Sušené květy technického konopí se tu prodávají pod názvy jako K8, Chill Haus, Cannabismile White Pablo či Marley CBD. Všechna balení nesou označení „lehké konopí“, protože obsah psychoaktivní látky v nich je mnohonásobně nižší než u běžných odrůd. Nicméně je v tom háček. Aromatické květy technického konopí je zakázáno konzumovat nebo kouřit. A pokud si někdo obstará semínka, nesmí je zasadit ani pěstovat. Na baleních se totiž uvádí, že obsah je určen pouze pro „technické využití“, nikoli pro „vlastní spotřebu“. A tak si zájemci kupují lehké konopí pouze pro „sběratelské“ účely. Ale asi si spolu s každým italským prodejcem dokážete představit, co dělá takový „sběratel“ s baleními ve svém volném čase. A takový je současný stav „legalizace“ konopí v Itálii. Poněkud matoucí, že ano? Zkusme si tu záhadu vysvětlit.
Konopná mánie
Konopná mánie tady vypukla v prosinci 2016 poté, co vešel v platnost zákon o produkci technického konopí. Návrh se setkal s pozitivními ohlasy, Itálie svého času přeci jen patřila k zemím, kde se tato plodina pěstovala velmi hojně. Ve čtyřicátých letech stála Itálie dokonce na druhém místě v rámci celosvětové produkce technického konopí, hned za Sovětským svazem (údaje o produkci Číny, která se také řadí k předním pěstitelům, z té doby bohužel neexistují).
V současnosti se na italských polích pěstuje celkem 64 druhů technického konopí, všechny s osvědčením Evropské unie.
Nový zákon však pomohl hlavně zemědělcům, kteří konopí pěstují a dále prodávají pro technické účely. Plodina se užívá při výrobě potravin, textilií, oblečení, biopaliv, stavebních materiálů i krmiv. Její psychoaktivní účinky jsou však minimální. Nová regule se však ani slovem nezmiňuje o osobní spotřebě konopných rostlin, a tak díky mezerám v zákonu mohl vzniknout onen „sběratelský“ byznys. Za poslední roky italský trh zaplavili prodejci „lehkého“ konopí. Po celé zemi vznikly desítky specializovaných obchodů a nové značky technického konopí brzy začaly získávat licence pro prodej. Ani zemědělci nezůstali pozadu, takže nyní se na italských polích pěstuje celkem 64 druhů technického konopí, všechny s osvědčením Evropské unie. Zemědělská sdružení považují konopnou mánii za řešení ekonomického poklesu zemědělství v Itálii.
„Povedlo se nám něco velkolepého,“ uvedl Luca Marola, jehož společnost Easyjoint Project se zasloužila o medializaci konopného byznysu. Dále zmínil, že do února se jeho společnosti podařilo prodat 17 000 kilogramů plodiny. Marola, dlouhodobý aktivista za legalizaci konopí, tento úspěch považuje za formu „občanské neposlušnosti“. Gennaro Maulucci, hlavní organizátor římského konopného veletrhu, vyjádřil své pohoršení nad úpadkem pěstování konopí v Itálii v minulém století. Podle jeho názoru tehdy tradiční pěstování konopí zabila špatná publicita, ostatně dodnes je konopí spojováno s ‚těžkými‘ drogami. „Musíme konopí zbavit této lživé nálepky,“ řekl.
Lehké konopí
„Je to úplně nové odvětví, připadám si jak v Silicon Valley,“ vyjádřil Maulucci své nadšení během třídenního veletrhu Canapa Mundi, který v únoru přilákal více než 30 000 návštěvníků. „V konečném důsledku pak může i lehké konopí přispět k úplné legalizaci,“ dodal. Obsah psychoaktivního tetrahydrokanabinolu (THC) v technickém konopí činí asi 0,2 procenta. To je opravdu zlomek ve srovnání s klasickými rekreačními či léčebnými odrůdami, které obsahují většinou 10 až 20 procent THC. V Itálii je však obsah THC v marihuaně prodávané na ulici často mnohem nižší. Obsah kanabidiolu (CBD) se také liší případ od případu (CBD je nepsychoaktivní kanabinoid, který má zejména léčebné, konkrétně analgetické a protizánětlivé účinky). V kruzích nadšenců, kteří pracují pro média podporující konopí, se účinky „lehkého konopí“ popisují jako jemné uvolnění, které je pouhým odvarem opravdového zkouření.
V konečném důsledku může boom technického konopí přispět k úplné legalizaci.
Společnost Easyjoint na svých webových stránkách o svých produktech píše, že nejsou určeny ke konzumaci nebo kouření a že se nejedná o medikamenty. V rozhovoru však Marola přiznal, že lehké konopí může být využito ke zlepšení zdravotního stavu. „Taková ‚obyčejná‘ nespavost nebo záchvaty úzkosti se mezi lidmi vyskytují mnohem častěji než například Lou Gehrigova choroba (ALS), na kterou vám na rozdíl od prvních dvou může být předepsáno oficiální léčebné konopí.“ Dále prohlásil, že „na léčebné konopí s vyšším obsahem THC by měli mít nárok jen ti, kdo ho opravdu potřebují.“
Oficiální léčba
Léčebné konopí si v Itálii po své legalizaci v roce 2006 získalo nebývalou popularitu. Poptávka po něm neutichá a země se tak snaží zajistit ještě větší přísun. Tisíce Italů denně užívají tuto bylinu na všemožné neduhy a projevy chorob. Konopí ulevuje pacientům trpícím například nevolnostmi po chemoterapii, svalovými křečemi v důsledku roztroušené sklerózy, epilepsií, anorexií nebo pocity úzkosti. Někteří lékaři však tuto alternativní léčbu svým pacientům příliš často nenabízejí kvůli obavám z možných právních postihů.
Vzhledem k velikému zájmu se musí konopí k léčbě importovat z Nizozemska a Kanady.
V roce 2013 se roční spotřeba léčebného konopí pohybovala okolo 40 kilogramů na osobu. V roce 2017 činila již desetkrát tolik. „A stále roste,“ prohlásil plukovník Antonio Medica, velící důstojník vojenského chemicko-farmaceutického závodu ve Florencii. Toto zařízení je v Itálii jediné svého druhu, které produkuje konopí určené k léčbě. První várku připravilo v roce 2017. Ale závod není schopen pokrýt veškerou italskou poptávku. Vláda tak musí konopí importovat z Nizozemska a od ledna také z Kanady. Plukovník Medica je toho názoru, že poptávka po konopí by mohla být brzy až čtyřikrát vyšší. „Lékařská komora si začala uvědomovat význam léčebného konopí,“ dodal. V září lékárnám po celé Itálii došly zásoby konopné sušiny. Mnoho pacientů, kteří by si jinak obstarali svou dávku léčiva pomocí předpisu, tak bohužel muselo využít černého trhu.
Legální schizofrenie
„Stát vlastně vůbec nerespektuje své vlastní zákony,“ řekl Carlo Monaco, vlastník Canapa Caffè v Římě, jediného italského podniku zřízeného přímo pro uživatele léčebného konopí. „Nakonec na to doplácejí hlavně lidi s postižením. A ti se vzhledem ke svému stavu ozvou jen těžko,“ vyjádřil své rozhořčení. V kavárně si můžete objednat či na veřejnosti konzumovat čaj nebo potraviny z technického konopí (pokud jsou k dostání) více méně bez omezení, ačkoli i ohledně toho panuje v rámci zákona mnoho nejasností. Uživatelé konopí na předpis pak mohou pro své potřeby využít speciální terapeutické místnosti, kde se jim dostane veškerého pohodlí.
Monaco založil svou kavárnu, aby lidé nemuseli své bylinné léčivo užívat pouze doma o samotě. Luigi Mantuano, druhý vlastník Canapa Caffè a prodejce vlastní značky lehkého konopí, k celé záležitosti uvedl: „Italská mentalita je v některých ohledech trochu zpátečnická. Pokud někde zmíníte, že konopí je lék, hned vás všichni mají pomalu za feťáka. My tady ale nechceme, aby se uživatelé museli před ostatními skrývat.“ I když jsou léčebné i technické konopí v zemi legální, mnoho uživatelů se už kvůli rostlinkám dostalo do sporu se zákonem.
V roce 2013 se roční spotřeba léčebného konopí pohybovala okolo 40 kilogramů na osobu. V roce 2017 činila již desetkrát tolik.
„Pokud vás na ulici kvůli něčemu zastaví policie a vy zrovna s sebou nesete zásobu konopí na předpis, tak se můžete leda modlit, aby policisté byli opravdu znalí zákona a nezadrželi vás za držení drogy. V opačném případě se totiž asi nevyhnete noci strávené ve vazbě,“ svěřila se Andreana Sirhanová, římská lékárnice, která také prodává lékařské konopí. Díky popularitě „lehkého“ konopí se lidé začínají mimo jiné čím dál více zajímat o boj za úplnou legalizaci. Skupina zákonodárců pocházejících z více politických stran nedávno na konci legislativní sezóny v parlamentu zákon, jenž nicméně neprošel ani do projednávání.
Nejisté vyhlídky
Není ani vůbec jisté, jestli bude technické konopí jakžtakž legální i s příchodem nového volebního období. V Itálii budou v příštích pěti letech s největší pravděpodobností vládnout dvě politické strany, ať už v koalici či opozici. Každá z nich vůči konopí zastává jiné stanovisko. Hnutí pěti hvězd (M5S) souhlasí s legalizací, zatímco pravicová Liga Severu (LN) je silně proti. Mluvčí asociace prodejců tabákových výrobků poznamenal, že rozhodnutí vlády zatím záviselo především na tom, zdali se bude s konopím zacházet stejným způsobem jako s tabákem a bude-li tak podléhat spotřební dani. To by pak také znamenalo, že konopí by mohli prodávat pouze prodejci tabáku.
Účinky „lehkého konopí“ se popisují jako jemné uvolnění, které je pouhým odvarem opravdového zkouření.
V prosinci Paolo Molinari přetvořil svůj římský bar v centru města na napodobeninu holandského coffeeshopu (avšak s tím rozdílem, že je zde zakázáno kouřit) a uvedl na trh také vlastní značku lehkého konopí – Erba di Roma (Římské konopí), obzvláště oblíbenou mezi turisty. Dle svých slov se zpočátku obával, že by konopná mánie v Itálii mohla brzy skončit. Nakonec ho ale potěšilo, kolik států v USA samo začalo s legalizací. „Legalizace v USA vytvořila nová pracovní místa, snížila míru kriminality a nelegální prodej nekvalitního konopí. A státy na tom navíc vydělávají na daních,“ řekl Molinari. „Proč zakazovat něco, co prospívá státní ekonomice?“
„A kromě toho,“ dodal, „lidi to budou kouřit tak jako tak.“
Zdroj: www.nytimes.com
