Věk: 57
Povolání: 2D a 3D grafik
Aktivity a koníčky: konopí, tvorba komiksů a karikatur
Jak a kdy ses seznámil s konopím?
Poprvé jsem ochutnal hašiš („tráva“ se v tehdejší Jugoslávii nedala dost dobře sehnat) zhruba před třiceti lety, když mi bylo osmnáct a akorát jsem končil střední školu. Odmala jsem se závodně věnoval atletice a během dospívání jsem byl pevně přesvědčený, že užívání „drog“ včetně marihuany je špatné, ačkoli jsme v té době s kamarády už popíjeli alkohol a kouřili cigarety. Zážitek z prvního ochutnání hašiše jsem ale měl vyloženě pozitivní a hned při další příležitosti jsem si rád zakouřil znovu. Zároveň jsem stále více a častěji pil alkohol, a to až do doby, kdy můj velmi dobrý kamarád sedl v opilosti za volant a měl vážnou nehodu. V tu chvíli jsem se rozhodl, že přestanu pít – a hašiš s tím hodně pomohl.
Takže se z tebe stal pravidelný rekreační uživatel?
Konopí, respektive tehdy stále ještě hašiš jsem začal pravidelně kouřit až při studiu architektury na vysoké škole, protože mi skvěle stimuloval kreativní myšlení – stejně jako spoustě mých spolužáků. Byli jsme první generací jugoslávských vysokoškoláků, která preferovala konopí a psychedelické rostliny před alkoholem.
Pacienti a obyčejní uživatelé bývají v Srbsku často vystavování přímým žádostem o úplatky nebo jsou dokonce vydíráni.
Co tě přivedlo do světa legalizačního aktivismu?
V polovině devadesátých let mi zemřel otec na rakovinu. V té době pro mě nebyl žádný problém sehnat jakékoli množství hašiše, ale o nějakém léčebném potenciálu látek v něm obsažených jsem neměl ani tušení. Když jsem o řadu let později z odborných studií získal informace o fungování endokanabinoidního systému a o tom, jak kanabinoidy zabíjejí rakovinné buňky, rozhodl jsem se začít aktivně propagovat myšlenku legalizace konopí. Před nástupem prohibice se v Jugoslávii pěstovalo ve velkém jako strategicky důležitá zemědělská komodita, zatímco dnes u nás může člověk skončit ve vězení za jednoho jointa.
Máš nějakou „normální“ práci, nebo jsi aktivista na plný úvazek?
Od vysokoškolských studií se živím jako grafický ilustrátor a autor komiksů. Poměrně dlouho jsem byl na volné noze, než jsem na konci devadesátých let dostal nabídku pracovat jako hlavní designér ve velkém 3D animačním studiu, které bylo první svého druhu v jihovýchodní Evropě. V posledních letech nicméně přenechávám velkou porci svých povinností kolegům, kteří naštěstí mají pochopení pro mé dobrovolnické aktivity v rámci naší Iniciativy za změnu konopných zákonů (IRKA). Vydělávám tak sice méně peněz, ale na život to stačí a mohu věnovat více času práci pro naši organizaci a pomáhání nemocným lidem.
Můžeš nám tuto organizaci popsat?
IRKA sdružuje pacienty, kteří se léčí nebo chtějí léčit konopím, a jejich rodinné příslušníky. Mezi hlavní cíle patří vzdělávání srbské veřejnosti v oblasti zdravotní prospěšnosti konopí, spolupráce s vědeckými a lékařskými institucemi, poskytování asistence pacientům při léčbě a snaha změnit zákony zakazující pěstování a užívání konopí pro jakékoli účely. Na začátku byla vůbec první facebooková stránka v Srbsku věnovaná legalizaci a léčebnému využití konopí, kterou jsem založil v roce 2012. V současnosti máme více než 35 000 fanoušků z celého Balkánu. V roce 2013 jsme s přáteli začali vyrábět extrakty pro nemocné rodinné příslušníky a na jaře jsme také oficiálně založili IRKA.
Od té doby jsme hodně pokročili: díky výměně informací s kolegy z regionu (především Slovinska a Makedonie) a komunikaci s uznávanými odborníky na konferencích a sociálních sítích jsme vylepšili extrakční postupy a metody – a co je také velmi důležité, podařilo se nám výrazně změnit pohled veřejnosti. Ještě před pár lety se lidé báli slovo marihuana jen vyslovit, dnes se ale veřejně baví o léčivých účincích, sdílejí na internetu fotky ze zahrádek nebo lékařské zprávy.
Léčba konopím je v Srbsku stále nelegální, jak přesně tedy fungujete a pomáháte nemocným?IRKA sdružuje pět na sobě nezávislých konopných společenských klubů, které se nacházejí v pěti různých městech a které svým nemocným členům poskytují konopí a v případě potřeby právní pomoc. Já jako předseda konopného klubu Bělehrad organizuji spolu s dalšími aktivisty také veřejná setkání, semináře, fóra a workshopy. Od začátku též překládám studie, píšu články, točím a stříhám video, spravuji internetové stránky organizace a youtubový kanál.
Co se týče represe, sice to není oficiální, ale z praxe můžeme říct, že srbská policie obecně považuje výtažky z konopí za léčebný prostředek využívaný vážně nemocnými, zatímco konopí v rostlinné formě je v očích policistů tvrdá „feťácká“ droga. Z toho důvodu se na nás nijak zvlášť ve velkém nezaměřují. Pravdou také je, že pomocí extraktů z konopí se léčí nebo léčila řada příbuzných mnoha policistů, politiků a známých osobností. O tom se samozřejmě veřejně nemluví, ale nejspíše to také určitým způsobem přispívá k tomu, že naše organizace přežívá, i když se nachází na hraně zákona. Přesto všechno mají pacienti i lidé, kteří jim pomáhají, neustálý strach z možné perzekuce.
Jaké jsou vaše nynější aktivity?
Každý den řešíme spoustu telefonátů a žádostí o rady a pomoc. Snažíme se proto organizovat co nejvíce seminářů a workshopů zaměřených na léčbu konopím. Situace v srbském zdravotnictví je katastrofální a úroveň péče nutí nemocné vyhledávat alternativy, což ovšem vede často k tomu, že si na černém trhu pořídí za spoustu peněz něco, co neobsahuje potřebné léčivé látky. Něco jako laboratorní testy nebo kontrola kvality u pouličních dealerů samozřejmě neexistuje.
My rozhodně nedokážeme pomoci všem potřebným, a proto by bylo nejlepší, kdyby v Srbsku bylo možné legálně předepisovat, pěstovat a užívat konopí – prozatím alespoň k léčebným účelům. Z toho důvodu spolupracujeme s parlamentní Stranou zelených, se kterou jsme připravili legislativní návrh týkající se léčby, pěstování a zpracování konopí. Kromě toho jsme na přelomu roku prezentovali naše názory a výsledky v rámci série diskuzí iniciovaných ministerstvem zdravotnictví a v červnu 2017 jsme v Bělehradě zorganizovali druhý ročník Mezinárodního semináře o konopí a jeho praktickém využití v medicíně. Jedním z hlavních hostů byl i letos molekulární biolog z Colorada Dr. Robert Melamede (přednášel i na loňském Cannafestu – pozn. red.), který nám nyní pomáhá při komunikaci s ministerstvem zdravotnictví. Věříme, že ministerstvo požadavky mnoha pacientů, pečovatelů, institutů, klinik, vědců a lékařů příjme a uvolní bariéry výzkumu i praktickému léčebnému použití.
Hašiš jsem začal pravidelně kouřit až při studiu architektury na vysoké škole, protože mi skvěle stimuloval kreativní myšlení.
Jak je to s rekreačním užíváním? Protidrogové zákony v Srbsku jsou poměrně přísné a nerozlišují mezi konopím a třeba kokainem, je to tak?
K oficiálním pokusům o legalizaci léčebného konopí bych ještě dodal, že v prosinci 2015 byl zamítnut první návrh na povolení pěstování, produkce a užívání konopí a extraktů z něj pod kontrolou státu, nicméně vláda alespoň povolila dovoz Sativexu a syntetického THC – Marinolu. Do dnešního dne ale nejsou ani tyto preparáty v Srbsku k dispozici.
Co se týče konopí v obecné rovině, jakékoli přechovávání, pěstování a prodávání je závažným trestným činem se sazbou tří až dvanácti let vězení. V praxi to nicméně funguje tak, že při prvním přistižení s množstvím menším než deset gramů má člověk možnost zaplatit pokutu mezi 400 až 1 500 euro (zhruba 10 000 až 40 000 českých korun) a díky tomu neskončí se záznamem v trestním rejstříku. Pokud se ale situace opakuje, následuje v lepším případě podmínečné odsouzení, v horším pobyt za mřížemi. V případě „velkých“ množství (nad 40 gramů) se v případě prokázání viny automaticky počítá s trestem ve výši nejméně tři roky. Zejména u soudu nižších instancí se podobné případy vlečou velmi dlouho, jelikož na jejich protahování vydělávají soudci i státní zástupci, navíc pacienti a obyčejní uživatelé bývají často vystavování přímým žádostem o úplatky nebo jsou dokonce vydíráni. Jen mezi členy naší organizace vím nejméně o deseti případech, kdy byli jinak bezúhonní občané za to, že užívají a pěstují konopí, zatčeni a souzeni – a byly mezi nimi i vážně nemocné matky malých dětí.
Chtěl bys na závěr něco vzkázat našim čtenářům?
V Srbsku a po celém Balkáně máme jedno společné heslo: „Jedno semínko, jedna myšlenka, jeden boj za svobodné konopí. Ve vědomosti je síla – konopí je lék.“ Žijte tím, co kážete: šiřte pravdivé informace o konopí všude kolem vás a navzájem si pomáhejte.
