Aktuální článek
Osobnost legalizace: Mauro Picavet

Osobnost legalizace: Mauro Picavet

  • Holanďan Mauro Picavet patří mezi nastupující generaci mladých konopných aktivistů, kteří přebírají otěže boje za legalizaci jak na národní, tak celoevropské úrovni.

Věk: 25

Povolání: šéfredaktor a spoluzakladatel internetového magazínu The Stoned Society, tajemník VOC (nizozemská obdoba českého spolku Legalizace.cz), člen výkonného výboru ENCOD (Evropská koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku) a jeho současný prezident, organizátor Cannabis Liberation Day v Amsterdamu

Aktivity a koníčky: práce je mým koníčkem 

Kdy jsi poprvé okusil konopí a kdy se z tebe stal „profesionální“ aktivista? 

Svého prvního jointa jsem vykouřil se spolubydlícími na kolejích, když mi bylo devatenáct, tedy poměrně pozdě. Hned mi ale došlo, že konopí je mnohem zajímavější než pivo, kterému jsme s kamarády holdovali do té doby.  Do světa konopného aktivismu jsem vstupoval postupně. Nejprve jsem v roce 2012 založil webový portál thestonedsociety.com a další dva roky jsem sledoval, jak se u nás zhoršuje situace. Konzervativní vláda postupně předkládala tří nové represivní zákony – zákon o growshopech, který měl jejich provozovatelům výrazně zkomplikovat život, zákon o řízení pod vlivem konopí a zákon omezující množství THC v rostlinách na maximálně 15 procent. Do toho byl ještě v mnoha městech zaveden takzvaný weedpass, který zahraničním turistům znemožňoval nákup konopí v coffeeshopech. Tehdy jsem si řekl, že jestli vláda opravdu všechna tato omezení prosadí, stanu se legalizačním aktivistou na plný úvazek. A tak se i stalo.  

Co je přesně thestonedsociety.com?

Za vznikem The Stoned Society (Zkouřená společnost) stál nápad, který jsem dostal společně se třemi tehdejšími spolubydlícími poté, co jsme poprvé zkusili LSD. V té době neexistoval žádný kvalitní a vizuálně zajímavý web, který by se kromě konopí zabýval i dalšími přírodními psychedelickými drogami, takže jsme se rozhodli zaplnit mezeru na trhu. Portál se začal rozvíjet, přibývalo přispěvatelů a v jednu chvíli se jednalo o plnohodnotný internetový magazín s několika publikovanými články denně. Bohužel poté došlo k útlumu a stal se z něj v podstatě blog provozovaný jediným autorem. To se ale brzy změní – 15. května oslavíme páté narozeniny a znovu plánujeme vrátit se ke každodennímu publikování originálních článků. 

Systém léčebného konopí je jen novou formou prohibice.

Popiš nám ve stručnosti legislativní vývoj kolem konopí v Nizozemsku?

Cesta k dekriminalizaci a částečné legalizaci začala samozřejmě u mravenčí práce prvních aktivistů a nadšenců podobných těm, kteří dnes například ve Španělsku bojují za legalizaci konopných společenských klubů. Vládnoucí garnitury nikdy neměly „v plánu“ obohatit nizozemskou kulturu o coffeeshopy, byl to v podstatě nečekaný důsledek změn v drogových zákonech, které s konopím v počátku ani přímo nesouvisely. Ke všem progresivním změnám došlo v sedmdesátých letech v důsledku heroinové krize. Levné letenky prakticky ze všech evropských zemí do Amsterdamu a náš velmi kvalitní heroin vedly k mohutné expanzi drogové turistiky, která měla i oběti na životech v důsledku předávkování a zvýšené kriminality. Stoupala i obliba hašiše a konopí, přičemž tehdejší vláda najednou černé na bílém viděla, že závažné problémy jsou spojené s heroinem, nikoli s konopím. Nechala proto rozdělit drogy na měkké a tvrdé a tyto změny ukotvila v legislativě. Právě to umožnilo vznik coffeeshopů, které konopní nadšenci začali po přijetí nových zákonů samovolně zakládat. Jejich provozování ale není do dnešních dní zcela legální a stále je třeba vyřešit především takzvaný paradox zadních dveří (viz například rozhovor s Derrickem Bergmanem v Legalizaci č. 27 – pozn. red.), kdy coffeeshopy sice mohou konopí prodávat, ale od pěstitelů ho nakupují ilegálně. 

Kdy se situace začala zhoršovat a proč? 

Postoj nizozemských vlád ke konopí se od té doby výrazně zhoršil především kvůli francouzskému prezidentovi Jacquesi Chiracovi, který v devadesátých letech začal o Holandsku veřejně hovořit jako o „narkostátu“. Právě v té době se politická nálada začala měnit a uživatelé konopí společně s coffeeshopy začali představovat problém, což vedlo až k výše zmiňovaným represivním opatřením během poslední dekády.  

Zdá se ovšem, že vláda, která vzešla z loňských voleb, se ke konopí začíná znovu stavět přívětivěji. 

Nová vláda dokonce představila experimentální program na regulaci konopí, který by měl pomoci vyřešit ilegálnost dodavatelského řetězce coffeeshopů. Nejprve má být zahájen v desítce menších okrsků, zatím ale není jasné, jak, kdy a kde se tyto experimenty uskuteční. 

Můžeš nám přiblížit aktivity legalizační organizace VOC? Jaká je tvá pozice a čemu se v současné době věnujete? 

Ve VOC mám funkci tajemníka, takže mám spolu s předsedou Derrickem Bergmanem na starosti komunikaci s veřejností. Dále mám na starosti sociální sítě a vytvářím webové stránky pro projekty v rámci VOC, jako je každoroční demonstrace a oslava konopí Cannabis Liberation Day v Amsterdamu nebo v současnosti běžící kampaň o řízení pod vlivem konopí.  

Čeho se přesně týká kampaň o řízení pod vlivem? 

Nedávno byl v Nizozemsku přijat zákon „nulové tolerance“ stanovující nové limity THC v krvi, a pokud tento limit při kontrole nepatrně překročíte, můžete okamžitě přijít o řidičský průkaz. Máte-li v krvi dvě různé návykové látky, řekněme konopí a alkohol, na množství už nezáleží – o řidičák přijdete tak jako tak. Další nepříjemnou změnou je, že pokud se stanete legálním uživatelem léčebného konopí na doporučení lékaře, přijdete automaticky o pojištění automobilu. Je to šílené a vláda navíc naprosto selhala, co se informování veřejnosti týče. Takže jsme informační kampaň udělali za ni.  

Jaké další zajímavé projekty jste měli v rámci VOC v posledních letech?

Pro veřejnost nejznámější akcí je určitě amsterdamský Cannabis Liberation, máme ale i spoustu dalších aktivit. Například kampaň Spravedlnost pro Johana se snaží pomoci bývalému provozovateli coffeeshopu Johanu van Laarhovenovi, který kvůli prazvláštní nečinnosti nizozemského ministerstva spravedlnosti hnije v přeplněném thajském vězení. V rámci dalšího projektu nazvaného „Cannabis? Aangenaam!“ (Konopí? Do pohody!) sbíráme videa známých osobností, kde hovoří o svých zkušenostech s konopím a o pošetilosti prohibice. Před každými parlamentními volbami také organizujeme kampaň s hlavním heslem „Volte pro konopí“, a to jak na internetu, tak prostřednictvím letáků v coffeeshopech. Neúnavně jsme bojovali proti zavedení takzvaného weedpassu, jenž turistům znemožňoval návštěvy coffeeshopů, a v několik městech, která toto pravidlo stále uplatňují, se ho snažíme zrušit. A naším nejnovějším počinem je interaktivní web reguleren.com, kde si obyvatelé Nizozemska mohou vyplněním krátkého dotazníku zjistit, jaký způsob regulace konopí by jim vyhovoval nejvíce. 

Cesta k dekriminalizaci a částečné legalizaci v Nizozemsku začala samozřejmě u mravenčí práce prvních aktivistů a nadšenců.

doporučujeme

Spolupracujete i s celoevropskou legalizační organizací ENCOD. Jaká je vaše role? Po náhlém úmrtí duchovního otce a jednoho ze zakladatelů ENCOD Joepa Oomena v březnu 2016 to nevypadalo dobře, nyní se ale zdá, že díky generační obměně ve vedení nabírá tato důležitá asociace druhý dech. Je to pravda?

V současné době jsem ve funkci prezidenta, tento post ale každých šest měsíců zastává někdo jiný. Snažíme se obnovit různé aktivity v rámci organizace, začínáme ale bohužel prakticky od nuly. Postupně zavádíme nové nástroje a momentálně pracujeme na nových webových stránkách. Všichni členové budou každý měsíc dostávat newsletter a přímo v Nizozemsku budeme organizovat i osobní setkání. 

Jaké jsou nejbližší cíle ENCOD v této překotné době, co se týče reformy prohibičních zákonů?

Naše úkoly pro následující týdny a měsíce závisí na mnoha věcech, rozdělili jsme si je nicméně na tři základní oblasti – kampaně (Konopné společenské kluby, Svobodu pěstovat, Semínka za mír a Global Marihuana March), politika (lobbování v členských státech EU a na půdě OSN, aktualizace databáze drogových zákonů v jednotlivých zemích, tvorba informačních brožur pro místní samosprávy) a informace (archiv rozhovorů a prezentací ENCOD a databáze právních zástupců). Abychom dokázali všechny tyto oblasti pokrýt, potřebujeme ale významným způsobem navýšit rozpočet. 

V tom vám budeme držet pěsti. Co si obecně myslíš o válce proti drogám – měly by být legální všechny, nebo jen konopí?

Jsem pro úplnou legalizaci všech drog. Těm, kdo to vidí jinak, vřele doporučuji knihu Chasing the Scream (česky nevyšlo) od Johanna Hariho.  

Proč právě ji? 

Hari dokázal zachytit a vylíčit příběhy obětí války proti drogám způsobem, který čtenáře nenechá klidným. Kniha vyvolává silné emoce, ale především nabízí pádné argumenty proti každému tvrzení ze strany zastánců pokračování tohoto fiaska. Jedná se o velmi hodnotné a přínosné dílo nejen pro novináře, politiky nebo odborníky na drogovou problematiku, ale i pro každého aktivistu nebo uživatele, který chce odhalit skutečnou podstatu celé věci. Válka proti drogám je prostě a jednoduše nespravedlivá, nesmyslná a musí skončit.  

Máš na závěr nějaký vzkaz, radu či doporučení pro čtenáře magazínu Legalizace?

Ukazuje se čím dál jasněji, že systém léčebného konopí je jen novou formou prohibice. Vznikající trhy si uzurpují velké korporace a užívání konopí k jiným než léčebným účelům stále zůstává ve většině zemí světa nelegální. Nepolevujte proto v boji za úplnou svobodu pěstování, protože bez ní se nikam neposuneme.  

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!