Náš elektrický vozík se jen pomalu brodí rozbahněným hřištěm a nějaký golfista nám z dálky hrozí holí. Doktor Brande, uznávaný odborník na halucinogenní houby, který si nepřál uvést své celé jméno, se na mě potutelně usmívá. Z našeho výletu se stal souboj s metabolismem: cílem naší mise je vrátit vozík, než nám lysohlávky „najedou“. Což se právě stalo. Asi tušíte, že jsme na golfové hřiště na severu Londýna nepřijeli obdivovat jeho třináct slavných jamek. Ne, my zkoušíme experimentální léčbu jedné z nejhorších neřestí lidstva – závislostí na cigaretách.
Přestat kouřit je snadné
Každý kuřák vám potvrdí, že přestat kouřit je snadné. Kupříkladu já jsem to jenom letos zvládl minimálně šestkrát. Těžká je až následná fáze, kdy se snažíte vydržet, ale než se nadějete, típáte s výčitkami další nedokouřenou cigaretu. Zkoušel jsem snad všechno – náplasti, žvýkačky, inhalátory i léčitele. Nic nezabralo. Když byl říjen vyhlášen měsícem bez tabáku, rozhodl jsem se i já učinit kouření přítrž – tentokrát nadobro. Určitě přece musí existovat nějaký účinný způsob. A tím způsobem by podle vědců z Univerzity Johnse Hopkinse právě lysohlávky.
Jsou malé a vypadají neškodně, s lysohlávkami přesto není radno si zahrávat.
Díky vědě si dnes lysohlávky mohou připsat další potvrzený účinek, tentokrát v boji se závislostí na nikotinu. Psilocybin, aktivní složka lysohlávek, má podle závěrů výzkumu Univerzity Johnse Hopkinse až 80procentní úspěšnost při léčbě závislosti na nikotinu. Jen pro představu, konvenční léčba pomocí náhražek, jako jsou náplasti nebo žvýkačky, je úspěšná přibližně z 20 procent. Ale má to jeden velký háček: tyto malé zázračné houbičky, které by mohly potenciálně zachránit statisíce životů, jsou stále nelegální.
Golfové hřiště rájem houbařů
Měsíc bez tabáku se nám krásně překrývá s houbovou sezónou a podle doktora Brandeho panují ideální podmínky pro sběr lysohlávek právě na golfových hřištích. „Hledáme houby rodu Psilocybe semilanceata (lysohlávka kopinatá, která běžně roste i na území České republiky – pozn. red.), jež se vyznačují malými, béžovo-hnědými klobouky,“ vysvětluje mi expert, když se sklopenými hlavami bloumáme po greenu. „Klobouk bude vyčnívat nad trávu – je špičatý a jeho vršek připomíná bradavku. Rozumíš? Bradavka je důležitá!“ „Podívej, tady je,“ ukáže doktor Brande najednou prstem někam do trávy. „Jenom tak lehce vykukuje z trávy.“ Jsou malé a vypadají neškodně, s lysohlávkami přesto není radno si zahrávat. „Jakmile ji vezmeš do ruky, dopouštíš se trestného činu držení omamných a psychotropních látek,“ varuje mě můj průvodce. Kdybych navíc podal houbu jemu, hrozí mi až čtrnáct let odnětí svobody za distribuci drog. Něco takové nechci mít na svědomí a lysohlávku raději rychle polykám.
Dlouhá cesta k výzkumu
Příprava přelomové studie z roku 2015 trvala americkým výzkumníkům roky. Klinické testování látek, jež spadají do skupiny nejnebezpečnějších narkotik, vyžaduje řadu úředních povolení a formulářů, k jejichž získání vede dlouhý a složitý proces. Jen samotný výběr pacientů prý trval měsíce.
Podle doktora Matthewa Johnsona, jednoho z vedoucích výzkumného programu z Univerzity Johnse Hopkinse, byla složitá i příprava pokusných subjektů na sílu a intenzitu psilocybinového tripu. „Může to být ten nejúžasnější zážitek v životě, mystický, hluboký a duchovně velmi přínosný,“ vysvětluje Johnson. „Stejně snadno se z něj ale může stát děsivá noční můra. V průběhu přípravy jsme se všemi účastníky prošli všechny eventuální scénáře, aby nás ani je nemohlo nic překvapit.“
Může to být ten nejúžasnější zážitek v životě, mystický, hluboký a velmi přínosný.
Takzvaný badtrip, nejobvyklejší úskalí užívání psychedelických látek, je podle Johnsona jen otázkou špatného naladění a perspektivy. „Pokud se vám během sezení sápe po nohavici vaše mrtvá babička, nepanikařte. Pozdravte ji, natáhněte nohy, aby se jí snáze lezlo, a zeptejte se, co vám chce říct. I kdyby to nakrásně byl duch nebo dokonce opravdu vaše mrtvá babička, vždy k situaci přistupujte jako ke zdroji poznání, ze kterého se můžete poučit. Ať už vás vaše vize těší nebo děsí, snažte se od nich učit,“ uzavírá doktor Johnson.
Ideální setting
Účastníkům studie se proto po celou dobu dostávalo té nejlepší možné péče. Měli k dispozici pohodlné a bezpečné prostředí a zkušené průvodce včetně lékařů, kdyby se náhodou něco zvrtlo. Nic takového já na golfovém hřišti nemám. Ani doktor Brande. Řítíme se v protisměru po kolem jamek ve vozítku, které nám připadá stále komičtější, a za jízdy sbíráme houby. V rukávu však máme žolíka – je jím Tom Fortes-Mayer, hypnoterapeut, který je dnes naším průvodcem a ochráncem.
„Když se lidé chtějí zbavit závislosti na tabáku, vnímají to většinou jako ztrátu trochu otravného, ale věrného a příjemného přítele,“ tvrdí Tom. „Mým úkolem je během psychedelického rituálu tuto premisu změnit. Kouření je totiž jen domnělý přítel, který vám ve skutečnosti za zády obtěžuje dceru.“
Pedofil okupující část vašeho nitra není zrovna představa, která se vám pod vlivem lysohlávek líbí. Přesně tak ale funguje léčba psilocybinem, a proto je tak účinná. Dr. Johnson například vysvětluje, že tato látka pomáhá pacientům pohlédnout na svůj život ze zcela jiného úhlu. Pro mnohé je to doslova mystický zážitek. „V těchto případech je zajímavé, že převládajícím pocitem je souznění a jednota,“ popisuje odborník. „Jako když vystoupíte z času i prostoru, jednotlivé věci najednou nedávají smysl, ale dohromady tvoří dokonalou jednotu. Slovy se to těžko popisuje, protože celý zážitek je velmi abstraktní – a přesto se zdá, že je pravdivý a v určitém smyslu skutečnější než realita.“
Cesta do hlubin vlastní duše
Psilocybin by sice mohl být zázračným léčivem na problémy ducha a v určitých případech i těla, rozhodně ale nezlepšuje schopnost řídit jakékoli vozidlo. „Najdeme si raději nějaké klidné místo a provedeme rituál,“ navrhne Tom, když vidí, že houbičky začínají působit.To, co přišlo pak, se těžko popisuje. Lehli jsme si do mechu. Stromy pulzovaly. S pomocí hypnoterapie jsem se nořil hlouběji a hlouběji do svého nitra, do míst, kde neexistuje věk, pohlaví nebo čas, až k jádru vědomí. Trochu jsem se tam porozhlédl. Setkal jsem se tváří v tvář s tou částí mého já, která mne ponouká ke kouření, a pěkně od plic jsem si s ní promluvil. Spatřil jsem i další věci, byly ale příliš intimní a osobní na to, abych se o ně dělil. Když jsem asi o milion let později přišel k sobě, bylo pro mě kouření prostě jen jedna z mnoha lidských neřestí. Nebylo už ale neřestí mou. Chuť na cigaretu byla najednou pryč – a ne jen na krátkou chvíli.
Dnes a denně potkávám spokojeně potahující kuřáky a nedělá to se mnou vůbec nic. Žiju si svým normálním životem a bez problémů se věnuju činnostem, které jsem měl dříve pevně spojené s cigaretou – chodím na terasu, čekám na autobus, pracuju, vyrážím na pivo, hádám se, když je o co, piju kávu. Když o tom zpětně přemýšlím, považoval jsem za záminku ke kouření prakticky jakoukoli činnost. Ani mi to nechybí. Už dva týdny nekouřím a na cigarety zatím prostě nemám chuť.
Když se někdo chce zbavit závislosti na tabáku, vnímá to většinou jako ztrátu trochu otravného, ale věrného a příjemného přítele.
Válka s drogami si v posledních padesáti letech vyžádala miliony životů. Celý svět vidí utrpení obětí drogových kartelů v Mexiku nebo Kolumbii, život trestanců v celách smrti jihoasijských drogových věznic a děti, které zemřely, protože jim dealer místo čistých drog prodal odpad. Legální tabák zabíjí každý rok zhruba šest milionů lidí, zatímco jedna ilegální houbička by mohla řadu z nich zachránit, kdybychom jí dali šanci.
Psilocybinová terapie v číslech
Ze závěrů studie pracovníků Univerzity Johnse Hopkinse z roku 2014, které byly publikovány v odborném časopise Journal of Psychopharmacology, vyčteme, že psilocybin obsažených v lysohlávkách měl v rámci terapie odvykání tabáků 80procentní úspěšnost. Dvanáct z celkového počtu patnácti účastníků výzkumu se k cigaretám nevrátilo ani šest měsíců od psychedelicko-terapeutického sezení. Jednalo se přitom o poměrně silné kuřáky, kteří spotřebovávali zhruba jednu krabičku (20 cigaret) denně a s tímto zlozvykem se potýkali v průměru více než třicet let.
Výsledky výzkumu jsou obzvláště zajímavé, vezmeme-li v potaz skutečnost, že nejvyužívanější konvenční léčba závislosti na tabáku pomocí vareniklinu má „pouze“ 35procentní úspěšnost a při jeho podání hrozí řada nepříjemných vedlejších účinků jako bolesti hlavy, nevolnost a dokonce sebevražedné myšlenky. Kromě toho, že dokázali přestat s kouřením a dlouhou dobu abstinovat, uvedlo třináct z patnácti účastníků, že psychedelická sezení s psilocybinem pro ně představovala jednu z nejpřínosnějších událostí v životě (srovnejme s myšlenkami na sebevraždu na vareniklinu).
V roce 2016 pak bylo během navazující studie po dvanácti měsících zjištěno, že deset účastníků (67 procent) nadále abstinuje a že třináct z nich stále považuje psilocybinové seance za jednu z duchovně nejvíce obohacujících a nejvýznamnějších životních zkušeností. Po třiceti měsících od sezení nekouřilo devět subjektů (60 procent).
Zdroje:
