Kdo jsi, Myko?
Myko je jako loď uprostřed oceánu a já nejsem víc než její nehmotný pasažér. Loď jménem Myko má potrhaný plachty, do podpalubí teče a občas dá práci udržet ji na vodě. Ale když se člověk ve větru zaposlouchá, může slyšet, jak to v ráhnoví příjemně vrže. A tahle loď, ať se děje co se děje, pluje vždycky směrem k zapadajícímu slunci.
Co máš za sebou, co máš před sebou?
Za sebou mám desetiletou kariéru umělce na volný noze. Dělal jsem hudbu k řadě divadelních představení, režíroval dvě vlastní a v jednom z nich hrál. Kreslil jsem komiksy pro Legalizaci, Nový Prostor a časopis Klíčení. Posledním dílem Synchromy moje komiksová kariéra prozatím končí. Udělal jsem dvě výstavy a prodal tři obrazy. Momentálně stojím na rozcestí. Před sebou mám splácení dluhů a hledání cesty k realizaci nápadů, kterých mám pořád plnou hlavu. Chci udělat multimediální divadelní labyrint, animovanej seriál o partě dětí a jejich fiktivních kamarádech, chci točit filmy, hrát s kapelou a vydávat vlastní hudbu. Jedinou jistotou prozatím zůstává, že kdykoli nebudu vědět, jak dál, napíšu o tom aspoň báseň.
Chceš něco k Synchromě dodat? Je nutné všechny věci okolo chápat? Má si ten, kdo to nepochopil, říct, že jsi magor, nebo si radši třeba dát tripa?
Zajímalo by mě, co na takovou otázku odpovídá třeba David Lynch. Rozum je praktickej nástroj pro přežití, nic víc. Není to jedinej nástroj, kterým lze vnímat svět a věci v něm. Jak se dá pochopit poezie? Nebo písnička, která tě i po třiceti letech vždycky dojme, ale pokaždý jinak? Dá se pochopit život? Já v podstatě nejsem umělec v tom klasickým smyslu, že bych uměl řemeslo, dokázal zachytit skutečnost. Spíš jsem kanál, kterým proudí emoce a podivný věci z nevědomí. A to, čemu říkáme nevědomí, je ve skutečnosti moře, na kterým plujou naše lodě. Rozumem nikdy nedohlídnem dál než na horizont.
