Pokud se o tuto problematiku zajímáte, určitě jste zaznamenali, že nyní probíhá renesance užívání psychedelických látek, kdy znovu objevujeme jejich klinickou hodnotu. Na definitivní závěry je ještě příliš brzy, ale už teď se dá odhadovat, že pokud se terapie s využitím psychedelik ukáže být byť jen z poloviny tak účinnou, jak první klinické testy ukazují, zcela deklasuje dosavadní metody léčby deprese, úzkosti, závislostí a dalších psychických nemocí.
Dosavadní výzkumy
V loňském roce vědci z výzkumného programu Beckley/Imperial Research Programme provedli terapii s využitím psychedelik na dvanácti pacientech trpících depresí rezistentní vůči léčbě. Z této skupiny uvedlo 67 procent pacientů pokles symptomů deprese na neklinickou úroveň, a to jeden týden od léčby; 42 procent hlásilo úlevu i tři měsíce po terapii, a to bez jakékoliv další léčby.
Dvě desetiletí klinického výzkumu byly nejprve ignorovány, poté zapomenuty – výzkumné laboratoře byly postupně zavírány a ti, kdo v nich pracovali, museli ukončit výzkum.
Následnou studii, která zkoumala devatenáct lidí, publikovala britská Imperial College v polovině října. Pomocí monitorování změn mozkové aktivity autoři zjistili, že psilocybin „dokáže v podstatě ‚resetovat‘ aktivitu klíčových mozkových okruhů, o kterých víme, že se podílejí na vzniku deprese.“ A to je řeč o pacientech, kterým předtím nedokázaly pomoct ani dvě či více antidepresiv. Jistě, pilotní test nebyl kontrolovaný s využitím placeba a je těžké odstínit pacienty před účinky psychedelik, právě teď ale probíhá i mnohem větší, randomizovaná kontrolovaná studie. Kromě toho také dva výzkumné týmy nezávisle na sobě provedly terapii s využitím LSD k léčbě úzkosti u onkologických pacientů. Obě skupiny zaznamenaly výrazný a trvalý pokles hladin úzkosti, v obou případech přesně podle toho samého vzorce.
Kromě toho se nadace Beckley Foundation zapojila do studie na Univerzitě Johna Hopkinse, která zkoumala využití psilocybinu při odvykání kouření. V rámci ní podstoupili chroničtí kuřáci, kteří v průměru za 31 let vykouřili 19 cigaret denně, patnáctitýdenní kognitivně-behaviorální terapii, která zahrnovala i tři sezení s psilocybinem. Z 60 % z nich byli půl roku po ukončení terapie úplní abstinenti, a i u těch, kteří se ke kouření vrátili, došlo k výraznému poklesu spotřeby cigaret. Po roce bylo úplnými abstinenty 67 % bývalých kuřáků. Pro srovnání – dosud nejefektivnější klasická terapie pro odvykání kouření vykazuje po 12 měsících necelých 31 % abstinentů. Výzkum psychedelik probíhá i jinde: vědecký tým z Newyorské univerzity (NYU) využil podobný program pro léčbu alkoholismu a podařilo se dosáhnout 27,2% poklesu konzumace alkoholu u chronických alkoholiků. Toto procento bylo zaznamenáno i při poslední kontrole po 36 týdnech.
Výzkum před rokem 1971
Možná je trochu nespravedlivé kritizovat OSN za to, že její systém kategorizace drog nereflektuje tyto studie. Konec konců, byly provedeny teprve během posledních pěti let, takže v 70 letech, kdy ke kategorizaci psychedelik došlo, tyto výsledky přece nikdo nemohl tušit.
Pokud se terapie s využitím psychedelik ukáže být byť jen z poloviny tak účinnou, jak první klinické testy ukazují, zcela deklasuje dosavadní metody léčby deprese, úzkosti, závislostí a dalších psychických nemocí.
Má to však háček. Tyto výsledky nejsou nic nového. LSD i psilocybin byly v době zmíněné kategorizace ze strany OSN v roce 1971 už dlouho lékařsky využívané a za dvacet let výzkumu se již tehdy nahromadilo dost důkazů pro to, že jde o bezpečné a účinné látky pro klinické využití. O LSD dokonce bylo publikováno přes 3 000 lékařských studií a léčbu tímto psychedelikem podstoupilo odhadem 25 000 pacientů, takže jde o možná nejvíce zkoumanou psychoaktivní látku v historii. Zde je třeba říci, že mnoho z těchto výzkumů jsou případové studie i lékařské zprávy, které nemusí splňovat současný zlatý standard pro klinické důkazy. Novější metastudie, které se zaměřují čistě na ty nejkvalitnější randomizované kontrolované výzkumy, však přesto přináší pozoruhodná zjištění.
Jedna taková metastudie zkoumá klinické testy o využití psychedelik proti depresi od 50. do 70. let. Nachází celkem 109 studií, i když jen 21 z nich dosahuje požadované kvality. Míra zlepšení u skupin pacientů s depresí, kterou tyto studie uvádí, se pohybuje mezi 40–95 procenty. Další metastudie se zaměřuje na léčbu alkoholismu pomocí LSD. Nachází celkem 6 řádných randomizovaných kontrolovaných studií z celkového počtu 68 studií. Metaanalýza těchto zjištění nám dává poměr šancí 1,96, což znamená, že u celkově 536 léčených pacientů měla LSD terapie téměř dvakrát větší šanci úspěšné léčby než placebo.Terapeutická účinnost LSD při léčbě závislostí je využívána již celá desetiletí. Zakladatel skupiny Anonymní alkoholici patří mezi její nejznámější pacienty a stoupence. Tvrdí, že LSD jej zachránilo před alkoholismem i depresemi.
Pomocí monitorování změn mozkové aktivity autoři zjistili, že psilocybin dokáže v podstatě resetovat aktivitu klíčových mozkových okruhů, o kterých víme, že se podílejí na vzniku deprese.
LSD ani psilocybin tedy nebyly do kategorie nejnebezpečnějších drog zařazeny kvůli nedostatku důkazů pro jejich terapeutickou hodnotu. Byly do ní zařazeny navzdory tisícům publikovaných vědeckých studií, které jejich terapeutickou hodnotu dokládají a tento krok ve své vyvolal kromě nesouhlasu hippies i mnohem důraznější protesty ze strany psychiatrů a vědců. Dvě desetiletí klinického výzkumu byly nejprve ignorovány, poté zapomenuty; výzkumné laboratoře byly zavírány a ti, kdo v nich pracovali, museli ukončit výzkum. Válka proti drogám si vyžádala první oběti: psychiatrické pacienty.
„Obzvláště velký problém pro veřejné zdraví“
Rozdělení drog do skupin samozřejmě není jen o terapeutické hodnotě té či oné látky. Co odvrácená strana psychedelických drog: riziko zneužití a ohrožení veřejného zdraví? Byl konec psychedelické medicíny pouze cenou, kterou jsme museli zaplatit za ochranu veřejnosti? LSD a psilocybin patří mezi nejméně toxické látky, které známe – je jednoduší vyvolat toxickou reakci vodou než některou z těchto dvou látek. Jak se stále dokola ukazuje, LSD ani psilocybin s sebou nenesou riziko závislosti, právě naopak. Jak jsme uvedli výše, jde pravděpodobně o nejsilnější prostředek proti těm drogám, u kterých je závislost velice reálná a které veřejné zdraví skutečně ohrožují, například alkoholu a tabáku. Na rozdíl od obecně rozšířeného omylu nehrozí u LSD ani psilocybinu vznik dlouhodobé psychózy či jiných duševních potíží. Dvě rozsáhlé populační analýzy odhalili, že tyto dvě látky jsou spojovány s poklesem ukazatelů duševních chorob obecně, mimo jiné stavů psychické úzkosti, užívání psychiatrických léků a psychiatrické pomoci u hospitalizovaných i nehospitalizovaných pacientů.
Všechno je možné
Je známo, že LSD i psilocybin mohou zapříčinit nehody, které někdy končí zraněním či dokonce smrtí. Zranit se či zemřít nešťastnou náhodou však lze i ve střízlivém stavu, riziko vyvolané psychedeliky lze vyhodnotit pouze srovnáním s obecnými statistikami. Takovým srovnáním zjistíme, že psychedelika nemají na riziko zranění či smrti vliv. Právě to je důvod, proč bylo ve srovnání škodlivosti rekreačních drog, provedeném předními odborníky, uděleno jak LSD, tak psilocybinu na škále „riziko tělesné újmy zapříčiněné změněným chováním“ číslo 0 (nepřekvapí, že alkohol se na této škále umístil zdaleka nejvýše). Významné faktory, které ovlivňují pravděpodobnost nehody pod vlivem psychedelik, jsou stejné jako ve střízlivém stavu: tendence konkrétního člověka podstupovat rizika, jeho impulzivnost a tak dále.
LSD ani psilocybin s sebou nenesou riziko závislosti, právě naopak.
LSD a psilocybin tedy nehrozí vznikem závislosti, stejně tak nepředstavují hrozbu pro veřejné zdraví. Právě naopak – při správném používání mohou veřejnému zdraví výrazně prospět. Jediné, co tomu v současnosti brání, jsou zákony o kategorizaci drog. Za všemi uvedenými důkazy o terapeutické hodnotě LSD a psilocybinu stojí vědci, kteří věnovali roky, ne-li desítky let rehabilitaci tohoto výzkumného odvětví, a to navzdory někdy takřka nepřekonatelným právním překážkám. Kategorizace drog nejenže nechrání veřejné zdraví; naopak upírá pacientům trpícím depresemi, úzkostí, závislostí či některou další duševní chorobou už nejméně padesát let léky, které jim mohou zachránit život. Dá se tedy říci, že současná kategorizace drog nemá téměř žádnou terapeutickou hodnotu a představuje vážné ohrožení pro veřejné zdraví. Je proto nutné co nejrychleji změnit právní statut psychedelik a umožnit další výzkum. Podle důkazů, které jsme představili, by LSD a psilocybin měli být zařazeny rovnou do kategorie těch nejméně nebezpečných látek, ve které se najdou i substance mnohem nebezpečnější a s menší terapeutickou hodnotou.
Zdroj: beckleyfoundation.org
