prostoru, kde zaměstnanci Cannacraftu sušili vypěstované konopí, nezůstalo nic než hromada pokroucených ocelových trubek. Jediné, co oheň ušetřil, jsou skleníky. Vidět tuto scénu na vlastní oči je neuvěřitelné. Stopy po ohni končí pouhých pár metrů před jejich dveřmi. Vstupujeme do jednoho z dvaceti skleníků, ve kterých právě dokvétá asi půl hektaru konopí, a vzduch se okamžitě změní. Vůně linoucí se ze zralých palic a pohled na moře zelených, bohatě olistěných rostlin, jsou po pohledu na onu naprostou zkázu, smrad a šeď venku vítanou změnou. „Tyhle to přežily,“ ukazuje Fussell. „Trocha popela, ale budou v pořádku.“
Konopná komunita v cestě zkázy
Na fotografiích ze satelitu NASA je vidět oblak kouře dlouhý přes 750 kilometrů. Oheň přitom zasáhl srdce kalifornského konopného průmyslu, okresy Sonoma a Mendocino, v nejhorší možný čas.
„Pomoc druhým je v konopné komunitě silně zakořeněna, tím víc, když nastanou zlé časy jako třeba teď.“
Většina pěstitelů byla připravena sklidit – nyní se všemi silami snaží zachránit své domovy, rostliny a úrodu. Ani tam, kde rostliny přežily, třeba na farmě CannaCraftu, nemají vyhráno, protože je těžké se sem dostat. Konopné palice jsou ale zralé a je třeba je sklidit, rostliny také potřebují zavlažovat. Ředitelství společnosti CannaCraft se nachází pár kilometrů dál, v průmyslové zóně. Firma se specializuje na extrakci kanabidiolu (CBD) pomocí CO2 a za den zpracuje v 18 extraktorech 123 kilogramů menších palic a tzv. trimu (ostříhané lístky od palic), ze kterého takto vyrobí asi 12 kilogramů extraktu. Jejich pěstírny jsou rozesety po celé Kalifornii, takže katastrofický požár naštěstí nezasáhl veškerou jejich produkci. V této fázi existence společnosti je již CannaCraft zvyklý reagovat na krizové situace. Loni v červnu do jeho sídla vtrhlo zhruba sto policistů, kteří zde zabavili téměř vše, na co narazili, firma se ale i tak vzpamatovala.
„Nikdy nám nic nevrátili,“ dodává Fussell k onomu zátahu. „Přišli v den výplaty a vzali všechny peníze určené na mzdy – nějakých 600 000 dolarů (asi 13 000 000 korun). Vzali nám všechny stroje, extrakt, všechno. Nechali nám tu jedinou věc, která nás nakonec zachránila – obalové materiály, tedy papír a prázdné obaly. Díky tomu a díky extraktům dodaných od spřátelených firem jsme mohli i v týden od razie splnit objednávky.“
Business jako obvykle
Přestože minimálně třetina zaměstnanců momentálně nemůže být kvůli požáru v práci, firma i tak funguje. Pracovníci extrahují konopný výtažek a v prostoru zaplněném polními lůžky, dekami a nouzovými zásobami přijímají objednávky. „Fungujeme teď čistě z měsíce na měsíc,“ přiznává Fussell. „Nemáme žádnou rezervu… Momentálně jsme v katastrofické zóně, většina firem v okoli zavřela, ale my si to nemůžeme dovolit, protože zastavit produkci by znamenalo velkou překážku pro další fungování. Je to těžké, tohle je pro všechny pěkně tvrdá doba.“¨
Jediné, co oheň ušetřil, jsou skleníky. Vidět tuto scénu na vlastní oči je neuvěřitelné – stopy po ohni končí pouhých pár metrů před jejich dveřmi.
Fussel dodává, že odezva konopné komunity na ohnivou katastrofu byla velice silná a lidé si nabízejí navzájem pomoc. „Spousta lidí nám nabízí podporu, my zase nabízíme tu svoji drobným pěstitelům,“ tvrdí. „Každý se snaží pomoct, jak může. V tomhle odvětví se všichni dlouho museli spoléhat jen sami na sebe a na své nejbližší přátele a kolegy, takže pomoc druhým je v naší komunitě silně zakořeněna, tím víc, když nastanou zlé časy, jako třeba teď.“
Červený a zelený kříž
Centrála CannaCraftu je obrovský komplex o rozloze 2787 m², kde najdeme kompletní výrobní linku, zkušební laboratoř, kancelář, distribuční prostor i skladiště. Viceprezident společnosti CannaCraft pro marketing Kial Long nás zdraví a nabízí nám prohlídku budovy, včetně kanceláří, ze kterých je nyní místní centrála Červeného kříže. „Kontaktovali jsme Červený kříž a řekli jsme jim: ‚máme volný prostor, nehodil by se vám?‘“ popisuje Long. V CannaCraftu si původně mysleli, že Červený kříž nabízené prostory využije pro dočasné ubytování evakuovaných lidí, ale 1 115 m² administrativních prostor navíc, kam CannaCraft plánoval expandovat, bylo vybaveno pracovními kójemi a šlo je rychle připojit k telefonní lince i internetu.
„Byli tu v řádu hodin“ tvrdí Long o dobrovolnících Červeného kříže. Když vejdeme, zmíněný kancelářský prostor hýří aktivitou – dobrovolníci zde monitorují počet lidí, kteří zde našli útočiště, a koordinují nouzové zásoby.
„Normálně by museli jít do tělocvičny nebo tak podobně. Museli by si připravit pracovní stoly a kabely a všechno ostatní. U nás už tohle všechno bylo připravené, takže tohle místo pro ně bylo ideální,“ vysvětluje další z nejvyšších pracovníků CannaCraftu Dennis Hunter.
Konopná léčiva pro postižené
Poskytnutí administrativních prostor Červenému kříži však není jediný způsob, kterým společnost CannaCraft pomáhá. Také prostřednictvím partnerských výdejen zdarma distribuovala konopí a přípravky z něj v hodnotě 50 000 dolarů (1 086 901 korun) lidem postiženým řáděním požáru. „Tato medicína měla být distribuována lidem v evakuovaných oblastech. Neměli k dispozici své léčivo, ale teď si pro ně mohou zajít do partnerských prodejen,“ říká Long. „Hned, když k tomu došlo, jsme si řekli: ‚Co můžeme dělat? Máme sklad plný hotového produktu, pojďme jej dostat mezi lidi.‘ A další den zase: ‚jak můžeme pomoct teď? Máme dostatek prostoru, komu by se mohl hodit?‘ A potom zase: ‚co podnikneme dál?‘ A nad tím momentálně přemýšlíme. Máme k dispozici hodně věcí, hodně různého vybavení.“
Tyto nezištné příspěvky na jednu stranu znamenají, že CannaCraft určitě čekají ztráty, na druhou stranu ale dokazují, že společnosti jde především o poskytování nezbytné pomoci v rámci své komunity. Chtějí pomoci jak pacientům, tak drobným farmářům.
Z prostoru, kde zaměstnanci Cannacraftu sušili vypěstované konopí, nezůstalo nic než hromada pokroucených ocelových trubek.
„Jde o podnikatele, kteří především nemohou počítat s obchodními půjčkami,“ tvrdí Fussell. „Všechny své peníze vložili do čekání na úrodu, aby tyto investice mohli splatit. Pro menší společnosti se výše škod blíží katastrofě, jelikož rostliny samozřejmě nebyly pojištěné kvůli federální prohibici.“ Přestože Fussell byl jedním z přibližně 20 zaměstnanců, kteří se museli evakuovat, a prvních pár nocí po požáru musel spát v kanceláří, věří že společnost CannaCraft měla štěstí. „Máme štěstí, že naše zařízení tu stále je,“ říká s úlevou. „Už jenom skutečnost, že jsme stále tady a že můžeme pomáhat druhým, ukazuje, jak moc jsme měli štěstí.“
Boj zdaleka neskončil
„Určitě procházíme bouřlivým obdobím, je to jako na horské dráze, nevíme, co přinese zítřek a co bude dál, ale zvládáme to,“ dodává sebevědomě. „Párkrát to bylo dost těsné, takže jsme strašně rádi, že jsou všichni v bezpečí.“ „Na hodně farmách počítáme ztráty – buď shořely, nebo se k nim nedá dostat. Úřady v podstatě uzavřely většinu okresu. Je skoro nemožné v tuhle chvíli zavlažovat rostliny, a kromě toho nejde elektřina, takže pumpy nefungují. Problémy se prostě valí ze všech stran.“ Před propuknutím požárů byla na tento týden v CannaCraftu naplánována sklizeň. „To načasování je opravdu ‚zajímavé‘, když vidíme, jak se to vyvíjí, ale už jsme v minulosti zvládli hodně krizí,“ dodává. „Začínáme být vážně dobří v řešení krizových situací.“
Jiskřička naděje
Přestože se CannaCraft momentálně nachází uprostřed krize, má Fussell vizi do budoucna. „Jedině budoucnost ukáže, jak požáry ovlivní tenhle prostor, celé odvětví i náš okres,“ myslí si.
Času na zareagování bylo málo, takže všichni utíkali k hranici pozemku, zatímco kolem nich vybuchovaly nádrže s propanem a jejich auta pohltil oheň.
„Doufám, že až se usadí prach, budeme moci konopí použít jako jiskřičku, která zažehne světlo naděje a třeba pomůže získat potřebné prostředky na znovuvybudování okresu.“ Jeho vize je velice lákavá, přál by si, aby vinnou révu na kopečcích kalifornského vinného kraje nahradily rostliny konopí. „Věříme, že část vinic by se mohla změnit na konopné farmy,“ předpokládá Fussel. „Myslím, že když člověk vzejde z tohoto odvětví, vytvoří si hroší kůži. Jsme zvyklí na chaos, na to, že věci vždycky nejdou tak, jak bychom chtěli, ať už jde o policejní šikanu a razie, krádeže nebo jiné věci – občas se pohybujeme na pěkně tenkém ledě. Ale řekl bych, že na tyhle podmínky si vedeme dobře.“
Zdroj: cannabisnow.com
