Západní kultura a její odpor vůči drogám negativně ovlivňují představu různých společenství, jejichž středobodem je užívání rostlinných substancí schopných měnit lidské vědomí. Důvodem je zažitá představa, že drogy jsou pouze mysl otupující látky a člověkem vytvořené chemické sloučeniny, které rozvracují společnost. Ale po celé planetě existují různí léčitelé či šamani, kteří se spirituální užívání enteogenů, rostlinných psychotropních látek využívaných v náboženském kontextu, učili jako druh umění, které je potřeba dlouho studovat a není pro každého.
Euforie není cílem
Jejich cílem není navození té největší euforie, ale uvědomění si, co je vlastně nad námi všemi. Proto v těchto oblastech jedinci konzumují rostliny s omamnými účinky, aby mohli rozmlouvat s přírodou nebo jí jen naslouchat. Žijí představou „příroda a člověk je jedna entita“.
Bwiti ve volném překladu znamená „rostlinný lék z jiného světa“ nebo „volající bytost.“
Korupce a násilí jsou důsledkem drogových válek. A i psychotropní látky různých přírodních národů, které sice nejsou na Západě tak běžné, se stávají větším a větším lákadlem pro mnoho nadšenců. Drogový turismus je dnes třeba v Jižní Americe známým pojmem a místními lidmi uctívané látky se stávají terčem komercializace a z náboženství se stává produkt na trhu. To bezesporu ohrožuje nejen styl života v těchto kulturách, ale dokonce v některých případech i samotné rostliny, které jsou pro tyto lidi nejcennější. Není lehké řídit se danými konvencemi, když mluvíme o cestování. Jak asi máte pořádně prožít místo, na kterém jste, aniž byste se vydali ven a celé ho neprozkoumali? Máme tendenci raději přebývat v bytech než v hotelech, vyhledávat jídlo v ulicích než chodit do drahých restaurací, dělat to, co místní, ať už je to cokoli. Někde v tomto bodě už jsou linie zodpovědného turismu rozmazané. Někdo může namítat, že mezi popíjením pálenky pisco v Cuzcu a popíjením nápoje ayahuasca v Iquitosu je rozdíl. Obojí vám dodá nádech tradic typických pro tyto kraje, ale jen jedno z nich má potenciál rozvrátit tak křehký kulturní ekosystém.
Níže naleznete seznam pěti takových „drogových ekosystémů“ nacházejících se na různých místech světa. Každý z nich má svou vlastní tradici a rituály s enteogeny, které lákají zvědavce i z řad nezasvěcené většinové společnosti. A přestože zcela nemůžeme doporučit výlet do Mexika kvůli meskalinovému tripu uprostřed pouště, můžeme s čistým svědomím říct, že představa to může být velmi lákavá.
Gabon, Střední Afrika
Gabon je země přibližně o velikosti Colorada a rozkládá se po obou stranách rovníku na západním pobřeží střední Afriky. Roste zde keř s bílými a růžovými květy a oranžovými plody bez chuti.
Drogový turismus je dnes třeba v Jižní Americe známým pojmem; místními lidmi uctívané látky se stávají terčem komercializace a z náboženství se stává produkt na trhu.
Není nějak obzvlášť půvabný ani výživný, ale přesto je tato rostlina, zvaná iboga, posvátná a uctívaná mimo jiné kmenem Babongo, který objevil její neobvyklé účinky již asi před tisíci lety. Tehdy se okolo kůry této rostliny zrodilo náboženství Bwiti.
Bwiti ve volném překladu znamená „rostlinný lék z jiného světa“ nebo „volající bytost.“ Stoupenci Bwiti jedí kůru tohoto keře pro navození psychedelických účinků, a to jak z důvodu osobního duchovního růstu, tak pro posílení vztahů v komunitě. Je to vstupní rituál, zasvěcení člověka do spirituálního vědomí a spojení s pradávnou moudrostí, což keře iboga umožňují.
Nicméně je pro to potřeba složitý obřad. Tato rostlina je velmi ctěná a její účinky jsou intenzivní, způsobuje zrakové halucinace, když člověk zavře oči, a také živé (lucidní) sny, může účinkovat až 48 hodin. Jakmile se kůra oloupe a nadrtí na malé kousíčky nebo na jemný prášek, začíná obřad pod vedením šamana, zvaného N’ganga, který doprovází tleskání, zpěv a šamanská hudba na bubny. Je to společenská událost, přítomni jsou stařešinové, léčitelé a dokonce děti, které sedí na okraji, aby viděly, jaké poselství iboga odhalí. Muži z kmene se pak oddají jeho vedení a popisují své vize nahlas, aby N’ganga mohl jejich vize tlumočit a rituál vést dál.
Andy a Amazonie, Jižní Amerika
Pokožku má pokrytou slizkou vrstvou potu a sedí ve své chatrči hluboko v amazonském deštném pralese. Je to šaman, který zpívá léčivé a obřadní písně zvané ícaros, zatímco se Pachamama neboli matička Země zmocňuje vašeho trávicího ústrojí. A tak začíná pasáž intenzivního zvracení (někdy i průjmů), která je obvykle spojená s většinou obřadů týkající se ayahuasky.
Známa svými uklidňujícími účinky po celých tichomořských ostrovech včetně Havaje, Vanuatu a Fidži, kava je nedílnou součástí tradičního života v Polynésii.
Při těchto obřadech se vyplaví fyzická i emocionální žluč, aby vám posvátná rostlinná směs navodila nepopsatelných a neuchopitelný transcendentální stav. Ayahuasca je specifická svými divokými vizuálními i zvukovými halucinacemi, které testují, kam až v jedinci sahá láska či strach, a to po dobu čtyř až šesti hodin. Ayahuasca se obvykle vaří a na pohled vypadá dost pochybně a ne moc příjemně. Vyrábí se z liány, která celému nápoji dává jméno, a listů rostliny chacruna (obvykle s příměsí jedovatého plevele a čistého tabáku z džungle, zvaným mapacho, ten se přidává pro své očišťující účinky). Tato směs se pak dvanáct hodin vaří a požehná se kouřem posvátného tabáku, který do kotle vyfoukne sám šaman. Když spojíte dvě slova z kečuánštiny, ale se španělskou výslovností, vznikne slovo ayahuasca, což může různě znamenat „liána duše“ nebo „provaz mrtvých“. Jak již jméno napovídá, je to mocná bytost volající samotnou matičku Zemi, která je důležitým prvkem v lidovém kontextu domorodců i lidí.
Severovýchodní Mexiko, jižní Texas
V extrémně suchých pouštích severovýchodního Mexika a jižního Texasu lidé sbírají malý kaktus bez trnů. O něm se říká, že má neslýchané schopnosti vidění, o které se podělí s těmi nejstatečnějšími a nejsilnějšími z těch, kdo ho najdou. Tento kaktus zvaný peyotl si nevybíráte vy, ale údajně on vás. Mescalito, jak se tento halucinogeny obsahující kaktus původně nazýval, byl znám už kulturám Aztéků, mexických indiánů i původního amerického obyvatelstva, a to již před více než 5 000 lety. Tak dlouho je středem kulturních a náboženských rituálů. I když se obřady různí, jsou často společenské. Šaman vede skupinu lidí ve speciálních zpěvech o peyotlu, zatímco všichni spolu jedí sušené hlavičky tohoto kaktusu. V průběhu deseti až dvanácti hodin mají účastníci halucinace, které zároveň přinášejí škálu různých emocí, někdy i zvracení.
Tichomořské ostrovy
Údajně jeden z nejmírnějších enteogenů, kava (znám také pod jmény kava-kava nebo yaqona – „výživa bohů“; česky pepřovník opojný) je z tohoto výčtu jedinou látkou, která je legální ve Spojených státech pro jiné než náboženské účely. Známa svými uklidňujícími účinky po celých tichomořských ostrovech včetně Havaje, Vanuatu a Fidži, kava je nedílnou součástí tradičního života v Polynésii.
Rituálu jsou přítomni stařešinové, léčitelé a dokonce děti, které sedí na okraji, aby viděly, jaké poselství iboga odhalí.
Kava se užívá při každé příležitosti, od těch posvátných až po společenské. Funguje jako prostředník nebo jakýsi duchovní posel mezi lidmi a Vu, duchovní silou, která se dle pověstí bez kavy neobjeví. Dlouhé a uzlovité kořeny této listnaté rostliny se používají buď čerstvé, nebo sušené, poté se rozdrtí a sežvýkají, aby se z ní stal matný mléčný nápoj. Ten vám v žaludku zakručí a vyvolá zvláštní pocit klidu i euforie a zároveň zachová bystrou mysl. Naopak častá konzumace vyvolává v uživateli kavy duševní klid a poněkud přívětivý stav ležérnosti. Vědomí ovlivňující účinky kavy se musí zkoušet v tom správném stavu mysli, například když přemýšlíte nad směrem, kterým se v životě vydat, nebo při meditaci o důležitých otázkách. Jedině tehdy vás kava spolehlivě povede.
Oaxaca, Jižní Mexiko
V padesátých letech 20. století se dvěma Američanům dostala do rukou stovky let stará tradice lidu Mazatéků v mexické Oaxace, a sice užívání hub obsahující psilocybin. Ti poté zvěstovali své zážitky a zkušenosti s drogou doma v USA a napsali dnes velmi známou esej pro časopis Life. A tak se do povědomí lidí rozšířila tato kauza s houbami obsahujícími psychedelický psilobycin. Již Timothy Leary zkoumal jejich účinky na psychiku a náboženský kontext užívání ve známé sérii experimentů pod křídly Harvardovy univerzity.
Ayahuasca je specifická divokými vizuálními i zvukovými halucinacemi, které testují, kam až v jedinci sahá láska či strach.
Ve své nefalšované formě tento zvyk Mazatéků, jenž je zároveň typický u jiných předkolumbovských národů Mezoameriky (střední a jižní Mexiko), je používán pro medicínské účely. Léčí fyzické i duševní choroby. Stejně jako ayahuasca nebo peyotl si lidé těchto hub váží pro jejich schopnost vést uživatele skrze předem jimi určené reality, prolomit ledy konvenčnosti a zažehnout jiskru nové perspektivy nebo ukázat nové cesty k soucitu a empatii nejen k uživatelům samotným, ale i světu jako takovém. Je to posvátný rituál, který je zároveň v tradicích Mazatéků společenskou událostí. Houby se vloží do kouře z kadidla, ve kterém je pryskyřice z tropických stromů. Poté se jedí vždy po dvou kusech, což označuje dualitu moci a spojení obou pohlaví. Společně jsou účastníci rituálu v chatrči, kde je obklopuje pouze tma, ticho a určený hlas šamana, jenž funguje jako jakýsi kanál, skrze který houby komunikují. A jak už to tak bývá, mají toho opravdu hodně co říct.
Zdroj: www.nationalgeographic.com
