Aktuální článek
Rick Doblin: Psychedelika jako lék

Rick Doblin: Psychedelika jako lék

Profilový obrázek
  • Rick Doblin je jednou z nejznámějších a nejstěžejnějších osobností psychedelického světa. Pravidelně se do ČR vrací na psychedelické konference. O výzkumu psychedelik a konopí - co jim stojí v cestě?
+5
Zobrazit galerii

Když jsme se s Rickem Doblinem setkali poprvé, měl pro nás tento vždy dobře naladěný bojovník za psychedelickou renesanci a svobodu vědeckého bádání samé dobré zprávy. Výzkum léčebného konopí, pro který se snažil získat svolení amerických úřadů už od začátku devadesátých let, dostal konečně zelenou a budoucnost vypadala slibně. Záhy se však ukázalo, že získat v USA kvalitní konopí pro výzkum je navzdory povolení docela oříšek, a jedna z univerzit odřekla spolupráci. Nečekané potíže přinesly také prezidentské volby, protože Trumpův ministr spravedlnosti je ještě ze staré školy a věří, že drogy jsou vždycky jen a jen špatné. A tak nám nezbylo než se s Rickem sejít ještě jednou. To naštěstí nebyl problém, protože do Prahy se vrací rád a psychedelických konferencí se tu během posledních pár let urodilo jak lysohlávek po prvním podzimním mrazíku.

Proč jste svou organizaci nazvali MAPS?

MAPS je zkratka pro Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies, Mezioborovou asociaci pro psychedelická studia. Ono když zakládáte neziskovku s širokým záběrem, nechcete, aby vás omezovala definice vašeho poslání. Takže pro nás slovo „psychedelický“ znamená „mysl vyjevující“, což je pravý význam toho slova. Může se jednat o sny, může se jednat o konopí, MDMA nebo LSD, může jít o meditaci. Může, ale nemusí to být o drogách, takže alespoň v rámci MAPS můžeme díky takto široké definici pojmu „psychedelický“ zkoumat celou škálu věcí.

VÝZKUM KONOPÍ

Jaké to bylo, pokoušet se vypracovat studii o konopí před 25 lety?

Když se blížilo udělení povolení k psychedelickému výzkumu, k němuž došlo v roce 1992, uvědomil jsem si, že pokud budou politici blokovat výzkum konopí, jednoho dne budou dostatečně silní na to, aby zablokovali i výzkum psychedelik. Takže abychom ochránili výzkum psychedelik, potřebovali jsme ukončit politickou blokádu výzkumu konopí. V letech 1991 až 1992 jsem strávil celý rok hledáním odborníka, vědce nebo lékaře, který by takový výzkum chtěl dělat, ale nikoho jsem nenašel.

To zní, jako by tenkrát bylo obtížnější zkoumat konopí než psychedelika.

Překvapivě ano. Bylo to způsobené tím, že federální vláda měla monopol na dodávky konopí, které bylo kontrolováno ještě přísněji než MDMA. Toho jsem si už v roce 1985 koupil od Davea Nicholse celý kilogram.

V té době bylo MDMA ještě legální?

Bylo již ilegální, ale Dave měl od DEA (Úřad pro potírání drog) licenci k jeho výrobě. My jsme měli vlastní MDMA, jiní měli vlastní psilocybin. Když jsem ve Švýcarsku zkoumal LSD, měli jsme vlastní LSD. Ale díky mezinárodním úmluvám měla na dodávky konopí monopol federální vláda. Takže co se vlastně stalo v onom roce 1992? Ve Státech žila jedna žena, říkalo se jí Brownie Mary. Byla to babička, která pekla konopné brownies a dávala je lidem s AIDS, aby jim ulehčila od nevolnosti a zlepšila apetit. Rozdávala je pacientům v nemocnici v San Francisku.

Tehdy byl AIDS rozsudkem smrti.

Mnoho pacientů s AIDS umíralo a spousta dealerů se s Mary dělila o trávu, aby měla z čeho péct. Jednou byla u jednoho takového dodavatele na návštěvě, když se tam objevila policie a sebrala s dealerem i ji. Bylo to všude ve zprávách, dokonce i v New York Times: „Brownie Mary byla zatčena!“ Takže jsem zavolal do dotyčné nemocnice a zeptal se doktorů, jestli by měli zájem podílet se na výzkumu léčby AIDS pomocí konopí. Řekl jsem jim, že je to jejich povinnost, protože Mary může skončit u soudu, kde se bude argumentovat tím, že léčebné důvody neexistují. A tak jsem poznal Dr. Donalda Abramse, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších konopných výzkumníků v Americe. Společně se nám podařilo získat od FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) schválení protokolu výzkumu konopí při léčbě AIDS, ale NIDA (Národní institut pro otázky zneužívání drog) nám odmítl konopí dodat.

Bez konopí ale těžko můžete prokázat, že jde o efektivní léčivo.

V roce 1996 pak zlegalizovali léčebné konopí v Kalifornii a Arizoně. Vládě se moc nelíbilo, že by konopí mohly zlegalizovat i další státy, a tak její zástupci kontaktovali Donalda Abramse a sdělili, že když se místo na prospěšnost konopí zaměříme na jeho rizika, tak nám studii povolí. Navzdory tomu jsme se rozhodli ve výzkumu pokračovat, a ačkoli jsme studovali rizika, sledovali jsme u pacientů zvýšení chuti k jídlu a přibývání na váze, zatímco rizika jsme žádná nenašli. Spojili jsme se s Ethanem Russem, jenž později pracoval s GW Pharmaceuticals, a připravili jsme studii o užívání konopí k léčbě migrén. Měli jsme schválení od příslušných úřadů, ale zase nám odmítli konopí dodat.

Konopí má v USA větší podporu než Trump.

Pak jsem si uvědomil, že abychom z konopí udělali léčivo, potřebujeme dvě věci. Zaprvé je třeba přimět FDA, aby uznala užívání vaporizérů, které se právě začínaly objevovat, protože pro studii s vaporizováním bude jednodušší získat povolení než u kouření. A zadruhé musíme ukončit vládní monopol na konopí. V roce 1999 jsem začal pracovat s profesorem Lylem Crakerem, expertem na rostlinná léčiva z Massachusettské univerzity v Amherstu. Pokoušeli jsme se získat licenci k pěstování, ale DEA nám ji samozřejmě zamítla. Takže jsem se rozhodl, že to budu dělat právě takhle. Budeme se snažit získat povolení k výzkumu konopí, vláda nás bude odmítat, FDA a IRB (Nezávislá etická komise) budou souhlasit, ale nikdo nám konopí nedodá. Pak se spojíme s legalizačními skupinami a ty využijí vládní blokaci výzkumu jako důvod pro vyvolání referenda v dalších státech. Takže po dlouhé roky jsme se soustředili čistě na psychedelika, zatímco ve výzkumu konopí bylo naší rolí neustále to zkoušet, ale nikdy neuspět.

Ukázali jste tedy slušnou vytrvalost.

Mezitím jsme zahájili výzkum využití MDMA k léčbě PTSD (posttraumatické stresové poruchy) a asi před sedmi lety mě kolega Steve Fox, který se zabývá legalizací konopí, upozornil na doktorku Sue Sisleyovou, která měla o zkoumání konopí zájem. Spojili jsme se s ní a dohodli jsme se, že se pokusíme získat povolení pro studii využití konopí při léčbě PTSD. Nepočítali jsme s tím, že bychom uspěli, ale taková byla naše strategie – využít odmítavého postoje vlády jako zbraně proti nim.

Takže jste opět neuspěli?

Ano, opět nám odmítli konopí dodat. Mezitím v Americe narůstala krize kolem válečných veteránů s PTSD a současně sílilo hnutí za legalizaci, až se nakonec tyto faktory spojily a my jsme konečně zhruba před půldruhým rokem povolení získali. Vše pak ale trvalo věčnost, protože vláda neměla správnou odrůdu, měli pouze odrůdu s THC, ale bez CBD. Museli pro nás vypěstovat speciální várku, určenou pouze pro naši studii. Loni jsme nakonec konopí dostali a začali jsme rekrutovat pacienty.

Takže po téměř 25 letech konečně úspěch.

Bylo to zábavné, protože v momentě, kdy na to kývli, se vynořila celá řada nových problémů. Hlavně s financováním studie. Kolegové z Marijuana Policy Project a Drug Policy Alliance nám řekli, abychom nepřijímali peníze od dárců, kteří by jinak přispěli na legalizační iniciativy v jednotlivých státech. To mi dávalo smysl. Ale kde mám potom ty peníze najít? Naštěstí Colorado vydělalo na zdanění konopí přes 100 milionů dolarů a rozhodlo se, že bude výzkum konopí financovat.

To bylo asi docela překvapení.

Dostali jsme grant ve výši 2,1 milionu dolarů! Bylo to perfektní, protože ty peníze přišly od lidí, kteří by sponzorovali jedině výzkum, nikoli samotnou legalizaci.

Univerzita Johnse Hopkinse ale nedávno z projektu vycouvala, aniž by rekrutovala účastníky, což vysvětlila tak, že „jejich cíle se již neslučují s cíly MAPS“.

Když jsme získali povolení, kontaktovali mě zástupci Univerzity Johnse Hopkinse, že mají zájem spolupracovat se mnou a s Dr. Sue Sisleyovou. Šlo o spíše tradiční akademiky, obvykle financované vládou. Jeden z nich pracoval pro Úřad pro válečné veterány, další většinou pro Národní institut pro otázky zneužívání drog. Tak jsem si řekl, dobře, jsou mainstreamovější, uvidíme, jestli s nimi můžeme pracovat. Oni jsou z prostředí akademického výzkumu, kde se klade důraz na statistickou významnost, snaží se přijít na to, jak věci fungují. Nám jde o vývoj léčiva, takže standardizace a statistická významnost nejsou v této fázi tolik důležité, jedná se o předběžnou studii. A tak přišly spory o nastavení studie, například úplně první pacient s PTSD účastnící se studie dostal v souladu s jejich standardizovaným přístupem více konopí, než chtěl, takže následoval záchvat úzkosti a zvracení. To bylo potřeba změnit.

Další problém byl s konopím, které jsme dostali od NIDA. Ukázalo se, že je slabší, než nám tvrdili, a navíc mělo vysoký obsah plísně. Poslali jsme ho na další analýzy a ukázalo se, že plíseň není nijak nebezpečná, a nakonec jsme se rozhodli výsledky naší analýzy publikovat. Ovšem média to po rozhovoru s námi nafoukla. Vypíchli to, že konopí obsahovalo plíseň, ale vynechali, že jsme to zkoumali, zjistili nezávadnost a rozhodli se ve výzkumu pokračovat. V reakci na to nám lidé z Hopkinsovy univerzity nepřímo naznačili, že bychom neměli konopí od NIDA kritizovat, protože odtud přicházejí finance pro některé jejich výzkumy. A nakonec spolupráci s námi rozvázali. Nelíbilo se jim, že se stavíme proti vládě a chceme skoncovat s jejím monopolem na konopí. Podsouvali nám, že taháme do vědy politiku. Přitom je to přesně naopak: politici už desítky let výzkum blokují, kdežto my se snažíme politiku z vědy vytěsnit.

Jak se změnila situace v oblasti psychedelického výzkumu s nástupem prezidenta Trumpa?

Pro náš výzkum s MDMA se překvapivě zlepšila, ale v případě konopí tomu bylo naopak. Prezident Trump totiž po nástupu do funkce prohlásil: „Nemám rád vládu, nelíbí se mi regulace životního prostředí, nelíbí se mi tohleto a támhleto, fandím byznysu a farmaceutickým společnostem…“ A usnadnil proces schvalování léčiv úřadem FDA…

Ale to je přece spíše dobré…

Může, ale nemusí, pokud to berou příliš rychle a ignorují otázky bezpečnosti. Každopádně je teď snazší protlačit léčivo přes FDA. Zároveň silně vycházejí vstříc veteránům, z nichž mnoho podporuje náš výzkum s MDMA, a taky razí heslo „věda nad politiku“, takže nám umožnili pokračovat ve výzkumu s naší vlastní MDMA. Problém s konopím je ten, že existuje jen jeden zdroj, a tím je federální vláda.

To jste si nemohli najít nějakého soukromého licencovaného dodavatele?

Nemohli, protože tyto firmy jsou legální v některých státech, ale ilegální federálně. Takže je tu jediná společnost s federální licencí k pěstování, která pracuje podle smlouvy s NIDA. A nikdo z Izraele, Holandska, Kanady nebo Česka se zatím nepokusil konopí jako léčivo u FDA zaregistrovat, takže nemáme ani tento zdroj. Takže buď rozbijeme vládní monopol a získáme licenci v USA, nebo budeme konopí dovážet, ale v tuto chvíli jsou obě možnosti blokované. Ke kvalitě dosud dodaného konopí mohu říct jen jedno: pro výzkum je použitelné, ale není to zrovna dobrá tráva.

Samozřejmě, když obsahuje plíseň…

Spousta konopí je plná plísní…

Jsou vůbec pro konopí stanoveny nějaké standardy?

FDA určuje standardy pro látky, které mohou být registrovány jako léčivo a také pro takzvanou třetí fázi výzkumu. Co se týče vládou vypěstovaného konopí, může být použito pro výzkum, ale nelze ho prodávat jako lék. Třetí fáze výzkumu však musí být prováděna s přesně stejnou látkou, se kterou pak chcete jít na trh. Takže dokud se nemůže vládní konopí prodávat, nelze ho použít ani pro třetí fázi výzkumu. Vládní konopí můžeme použít pouze v druhé fázi výzkumu, o kterou se právě snažíme a kde jsou standardy nižší. K další fázi budeme moci přistoupit, až když získáme jiného dodavatele.

Není pravda, že taháme do vědy politiku. Politici už desítky let výzkum blokují, kdežto my se snažíme politiku z vědy vytěsnit.

Naši současnou konopnou studii tedy úřady neblokují, odpor jsme překonali spoluprací s veterány, ale stále nám blokují licenci. Zajímavé je, že DEA otočila a je ochotna licenci poskytnout, ale Trumpem jmenovaný ministr spravedlnosti Sessions to nadále odmítá. Před několika dny rezignoval šéf DEA, který Trumpa nemá rád, byl jmenován Obamou a Trumpa kritizuje. A jedním z důvodů rezignace byl právě fakt, že Sessions nedovolí DEA vydat licence dalším pěstitelům konopí. Takže teď jsme v situaci, kdy nás po čtyřiceti letech odmítání podporuje DEA i NIDA. Oba úřady chtějí ukončit vládní monopol, ale vše blokuje Trump a jeho ministr spravedlnosti Sessions.

Takže je to v podstatě hra jednoho muže?

Ano. Teď musíme na svou stranu získat dostatek senátorů a kongresmanů a vyvinout na ministra spravedlnosti tlak, aby umožnil vydání federálních licencí.

Čili musíte udělat přesně to, co Univerzita Johnse Hopkinse nechtěla, tedy zabřednout do politiky…

Přesně tak.

Zdá se, že vlády se toho konopí zkrátka bojí.

My stejně jako oni víme, že pokud z nějaké dříve démonizované drogy uděláme lék, přístup lidí k ní se změní. Na rizika i prospěšné účinky takové látky se začnou dívat z jiné perspektivy. Tento proces vidíme v Americe posledních dvacet let, začalo to v roce 1996 v Kalifornii a Arizoně a dnes tu máme většinovou podporu pro všeobecnou legalizaci, nejen pro léčebné využití.

Nechci zabředávat do konspiračních teorií, ale myslíte si, že za blokováním konopí může stát farmaceutický nebo tabákový a alkoholový průmysl, který vidí v konopí tržní konkurenci?

Myslím, že již máme důkazy o tom, že ve státech s legální léčbou konopím užívají lidé méně ostatních předepisovaných léků. Některé ze skupin brojících proti drogám byly v minulosti financovány alkoholovým a tabákovým průmyslem, ale když to vyšlo najevo, jejich podpora musela být ukončena. Každopádně nějaký zájem na ilegalitě konopí tato odvětví průmyslu mají. Domnívám se ale, že se časy mění a že dnes jsou největším problémem politici jako již zmíněný ministr Sessions s rétorikou z šedesátých let minulého století, kteří se domnívají, že tráva je drogou buřičů, že ji kouří jen kriminálníci a že ji ve společnosti nechceme. Ale je jasné, že tabákovému, alkoholovému ani farmaceutickému průmyslu legalizace konopí moc nevoní. To však není žádná konspirace, to je obecně známá věc.

Možná budete tedy muset počkat na příští prezidentské volby.

Realisticky odhaduji, že dobrá šance bude v roce 2025, protože se podle mě zvedne odpor proti Trumpovi a přijde více svobody. Teď tu vypukla nemoc, která se projevuje represí, nenávistí a démonizací, a je to nemoc americké psyché. Pramení i z pocitu nespravedlnosti, protože mnoho lidí, kteří volili Trumpa, volilo proti svým vlastním zájmům a teď jsou naštvaní, že jim nikdo nepomůže. Většina elit se nestará o blaho celé země, všude vidíme nejrůznější nespravedlnosti a Trump je symbolizuje tím nejhorším a neodpornějším způsobem. Na druhou stranu, hodně se mluvilo o tom, že federální úřady zatočí se státy, které konopí legalizovaly, což se zatím nestalo a já si myslím, že ani nestane. Budou se snažit legalizační proces sabotovat, ale konopí má v USA větší podporu než Trump.

ZVLÁŠTNÍ MEDICÍNA

Co je pro vás v tuto chvíli největší výzvou?

Největší výzvou je udělat z konopí léčivo. Provést výzkum a prokázat, že konopí pomáhá pacientům s PTSD, bude stát asi 20 milionů dolarů. Teď se snažíme zjistit, jestli bude lepší řešit to komerčně nebo přes dárce. Velkým problémem s léčebným konopím je, že si ho i pacienti musejí kupovat za svoje. Pokud ale utratíme 20 milionů dolarů a uspějeme, FDA konopí jako léčivo schválí a snad ho budou proplácet i pojišťovny. Ovšem pak si pojišťovny mohou uvědomit, že když budou konopí hradit i k léčbě úzkostí, deprese, poruch spánku a podobně, ušetří spoustu peněz za daleko dražší patentované léky farmaceutických společností. Pokud ale budou proplácet konopí i na jiné diagnózy než PTSD, nebudou lidé muset kupovat od nás, takže my utratíme 20 milionů za výzkum, ale profitovat na tom budou jiní pěstitelé. Takže v tom spočívá ta výzva – jak sehnat finance na to, abychom z konopí udělali lék na PTSD nebo další nemoci, když už dnes si ho může každý koupit kdekoli tam, kde je legální.

Přístup farmaceutických společností je ale diametrálně odlišný.

Farmaceutický průmysl vezme rostliny konopí, vyseparuje jednotlivé kanabinoidy a terpeny a vytvoří celou škálu léků užívaných jinak než kouřením. Ty budou patentované a velmi drahé. Takže pro veřejné blaho by bylo lepší, kdyby byla dostupná levná, rostlinná forma léčiva. Za tři roky z toho pak bude generické léčivo, které může produkovat kdokoli. Někdy je sice lepší užívání konopí ve spreji či jiné formě, ale spousta lidí preferuje obyčejné kouření i při léčbě.

Pokud z nějaké dříve démonizované drogy uděláme lék, přístup lidí k ní se změní.

Problémem konopí i ostatních psychedelik jako léčiva je jejich silný vliv na vědomí.

Ano, tyto látky silně ovlivňují vědomí a je to problém. V současnosti sledujeme velký zájem o CBD jako lék, protože se z něj tak nezkouříte. Nedávno mi někdo dal jointa s CBD na vyzkoušení, a když jsem ho vykouřil, čekal jsem, co se stane… (smích). No, měl jsem chuť na dalšího.[B1] 

Kdo by podle vás měl tyto léky ovlivňující vědomí předepisovat a učit lidi, jak s nimi zacházet? Lékař, psychiatr, nebo nějaký jiný odborník?

Aktuálně mohou látky jako konopí nebo MDMA předepisovat pouze lékaři s licencí od DEA. Ale u samotné terapie už doktor nemusí být přítomen. Naši studii s MDMA v Boulderu vede psycholog, pro kterého pracuje lékař s licencí od DEA. Ten má v trezoru MDMA, které ráno pacientovi přinese a zase odejde. Samotnou terapii pak provádí onen psycholog s jedním studentem psychologie. Takže nějaký lékařský dohled tam vždy bude muset být. Ovšem ne každý doktor může nebo bude moci MDMA předepsat. A podobné to asi bude u konopí. Jde o to, že tito lékaři musejí projít specializovaným školením a až pak mohou tyto látky předepisovat. Zodpovědnost za bezpečnost léčby ale ponese společnost, která získá povolení k prodeji MDMA, takže budeme muset vyškolit jak lékaře, tak i psychology, kteří budou s pacienty pracovat. Počet osob, které budou moci tyto látky předepisovat, je omezený, ale náš model počítá s dvoučlennými terapeutickými týmy, vždy jeden muž a jedna žena, z nichž jeden bude licencovaný psycholog nebo psychiatr a druhý pak licenci vůbec nepotřebuje, může to být student, zdravotní sestra nebo sociální pracovník. Tak to myslím může fungovat. A nakonec tu pak mohou být kliniky, kde bude jeden lékař dozorující několik různých ordinací s různými psychology.

REAKCE NA KONOPÍ

Jak řešíte otázku odborného dohledu u vašich studií s konopím, když je to psychoaktivní látka?

Konopí může samozřejmě lidi znervóznit nebo vyvolat panické stavy. Například jeden člen našeho představenstva nemá konopí moc v lásce, protože je po něm nervózní, a říká mi: „Proč tvrdíš, že je to lék na PTSD? Vždyť v lidech vyvolá akorát úzkost!“ Já jsem zjistil, že u mnoha lidí, kteří si v minulosti prošli obtížným psychedelickým „badtripem“, může tráva tyto stavy znovu vyvolat. Konopí tedy špatně snášejí kvůli dřívějším psychedelickým zkušenostem. Naší studie se budou účastnit i lidé, kteří konopí nikdy neužívali, takže jsme studii nastavili tak, že u prvního čtyřhodinového sezení bude přítomen dozor, výzkumný asistent pomáhající případné nepříjemné stavy zvládat. A stejné konopí pak budou pacienti dostávat po dobu tří týdnů, během kterých budeme sledovat jejich symptomy. Často se také stává, že se lidé napoprvé „nezhulí“, a potom supervizi opakujeme dva dny po sobě.

Svět změníme jen tak, že se budeme dožadovat přijetí do mainstreamu a poté i legalizace.

Vážně existují lidé, kteří trávu kouří správným způsobem, ale nepociťují účinky?

Někdy ano. Myslím si, že do jisté míry jsme schopni naši mysl ovládat. Když máte strach, snažíte se ho potlačit, nenechat se jím ovlivnit a tváříte se, že se nic neděje. Stanislav Grof hovořil o lidech s obsedantně kompulzivní poruchou, kterým když dáte LSD, jsou často schopni jeho účinky potlačit a potřebují vyšší dávky. Takže si myslím, že je to strachem – lidé si zakouří, sice se chtějí „zhulit“, ale stále mají strach, čímž účinek psychologicky „vypnou”.

Možná by bylo zajímavé udělat na to téma malý výzkum.

Většinou to pocítí na několikátý pokus, když si na kouření trochu zvyknou, uvolní se a dají účinkům volný průběh. V naší studii budeme toto zaznamenávat při těch úvodních dvou- až čtyřhodinových sezeních, jestli a jak na subjekty konopí působí. A na konci se pak můžeme podívat, jaké typy osobností účinky pociťují a jaké nikoli.

PSYCHEDELICKÉ VEČEŘE

Mohl byste nám trochu přiblížit koncept psychedelických večeří?

V Americe, není tomu zas až tak dávno, Nejvyšší soud umožnil sňatky osob stejného pohlaví. A strhla se kvůli tomu spousta povyku. Všichni se divili, jak to, že tak najednou. Ale ono to trvalo čtyřicet nebo i více let, vlastně už v padesátých letech došlo k nepokojům v jistém gay baru v New Yorku. A úspěch se dostavil proto, že homosexuálové, kteří svou orientaci dříve skrývali, s ní teď vyšli na veřejnost a řekli: „Jsem homosexuál a Americe jsem přispěl tím a tím, vybudoval jsem tu a tu firmu, udělal jsem to či ono.“ Vyjít s pravdou ven místo schovávání se, to je klíč k normalizaci homosexuality. Podobně je to s psychedeliky, většinou o nich slyšíme v souvislosti se zneužíváním drog. Kde jsou ale všichni ti, pro které to byl skvělý zážitek? Bojí se to říct. Bavil jsem se s několika prominentními osobnostmi, které tvrdily, že by to řekly jedině společně s dalším tisícem lidí. Později, protože jsme za poslední rok udělali velký pokrok, řekli, že by jich stačilo sto. Ale pořád potřebujeme najít větší skupinu, takže psychedelické večeře spočívají v tom, že podporujeme lidi, aby řekli svůj příběh. Když svůj příběh sdělíte v přátelském a komfortním prostředí, snáze je pak zopakujete před světem v prostředí méně přátelském. Kromě toho tu je také fundraisingový prvek – účastníci si řeknou: „Tenhle zážitek pro mě hodně znamenal, takže rád přispěju na legální drogovou transakci,“ díky čemuž jsme pak mohli zakoupit k výzkumu jeden kilogram MDMA. Takto jsme získali 160 tisíc dolarů z potřebných 400 tisíc.

Máte nějaký manuál nebo pravidla, jak takové večeře organizovat?

Stačí se podívat na web MAPS, kde jsou informace o psychedelických večeřích. Naleznete tam různé grafiky a něco jako menu nabízející témata ke konverzaci. To se hodí zejména těm, kdo by chtěli sami takové večeře hostit. Psychedelické večeře se konají po celém světě a jsou velmi inspirující. Snažíme se těmto organizátorům také pomáhat, podporovat je a svým způsobem školit, neboť každý můžeme přispět ke zmenšení strachu ve společnosti, když budeme sdílet to, co známe.

LEKCE Z ŠEDESÁTÝCH LET

Když se bavíme o strachu, jaké ponaučení si můžeme vzít z šedesátých let minulého století?

Nejdůležitější je poznatek, že tím, že si budeme někde v undergroundu hledat svůj koutek svobody, se nic nezmění. Svět změníme jen tak, že se budeme dožadovat přijetí do mainstreamu a poté i legalizace. Někteří chtějí sehnat obrovskou loď a založit psychedelickou kliniku v mezinárodních vodách, kam by se lidi jezdili inspirovat. Ale takhle to dělat nejde, do toho určitě nepůjdu.

Tedy přístup zapnout, naladit a vypadnout“ (Learyho heslo „turn on, tune in, drop out“, pozn. red.) byl špatný?

Ano, to je pro mě hlavní ponaučení. Chtít vystoupit mimo společnost a vytvořit si alternativní kulturu byl romantický omyl, odsouzený ke zkáze. Nemám zájem nacházet malé izolované komunity po celém světě. Pojďme místo toho přímo do srdce systému – pojďme přímo do FDA a změňme věci zevnitř.

Vyjít s pravdou ven místo schovávání se, to je klíč k normalizaci čehokoli.

Potřebujeme měnit věci zevnitř, ne vytvářet zcela nový systém.

Ano. K tomu jednak potřebujeme nějaké insidery, ale také lidi zvenku, kteří na ně vyvinou tlak. A já osobně asi nikdy nepřekročím tu pomyslnou čáru dovnitř, asi budu pořád jedním z těch venku. Ale ke společenským změnám dochází v kombinaci, vždycky potřebujete insidery, kteří naslouchají a pomáhají, a lidi venku, kteří na změny tlačí.

NEJVĚTŠÍ PŘEKÁŽKY

Mnoho překážek z minulosti již padlo, jakým hlavním překážkám jste nuceni čelit nyní?

Jednou z nich jsou staré návyky. Já už jsem si na ten věčný boj tak zvykl, že často hovořím s novináři a dalšími lidmi o tom, jaké obtíže jsme překonávali v historii a co všechno jsme museli dokázat. A pak si uvědomím, že tím jen posiluju ten přístup ve stylu „tohle je kontroverzní téma a je to problematické“. Takže se teď snažím nezabývat se minulostí, protože tím jen zdůrazňuji všechny ty konflikty. Dnes mohu klidně říkat: „Už je to akceptováno, všichni jsou s tím v pohodě, není to nic kontroverzního.“ Ale je to pro mě těžké, snažit se nadále neprotahovat všechny ty dávné spory.

Co se týče konopí, hlavní problém je, jak udělat z rostliny léčivo. U rostlinných léčiv je problémem standardizace. Palice, na které svítí hodně slunce, budou mít jiný obsah kanabinoidů než spodní palice schované pod nimi. Jak pak můžeme získat konzistentní produkt? Takže teď se budeme snažit prosadit u FDA odlišný koncept pro botanická léčiva. Jedná se o myšlenku takzvané „pacientské samotitrace“. Titrace znamená určení dávky, a pokud tento přístup přijmeme do medicíny, pak takové léčivo nemusí být nutně vždy úplně přesně stejné. Obzvlášť při inhalaci víte velice rychle, jak je látka silná. 

To zní jako docela zásadní změna.

Tento posun bude jednou z největších výzev. K obdobnému procesu už dochází s některými psychiatrickými léčivy, například antidepresivy. Ačkoli jde o pilulky s daným stejným obsahem, pro každého se stanovuje individuální dávka. Je zde ten proces, kdy pacient určuje, co je málo a co už moc. Navíc se v Americe objevují návrhy zákonů, které by rostlinná léčiva postavily mimo působnost FDA, jako je tomu u některých bylin. Můžete si koupit ženšen a podobně. Pokud nebyl proveden výzkum, nemůžete tvrdit, že jsou takové byliny léčivé, ale můžete je prodávat. Přesto ale často tvrzení o léčivých účincích vidíme a byrokraté z FDA chtějí takové látky regulovat. Musí být ale realističtí v tom, jak je možno standardizovat rostlinu, a v tom spočívá ta výzva. Další výzvou je pak všeobecný odpor ke kouření tabáku, takže uznání léčivých účinků u kouření konopí se setkává s velkou kontroverzí. Schválení vaporizování by ale mělo být daleko jednodušší.

Vaporizace se vskutku jeví jako zdravější metoda.

Když se ale podíváte na samotné vědecké poznatky, tak kanabinoidy mají protinádorové účinky a konopí nezpůsobuje rakovinu plic. Celoživotní uživatelé nemívají chronické plicní obtíže nebo rakovinu plic, takže jaká jsou skutečná rizika kouření? Těžcí kuřáci mohou být častěji nachlazeni nebo být náchylnější k infekci, ale není to nic vážného. Myslím si, že racionální analýza by vedla k uznání konopného květu jako léku i ve formě kouření. My budeme pokračovat jak s kouřením, tak s vaporizací, a pokud neuspějeme s kouřením, máme tu aspoň tu vaporizaci. Když to tedy shrneme, hlavní překážky už jsme překonali, ale čeká nás ještě jedna velká výzva: kde vzít finance na výzkum konopí a psychedelik.

Rádi bychom v Praze uskutečnili třetí fázi výzkumu použití MDMA u posttraumatické stresové poruchy.

Vaše organizace MAPS je vlastně nezisková…

Ano, nepřijímáme investory, a pokud budeme dělat klinický výzkum, bude s tím, jak budeme postupovat od menších studií k větším, stále dražší. A u psychedelik je další reálnou výzvou trénink terapeutů. Protože samotné MDMA není lék, jedná se o psychoterapii s pomocí MDMA, a pokud terapeuti nejsou šikovní, mohou mít horší výsledky. A jak tedy terapeuty školit? Nejlepší způsob je nechat je pracovat s pacienty pod dozorem zkušenějších terapeutů, kteří jim poskytnou zpětnou vazbu. Ale s MDMA to teď dělat nemůžeme, protože je to nelegální droga. Podávat MDMA můžeme pouze účastníkům klinických studií. 

Jak takové puzzle poskládat?

Spoustu práce jsme odvedli na festivalu Burning Man v oblasti psychedelické harm reduction, tedy snižování rizik a škod. Šlo nám jednak o to názorně předvést, jak by mohl vypadat svět po ukončení prohibice, a ukázat, jak lze uplatnit principy harm reduction i v rámci festivalu, ale dalším důvodem byl také trénink terapeutů. Na festivalu je totiž spousta lidí ztripovaná několik dní v kuse, tudíž zažívají všelijaké stavy a potíže, a to je pro naše terapeuty obrovská škola.

PRAHA PSYCHEDELICKÁ

Co říkáte na nedávnou Transpersonální konferenci v Praze a jak vidíte vývoj situace v Česku?

Rádi bychom v Praze uskutečnili třetí fázi výzkumu použití MDMA u PTSD, pokud se nám to podaří dojednat s Evropskou lékovou agenturou. Myslíme si, že třeba za dva roky bychom takovou studii mohli rozjet v Praze i dalších evropských městech. Takže podle mě byla tato konference i místo jejího konání naprosto skvělé, byl to takový návrat ke kořenům po mnoha letech. V České republice byly vypracovány jedny z nejdůležitějších psychedelických studií, mimo jiné práce Stanislava Grofa, a teď máme dobré vztahy s vaším Národním ústavem duševního zdraví, spolupracujeme s místními vědci a vůbec nastala vhodná doba. Myslím si, že Praha bude centrem psychedelického výzkumu v Evropě.

To je skvělé, že Českou republiku vidíte takhle.

Ano. Dalším centrem bude podle mě Nizozemsko a pak také Německo a Anglie, možná i další země. Ale Česká republika bude patřit k těm hlavním.

Doufáme, že vám zde budeme moc být co nejvíc nápomocní…

Nejlepším by bylo, kdyby se nějaké společnosti pěstující léčebné konopí v České republice podařilo zaregistrovat medicínsky kvalitní konopí pěstované podle správné pěstitelské praxe u naší FDA, abychom ho mohli dovážet a prolomit tak ten vládní monopol. Je to teď takový závod: povede se nám ukončit monopol tím, že přimějeme ministra spravedlnosti, aby nechal DEA udílet licence, nebo to prolomíme pomocí dovozu? Tak jako tak k tomu dojde, jenom zatím nevíme, kdy a jak se to stane.


Rick Doblin, Ph.D. (*1953)

je výkonným ředitelem Mezioborové asociace pro psychedelická studia (MAPS), kterou v roce 1986 založil. Ve své dizertační práci na Harvardově univerzitě se zabýval regulací léčebného využití psychedelik a konopí a diplomovou práci věnoval pohledu onkologů na účinnost kouřeného konopí ve srovnání se syntetickým THC za účelem potlačení nevolnosti u pacientů s nádorovými onemocněními. Dále se zabýval například schopností psychedelik zprostředkovávat spirituální prožitky a pokračoval ve výzkumech započatých legendárním Timothy Learym. Kromě toho dlouhodobě spolupracuje s profesorem Stanislavem Grofem a jako jeden z prvních se stal „certifikovaným lektorem“ holotropního dýchání.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!