Aktuální článek
O PAPÍRU se říká

O PAPÍRU se říká

Profilový obrázek
  • Za vraty, za vraty, za vrátnicí,
  • .porazil hadrník hadrnici.
  • Když jsi mě porazil, pomoz mi vstát,
  • pomoz mi ty hadry do nůše dát.
  • Lidová píseň z Budějovicka

Potřeba zaznamenávat si nejen čísla, ale i myšlenky, podnítila vynález písma. A písmo si vyžádalo výrobu psacího materiálu. Ať již šlo o první záznamy na dřevě, kostech, kamenech, později písmo klínové, vtlačované do hliněných destiček, obrázkové, malované na pruhy papyru, znakové na Dálném Východu, malované na pruhy textilu… Anebo „klasické“ písmo řecké a latinské, psané zpočátku na pergamen a později na papír.

Předchůdce papíru – stará perská hliněná tabulka s klínovým písmem

To, co si dnes představujeme pod slovem papír, je plochý arch materiálu, vyráběný z vláken rostlinného původu. K jeho dnešní podobě a výrobě vedla dost dlouhá cesta.

JAK TO BYLO V ČÍNĚ?

Pravděpodobně jakési „psací pra-archy“ byly používány již ve třetím tisíciletí před Kristem v oblasti dnešní Číny. Odborníci tvrdí, že byly vyráběny ze směsi, ve které hlavní podíl mělo konopí se svým dlouhým vláknem a jemu příbuzná ramie. O dva tisíce let později byly rovněž v Číně vyráběny z odpadu hedvábí a bavlny. Zlepšení a zrychlení výroby – nabírání papírovinné kaše z rostlinných vláken na sítěné formy a tím vznik skutečných archů papíru téměř v takové podobě, v jaké je známe dnes, provedl až čínský ministr orby Ts´chai Lun, pravděpodobně v roce 105 před Kristem. Do papíroviny zřejmě přidával i morušovou kůru s větvičkami a bambus. Postupně se způsob výroby rozšířil po celém východu Asie. Přibyly i další rostliny, pěstované v tamních přírodních podmínkách, například len či rýžová sláma.

Tisk z dřevěných štočků na morušový papír (Čína 1095)

Výchozí suroviny s přísadami ovlivnily pevnost, sílu (gramáž), brzy se rozšířil barevný papír. Podle přísad vznikaly papíry s různými vlastnostmi: lepidlo (škrob) zvyšovalo pevnost a snižovalo savost, kaolin dodal bělost a váhu, barvy, laky a vosky zdokonalovaly povrchovou úpravu.

Vznikaly i velké pruhy papíru, ozdobené vzory, postupně využívané jako tapety či na výrobu barevných bytových mezistěn (Japonsko).

PAPYR – US

Nesmíme zapomenout, že slovo „papír“ jsme převzali od egyptského „papyru“, psacího materiálu, vyráběného z dřeně listů rákosu – šáchoru papírodárného (Cyperus papyrus), známého a používaného v Egyptě ve třetím tisíciletí před Kristem.

EVROPA

Starý kontinent k papíru choval dlouho nedůvěru a zůstával u psaní textů na pergamenové dvoulisty, pracně vyráběné z kůže, sešité do těžkých knih. Pro jednu knihu bylo zapotřebí zpracovat celé stádo koz, ovcí, telat či oslů. Knihy byly považovány za symbol bohatství a vzdělanosti.

V roce 711 zvítězili Arabové nad Vizigóty v bitvě u Jerez de la Frontera. Tím učinili konec vizigótské nadvlády nad Pyrenejským poloostrovem, ovládli jej a do Evropy přinesli svou kulturu, umění a vědu. Mezi dovednostmi byla i znalost výroby papíru.

Město Jativa bylo známé svými výrobky již v 11. století. O půl století později místní vyváželi papír z Hispánie do celé Evropy. Byl jemný, bílý – a byl hodnocen jako drahocenná tkanina. Záznamy o výrobě i obchodu jsou obsaženy v celních a daňových dokumentech.

Islámská kniha zákonů o otroctví psaná na pergamen (severní Afrika 11. století)

Italové zase dováželi papír z Orientu. Křižáci, kteří se vraceli domů do střední Itálie, pravděpodobně přivezli znalost výroby papíru z Malé Asie. Koncem 13. století měli stovky papírenských dílen a vyváželi papír na sever. Italským papírníkům se přisuzuje zlepšení kvality archů přidáním klihu a použití stoup na roztloukání surovin a hadrů.

Ani Francouzi nezůstali pozadu a ještě před rokem 1400 zásobovali papírem severní Německo. Postupně papírny vznikaly po celé Evropě. Panovnické dvory brzy pochopily význam vynálezu a svými patenty určovaly kvalitu výroby.

Velkým impulzem k zakládání papíren byl vynález knihtisku Johannem Gutenbergem v roce 1495.

ČECHY A MORAVA

V Čechách prý usadil papírníky vlašské již sám Karel IV. v Chebu roku 1370. První písemný dokument o papírně ve Zbraslavi máme ale až o století později, z roku 1499. Tehdy získal opat cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi privilegium k výrobě papíru od krále Vladislava II. Znělo takto: „Item, dáno jest povolení královské mlynáři velebného opata zbraslavského, aby týž mlynář šatuov starých, kteréž k dělání papíru příslušejí, jinak ze země voziti a prodávati nedopúštěl, než aby sám je kupoval a papír z nich pro užitek země České dělal“.

Po roce 1500 vznikaly i v Čechách městské papírny a to především jako papírenské mlýny na řekách. Postupně výroba v českých papírnách natolik vzrostla, že mohla pokrýt 40 až 60 procent požadovaného množství papíru pro celou Habsburskou monarchii. Dlužno připomenout, že až do počátku 19. století byla výroba papíru pouze ruční.

Pro odlišení výrobců vkládaly mnohé papírny do sít na nabírání papíroviny filigrán – vodoznak, viditelný na průhledu jako světlejší či tmavší kresba; byla to charakteristická značka, zpočátku znak majitelů.

Žerotínská papírna ve Velkých Losinách jako první na Moravě doplnila provoz o holandr (stroj k mletí hadrů za účelem výroby papíru, nahradil někdejší stoupy, pozn. red.) v roce 1729.

Výtisk Gutteenbergovy bible, jež byla vydána v Mohuči v letech 1454 – 55

ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY VÝROBY

Po staletí se neměnil postup. Ve vodě rozvlákněné, rozmělněné suroviny (konopí, konopno-lněné hadry a stonky lnu, palem nebo rýže) drcené ve stoupách, později mleté v holandrech, smíchané s plnidly, byly odvodněny na sítech, poté slisované (původně vinařskými lisy), nakonec usušené. Aby se písmo nerozpíjelo, byl povrch papíru klížen, hlazen.

Výrobci papíru za cca 3 tisíce let vyzkoušeli nejrůznější možnosti kombinování výchozích surovin. Nejvýhodnějším se ale stále jevilo konopí, pro měkké a dlouhé vlákno, odolné vůči teplu i chladu, plísním, hnilobám, slunečnímu světlu, snadno zplstňovatelné na sítech. Listy papíru se lehce neprotrhnou, nelámou se přeložením (jako dřevité), nemění svou barevnost. K výrobě není zapotřebí použít vlákno, stačí i méně kvalitní pazdeří. Velice brzy vešla ve známost praxe recyklace, tedy možnost použít již zpracovaná vlákna pro textil. Hadrovina je dodnes nejdražší a nejkvalitnější surovinou k výrobě speciálních druhů papíru.

Středověká papírenská dílna s nabíráním

Vzniklo tak povolání zvané „hadrník“ nebo „hadrnice“, jinde „hadrář“, „hadrlák“. Hadrníci byli lidé, kteří po městech a vsích sbírali již obnošené šaty, za ně dávali jehly a nitě, modřidla, šněrovadla, síru na sirky a jiné drobnosti. Hadrníci byli i primitivní zpravodajové, přinášeli do vsí nové zprávy ze světa.

Spotřeba papíru celosvětově vzrůstala a k pokrytí požadavků bylo potřeba použít stroje. První papírenský stroj s nekonečným sítem byl v Čechách uveden do provozu roku 1833 v Praze-Bubenči. Brzy následovaly další. Co však nestačilo, byly suroviny, scházely konopné a lněné hadry. Žel, i změny v zemědělském hospodaření ovlivnily papírenský průmysl. Místo konopí se na polích totiž začala objevovat cukrovka.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!