Počátek
Tom Hardy (celým jménem Edward Thomas Hardy) se narodil 15. září roku 1977 v západním Londýně, konkrétně v Hammersmith. Jeho rodina připomíná mokrý sen každého pseudointelektuála sedícího v kavárně nad vychladlým cappuccinem a knížkou od Jeana-Paula Sartra. Otec Toma Hardyho se jmenoval Edward a byl autorem komedií a románů. Matka se jmenovala Anna a živila se jako malířka. Rodiče byli ve svých oborech úspěšní, takže mohli svému jedinému synovi dopřát sladké dospívání. Prázdniny byly naplněny nádhernými zážitky a výlety do zahraničí a během Vánoc či narozenin Tom dostával obrovskou hromadu dárků. Mohl si jednoduše užívat výsostného postavení jedináčka v rodině zapadající do modelu střední třídy. Tento status mu zajistil kromě pohodlného dětství také kvalitní vzdělání. Tom navštěvoval exkluzivní a drahé soukromé školy, které mu měly zajistit perfektní zázemí pro vstup do života. Drahých soukromých institutů vystřídal hned několik, ale velké ambice se nakonec nenaplnily. Životní cesta bývá totiž u rozmazlovaných dítek naprosto jiná, než jak si ji rodiče představují. Cestička, kterou se dítka kymácejí životem, je většinou dlážděna různými eskapádami a drobnými maléry. U Toma Hardyho to platí přibližně stonásobně, jelikož mu jeho „drobné maléry“ mohly vysloužit i ne-drobný pobyt ve vězení.
Lepidlo
Základy pro život měl budoucí herec bezesporu vysněné a navíc se u něj začínala projevovat nadprůměrná inteligence. V devíti letech si například osvojil latinu a učitelé si jej velmi pochvalovali. Sen o akademické kariéře se nakonec rozplynul v opojném obláčku. Nejvýstižnější definice jeho začátku s drogami leží v písni „Now I Wanna Sniff Some Glue“ od Ramones. Skladba je v tom však zcela nevinně. U mladého Hardyho totiž došlo k opačnému efektu drogové prevence. Každý si pamatujeme nějakou paní, která přišla v polovině vyučování do třídy a začala téměř poeticky deklamovat, že jsou drogy takové a makové a že je nám po nich tohle a tohle a že nám hrozí tohle a tohle. Poté vytáhla kufřík, který připomínal první pomoc pro narkomany, a každou dopodrobna popsala. Ruku na srdce… Kdo si tehdy neřekl, že by chtěl alespoň jednu zkusit, nejspíše lže.
V roce 1988 to podle hercových slov měli na starosti „kvalifikovaní“ strážníci, kteří chodili od školy ke škole, od třídy ke třídě a varovali studenty před podezřelými individui se sáčkem u pusy. Samozřejmě bylo dětem také řečeno, aby to nikdy nezkoušely a aby jedly hodně zeleniny. Tehdy jedenáctiletý Tom si však řekl: „Hele, vím, kde to seženu.“ Takže hned po vyučování skočil do krámu či garáže a poprvé okusil, jaké to je být v pravém chemickém rauši. Po dobu dvou let se Hardy tu a tam vypařil z domova, aby se mohl nadýchat čerstvého sekunďáku.
Po dobu dvou let se Tom tu a tam vypařil z domova, aby se mohl nadýchat trochu čerstvého sekunďáku.
Naštěstí vzal rozum do hrsti a ve svých třinácti letech začal experimentovat s LSD a jinými psychotropními látkami. Údajně nikdy nebyl na vzpoury typu rock’n’roll, ale malými krůčky se dopracoval k cestě, která se klišoidní revoltě velmi podobala. V šestnácti letech už bojoval se závislostí na alkoholu a začal se vzpouzet jak rodičům, tak zákonu – valnou část svých večerů trávil v cele předběžného zadržení, jelikož jeho kamarádi byli stejně pochybní jako jeho životospráva. O rok později byl vyloučen z exkluzivní internátní školy Reed’s School, protože se dopustil největšího feťáckého klišé – začal krást. Pletky se zákonem však neustávaly a v sedmnácti letech byl zatčen kvůli takzvanému „joyridingu“, což znamená, že jen tak pro nic za nic ukradl mercedes a jezdil s ním po okolí. Krádež auta je sám o sobě celkem vážný přečin, ale mladý Hardy měl u sebe i nelegálně drženou střelnou zbraň. Dodnes nerozumí tomu, jak se z toho dostal, nicméně měl u policie obrovský vroubek.
Do pětadvaceti si nic nepamatuju
Mladík byl jednou nohou v cele, ale nic si z toho nedělal. Slovy našeho bývalého kleptoprezidenta: „Nic nekončí, jedeme dál.“ Roztěkaný puberťák zůstane roztěkaným puberťákem, a tak to prostě je. Kradl dál, šňupal dál, chlastal dál, ale hlavou mu cupitala jediná prostá ambice. Měl totiž velmi rád svého otce, který od něj měl jistá očekávání. Tom se tedy snažil dělat vše pro to, aby na něj mohl být jeho otec pyšný. Studijní neúspěchy a vyloučení si nebral k srdci a pokračoval v hledání oboru, který by mu seděl. Nakonec se dostal na prestižní školu Drama Centre London, kterou vystudovali například Michael Fassbender, Pierce Brosnan nebo Emilia Clarkeová.
Bohužel se během studia v roce 1998 přihlásil do modelingové soutěže The Big Breakfast. Když se Hardyho ptali, koho by si představoval jako svou ideální modelingovou partnerku, odpověděl: „Christy Turlingtonová a Kate Mossová… dohromady.“ Studio se rozchechtalo, Tom soutěž vyhrál a podepsal smlouvu s agenturou Models One. Svět výstavních mol je všeobecně znám svým drogovým apetitem a pro neléčeného alkoholika a mlsného uživatele drog je modelingové prostředí ekvivalentem čarovného lektvaru z Asterixe a Obelixe. Herec v zácviku brázdil ulice Londýna jako Dr. Jekyll a pan Hyde, pomalu se ničil, a přesto trávil ve škole téměř šedesát vražedných hodin týdně. Energie mu stále nechyběla a své neduhy držel úspěšně pod pokličkou.
Roku 1999 poklekl před svou milovanou Sarou Wardovou a oženil se. Symbol jejich lásky zdobí Tomovo tělo doteď v podobě tetování „Till I die SW.“ Slečna Hardyová/Wardová měla nejspíše velké plány, ale ani láska nedokázala vystrnadit závislost na alkoholu a cracku. Žena nežena, Hardyho vnitřního plamen válcoval vše, co mu přišlo do cesty, včetně jejich manželství, a drogový bubák mezitím čekal pod postelí na svou šanci. Sarah to viděla v jasných barvách, Tom bohužel ne. Malinké zklidnění přišlo ještě téhož roku, když se mladý Hardy rozhodl ukončit svou modelingovou dráhu, aby se plně soustředil na herectví. V roce 2001 studium předčasně ukončil, protože dostal svou první roli v desetidílném válečném dramatu z produkce HBO Bratrstvo neohrožených (Band of Brothers). Zde ztvárnil epizodní postavu vojína Johna Janovce a trochu se oťukal. Otázkou zůstává, jestli mu to k něčemu bylo, když později sám prohlásil, že nechápe, jak to ve svém rozpoložení mohl zvládnout.
Tom Hardy sestřelen
Rok 2001 byl pro začínajícího herce relativně produktivní. Tom dostal další práci – ve filmu Ridleye Scotta Černý jestřáb sestřelen (Black Hawk Down). Zde si zahrál jednu z vedlejších postav jménem Twombly. První dvě role byly sice téměř bezvýznamné, ale začínající herec z toho nevyvázl bez povšimnutí. Dostal nabídku na další film, kde už se jednalo o mnohem více, a odcestoval do Hollywoodu. Postava, kterou měl ztvárnit, se jmenovala Shinzon, jeden z hlavních záporáků Star Trek: Nemesis z roku 2002. Smutné je, že zrovna tento film udělal filmové franšíze Star Treku asi to samé, co udělaly prequely filmové sáze Star Wars. Někteří lidé trochu zlomyslně tvrdí, že za kolaps Toma Hardyho může právě toto nešťastné pokračování Star Treku, které u diváků i kritiky absolutně propadlo. Citujme vlogery: „Taky bych asi začal kouřit tolik cracku, kdybych v tom hrál.“
Valnou část svých večerů trávil v cele předběžného zadržení, jelikož jeho kamarádi byli stejně pochybní jako jeho životospráva.
Po premiéře se vrátil do Londýna a oddal se svým neřestem úplně. O tomto období prohlásil mnohé. Tvrdí, že do pětadvaceti si nepamatuje skoro nic. Tehdy by údajně za kousek cracku prodal i svou matku. Slova strach a stud ze slovníku zmizela… Všechny základní společenské normy zahynuly pod nátlakem drogové kolekce putující v Tomově krevním oběhu. Večírek končil vždycky stejně: v horizontální poloze, kdekoli to bylo možné. V období před Star Trekem byl schopen ještě své špičky kontrolovat, potom už nebyl schopen kontrolovat vůbec nic a stával se silně labilním. V rozhovorech naznačil, že se snad jednou probral v cizí zemi. To je vzhledem k zeměpisné poloze Velké Británie celkem oříšek. Jak to dokázal? Loď, nebo tunel pod kanálem? Kdo ví.
Největším trápením byla ale nekonečná okna jako z hororového příběhu. Byl schopen vypít několik piv, flašku vodky, zakouřit si crack a proměnit své okolí v noční můru – to vše v rozmezí deseti minut. Nedokázal se ovládat a přirovnával sám sebe k nabité pistoli. Jednoduchá poučka z filmu Human Traffic říká: Co jde nahoru, musí i dolů a dolů a dolů. Pád se nakonec dostavil v tom nejklasičtějším možném schématu v roce 2003. Po jednom večírku se jeho tělo vzbouřilo a řeklo: „Tak Tomíku, takhle to dál nepůjde.“ Vzpoura proběhla v Soho, nepamatoval si zhola nic, ale ten horor, kterého byl při probuzení svědkem, nejspíše nikdy nezapomene. Oči rozlepil na Old Compton Street pokryt vlastní krví a včerejší večeří. Po malém prozření si uvědomil, co se přibližně stalo. Určitě spal v dobré poloze, protože nedošlo k žádnému neštěstí, nicméně to jako impuls ke změně bohatě stačilo. Tehdy jeho niterní oheň poprvé malinko zaskomíral a on si uvědomil, že by se rád dožil svých třicátých narozenin.
Rehabilitace
V roce 2003 došlo v jeho životě ke zlomu. Rozhodl se vzít otěže pevně do svých rukou a dokázat svému okolí, že není jen další zuboženou troskou na povrchu hereckého odvětví. Život už nebyl jen proudem, který Toma chaoticky unášel, a poprvé od svých jedenácti let začal přemýšlet nad tím, co bude dál. Toho roku se zapsal na měsíční odvykací kůru, která pro něj byla velmi náročná – vždyť byl mimo téměř čtrnáct let. Nezlomný duch však převzal iniciativu a Tom svou odvykačku ukončil, jak se sluší a patří. Začal o sebe více pečovat, trénovat tělo i mysl. Jeho fyzickým drilem byl trénink s královskými mariňáky. Hardy se rozhodl naučit disciplíně a také chtěl dát do pořádku svou zuboženou tělesnou schránku – tehdy dokonce zvažoval i kariéru profesionálního vojáka a učil se bojová umění. Tím, že vysadil neřesti, získal spoustu energie, kterou mohl investovat jinde. To se mu nakonec pomalu vyplácelo, protože začal být obsazován do malých, ale významných rolí, díky kterým postupně otevíral brány pomyslného hereckého nebe. Herectví byla zkrátka jediná věc, které byl schopen věnovat veškerý čas, bylo to něco, co měl v sobě. Ještě v roce 2003 si zahrál například ve filmech Smrtící dávka (LD 50 Lethal Dose) nebo Dezertér (Simon: An English Legionnaire). První ocenění si odnesl ještě z téhož roku za roli v divadelní hře V Arábii bychom všichni byli králi (In Arabia We’d All Be Kings). V roce 2004 se rozvedl se Sarou, za což dodnes viní své drogové eskapády.
Bojovník
Od roku 2004 jsme jej mohli vidět na obrazovkách stále častěji, opravdu na sobě pracoval, vyhrával konkurzy a byl čistý. V roce 2005 dostal roli Roberta Dudleye v minisérii z produkce BBC Panenská královna (The Virgin Queen). Zde poznal svou další lásku Rachel Speedovou, která pracovala ve štábu jako asistentka režie. Jeden z prvních průlomů zažil Tom díky filmu Stuart: Život pozpátku (Stuart: A Life Backwards). Zde mohl naplno uplatnit jak své herecké umění, tak vzpomínky na svůj předešlý život. Film zobrazoval život bezdomovce Stuarta Shortera, který byl problémovým, šikanovaným a posléze zneužívaným dítětem – navíc trpěl onemocněním svalstva. Snímek sleduje pomoci retrospektivy vývoj chlapce, který se stává mentálně nestabilním násilníkem a zločincem závislým na alkoholu a heroinu. Tuto roli ztvárnil po boku svého kamaráda Benedicta Cumberbatche. Za Stuarta byl nominován na cenu BAFTA. Tu mu však vyfoukl Laurence Hobbs za roli ve filmu Smithy. Každopádně mu tento počin získal nějaké body k dobru v budoucí kariéře. Za zmínku ještě stojí role Hezouna Boba v gangsterce RocknRolla od režiséra Guye Ritchieho.
Tvrdí, že do pětadvaceti si nepamatuje skoro nic.
V roce 2008 se stal Tom Hardy otcem, ale vztah s přítelkyní Rachel Speedovou se mu v roce 2009 bohužel rozpadl. Uznal však, že jeho syn Louis Thomas Hardy mu pomáhá držet se od drog dál. Uvědomil si, že už se nemůže chovat jako sobecký spratek, který se stará jen o sebe. Opravdová jízda začala rokem 2010, po obsazení do úspěšného snímku Počátek (Inception). Leč se jednalo o vedlejší roli, kritikům neunikly scény s Leonardem DiCapriem, ve kterých byl Tom Hardy schopen strhnout veškerou pozornost na sebe. Za tuto roli získal cenu BAFTA v kategorii „vycházející hvězda.“ A přichází rok 2011 a hlavní role ve veleúspěšném snímku Válečník (Warrior). Snímek je dramatem o dvou bratřích, kteří proti sobě musí stanout v ringu. Díky této roli získal Tom Hardy vizáž, kterou se chlubí do dnes. Během dvou měsíců nabral kvůli filmu 25 kilo svalové hmoty. Trénink byl údajně tak náročný, že mu bylo konstantně na omdlení, ale opět se projevila jeho nezkrotná energie. Kritika jej začala označovat za Marlona Branda své generace a toto přízvisko mu zůstalo dodnes.
Další role se pak už jen hrnuly. Musíme zmínit například filmy Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road), Dítě číslo 44 (Child 44), Legenda (Legend), Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises) nebo Zmrtvýchvstání (The Revenant). Ze seriálů nesmíme vynechat geniální roli Alfieho Solomonse v Peaky Blinders. Tato role je sice na vedlejší koleji, ale kdykoliv se objeví na scéně, jako by tam ani nikdo jiný nebyl.
Přítomnost
Za posledních šestnáct let své herecké kariéry byl oceněn celkem sedmkrát a v roce 2014 se oženil s herečkou Charlotte Rileyovou, se kterou má druhé dítě. Jediné, co ho dnes trápí, je herecká vytíženost, kvůli které nemůže dávat své rodině tolik času, kolik by si přál. Mezi jeho poslední oznámené projekty patří například filmová adaptace marvelovského komiksu Venom. Na svou minulost vzpomíná rád a je velmi sdílný… „Měl jsem štěstí, že jsem nechytil AIDS,“ řekl novinářům. Všechny ty prožité běsy mu údajně pomohly zformovat osobnost do dnešní podoby. Rád se chytá rolí záporných drsoňů, ke kterým měl ve svých pubertálních letech velmi blízko. Dokáže se do nich dobře vžít a pochopit je. Jeho temné období pro něj bylo dobrou školou, ze které, stejně jako ze všech ostatních, odešel předčasně – naštěstí.
Drogy ho však nikdy neopustily úplně, každý vyléčený feťák má kdesi hluboko v sobě zažranou touhu, která mu nedává spát. Tvrdí, že to nemůže nikdy odeznít naplno a čert může kdykoli vystrčit růžky. V podvědomí neustále cítí obavu, že by se ty hrůzy mohly opakovat. Filmový průmysl je navíc drogami a večírky přímo zamořen, takže přiznává, že to mnohdy bývá velmi těžké. „Občas takhle sedím na předávání cen akademie a pozoruju, jak se všichni kolem pomalu opíjejí, a po udílení samozřejmě následuje velká párty, kde sedím s minerálkou a pozoruju ten cvrkot… Většinou je to legrace, občas peklo.“ Jeho rodina mu však pomáhá překonávat slabší chvíle v tomto celoživotním boji. Někdy má člověk prostě štěstí – a někdy k němu vede trnitá cesta, kterou absolvoval právě Tom Hardy.
Profil:
Edward Thomas Hardy
* 15. září 1977, Londýn, Anglie
Tom Hardy je velmi vytížený soudobý herec světového formátu. Jeho hereckou bravuru dokládá i velká sbírka ocenění. Temná, drogami prosáklá minulost mu údajně dopomohla k formování charakteru i umu. Role v dramatu Válečník mu zařídila značné uznání ze strany diváků i odborné kritiky. Je považován za nejvýraznějšího herce své generace a bývá přezdíván novodobým Marlonem Brandem. Nedávno oslavil 40 let.
