Zemi vládne prezident Alexandr Lukašenko, od rozpadu Sovětského svazu poslední, kdo je označován jako „evropský diktátor“. Lukašenkův nesmlouvavý přístup vůči drogové kriminalitě kritizují ochránci lidských práv, protože má za následek perzekuce, věznění a ponižování tisíců převážně mladých lidí.
Násilí a ponižování
Údaje z médií naznačují, že každý rok je za přečiny spojené s drogami odsouzeno až 4 000 osob. Mnoho zadržených uvádí, že byli vystaveni některé formě násilí, zastrašování či psychologickému týrání z rukou strážců zákona. Podlé zprávy neziskové organizace Eurasian Harm Reduction Network z roku 2015 takovémuto zacházení čelí zejména ženy. Ty, které byly v zemi zadrženy za užívání drog, obviňují policisty a další představitele státních orgánů z účasti na sexuálním zneužívání, násilí, nuceném náboru informátorů, vynucování křivých svědectví, vydírání a bezdůvodném zadržování a také na odmítání přidělit právníka zadrženým.
V roce 2014 prosadil Lukašenkův režim legislativu, která zpřísňuje postihy za drogové prohřešky a snižuje věkovou hranici trestní odpovědnosti za výrobu a prodej.
Běloruské zákony nerozlišují různé druhy drog (měkké a tvrdé jako jinde v Evropě). Zadržené, u kterých jsou nalezeny ilegální substance, se státní zástupci také často snaží obvinit z pašování. V místních médiích se objevují zprávy o lidech, kteří byli za držení pár gramů konopí odsouzeni na pět až osm let vězení, ačkoli se hájili tvrzením, že šlo o látku čistě pro osobní potřebu. Po nástupu do vězení jsou odsouzení za drogové prohřešky odlišeni od ostatních vězňů pomocí jiného oblečení. Také dostávají malé příděly jídla, přičemž jsou nuceni pracovat v pracovních táborech. Po propuštění z vězení jsou jejich údaje zadány do „národního narkologického registru“, což znamená, že následujících několik let jsou pečlivě monitorováni úřady.
Celospolečenská stigmatizace
Takto tvrdý přístup policie i státních zástupců přispívá k atmosféře strachu a k nedůvěře vůči lidem, kteří užívají drogy, ze strany většinové společnosti. To zase odrazuje uživatele těch opravdu nebezpečných substancí od hledání pomoci, protože mají strach, že budou kriminalizováni či marginalizováni, což potenciální rizika ještě umocňuje. Přitom nic nenaznačuje, že by se běloruská válka proti drogám měla v dohledné době zmírnit. V roce 2014 prosadil Lukašenkův režim legislativu, která zpřísňuje postihy za drogové prohřešky a snižuje věkovou hranici trestní odpovědnosti za výrobu a prodej drog na čtrnáct let. I přes tyto represe však v Bělorusku působí malé, ale odhodlané skupiny, které usilují o racionálnější přístup k drogové legislativě a prosazují humánní zacházení s uživateli drog.Larisa Žigarová, zakladatelka organizace Mothers 328 Movement, vyzývá stát k reformě postihů za drogovou kriminalitu tak, aby tresty byly úměrné danému prohřešku. Žigarová, jejíž syn byl odsouzen k osmi letům vězení za nenásilný drogový prohřešek, také prohlásila, že zákon musí jasně rozlišovat mezi držením drog pro osobní potřebu a pašováním.
V místních médiích se objevují zprávy o lidech, kteří byli za držení pár gramů konopí odsouzeni na pět až osm let vězení.
Lidé, u nichž je nalezeno malé množství drog, by tak nebyli automaticky obviněni z jejich prodeje. Toto převážně rodičovské hnutí hraje klíčovou roli, co se týče zvyšování povědomí o zacházení s vězni v zemi a o nespravedlnostech vlastních běloruskému soudnímu systému.
Legalize Belarus
Další významnou skupinou, která se aktivně věnuje poskytování přesných informací o drogové problematice veřejnosti a která usiluje o legislativní reformu, je občanská iniciativa Legalize Belarus. Ta má za cíl, aby stát začal v případech držení drog rozlišovat podle konkrétního množství a aby skoncoval s kriminalizací osob kvůli obchodování s malým množstvím drog. Pjotr Markielaŭ, jeden z členů této skupiny, pro zpravodajský internetový portál Talking Drugs uvedl, že většinu z celkem 15 000 Bělorusů uvězněných za drogovou kriminalitu tvoří mladí lidé, u kterých bylo nalezeno malé množství kontrolovaných látek – a u mnoha z nich šlo o obyčejné konopí. Navzdory přísným zákonům ohledně shromažďování osob uspořádala organizace Legalize Belarus v prosinci 2017 demonstraci s cílem zvýšit povědomí o neúčinnosti války proti drogám a potřebě změnit postoj k drogám i k lidem, kteří je užívají.
Tvrdý přístup policie i státních zástupců přispívá k atmosféře strachu a k nedůvěře vůči lidem, kteří užívají drogy, ze strany většinové společnosti.
Členové skupiny na sobě měli při setkání s veřejností „konopné hvězdy“. Jde o odkaz na běloruskou tradici Kaljady, kdy se lidé oblékají jako mytologické bytosti, vycházejí do ulic, kde zpívají písně a nosí typické hvězdy. Ačkoli běloruský režim nadále prosazuje vůči uživatelům drog represivní a drakonický přístup, existují v zemi i ostrůvky naděje, jako jsou právě organizace Mothers 328 Movement a Legalize Belarus, které vytvářejí pevnou síť lidí, jež se oddaně věnují prosazování racionální drogové politiky založené na reálných datech. Co se týče stavu lidských práv, čeká v každém případě poslední diktaturu v Evropě ještě hodně práce.
Zdroj: www.talkingdrugs.org
