Občas si říkám, že už jsem se musel změnit na jeden velký zelený list. Konopí mě totiž provází každý den a na každém kroku. Od úsvitu do soumraku konzumuju taková množství, že by to odrovnalo slona. Dělám to ale z jednoho jediného důvodu – abych přežil. Přesně tak. Konopí mě drží při životě.
Život „začíná“ ve čtyřiceti
Brzy mi bude čtyřicet a věřte mi, posledních deset let se se mnou život opravdu nemazlil. Vynechám-li nečekanou smrt rodičů, nejvíce vrásek mi přidělalo mé vlastní zdraví. Motal jsem se ve změti děsivých diagnóz, ať už mluvíme o roztroušené skleróze, borelióze nebo rakovině slinivky břišní neuroendokrinního typu, které podlehl například i legendární Steve Jobs. V nemocnici jsem se cítil jako doma, pokud ošetřující lékaři mluví pravdu, tento druh rakoviny mě dříve nebo později zabije.
Svěřil jsem se lékařům, že si myslím, že za vyléčení můžu vděčit konopí – žádnou jinou léčbu jsem tehdy ani nepodstupoval. Nicméně ti s tím tak úplně nesouhlasili.
Já ale nehodlám umřít. Chci zestárnout po boku své manželky Anny a dcery Sawyer. Takže když testy v březnu 2016 prokázaly metastázi nádorů v těle, začal jsem užívat konopí jako přírodní léčivo. Předtím jsem si jen tu a tam zakouřil jointa nebo si dal konopnou sušenku pro zlepšení nálady. Má spotřeba se však do dvou let po diagnóze mnohonásobně zvětšila. Ne proto, abych byl zkouřený, ale abych přežil.
Z novináře pacientem
Kdysi dávno jsem dostal novinářské ocenění za reportáže o léčbě konopím a první roky po legalizaci jsem pracoval i jako pěstitel. Ze všech stran jsem slýchával o konopí jako o zázračném léku. Smrtící druhy rakoviny měly být s jeho pomocí poráženy, epileptikům se dramaticky zmenšoval počet záchvatů, u jiných pacientů utichly chronické bolesti nebo vymizely pocity úzkosti. Když jsem se ale snažil ověřovat, kolik pravdy na těchto příbězích je, ukázalo se, že většina z toho byly přibarvené povídačky. Po mé diagnóze na mě nicméně padla tak velká beznaděj, že jsem v panice začal psát a volat starým známým. Uběhlo pár dnů a já obdržel svou první tubu konopného výtažku. A tak začala má neočekávaná cesta do světa konopné medicíny z pozice pacienta, nikoli nezúčastněného pozorovatele.
Jak je to s kanabinoidy
Už je to více než dvacet let, co Kalifornie legalizovala konopí pro léčebné využití, přičemž dnes naprostá většina onkologických pacientů ví, že tato rostlina může mít prospěšné účinky. Téměř všichni se shodují, že ulevuje od bolesti a zvyšuje chuť k jídlu, což z ní dělá jeden z nejlepších prostředků proti vedlejším účinkům chemoterapie i samotného onemocnění. Nemluvě o faktu, že dokáže zlepšit psychiku a tím celkovou kvalitu života.
Spal jsem patnáct hodin v kuse, a když jsem se probudil, ukrýval jsem se před celým světem pod peřinou.
Za to, že je něco takového vůbec možné, můžeme vděčit endokanabinoidnímu systému (ES). ES je jedna z nesložitějších, nejrozsáhlejších a nejméně prozkoumaných receptorových sítí v lidském organismu. Endokanabinoidní receptory můžeme nalézt ve svalech, nervové a trávicí soustavě a také v imunitním systému. ES je velmi důležitý pro optimální zdravotní stav člověka. A jakým způsobem můžeme tento systém stimulovat? Buď pomocí endokanabinoidů, které tělo samo produkuje (nachází se také např. v kojeneckém mléku), nebo za pomocí tzv. fytokanabinoidů, které se nacházejí v konopí. Ano, pravděpodobně nejvýznamnější signální systém našeho organismu lze stimulovat za pomoci ve většině světa stále ilegální rostliny.
Přesto je ale naše znalost toho, jak konopí na ES působí, zatím stále dost omezená. Můžeme za to samozřejmě vděčit americké vládě, která před dávnými lety označila konopí za drogu prvního stupně a tím znemožnila jakýkoli další výzkum.
V posledních dekádách se nicméně situace výrazně mění a většina vědců i lékařů se shodne na tom, že receptory ES se opravdu nacházejí po celém těle, dokonce i v rakovinných buňkách, a to hlavně v těch neuroendokrinního původu. I z toho důvodu jsem byl tak odhodlaný při hledání širokospektrálního konopného výtažku. V beznadějném stavu jsem se rozhodl, že svůj endokanabiodní systém nadopuju takovým množstvím kanabinoidů z konopí, že by se mohlo podařit rakovinné buňky buď rovnou zlikvidovat, nebo alespoň pomoci imunitnímu systému. Přiznávám, že mi to i dnes zní trochu šíleně, ale neviděl jsem jinou možnost. Od lékaře, jenž na mě zkoušel i tradiční čínskou medicínu, jsem obdržel plnou podporu – a od onkologa se mi dostalo alespoň mlčenlivého přikývnutí. A tak jsem se do toho pustil.
Meze užívání
Při užívání konopného extraktu se doporučuje spotřebovat celkem 60 gramů během zhruba 90 dnů. Sám jsem si navzdory nabádání jak uživatelů, tak výrobců, že je lepší začít pomalu a velmi zlehka, vzal první den rovnou celý gram. Pamatuju si, že byla neděle. A jsem si celkem jistý, že jsem v ten den spatřil samotného Boha.
Má spotřeba se do dvou let po diagnóze mnohonásobně zvětšila. Ne proto, abych byl zkouřený, ale abych přežil.
V úterý už ze mě byla úplná troska. Omdléval jsem ve sprše, napadaly mě živé představy plné nádorů útočících na játra. Spal jsem patnáct hodin v kuse, a když jsem se probudil, ukrýval jsem se před celým světem pod peřinou. Psal jsem dceři přání k narozeninám na roky dopředu, protože jsem si byl jist, že se jich nedožiju. Pro ženu jsem sepsal seznam potenciálních nových manželů. Pomalu jsem dospěl k přesvědčení, že extrakt můj skon spíše urychluje, než aby mi pomáhal. Přesto jsem si i nadále každých 90 minut aplikoval na levý ukazováček kapičku pikantní mazlavé sloučeniny tmavé barvy a s nadějí v srdci ji slíznul.
Návrat do „normálu“
A pak znenadání po dvanácti dnech tyto stavy ustaly. Po šestnácti dnech jsem se odhodlal jít zpátky do práce. Po devatenácti dnech jsem si poznamenal do deníku toto: „Tak skvěle a při síle jsem se bezpochyby necítil už celé roky.“ Svých 60 gramů jsem stihnul spotřebovat už za 59 dnů. Brzy nato jsem podstoupil operaci jater, jež ovšem nešla vůbec podle plánu. Doktoři měli v úmyslu odstranit největší ze šesti nádorů o velikosti asi 16 milimetrů. Ultrazvuk jej ale nemohl najít, chirurg proto musel řezat do tkáně naslepo na základě snímků z dřívějška. Po vyříznutí roztřepaného kusu jater objevil nádor ani ne o velikosti perličky. Výsledky z patologie přinesly jen další nejasnosti. Nádor se zmenšil na méně než šest milimetrů – a dokonce měl stejnou hustotu jako zdravá tkáň. Index Ki-67, jenž měří růst, byl pod jedničkou. Taková zjištění při rakovině slinivky opravdu nebývají typická. Chirurg mi poté po telefonu potvrdil, že to celé vypadá skoro jako jeden velký zázrak. Na ten telefonát nikdy nezapomenu. Ihned po něm jsem si znovu sehnat další „várku“ konopného výtažku. Jakmile jsem měl za sebou dalších 60 gramů, jel jsem do nemocnice na další testy. Všechny nás velmi překvapilo, že v mém těle nebylo po nemoci ani památky. Plakali jsme štěstím.
Svěřil jsem se lékařům, že si myslím, že za to všechno můžu vděčit konopí. Žádnou jinou léčbu jsem tehdy už ani nepodstupoval. Nicméně ti s tím tak úplně nesouhlasili. Světoznámí experti na rakovinu neuroendokrinního typu zkrátka viděli v rámci mého zdravotního stavu příliš mnoho jiných proměnných, které jej mohly ovlivnit. Neměl jsem důvod jim nevěřit, už dvakrát mi zachránili život. Proto jsem konopný extrakt pomalu přestal užívat.
Když jsem se ale snažil ověřovat, kolik pravdy na těchto příbězích je, ukázalo se, že většina z toho byly přibarvené povídačky.
Na jaře loňského roku jsem se ocitnul zpět ve stanfordské nemocnici, tentokrát jako naprosto nový člověk. Přibral jsem, nabral svalovou hmotu a nechal si narůst plnovous. Cítil jsem se jako znovuzrozený a očekával jsem perfektní výsledky. Jak jsem se jen mýlil. Játra jsem měl plná nádorů. Opět jsem plakal, nicméně už ne štěstím. Z mého zázračného konopného příběhu se v tom okamžiku stala jen další povídačka…
Druhý pokus
Lékaři chtěli, abych okamžitě započal hormonální terapii. Každý měsíc jedna injekce po zbytek života. Přes jejich přesvědčování jsem se ale nakonec rozhodl pro tu kontroverznější možnost. Pozdržet hormonální terapii a zkusit zase na tři měsíce konopný extrakt. Uprostřed června jsem tak od píky začal s každodenním dávkováním. V září jsem jel znovu do nemocnice na kontrolu, tentokrát odhodlaný okamžitě začít s hormonovými injekcemi, pokud výsledky nebudou optimální. Naštěstí to ale vůbec nebylo potřeba. Výsledky krevních testů byly totiž nejlepší za posledních pět let. Příznaky rakoviny byly taktéž v normě a snímky z ultrazvuku nevykazovaly žádné větší potíže. Od té doby užívám výtažky z konopí prakticky denně.
Rozhodně netvrdím, že konopí je nějaký univerzální lék na rakovinu. Můj celkový zdravotní stav je příliš složitý a proměnlivý na to, abych něco takového mohl vydávat za stoprocentní pravdu. Ale vzhledem k tomu, co všechno víme o endokanabinoidním systému a co nadále zjišťujeme o kanabinoidech, terpenech a dalších látkách obsažených v konopí a jejich pozitivních efektech na lidský organismus, jenom blázen by nepodporoval co nejrozsáhlejší výzkumy. Naštěstí vznikají nové a nové studie, které mluví o vlivu konopí na chronické bolesti, cukrovku či nemoci nervového a vylučovacího systému. A také na nejrůznější druhy nádorových onemocnění. Já však už na žádné objevy nečekám. Jsem si vědom svého možná jedinečného organismu, a proto mu dávám přesně to, co potřebuje. Konopí je pro mě tím nejúčinnějším lékem. A žádný další důkaz k tomu nepotřebuju.
Zdroj: www.independent.com
