N: No a tady, asi jak su zhulená, sem se zasekla a nevim, jak najet na to téma toho hulení a taky jestli to není moc depresivní. Protože ve skutečnosti je to ještě horší, že? Jistě k tomu máš co říct.
D: Být doma je právě nejhorší. Napsala bych víc, ale dcera mě tahá za vlasy. (…) Být pořád doma tě utlumí na mašinku, co dokola jen uklízí, vaří nebo se válí s děckem a u toho sleduje ten neuklizenej bordel. Večer se vrátí tatínek a nastává čas očekávání příjemné změny.
N: A vono nic…
Rozhodla jsem se tuto nelehkou výzvu – napsat dlouhý souvislý text – zjednodušit dialogem mezi mnou a Dominikou, která, stejně jako já, první šišku podpálila, když jí bylo nějakých -náct a po dlouhatánským těhotnění a následným srovnávání se s novou rolí matky pochopila, že některé neřesti si lze ponechat a zpříjemnit si tak toto krásné období v životě ženy.
D: … Ale dítě usne a já mám alespoň na chvíli pocit, že si můžu dělat, co chci.
Třeba unavená a zhulená z večerního jointa odpadnout a spát.
Je v tom, dle mého názoru, notná dávka touhy po ztracené revoltě, vnitřní pnutí, to, co nás vyhání nenápadně na balkon propálit černočernou skleněnku a oddat se alespoň chvilkovému povznesení nad všema těma haldama špinavého prádla, striema a permanentním stavem polobdělosti. Co se týče energie, pravda, marihuana není kokain, o nic déle nás na nohou neudrží, navíc v kombinaci s kávou umí občas taky nemile překvapit náhlými mrákotami – maminka udělala bác, ale nic se nemá přehánět, to víme už dávno. Je to takové malé kouzlo, díky kterému si zvládneme i 150. reprízu Krtečka, obdivovat točící se buben pračky nebo si ale opravdu užít frontu v drogérii.
Každá kostečka lega na koberci, každý korálek či chomáč chemlonu má své opodstatnění. Každý bordel má svůj příběh.
D: Hulilas?
N: Hulila. Dnes mimořádně už ráno, těsně potom, co Johanka sedla na tramvaj a odjela do školy. Věděla jsem, že to bude náročný den, hned jak jsem rozlepila oči. Co ty?
D: Hulila. Znáš to. Jedeš s děckem na prohlídku, což je vždy emocionálně i situačně hutný den. A to předesílám, že mám hodné dítě, milou a klidnou bytost. A vlastně pohodovej a nenáročnej život, když už jsme u toho… no, ehm… spíš si to všechno komplikuju svou povahou a svýma volbama. Za pediatrem dojíždím z Brna do Olomouce, spojuju tak návštěvu doktorky s vizitou matky a dalších. Řidičák nemám (i když z rodičáku splácím auto), mám dobrmana a můj partner je Marcel, což je zcela nová kategorie muže. Hokejový rozhodčí-uzenář-svářeč-slibotechna-skutečnej chlap a komunista. K tomu všemu je pro mě čas relativní a jezdím vždy až tím posledním možným vlakem.
Dítě v nosítku, pes na vodítku, přesnídávky a syrový maso v krosně. Vlak ujel, když jsem byla zastávku před nádražím. Za deset minut jel autobus. Autobus, který nepřeváží psy. V peněžence přesně 109 korun. Zachovat klid, jasně a rychle myslet. Soustředit se jen na jeden hlavní problém. Nenechat se zachvátit zlostí a panikou, neokřikovat a neumlčovat dítě. Zavolat švagrovi, psa uvázat na nádraží a ještě vidět z autobusu, že ho opravdu vyzvedává a mávat jim, stihnout doktorku a pak si dát skvělej oběd u mámy. Nepotáhnout si před odchodem z domu ze skla, sedím pořád v Brně a jsem naštvaná celej den, jak jsem neschopná.
Takže ano, hulila. Je to mé antidepresivum, můj vitamín C.
Samozřejmě nechci, aby se tohleto pofňukávání a oslava tajného pokuřování proměnila ve veřejnou obhajobu trávy coby nástroje usnadňující toto krásné, ale náročné živočišné poslání. Klaním se všem matkám, včetně té své, co to zvládly i bez drog či večerního decánku, litránku vína. Nechci dávat návod. Ty, které nehulily dříve, těžko sáhnou po hulu teď, když mají malé závislé tvorečky celý den na očích.
Děti a drogy k sobě prostě nepatří. Je nežádoucí, aby tyto malé hříchy děti prokoukly. I kýžené cigárko si schovávám pro chvíle bez dětí, pohled na matku se žvárem v hubě tlačící kočárek prostě nesnesu. A kolikrát se neudržím, když vidím kouřit těhotnou babu, za to bych leckterou propleskla. Člověk prostě najednou není ve svým těle sám. Nestojím tedy ani za kouřením marihuany v těhotenství. Těch devět měsíců hormonálního zmítání je i tak dost psychedelních, myslím, že není potřeba to ještě něčím zkreslovat. Nemluvě o možných důsledcích, i když vědecký výzkumy tu a tam kouření nahrávají, ale proč riskovat. Jednou mi bude nosit pětky z matiky a já si nepřestanu klást otázku, jestli to není náhodou těma výjimečně pravidelnýma šlukama, který jsem si dopřávala v bezpečným druhým a třetím trimestru. Za to tahle sranda opravdu nestojí.
Klaním se všem matkám, včetně té své, co to zvládly i bez drog či večerního decánku, litránku vína.
Po porodu a odeznění šestinedělní schízy se začne tělo i hlava matky pomalu vracet do normálu. Co se týče kojení a kouření trávy, to už tolik nekompromisní nejsem. Sama jsem si pár čoudů odpustila už o prázdninách, dcera je červnová, a nikdy jsem žádné rozdíly mezi „zhuleným“ a „normálním“ mlékem nezpozorovala. Naopak samotný akt – krmení mláděte – byl možná ještě intenzivnější a pozoruhodnější. Poprosila jsem o striktně neodborný názor na hulení během kojení svou kamarádku, vůdkyni smečky Kojící guerilly:
K: Já obecně v těch drogách nějak nejedu, nehulím už roky… mám pár kámošek, co hulí relativně pravidelně – jedna třeba hulila i v těhotenství (poněvadž jí jinak bylo strašně blbě), hodně jich hulí při kojení – jako úplně to neschvaluju, ale každýho věc, hádám, že do mlíka toho až tak moc nepřechází (ale nevím, tak moc jsem se o to nezajímala). V rámci další péče o dítě si myslím, že to zas takovej problém nebude, že by vyhulená motka mohla být víc v pohodě matka. Asi furt radši zhulená než opilá.
… a psala švagrové:
N: A hulilas, když byla S. ještě mimino?
T: Jo. Když jsem dokojovala, tak jsem začala.
N: A bylo to dobré?
T: Jiné a zvláštní, po tak dlouhé době. Měla jsem dokonce pocit, že jí i to mléko víc chutná.
Občas je mi samozřejmě trošku smutno. Představovala jsem si, jak si se svými vysněnými dcerami budu bezstarostně celé hodiny hrát. Z představy návratu do dětství formou česání panenek, stavění domečků z kartonu nebo malování koňů jsem se úplně tetelila. Pravda je taková, že jakmile si začnu s dětma jakože teda hrát, po pár minutách se přistihnu, jak barbíny řadím podle stupně omšelosti, vyřazuju z jejich garderoby zbytky banánů a po pár minutách zapojuju vysavač do zásuvky, že znám lepší hru. Je mi potom jasné, že už prostě dítě nejsem. Prach utírají dospělí. Žasnu nad mírou nepořádku v dětském pokojíčku. Zhulím se či jinak prozřu a je mi rázem jasné, že každá ta věc, každá kostečka lega na koberci, každý korálek či chomáč chemlonu má své opodstatnění. Každý bordel má svůj příběh. Pro mě ale nejvíc viditelný, když se prostřednictvím marihuany mentálně sesunu na úroveň dítěte. A v tom je právě ta úžasná, ač právě trochu smutná věc.
Krmení mláděte bylo možná ještě intenzivnější a pozoruhodnější.
D: Jednou jsem z pozice barmanky zaslechla větu: „Nechápu rodiče, kteří nehulí.“ Dnes tu větu chápu a všechny rodiče, kteří nehulí a jsou stejně milý na svý děti jako já, ty obdivuju. Marihuana ze zahrádky, to je můj terapeut. Až to zvládnu sama, tak k němu nebudu chodit tak často a třeba začnu pro změnu se zen-buddhismem.
Ptala jsem se i čerstvého otce, kamaráda muzikanta:
N: Proč teda i po tak obřím a náhlým přívalu štěstí touha po neřestech nemizí?
J: Protože se vším tím štěstím jde taky únava a stres z toho, jestli (v případě prvorodičů) neděláš něco blbě. Míň spánku, naroste počet běžnejch prací a citelně se zdramatizuje každoměsíční boj s domácím rozpočtem. V tu chvíli mi brko večír pomůže uvolnit hlavu a napjaty svaly. Vypne mě k nějakýmu odpočinku. A zároveň mám dojem, že mi podpoří empatii a ponoření se do jedný věci… což je při komunikaci s miminkem podle mě super.
Nic se nemá přehánět. Nelze to celý prohulit. To by bylo srabácký. Všechno to je potřeba prožít, a ne přežít.
……………………………………………..……………………………………………..…………………………
Více o problematice užívání konopí v těhotenství a při následném rodičovství obecně, o případných rizicích, ale i o jeho prospěšnosti, se dočtete v magazínu Legalizace č. 46, které najdete v e-shopu Legalmarket.cz. Dočtete se také něco o MDMA či české psychedelické scéně. Chtěli jste vědět jak dlouho zůstává THC v těle? Nebo co kouří indičtí svatí muži? Stačí otevřít magazín Legalizace a nalistovat správnou stranu.