Los Angeles a San Francisco patří mezi velká kalifornská města, jejichž radnice se doposud nedokázaly rozhodnout o podobě lokálních pravidel pro produkci, distribuci a prodej konopí a výrobků z něj. Občané Kalifornie přitom legalizaci konopí schválili v referendu již před více než rokem – 8. listopadu 2016, tedy v ten samý den, kdy si Amerika zvolila za prezidenta Donalda Trumpa.
Nejsme připraveni
Jelikož tato místní opatření nebyla všude schválena včas, mnozí nedočkaví zákazníci toužící oslavit příchod nového roku legálním nákupem konopí skončili s prázdnými šlukovkami. „Většina obcí ve státě nebyla 1. ledna plně připravena k zahájení prodeje,“ připustila Cara Martinsonová z Asociace okresů státu Kalifornia. Obecná a celostátně platná pravidla pro konopí jsou prostá – osoby starší 21 let budou moci kupovat a přechovávat u sebe až 28 gramů konopí, povoleno bude také domácí pěstování až šesti rostlin a přechovávání úrody doma na zabezpečeném místě. Trh s konopím pro rekreační účely se od ledna spojí s konopím na léčebné účely, které je ve státě legální už přes dvě desetiletí – Kalifornie legalizovala léčebné konopí jako první na světě v referendu v roce 1996. Nicméně rozsáhlý regulační systém, jenž by měl zajistit a kontrolovat přesun konopí z pěstíren do distribučních center a následně do testovacích laboratoří a na pulty obchodů, má stále povážlivou řadu trhlin.
Pěstitel nebo prodejce potřebuje k podnikání povolení od místní samosprávy, neboť až na jejím základě obdrží licenci od státu.
Historické okénko
Než se na tyto trhliny podíváme zblízka, bude dobré krátce rekapitulovat historii konopí v Kalifornii. Většina z nás si při představě konopí či obecně psychedelických drog a Kalifornie vybaví období hippies, volnomyšlenkářskou atmosféru San Franciska či Los Angeles a legendární kapely jako Doors, Grateful Dead či Jefferson Airplane, jejichž členové byli náruživými uživateli látek měnících vědomí a jejich zapálenými propagátory.
Možná vás proto překvapí, že na začátku 20. století patřila právě Kalifornie ke státům, které jako první začaly šířit očerňující a rasově motivovanou rétoriku o „nebezpečné marihuaně“ a přijímat lokální prohibiční směrnice a později i zákony. Například již v roce 1913 přijali kalifornští zákonodárci dodatek k tzv. jedovému zákonu (Poison Act), který zakazoval přechovávání „extraktů, tinktur a dalších narkotických přípravků z konopí“ a jejich prodej s výjimkou lékařského předpisu.
V dalších letech následovalo zpřísňování postihů a rozšiřování zákazů, až se vládní představitelé v roce 1927 rozhodli prostě a jednoduše aplikovat prohibiční zákony týkající se opia i na konopí. Od té chvíle mohly přečiny související s konopím znamenat až patnáct let vězení. Z toho pohledu lze říci, že Kalifornie byla tehdy značně „progresivní“, jelikož na federální úrovni byla „marihuana“ zcela zakázána Kongresem až v roce 1937.
Za vrchol konopné prohibice v Kalifornii lze považovat rok 1954, kdy byla zvýšena dolní hranice trestu za držení konopí na jeden rok ve vězení (horní hranice činila deset let), za prodej sebemenšího množství pak hrozilo minimálně pět let za mřížemi (maximum patnáct let). Situace se začala zlepšovat až na začátku sedmdesátých let. Nejprve sice neuspělo historické referendum o legalizaci (první svého druhu v celých Spojených státech) v roce 1972, nicméně všechny – i legalizační aktivisty – tehdy překvapila více než 33procentní podpora pro tento návrh. O tři roky později schválili zákonodárci návrh na dekriminalizaci držení malého množství konopí (méně než jedna unce – 28,5 gramu), které tak přestalo být trestným činem. A konečně v roce 1996 bylo v referendu, které jsme zmiňovali na začátku, rozhodnuto o legalizaci konopí pro léčebné využití, čímž v podstatě odstartovala nová etapa v boji za ukončení prohibice nejen v Kalifornii, ale i na celoamerické úrovni a ve světě.
Čekání na pravidla
Zpět do současnosti: V prvních měsících mají úřady v plánu vydávat prozatím pouze časově omezené licence. Do poloviny prosince ale stále nebyl zveřejněn plán na regulaci celého průmyslového odvětví, jehož objem se v největší americké ekonomice odhaduje až na sedm miliard dolarů ročně (kolem 150 miliard korun). Přitom dokud nebudou jasně stanovená pravidla regulace a výrobci a prodejci nedostanou licence k obchodování na legálním trhu, nebudou státu plynout žádné zisky z daní. A nejde o málo – za první rok by finanční úřad mohl podle odhadů vybrat do státní pokladny něco kolem miliardy dolarů.
Na rozdíl od státu nemají jednotlivá města a okresy stanoven žádný závazný termín přijetí regulačních opatření.
Stát automaticky předpokládá, že licencovaní podnikatelé budou obchodovat pouze s jinými oficiálně schválenými subjekty. Vyvstává ale otázka, co se stane, když úřady přijdou na to, že jeden podnik licenci nemá – bude to znamenat problémy pro všechny subjekty, které s ním obchodovaly? Není ani jasné, jak se bude vyvíjet situace ve městech, která nevytvoří lokální pravidla pro existenci konopných obchodů nebo budou chtít prodej úplně zakázat. Kromě toho odmítá s konopnými firmami spolupracovat většina bank, protože tato bylina i produkty z ní jsou na federální úrovni stále nelegální, a problémy jsou samozřejmě i s pojištěním (o jak palčivý problém se jedná, ukazují například rozsáhlé požáry, které Kalifornii každý rok sužují).
S kvapně se blížící legalizací „není prakticky nic hotové“, jak si stěžuje Hezekiah Allen, výkonný ředitel Kalifornské asociace pěstitelů. Jak je to možné, když občané o legalizaci rozhodli už před více než rokem? Jedním z hlavních důvodů je to, že na rozdíl od státu nemají jednotlivá města a okresy stanoven žádný závazný termín přijetí regulačních opatření. Existují proto obavy, že by panující zmatek a zákony šité horkou jehlou mohly odradit podnikatele od vstupu na legální trh a podkopávat pak celou myšlenku legalizace. Regulace na úrovni obcí je základním stavebním kamenem celého nového odvětví. Pěstitel nebo prodejce potřebuje k podnikání povolení od místní samosprávy, neboť až na jejím základě může obdržet licenci od státu.
Pšenka nepokvete všude
Tak například třetí největší kalifornské město San Jose, které nebylo nijak přátelské ani vůči léčebnému konopí, vydalo dočasné moratorium na prodej rekreačního konopí, přičemž k projednávání jeho regulace ve městě se zastupitelé dosud nedostali. Okres Kern, v němž žije téměř 900 000 obyvatel, prodej konopí pro rekreační účely rovnou zcela zakázal. Zdejší úředníci ho považují za „hrozbu pro zdraví a bezpečí občanů“ a plánují dokonce hlasovat o uzavření více než dvou desítek existujících výdejen konopí na lékařský předpis. Oproti tomu obyvatelé i radní v největším kalifornském městě Los Angeles byli konopí vždy velmi nakloněni a zdejším konopným trhem by měla ročně protéci až miliarda dolarů, ovšem i tady by nevhodná a nepřiměřená regulace mohla celý proces výrazně zpomalit. Podnikatelé se například obávají, že takzvané „prohlášení o shodě“ nebude splňovat kritéria nutná pro udělení celostátní licence.
Ředitel Jihokalifornské koalice Adam Spiker v listopadu loňského roku upozorňoval, že by losangeleská legislativa mohla poškodit rozvíjející se průmyslové odvětví, a vyjádřil také obavu, že město není na legalizaci dobře připraveno. „Pokud nebudou úřady schopny umožnit obchodníkům včas získání licencí, mohlo by to v konečném důsledku vést až k uzavírání pěstitelských zařízení a navázaných podniků,“ konstatoval. Dalším městem, kde má legalizace podporu napříč všemi vrstvami obyvatel, je San Francisco. Také zde se o konečné podobě regulace stále jedná a není jisté, jaká opatření budou schválena a především kdy k tomu dojde. „Chceme být co nejvíce transparentní, konopí regulovat a náklady s tím spojené pokrýt z příjmů z jeho náležitého zdanění,“ uvedl sanfranciský zastupitel Jeff Sheehy.
Osoby starší 21 let budou moci kupovat a přechovávat u sebe až 28 gramů konopí, povoleno bude také domácí pěstování až šesti rostlin a přechovávání úrody doma na zabezpečeném místě.
San Diego jako vzor
Najdou se i města, která byla na legalizaci připravena na výbornou už před koncem loňského roku – jedním z nich je třeba San Diego. Phil Rath, ředitel Koalice pro léčebné konopí sídlící právě v San Diegu, prohlásil, že léta nejasností na trhu s léčebným konopím hrála do karet prodejcům na černém trhu, a proto bylo nutné se při tvorbě nových regulí z dřívějších chyb poučit. Radnice San Diega schválila návrh, jenž umožní volný prodej všem dospělým ve výdejnách, které doposud obsluhovaly pouze pacienty, pokud tyto výdejny splňují podmínky i pro udělení státní licence. Zákazníci dychtící po rekreačním konopí tak na rozdíl od obyvatel jiných měst s předstihem vědí, kde si ho od 1. ledna mohou zakoupit.
Přesto lze očekávat, že i v obcích, kde úředníci nezaspali a vytvořili funkční právní rámec pro regulovaný trh s konopím, budou první měsíce velké problémy s uspokojením poptávky, jako jsme tomu byli svědky i po legalizaci v Coloradu, Washingtonu nebo Nevadě. Distribuční systém, který má být páteří řetězce vedoucího od pěstitelů přes laboratoře až k zákazníkům, nebude zpočátku dostatečně rozvinutý a nedostatek zboží požene ceny nahoru. Na druhou stranu Kalifornie dokázala po dlouhá desetiletí zásobovat konopím většinu amerických států a bude jen otázkou času, než se zdejší pěstitelé a zpracovatelé na nově vzniklém legálním trhu zorientují natolik, že budou schopni uspokojit poptávku všech Kaliforňanů po nejoblíbenější bylině celé planety.
Výběr z pravidel pro fungování regulovaného trhu s rekreačním konopím
1. Omezení výrobků
Špatné zprávy přináší kalifornská legalizace pacientům a uživatelům, kteří dávají přednost potravinám s vysokým obsahem THC. Stát omezil maximální množství THC „v jedné porci“ na 10 miligramů, jedno celé balení produktu pak nesmí obsahovat více než 100 miligramů tohoto psychoaktivního kanabinoidu. Limity jsou sice v souladu s omezeními platnými v jiných amerických státech, kde je prodej potravin s THC legální, většina těchto států ale podobná pravidla neuplatňuje pro konopné poživatiny na lékařský předpis. Další omezení se bude týkat tvaru potravin – nesmějí připomínat lidskou postavu, zvířata, hmyz ani ovoce. Cílem je, aby produkty nelákaly děti. Legislativně budou ošetřeny také nepoživatelné konopné přípravky, jako jsou masti a koncentráty. Produkty určené rekreačním uživatelům budou moci obsahovat maximálně 1 000 miligramů THC v jednom balení, ty na předpis pak nejvíce 2 000 miligramů. Zároveň nesmí obsahovat žádný nikotin ani přidaný kofein a s výjimkou tinktur ani alkohol. Zcela zakázán je prodej výrobků podléhajících rychlé zkáze a konzervovaného zboží kromě nápojů. Všechny výrobky musí být opatřeny etiketou s varováním v souladu se zákonem.
2. Omezení prodeje
Prodejny mohou být otevřeny mezi šestou hodinou ráno a desátou večer, což je dobrá zpráva pro ranní ptáčata a špatná zpráva pro noční tvory. Je dovoleno objednat si konopí na dovážku až domů, kurýr ale musí být zaměstnancem licencovaného prodejce. Zakázáno je naopak doručování prostřednictvím dronů nebo cyklokurýrů, o kterých se hodně debatovalo – zboží může být přepravováno pouze v uzavřeném vozidle. Dále je zakázáno propagovat konopné výrobky ve výlohách a produkty vystavené v prodejnách nesmí být viditelné zvenčí. Obchody a výdejny konopí na předpis se musejí nacházet nejméně 200 metrů od škol, školek a dalších zařízení určených pro děti a mládež. Další omezení mohou samozřejmě přijímat jednotlivá města či obce.
3. Omezení nákupu a přechovávání
Stát stanovuje maximální možné množství konopí, které si rekreační uživatel nebo pacient může od jednoho prodejce za den zakoupit. V případě prvně jmenované skupiny se bude jednat o 28,5 gramu rostlinného materiálu, osm gramů koncentrátů (extraktů) nebo šest nedospělých rostlin. Toto množství je zároveň možné mít u sebe. K pacientům je zákon tolerantnější a dovoluje jim nákup a držení až 228 gramů denně. V případě, že lékař doporučí ještě větší množství, má pacient právo na přesně tolik, kolik mu předepsal lékař. Rekreační uživatelé nesmí konopí dále prodávat ani darovat, pacientům je toto povoleno za splnění určitých podmínek.
Testování výrobků
Legislativa upravuje také povinnost testovat veškeré konopné výrobky za účelem ověření obsahu kanabinoidů, především THC a CBD, cizích materiálů, těžkých kovů, mikrobiálních nečistot, mykotoxinů, nežádoucí vlhkosti, pesticidů, rozpouštědel a dalších chemikálií. U potravin se dále testuje rovnoměrné rozložení THC a CBD v celé porci nebo balení.
Výrobky, které projdou testováním, mohou pokračovat distribuční sítí k zákazníkům. Ty, které přísná kritéria nesplní, mohou být znovu zpracovány či ošetřeny a podrobeny dalším zkouškám. Proces se stejným materiálem se ale může opakovat maximálně dvakrát. Nedojde-li k nápravě, musí být celá výrobní dávka zničena.
Zdroje:
Gieringer, D. H.: „The Origins of Cannabis Prohibition in California,“ Contemporary Drug Problems, rev. 2006.
Marchini, G. a Parino, B.: „Proposition 64: Marijuana Legalization. Initiative Statute,“ University of the Pacific, 2016.
Murphy, P. a Carnevale J.: „Regulating Marijuana in California,“ Public Policy Institute of California, 2016.
www.bcc.ca.gov
www.cannabis.ca.gov
www.latimes.com
