Za lékaři dnes čím dál častěji přicházejí nemocní, kteří si přejí konopí zařadit do svého každodenního léčebného režimu, a kladou jim mnohé zvídavé dotazy. Zdravotníci jim však těžko poskytnou odpověď, pokud si o tomto tématu předem neosvojili hlubší znalosti, nemluvě o tom, že mnohdy ani nemají k dispozici relevantní odborné výzkumy. Pacienti jsou pak nuceni vyhledávat informace jinde, což může vést k šíření různých mýtů, polopravd i vyslovených nesmyslů a také k nevhodnému kombinování různých léčiv a preparátů. V amerických státech, kde je to legální, užívá podle studie z loňského roku konopí až 25 procent nemocných s rakovinou a 60 procent z nich aktivně vyhledává informace o jeho účincích a možném přínosu. Jen 15 procent dotázaných ale tyto informace získá od svého lékaře nebo zdravotnického personálu.
Už desítky států legalizovaly léčbu konopím, takže se poměrně divoce užívá tu k paliativní (podpůrné) péči, tam zas k léčbě záchvatů, jinde se tím léčí šedý zákal, Parkinsonova choroba nebo závislost na opiátech.
Mezer ve vzdělávání laické i odborné veřejnosti si povšimly také dvě zdravotní sestry, které se proto rozhodly zodpovědět více či méně obvyklé dotazy pacientů týkající se užívání konopí při léčbě rakoviny.
Za vším hledej endokanabinoidní systém
Abychom dokázali pochopit a správně definovat léčebné užívání konopí, musíme začít na základní molekulární úrovni a pochopit, jak přesně působí tato bylina na náš organismus. Profesorka ošetřovatelství na Univerzitě státu Maine v Augustě a předsedkyně Americké asociace sester pro konopí Carey S. Clarková je přesvědčená, že součástí učebních osnov pro zdravotní sestry by měl být i výklad o endokanabinoidním systému a jeho roli v lidském těle. „Některým lidem se konopí na předpis může jevit jako nějaké šarlatánství, neboť ho používáme k léčbě velmi širokého spektra onemocnění,“ vysvětluje Clarková. „Pro zdravotní sestry je proto velmi důležité pochopit základní principy fungování kanabinoidních receptorů. Lidský organismus sám vytváří látky podobné kanabinoidům, jmenovitě například 2-AG a anandamid, které reagují s receptory endokanabinoidního systému CB1 a CB2 a podporují homeostázu, udržování rovnovážného stavu organismu.
Experimentální podávání THC a CBD malé skupině lidských pacientů trpících glioblastomem mělo slibné výsledky.
Pokud trpíme nedostatkem endokanabinoidů a naše tělo jich nedokáže produkovat dostatečné množství, narůstá pravděpodobnost vzniku řady chorob. V takové chvíli je nutno využít jiné zdroje, přičemž fytokanabinoidy z konopí jsou očividnou alternativou, protože žádná jiná rostlina jich neobsahuje tolik a v takovém množství.“
Foto: Kristin Wohlschlagel, RN, CHPN.
Ruce pryč od konopí
Členka Asociace onkologických sester Kristin Wohlschlagelová, která pracuje jako odbornice na onkologickou a paliativní péči v nemocnici Green Health v kalifornském Lafayette, zklamaně připouští, že většina zdravotníků nemá o existenci endokanabinoidního systému ani potuchy. „Poprvé jsem si absolutní nedostatek informací a ochoty vůbec se kanabinoidy zabývat uvědomila ve chvíli, kdy jsem otevřela učebnici biologie a fyziologie pro lékařské fakulty. V knize za několik tisíc korun, která je považována za špičkový studijní materiál, není o endokanabinoidním systému ani jediná zmínka,“ popisuje Wohlschlagelová. „Nedávno jsem se s jednou vědkyní bavila na úplně jiné téma a v průběhu našeho rozhovoru jsem zmínila, že některé nádorové buňky, například buňky leukémie nebo rakoviny prsu, mohou mít vlastní kanabinoidní receptory. Naše konverzace v tu chvíli skončila. Odbyla mě slovy, že ji nezajímá konopí, ale imunoterapie, a nenechala si vysvětlit, že přesně o tom jsem s ní chtěla diskutovat. Nepropagovala jsem užívání konopí, jen jsem poukazovala na skutečnost, že kanabinoidy se významným způsobem podílejí na fungování imunitního systému a kanabinoidní receptory mohou souviset s odolností některých typů rakoviny prsu a dalších nádorů proti léku tamoxifenu. Došlo mi, že kdyby se receptory jmenovaly jinak a neodkazovaly svým názvem na konopí, medicína a věda obecně by jim věnovala mnohem více pozornosti.“
Wohlschlagelová i Clarková zdůrazňují, že endokanabinoidní systém hraje důležitou roli při zachování homeostázy v organismu. I když byl pojmenován podle receptorů reagujících na konopí, jeho funkčnost podporují i další faktory. „Fungování endokanabinoidního systému je pozitivně ovlivňováno také cvičením, snižováním stresu a změnou jídelníčku, především zařazením vyváženého poměru omega-3 a omega-6 mastných kyselin, karyofylenu a flavonoidů, kterých má většina dospělých nedostatek. Pomáhat může i jóga, meditace nebo akupunktura,“ vysvětluje Clarková.
Přínosy konopí při léčbě rakoviny
Je důležité pochopit přesně, jak, kde a kdy může konopí pomáhat při léčbě rakoviny. Clarková tvrdí, že to do značné míry záleží také na legislativě každé dané země: „29 amerických států legalizovalo nějakou formu užívání konopí na předpis nebo rekreačně, takže se poměrně divoce užívá tu k paliativní (podpůrnou) péči, tam zas k léčbě záchvatů, jinde se tím léčí šedý zákal, Parkinsonova choroba nebo závislost na opiátech.“
Kdyby se kanabinoidní receptory jmenovaly jinak a neodkazovaly svým názvem na konopí, medicína a věda obecně by jim věnovala mnohem více pozornosti.
Konopí potlačuje určité symptomy rakoviny, například bolesti nebo nevolnosti, ale některé studie naznačují, že by mohlo zpomalovat růst nádorů a vést k jejich zmenšování. Americká asociace pro výzkum rakoviny to potvrdila testy na myších a slibné výsledky mělo i experimentální podávání THC a CBD malé skupině lidských pacientů trpících glioblastomem, tedy zhoubným nádorem mozku. Stále bohužel chybí rozsáhlejší a podrobnější výzkum. „Někteří pacienti s nádory mozku nebo prsu vykazovali až překvapivě dobré výsledky, pokud jim bylo podáváno konopí s vysokým obsahem THC jako doplněk ke konvenční léčbě, například chemoterapii,“ konstatuje Wohlschlagelová. „Setkala jsem se s vědci, kteří se touto problematikou zabývali, a zjistila jsem, že výsledky udávané samotnými pacienty odpovídaly tomu, co se zjistilo v preklinickém výzkumu.“
V současné době jsou léky na bázi konopí, například syntetické THC zvané dronabinol (prodávané pod obchodním názvem Marinol), schváleny v desítkách zemí jako prostředek k podpoře chuti k jídlu, tlumení nevolnosti a zvracení – mimo jiné i u onkologických pacientů.
Překážky na cestě ke vzdělávání a výzkumu
Cesta Kristin Wohlschlagelová za vzděláním byla od začátku trnitá, neboť dostupných informací o užívání konopí v klinické péči byl naprostý nedostatek. „Pracuji na Havaji, kde je konopí na předpis legální, všimla jsem si ale, že zdravotnický personál neabsolvuje žádné školení týkající se jeho podávání a navíc v blízkém okolí neexistují ani certifikované výdejny,“ vzpomíná. „Kromě obecně známých informací o mírnění bolesti a nevolnosti jsme nevěděli vůbec nic. Naprostá většina pacientů navíc konopí kouřila, což se nám nezdálo být tou nejšťastnější formou aplikace.“
Zdravotní sestry se musí samy aktivně vzdělávat a seznamovat se s endokanabinoidním systémem a jeho fungováním v těle.
Ze zdrojů na internetu a z otevřených diskuzí na odborných zdravotnických fórech včetně webu Americké asociace sester pro konopí Wohlschlagelová postupně získávala další a další poznatky, zkušenosti a názory. Nemůže však popřít, že vyhledávání informací o endokanabinoidním systému a užívání konopí v praxi je pracné a klade na onkologické sestry značné nároky. Clarková často odpovídá na otázky lékařů i sester, kteří považují za jedinou přijatelnou alternativu dronabinol: „Dronabinol je syntetická forma THC, které ale chybí další účinné látky, jmenovitě ostatní kanabinoidy a terpeny. Jejich vzájemná interakce je přitom zdrojem důležitých chemických procesů a pomáhá podporovat homeostázu. Řada pacientů na dronabinol nereaguje dobře a pociťuje řadu vedlejších účinků, které u rostlinného konopí nejsou běžné. Věřím, že jednou bude k dispozici více preparátů s obsahem více kanabinoidů z konopí a že budou dostupné mnohem většímu počtu pacientů.“
Carey S. Clark, PHD, RN, AHN-BC.
Co nás čeká v budoucnosti
Mohlo by se zdát, že každá odpověď vyvolává další a další otázky. Klinických výzkumů je stále zoufale málo a zdravotní sestry na sebe proto musí vzít roli učitelů a vzdělávat pacienty v oblasti teorie i praxe. „Sestry se musí samy aktivně vzdělávat a seznamovat se s endokanabinoidním systémem a jeho fungováním v těle. Jen tak mohou tyto vědomosti předávat pacientům i jejich ošetřovatelům a dalšímu zdravotnickému personálu,“ myslí si Clarková. „Měly by být schopny dávkovat konopí, doporučit pacientům nejvhodnější způsob jeho podání, vysvětlit možná rizika a vedlejší účinky nebo interakce s jinými léky.“
„Některým lidem se konopí na předpis může jevit jako nějaké šarlatánství, neboť ho používáme k léčbě velmi širokého spektra onemocnění.“
„Hovořila jsem se zhruba šesti stovkami pacientek, které užívaly konopí v průběhu léčby rakoviny prsu,“ popisuje Wohlschlagelová. „Šokovalo mě, jak rozdílné zkušenosti jednotlivé ženy měly. Zdravotní stav některých z nich se zhoršoval, protože odmítaly konvenční léčbu a snažily se ji nahradit pouze vysokými dávkami extraktů bohatých na THC. Ačkoli tento druh léčby jim nezabíral, odmítaly připustit porážku a bály se vrátit ke svým lékařům a konvenčním formám terapie. Na druhou stranu jsem se setkala i s lidmi, u nichž došlo po zařazení konopí do léčebného režimu k úplné remisi rakoviny ve čtvrtém stadiu. Pacienti si v první řadě musí uvědomit, že konopí není nějaký zázračný všespásný lék na všechny druhy rakoviny.“
Dotazy na možnost užívání konopí při léčbě rakoviny se množí a nedá se očekávat, že by se tento trend v dohledné době zastavil, právě naopak. První kontaktní osobou je přitom pro mnoho pacientů právě zdravotní sestra nebo ošetřovatelka. S postupující legalizací se dá očekávat, že zvídavých pacientů bude přibývat, a úkolem zdravotních sester je poskytnout jim základní a ověřené informace, na jejichž základě budou moci činit informovaná rozhodnutí.
Zdroj: voice.ons.org
