Konopná ambasáda disponuje úžasnými prostory vybavenými vitrínami ve tvaru včelích pláství – v každém malém šestihranném skleníčku rostou naše oblíbené rostlinky. Informační tabulky prozradí návštěvníkům a potenciálním zákazníkům vše o vystavené odrůdě, jejích růstových charakteristikách a také o šlechtiteli, který je tvůrcem daného klonu.
Přátelská atmosféra
Kromě rozměrného prostoru pro návštěvníky jsem v budově ambasády narazila také na malý obchůdek prodávající kvalitní konopné výrobky. Personál tvoří ochotní, přátelští nadšenci, jež vám rádi poradí s výběrem rostlin a zodpoví všechny zvídavé otázky. Mozkem a srdcem celého podniku je Gregor Fritz. Ke svým zaměstnancům je vřelý a přátelský a není tedy divu, že je mezi personálem oblíbený a vnímaný spíše jako kolega než nadřízený.
Majitelé prvních prodejen řízků se u soudu bránili odvoláváním na Zákon o návykových látkách a vídeňský magistrát se po sérii prohraných soudních sporů v roce 2006 rozhodl upustit od snahy tyto obchody uzavřít.
Můj první dojem z Ambasády byl skvělý, nijak by ale nevybočoval z řady konopných obchůdků a muzeí v mnoha městech po celé Evropě – nebýt jedné dodatečné služby, která není na první pohled patrná a rozhodně ji nenajdete v Amsterdamu ani žádném jiném evropském městě.
Evropská výjimka
V několika prodejnách ve Vídni i zbytku Rakouska je možné zakoupit předpěstované konopné klony. Tady na Ambasádě je seznam dostupných odrůd včetně ceny k dispozici diskrétně uložený na kraji pultu, ačkoli samotné zboží přímo v obchodě nenajdeme. Nemusíme ale chodit daleko – stačí několikaminutová jízda autem nebo autobusem. Plant City je sesterskou firmou Ambasády a je schopná uspokojit požadavky malých i průmyslových pěstitelů. Obě společnosti, Plant City i Vídeňská konopná ambasáda, patří pod křídla firmy Bushplanet, která se na konopném trhu v Rakousku pohybuje od poloviny devadesátých let a v roce 1998 byla první rakouskou společností nabízející konopné řízky.
Rakouské zákony výslovně nezakazují prodej konopných semen ani klonů. Jiné evropské země v tomto ohledu zdaleka tak tolerantní nejsou a striktně regulují vlastnictví i pěstování konopí v jakékoli podobě.
Obchody zákazníky upozorňují, že pokud rostlinám nedopřejí alespoň osmnáct hodin slunečního svitu denně, vystavují se riziku, že začnou kvést a tvořit palice s vysokým obsahem THC, čímž dojde k porušení zákona.
Všechny členské státy EU samozřejmě tolerují technické konopí, většinou je ale jeho pěstování možné pouze na základě licence, která se týká výhradně 64 schválených odrůd s velmi nízkým obsahem psychoaktivního THC. V mnoha evropských zemích je pěstování konopí explicitně zakázáno národními protidrogovými zákony, nicméně v některých zemích se za menší počet rostlin rozdávají pouze pokuty namísto kriminálního postihu. Pokud ale má člověk doma více rostlin, roste obvykle výše pokuty úměrně jejich počtu, a to i v případě, že se jedná o řízky vysoké jen několik centimetrů. Někteří prodejci klonů v západní Evropě byli za svou obchodní činnost potrestáni peněžními tresty ve výši stovek milionů eur, což je pro potenciální zájemce o podnikání v tomto oboru odstrašující příklad.
Přibývají další
Rakousko je v tomto ohledu pro uživatele a pěstitele konopí velmi liberální, nicméně poslední zprávy bohužel naznačují, že extrémní pravice, která se dostala do nové vlády, hodlá proti volnému prodeji konopných řízků bojovat. Navíc Rakousko už není jedinou evropskou zemí, kde lze klony zakoupit. V jednom z předchozích vydání magazínu Legalizace jsme informovaly o tom, že své brány pro veřejnost otevřela Milánská konopná ambasáda (která přes shodu jmen není s vídeňskou organizací nijak propojena) a její fungování zatím nebylo ze strany státu nijak omezeno. Itálie celkově pomalu upouští od striktních konopných zákonů, ačkoli cesta ke kýženému cíli je zatím poněkud kostrbatá. Situaci na Apeninském poloostrově proto pečlivě sledujeme.
Žít a nechat žít
V Rakousku se úřady poslední roky řídily jednoduchou poučkou ‚žít a nechat žít‘ a nijak se nesnažili bránit prodejcům klonů v činnosti. Nebylo tomu tak ale vždy. V roce 1998, kdy zakladatelé Bushplanet objevili díru v protidrogovém zákoně a začali s prodejen konopných řízků, bylo několik jejich prodejen bezprostředně po otevření policií uzavřeno a rostliny zabaveny.
Rakouské zákony výslovně nezakazují prodej konopných semen ani klonů, zatímco jiné evropské země v tomto ohledu zdaleka tak tolerantní nejsou.
Majitelé a provozovatelé se bránili s odvoláním na Zákon o návykových látkách a vídeňský magistrát se po sérii prohraných soudních sporů v roce 2006 rozhodl upustit od jejich perzekuce. Liberální Vídeň a její okolí tak postupně „kapitulovaly“, jiné rakouské regiony ale setrvávají v zarytém negativismu a s prodejci klonů bojují.
Nejvyšší soud nicméně v nedávné době vydal přelomové rozhodnutí ve prospěch prodejců a stanovil, že jejich podnikání je legální a mohou v něm tedy bez omezení pokračovat. V rozsudku se uvádí, že prodej rostlin je legální a protizákonné je až jejich zpracování za účelem zisku konopí s vysokým obsahem THC. Obchody proto své zákazníky upozorňují, že pokud rostlinám nedopřejí alespoň 18 hodin slunečního svitu denně, vystavují se riziku, že začnou kvést a tvořit palice s vysokým obsahem THC.
Zajímalo mě, jak se k právnímu oříšku postavila Vídeňská konopná ambasáda, která své rostliny nechává vykvétat. V Amsterdamu tamější Cannabis College tento problém neřeší – platí pro ni stejná pravidla, jako pro ostatní obyvatele země, tedy pět vykvetlých rostlin na domácnost. Jak se ale s touto překážkou vyrovnali Rakušané?
Barbarské řešení
Řešení je jednoduché, i když milovníkům konopí přijde asi značně barbarské. Po dokvetení je tým povinen sklidit celé rostliny včetně kořenového systému, usušit je, a veškerý tento organicky pěstovaný materiál zabalit do plastikových krabic a odvést do spalovny odpadů k likvidaci.
Rakousko už není jedinou evropskou zemí, kde lze klony zakoupit – své brány v tomto roce otevřela Milánská konopná ambasáda v Itálii.
Neporušenost rostlin je v tomto procesu zásadním faktorem – stříhání listů nebo květů by mohlo být považováno za pokus o výrobu návykových látek. Spálení veškerého biologického materiálu probíhá pod notářským dozorem, a pokud je provedeno správně, nedochází technicky k porušení zákona. „Jedna chyba by mohla stát Ambasádu život. Nemůžeme si dovolit riskovat,“ krčí rameny Gregor.
Situace v Rakousku nemá jinde v Evropské unii a možná dokonce ve světě obdoby. Rovnováha sil je ale velmi křehká a prodejci klonů se přes veškerou opatrnost stále pohybují na hraně zákona, přičemž nástup extrémní pravice v podobě Svobodné strany Rakouska (FPÖ) k moci jim na klidu podle posledních zpráv rozhodně nepřidá.
Zdroj: www.dopemagazine.com
