Po tisíce let lidé šířili konopí volně do celého světa – až v posledních letech se z této veskrze přirozené činnosti stal zločin. Lidé na vlastní pěst i v rámci organizovaných skupin riskují pašováním ztrátu svobody a v některých případech i života. Někteří chtějí na rostlině vydělat, jiní ji pouze chtějí zpřístupnit těm, kteří o to stojí.
Ani mezinárodně posvěcená prohibiční opatření nedokázala omezit zájem o konopí a účinně bojovat s mezinárodním pašováním semen.
Příběhy pašeráků z šedesátých a sedmdesátých let 20. století měly v konopné kultuře velký ohlas. Byly vydány desítky knih popisujících jejich strastiplné putování i pohádkové zisky. Náš úhel pohledu je ale jiný. Zaměříme se na důležitou a poněkud opomíjenou roli pašeráků při rozvoji dnešního konopného průmyslu.
Základy výběru semen
První setkání lidí s konopím je záležitostí pradávné minulosti, předpokládá se nicméně, že jsme tuto rostlinu začali využívat dlouho před koncem starší doby kamenné, zhruba před 10 000 lety. Původ konopí můžeme pravděpodobně hledat ve Střední Asii a jeho prvními pěstiteli a šlechtiteli byly polonomádské kmeny. V knize Konopí: Evoluce a etnobotanika se uvádí, že konopí bylo jednou z prvních cíleně šlechtěných rostlin vůbec a hrálo zásadní roli při rozvoji trvalého zemědělství jako protikladu ke kočovnému způsobu života. Když lidé začali konopí cíleně pěstovat, byl dalším logickým krokem výběr nejlepších semen pro zajištění kvalitní sklizně. Zemědělci po tisíciletí zlepšovali genetický profil svých rostlin, aby získali větší a aromatičtější rostliny skýtající lepší vlákna a olej nebo silnější psychoaktivní účinky.
Rozsévání konopí
Když se kmeny vydávaly na cestu za novými, úrodnějšími územími, braly si svůj životadárný poklad s sebou. Nejednalo se samozřejmě jen o konopí – životně důležité byly pro lidstvo i dlouhodobě šlechtěné odrůdy ovoce, zeleniny, obiloviny a dalších plodin. Uchování těch nejvýnosnějších a nejodolnějších semen bylo při častém stěhování pro komunity stěžejní. Semena jsou malá, snadno se přenášejí a skladují a mohou představovat hranici mezi smrtí hladem a přežitím. Důležitou vlastností konopí je přizpůsobivost a schopnost zakořenit a vzkvétat prakticky na každém lidmi osídleném území. Právě díky své genetické tvárnosti se konopí stalo tak různorodým druhem.
Konopí bylo jednou z prvních cíleně šlechtěných rostlin vůbec a hrálo zásadní roli při rozvoji trvalého zemědělství jako protikladu ke kočovnému způsobu života.
Ze Střední Asie se konopí rozšířilo do všech světových stran. V jižní a jihovýchodní Asii má podobu velkých tropických keřů, směrem na sever pak v důsledku těžších podmínek pozorujeme menší rostliny s nižším obsahem kanabinoidů. Na západě, tedy v Evropě, Africe a nakonec i v Jižní i Severní Americe se vyvinula celá řada odrůd určených k různým způsobům využití.
Konopí se ze střední Asie rozšířilo do všech světových stran.
Kam až se konopí dostalo a jak?
Už v roce 2000 před naším letopočtem bylo konopí pěstováno na jihu Indie, ve východní Číně, Japonsku, na Blízkém Východě a v některých částech východní a severní Evropy. V 9. století našeho letopočtu se rozšířilo do severní Afriky a jižní Evropy a na začátku 13. století máme zprávy o jeho výskytu na území Velké Británie. Už ve 12. století přiváželi arabští obchodníci konopí do východní Afriky, odkud se přes jižní cíp kontinentu v 15. století rozšířilo do Afriky západní. Předpokládá se, že mnoho afrických otroků odvlečených v 17. až 19. století do Jižní Ameriky a Karibiku s sebou převáželo mimo jiné i semena konopí. Již George Washington, první americký prezident, byl údajně velkopěstitelem konopí, z nějž se tehdy vyráběla řada potřebných materiálů.
Na počátku 20. století zaujala světová politická scéna ke konopí výrazně negativní postoj, který se v mnoha zemích zhmotnil v podobě přísných protikonopných zákonů. Spojené státy prakticky zakázaly konopí v roce 1937, kdy bylo jeho pěstování zatíženo neúměrně vysokým zdaněním. V roce 1961 byla na půdě OSN schválena Jednotná úmluva o návykových látkách, jež z konopí učinila na mezinárodní úrovni nelegální drogu. Obchod se semeny tímto usnesením nijak dotčen nebyl, řada zemí ho ale zakázala nebo omezila vlastními legislativními normami. Spojené státy například zakázaly dovoz všech nesterilizovaných semen konopí s výjimkou případů schválených DEA.
Mnohé dnes uznávané seedbanky byly zpočátku zásobovány především prostřednictvím nelegálního importu.
Avšak ani mezinárodně posvěcená prohibiční opatření nedokázala omezit zájem o konopí a účinně bojovat s mezinárodním pašováním semen, jež vycházelo vstříc touze pěstitelů i uživatelů po nových odrůdách. Rozvoj moderního konopného průmyslu v zemích jako USA, Nizozemsko nebo Španělsko, kde konopí nepatří mezi původní druhy, do značné míry závisel právě na většinou nelegálním dovozu kvalitního biologického materiálu. Většina dnešních konopných podnikatelů postavila svůj byznys na konopí dovezeném v šedesátých a sedmdesátých letech přes takzvanou Hippie Trail – hedvábnou stezku nelegálního obchodu táhnoucí se z jihovýchodní Asie před Indii, Nepál, Afghánistán a Turecko do západní Evropy a USA.
Bratrstvo věčné lásky a Hippie Trail
Nejproslulejší pašeráckou skupinou na „hipísácké stezce“ bylo Bratrstvo věčné lásky, organizace s kořeny v Kalifornii, která se v šedesátých a sedmdesátých letech proslavila natolik, že se jí říkalo mafie hippies. Bratrstvo se primárně zabývalo pašováním obrovského množství hašiše z Asie do USA a výrobou LSD ve velkém, klíčovou roli ale hrálo také při dovozu konopných semen z Nepálu, Afghánistánu, Indie a Mexika. V roce 1976 vypěstovali zahradníci v kalifornském Fallbrooku první bezsemenné konopí, k jehož šlechtění použili semena od Bratrstva i z jiných nelegálních zdrojů.
Tzv. Hippie Trail – hedvábná stezka nelegálního obchodu táhnoucí se z jihovýchodní Asie před Indii, Nepál, Afghánistán a Turecko do západní Evropy a USA.
Pašeráci semen napříč zeměkoulí
Mezinárodní zákaz obchodu s konopím vedl ke vzniku mnoha pašeráckých skupin a také jejich zásluhou je trh v některých zemích rozvinutý a stabilní. Traduje se, že sám prezident Thomas Jefferson si najal turecké pašeráky, aby mu přivezli konopná semena z Číny, jelikož tamější cannabis byl v té době považován za nejlepší na světě. Máme důkazy o tom, že sám Jefferson pašoval zrnka rýže z italského Piedmontu v době, kdy to tamní zákony zakazovaly, a víme také s jistotou, že se zabýval pěstováním technického konopí; pravdivost historky o pašování semen z Číny se ale zatím potvrdit nepodařilo.
Právě díky své genetické tvárnosti se konopí stalo tak různorodým druhem.
I v dnešním Nizozemsku, Španělsku, USA nebo České republice existují seedbanky, které byly zpočátku zásobovány především prostřednictvím nelegálního importu, většinou ze zemí s přísnými protidrogovými zákony. Například albánský trh s konopím s centrem ve vesnici Lazarat byl až donedávna největší v celé Evropě a vznikl po roce 1991 právě díky pašování semen z Řecka. Než bylo celé odvětví v roce 2015 prakticky zničeno při policejní razii, poskytovalo stabilní příjem tisícům místních rodin.
I dnes dochází k zadržování konopných semínek
Ačkoli se legislativa, co se konopí týče, v posledních letech liberalizuje, mnoho zemí stále uplatňuje silně represivní přístup, který se někdy vztahuje i na konopná semena. V květnu 2015 byl v Dubaji zadržen pětapadesátiletý íránský obchodník, který převážel do země 13 kilogramů konopných semen. Byl odsouzen k deseti letům odnětí svobody a pokutě ve výši asi 300 000 korun. V srpnu stejného roku byla zatčena pětice mužů s téměř 150 kilogramy semen.
Přísné zákony upravující obchod se semeny má i Izrael, který je jinak špičkou v oblasti výzkumu léčebného konopí. V roce 2012 by zadržen dvaatřicetiletý muž poté, co u něj policie našla balíček semen z Velké Británie. Muž měl u sebe i konopí a několik rostlin, povolení k prohlídce domu byla ale uděleno právě kvůli inkriminovaným semenům. Nejproslulejším pašerákem semen je Kanaďan Marc Emery, který byl za svou obchodní činnost od roku 1995 už několikrát odměněn vězením. Společná operace kanadských a amerických strážců zákona mu naposledy vynesla trest odnětí svobody na pět let udělený soudem v Seattlu. Emery sám však tvrdí, že své obchody provozoval výhradně na kanadské půdě, takže pojem pašerák u něj možná není úplně na místě.
Zdroj: sensiseeds.com