Iboga
Ibogain (12-methoxyibogamin) je alkaloid z rodiny tryptaminů, který se extrahuje z kůry kořene středo-západoafrických keřů jako Tabernanthe iboga, Voacanga africana a Tabernaemontana undulana, vyskytujících se především v deštném pralese v Gabonu. Zatímco v některých státech západní civilizace je nelegální, v Africe je užíván některými tradičními kmeny v rámci spirituálních praktik (bwiti) jako posvátný iniciační nástroj už tisíce let. Iboga se obvykle řadí mezi psychedelika, což bychom mohli označit za lehce zavádějící. Ve vyšších dávkách podněcuje stav podobný snění, mnozí prožívají i vizuální vjemy, neplatí to však pro každého, zkušenosti se liší. Na ibogainové konferenci před dvěma lety v Mexiku zaznělo, že by se mezi psychedelika řadit neměla. Důvodů je hned několik – na psychedelika neobvykle silný fyzický prožitek a především odlišná farmakologie. Ta souvisí i s problematickým právním ukotvením psychedelik (vyjma ketaminu, jenž má přiznané léčebné využití), které by mohlo podnítit další státy ke klasifikaci v současnosti neklasifikované ibogy.
Závislost jako nemoc duše
Doktor Gábor Maté je kanadský expert na závislosti, který v minulosti působil v nejednom centru, kde se léčí nejrůznější problémy za pomocí přírodních medicín, jako jsou ayahuasca, iboga a další. Podle Matého se závislost projevuje pocitem touhy, jejíž ukojení přináší dočasné uspokojení, úlevu, potěšení a je vyhledáváno i přes negativní dopady aktivního užívání, a to s vědomím, že už není tak jednoduché přestat. Taková definice se může vztahovat nejen k užívání látek měnících vědomí, ale i k mnohým tendencím lidského chování, jako jsou sex, jídlo, nakupování, televize, internet a mnoho dalších. Maté také uvádí, že důležitější než vědět, na čem a jak dlouho jste závislí, je dopátrat se odpovědí na otázky „Co se vám na tom líbí? Co vám užívání v tom krátkém měřítku dává, že se k němu vracíte?“ – a dodává, že odpovědi jsou povětšinou shodné: „Pomáhalo mi to uniknout emocionální bolesti… vypořádat se stresem… dodávalo mi to klid v duši… pocit spojení s ostatními… pocit kontroly.“
Léčba ibogainem v nemedicínském prostředí bez odborného dohledu a bez doprovodu vhodné psychosociální péče může být nebezpečná až smrtelná.
Pravdou je, že současným přístupům v rámci léčby závislostí chybí nástroj, který by terapeutům umožnil dosáhnout k jádru problému. „Léčíme závislost jako symptom a zapomínáme přitom na bolest, která se nachází pod povrchem. Namísto zaměření se na příčinu jsme se zasekli na řešení následků, čímž jsme nevědomky odsoudili mnoho lidí k nekonečným cyklům utrpení,“ vysvětluje Gábor Maté. Jenže dopracovat se k jádru potíží, k původnímu emocionálnímu traumatu, to znamená léta psychoterapie, a ani ta nezajistí, že se člověk spolu s terapeutem příčiny potíží zdárně dopátrá. Obecně jsou šance na kompletní vyléčení duševních onemocnění dost mizivé. A tady přicházejí na řadu psychedelika a přístupy, které nepotlačují symptomy, ale dokážou se jádra problému dotknout, a ať už jemně nebo drsně, obšírně či napřímo předhodí člověku, co je třeba vytáhnout a zpracovat. To mnohdy není příjemné a někdy to i psychicky „bolí“. Existují různé způsoby, jak můžeme zkusit pochopit vzorce chování, na které jsme si v průběhu let navykli – a mezi ně patří i různé druhy závislostí. Někdo tedy preferuje jógu a meditace, jiní volí psychoterapii nebo jiné přístupy, odvážnější berou psychedelika a někteří se směrem vlastního poznání třeba nikdy nevydají. Nicméně kdo chce, cestu si vždycky najde.
Ideální nástroj k léčbě závislostí?
Obecně vědecké výzkumy poukazují na schopnost psychedelik pozitivně ovlivnit průběh léčby závislostí. Ať už se jedná o LSD, psilocybin, ayahuasku či nejrůznější formy DMT, uvědomění, které psychedelika mohou přinést, bývá mnohdy posledním potřebným vhledem k tomu, abychom s užíváním přestali. V průběhu psychedelické zkušenosti totiž nemůžete sami sobě lhát. Jak už bylo zmíněno na začátku, ibogain se od ostatních psychedelik liší, protože se kromě „vnitřní introspekce“ zaměřuje i na biochemické problémy, které rehabilitace ani zaběhlé programy nejsou schopny podchytit (ty jsou pravděpodobně spojené s fyzickou náročností zkušenosti). Podle všeho se podílí na obnovení správné funkce serotoninových a dopaminových receptorů, které jsou spojené se závislostí na opioidech i jiných návykových drogách. Což souvisí s těžko uvěřitelnou, doposud vědecky neprobádanou schopností ibogainu výrazně snížit či zcela odstranit fyzické abstinenční příznaky, jako jsou zvracení, pocení a bolesti, které jsou obvykle s odvykáním opiátů spojeny. Ibogain podporuje schopnost mozku produkovat GDNF, růstový faktor, který podporuje neuroplasticitu a neuroregeneraci. To umožňuje změnit zaběhlé struktury a podporuje nový růst, který se pro mnoho lidí nezdál reálný před jejich zkušeností s ibogainem. Pozitivně se jeví i právě probíhající studie v Mexiku zaměřené na závislosti na metamfetaminu. Právě tato forma léčby by mohla být nadějí pro tisíce lidí závislých na pervitinu v naší zemi.
Rizika spojená s užitím
Podle některých odhadů (uvedeno na stránkách MAPS) má užívání ibogainu úmrtnost přibližně 1 : 300. Úmrtí po užití ibogainu byla přičítána bradykardii (zpomalení srdce), smrtelné kombinaci s jinými látkami, problémy s játry a dalším okolnostem. Každý, kdo má zájem o užití ibogainu k léčbě zneužívání návykových látek, by měl pečlivě zvážit rizika a přínosy léčby a měl by zajistit, aby během návštěvy byla dostupná lékařská pomoc a aby podání předcházela potřebná vyšetření.
Mnozí namítají, že riziko spojené s ibogou a jejím nepříznivým vlivem na srdce je příliš vysoké na to, aby se stala běžnou praxí. Na to však lze namítnout, že pomocí testů je možné odhalit případy, kdy by terapie ibogou podstoupena být neměla. Pohodlnost, nedůslednost a neopatrnost některých facilitátorů i klientů, kteří fatálně doplatili na neuskutečněné testy, by neměly bránit zbytku společnosti, aby v případě zájmu měla přístup k bezpečnému užití. Každodenní injekční uživatelé opiátů riskují život de facto každý den – každé jedno předávkování může být fatální. Je tedy otázkou, proč by mělo být riziko v rámci léčby takové závislosti méně přijatelné.
Multidisciplinární asociace psychedelických studií (MAPS) ibogu nedoporučuje užívat rekreačně, vizuální zkušenost bývá velmi intenzivní a často i děsivá a nepříjemná. (Zde bychom mohli polemizovat, zda to není tím, že uživatelé opiátů, kteří jsou nejčastěji klienty ibogainových klinik a sezení, si dlouhodobě, ať už vědomě či nevědomě, ubližují, a možná právě proto potřebují intenzivní prožitek, aby své chování mohli změnit.)
Forma užití a dávkování
Ibogain se užívá orálně. Má velmi hořkou chuť, i proto se často podává ve formě kapslí. Existují čtyři formy, ve kterých na ibogain můžete narazit: 1) ibogain hydrochlorid – čistý ibogain, 2) kompletní alkaloidový extrakt z Tabernanthe iboga – často nazývaný „Indra extrakt“, 3) kořen rostliny – běžně se v západním světě neužívá, 4) kořenová kůra z botanického produktu – obvykle obsahuje 1–4 % alkaloidů, z nichž 50 % je ibogain. V současné době je možné narazit i na ibogain v kapkách, které se užívají na bázi mikrodávkování a momentálně přináší první pozitivní výsledky v rámci léčby těžkých případů Parkinsonovy choroby. Při tradičních náboženských ceremoniích je dávkování mnohem vyšší. Alexander Shulgin stanovil typickou dávku čistého ibogainu okolo 1 000 miligramů, avšak efekt je znatelný již po požití 200 miligramů. V manuálu pro ibogainovou terapii uvádějí Lotsof a Wachtel adekvátní terapeutickou dávku ve výši 15–20 mg/kg.
„Kdo se dívá ,ven‘, ten sní; kdo se dívá ,dovnitř‘, ten se probouzí“. C. G. Jung
Průběh zkušenosti
Protože zastávám názor, že nejvíce se učíme jeden od druhého, v následujících odstavcích užiji osobní výpovědi přátel a některých odvážlivců, kteří svou zkušenost sdíleli v rámci psychedelických historek projektu Psymposia (k nalezení v angličtině na Psymposia.com). Po užití adekvátní dávky ibogainu se první účinky dostaví během půl hodiny až hodiny. Uživatel leží na posteli, oči má zakryté klapkami a povětšinou je ponechán v pokoji sám, avšak facilitátor pečlivě sleduje napojený srdeční monitor. Důležitá je i přítomnost lékaře pro případ, že by došlo k srdečním obtížím, a je třeba zajistit i defibrilátor. Z tohoto důvodu, pokud se jedná o „undergroundové podání“, se obvykle volí místa v blízkosti nemocnic.
V průběhu účinku ibogainu může dojít ke zvracení – člověk se tím „vyčistí“ (jak zvracení osvětlují tradiční kultury). Dostat se na záchod je však v tomto změněném stavu vědomí těžší než si opilý zavázat tkaničky, a tak je obvykle potřeba pomoc další osoby. „Jako by tvoje tělo bylo pod elektrickým proudem a tvoje duše v něm jen ležela, každý pohyb jako by tě probíjel,“ popsal fyzický pocit jeden zkušený přítel.
Ve výpovědích lidí, kteří si sezením prošli, se hovoří o intenzivním promítání vlastního života za zavřenýma očima, kdy se jednotlivé situace skládají tak, aby byl jedinec schopen zbořit své vzorce chování. To znamená strukturované a zacyklené reakce na opakující se podněty, které nám neprospívají, ale neumíme se z nich vymanit. Lidé jsou tedy schopni opět vidět některé situace ze svého života, zhodnotit je z jiné perspektivy nebo v některých případech prožít situaci v kůži někoho jiného.
Vítězství nad závislostí
Dlouholetý výzkumník ibogainu Thomas Kingsley Brown, Ph.D. sdělil v rozhovoru pro Psymposia.com, že psychedelické vize s nejvyšší pravděpodobností na snížení fyzických abstinenčních příznaků účinek nemají – ten podle něj probíhá právě na biochemické bázi. Thomas však přiznává, že je zřejmé, že vizuální prožitek výrazně napomáhá snížit užívání opiátů z dlouhodobého hlediska. Lidé, kteří zkušeností prošli, často zmiňují, že mají výčitky kvůli tomu, jaký vedli život, uvědomují si dopady svého chování na životy svých blízkých a litují pošramocených vztahů. Kamarádka Viola mi vyprávěla o své závislosti na opiátech během doby, kdy žila v Dubaji. Odjela tehdy třikrát podstoupit proceduru do Ruska a napotřetí se jí podařilo ze závislosti dostat. Ihned po poslední terapii totiž změnila prostředí, kde žila, a dnes už pouze kouří konopí a výjimečně užívá psychedelika jako LSD nebo houby. Také se mi svěřila, že po prvním užití adekvátní dávky probrečela celý týden. Proč? Nemohla se srovnat s tím, jaká byla potvora.
Štefan, který se za pomocí ibogy nejenže vyléčil ze závislosti na heroinu, ale považuje zážitek za maximálně prospěšný i v oblasti osobního rozvoje a kvality života, měl zkušenost naopak pozitivní: „Cítil jsem, jako bych letěl vesmírem své duše. Později jsem si uvědomil, jak je ten vesmír nekonečný. Plul jsem tam a slyšel jakési hlasité bzučení v pozadí, ale zažíval jsem jen čistou radost a štěstí. Uvědomil jsem si, jaký je náš účel – že jsme všichni duchovní bytosti a život je naší spirituální zkušeností, ta cesta je to, na čem záleží, a taky to, jak být dobrým člověkem. Vizuální prožitek je opravdu důležitý,“ dodává Štefan. „Umožní vám se odpojit. Nejsou tam žádné mobilní telefony, žádná úzkost, peníze nemají smysl, všechny věci ve vašem životě mají nulový význam. Takže sedíte v temné místnosti, kde můžete promlouvat se svým vnitřním já a zjistit, co je ve vašem životě skutečně podstatné.“
„Co když ten nejlepší nástroj pro léčbu závislostí byl již objeven, ale my jej jednoduše nezačali využívat?“
Thomas Kingsley Brown
Na základě vlastní zkušenosti bych zmínila, že nejdůležitější je přistupovat k psychoaktivním rostlinám s respektem, důvěrou a pokorou. Viola i Štefan díky tomu prožili zkušenost, která jim nejenže pomohla zbavit se mnohaleté závislosti, ale zároveň i změnila jejich život k lepšímu.
Juliana Mulliganová, která nyní s ibogou pracuje, zkusila ve své době všechno, aby se dostala z těžké závislosti na opiátech. Po letech neúspěšných pokusů tradiční léčby se dozvěděla o ibogainu. Byla to pro ni poslední možnost. V době, kdy terapii podstoupila, byla závislá na takovém množství fentanylu (opioid asi 80x silnější než heroin), že by to zabilo několik desítek lidí, kdyby se o jednu její dávku rozdělili. „Způsob, jakým ibogain inicioval proces uzdravení mojí mozkové chemie, mi umožnil, abych po mnoha letech závislosti nechala odejít pocity hanby a viny. Možnost přeskočit většinu abstinenčních příznaků je učiněný zázrak. Tento proces obvykle trvá měsíce a vzhledem k přetrvávající bolesti je neuvěřitelně obtížné držet si od drog odstup. Jsem přesvědčená, že v ibogainu je budoucnost léčby závislostí na opiátech, a myslím, že má potenciál pomoci i těm, kdo mají problém s nějakou jinou látkou.“
Zkušenosti s ibogou se obecně liší od člověka ke člověku. V každém případě je třeba počítat s nějakým časem na integraci. Své podstatné místo, jako ostatně v případě všech psychedelik, má i sdílení zážitku, případně psychoterapie, která obecně napomáhá zážitek lépe celistvě integrovat. V případě uživatelů drog je následná psychoterapeutická intervence více než žádoucí a nemělo by se na ni v žádném případě zapomínat.
Legální rámec – kam za ibogou
Poté, co agentura FDA (Food and Drugs Administration) klasifikovala ibogain jako látku bez možného lékařského využití, zájem o výzkum ze strany americké vlády zcela ochabl. Obstrukce, které klasifikace látek způsobuje vědeckým výzkumům, jsou tak náročné na překonání, že je mnohdy jednodušší to prostě vzdát. Na druhou stranu můžeme pozorovat hojné rozšíření undergroundových terapií, které nyní probíhají po celém světě. Nutno dodat, že tento způsob poskytování terapie s sebou nese jistá rizika. Ibogainové kliniky můžeme dnes najít v Mexiku, Kanadě, Nizozemsku, na Kostarice, v Jižní Africe a na Novém Zélandu. Z hlediska zákonů všechny působí v takzvané „šedé zóně“.
V roce 2015 vypustila Globální aliance ibogainové terapie do světa klinické pokyny pro ibogainem asistovanou detoxikaci. Odborníci na závislost však varují, že léčba drogové závislosti s ibogainem v nemedicínském prostředí bez odborného dohledu a bez doprovodu vhodné psychosociální péče může být nebezpečná až smrtelná. I u nás patří ibogain do „šedé zóny“, je tedy možné, že vám dříve či později iboga zkříží cestu. Pokud byste měli zájem o více informací, červnová konference Beyond Psychedelics 2018 přivítá v Praze nejednoho odborníka zabývajícího se tématikou této medicíny.
Smutným faktem je, že na předávkování opiáty, ať už v důsledku injekčního užívání heroinu nebo nadužívání opiátů na předpis, zemře každý rok na světě přes sto tisíc lidí. Iboga rozhodně není řešením pro každého, pro mnohé ale může být jedinou možnou cestou, jak se ze závislosti vymanit. Neměli bychom opomíjet ani zmiňované pozitivní změny v životě uživatelů. Je na čase, abychom jako společnost uznali kvality ibogy, přiznali její rizika a zajistili co nejbezpečnější podmínky pro její užívání.
Historie ibogainu
Historie užívání ibogy v rámci rituálů náboženství bwiti sahá pravděpodobně velmi daleko. Kam až, to nejsme schopni zcela jednoznačně určit. V západním světě byl ibogain poprvé vyextrahován v roce 1901 a po nějakou dobu testován jako lék na deprese. Poté, co Howard Lotsof objevil jeho protizávislostní potenciál (1961), trvalo ještě téměř dvacet let, než začala éra výzkumných i undergroundových terapií a ibogain tak zahájil svou cestu na legální výsluní. Na zářijové konferenci ve Vídni oznámil Rick Doblin, ředitel a zakladatel MAPS, že iboga bude další látkou, na kterou se jejich výzkum plně zaměří, jakmile bude pro užití v psychoterapii uvolněno MDMA.
Vlastní zkušenost
Když jsem se poprvé dozvěděla o ibogainu, bylo mi řečeno, že je to taková „africká sestřenice ayahuasky“. Příbuzná, která nabízí možnost hlubokého poznání vlastního já a má „kouzelnou“ schopnost zbavit člověka abstinenčních příznaků po opiátech včetně heroinu doslova přes noc. O dva roky později, ač bez závislosti na opiátech, seznámená se všemi riziky i okolnostmi, jsem se cítila připravená podstoupit vlastní introspekci. O iboze jsem toho přečetla i slyšela dost na to, abych si svým rozhodnutím byla jistá, ale i dost na to, abych se obávala o své zdraví. Pravdou je, že mě uklidňovaly i počty heroinových uživatelů, jejichž fyzická skořápka taky intervenci s látkou přežila. Přesvědčená, že nastal čas, domluvila jsem si datum na konec listopadu. Můj facilitátor mi poradil, ať jím hodně zdravé, energeticky hodnotné jídlo bohaté na vitamíny, ať hodně piju vodu, zařadím do svého pitného režimu kokosovou vodu kvůli elektrolytům, a naopak ať rozhodně vynechám grepový džus, který je kontraindikací. Stejně tak mi doporučil meditovat a psychicky se na náročnou zkušenost připravit. Iboga je ve své podstatě velmi spirituální rostlina. Její užívání má pravidla. Jinými slovy, existují postupy, které mohou zkušenost ulehčit a učinit bezpečnější.
Kdo se rozhodne ibogain pozřít, neměl by podcenit důležitou přípravu. Podle obecně ustanovených pravidel bezpečného užití by vždy měly předcházet nezbytné srdeční testy EKG, krevní tlak a krevní obraz. Ibogain snižuje tep a zpomaluje tlukot srdce, takže máte-li krevní tlak nižší jako já (90/60), měli byste pravděpodobně užití opravdu uvážit. Moje testy navíc poukázaly na lehkou arytmii a brachykardii, které by opravdu fatální být mohly. Srdce se může zastavit. Já se rozhodla zkušenost odložit na neurčito. Tímto odstavcem bych chtěla poukázat na nezbytnost zdravotních testů před požitím, neboť každá komplikace může být fatální.
Zdroje:
drgabormate.com
psymposia.com
ncbi.nlm.nih.gov
myeboga.com
vox.com
erowid.org
womansday.com
