Případ se nyní vrací k projednání k Nejvyššímu soudu, který pravděpodobně všechny obviněné zprostí obžaloby. Řada otázek vyřčených v průběhu odvolacího řízení však zůstane bez odpovědi a nejasnosti dále panují především kolem narůstající kriminalizace konopných společenských klubů a v legislativě velmi vágně stanovených limitů pro kolektivní pěstování.
Příběh jednoho spolčení
Rozhodnutím z 28. dubna zrušil Ústavní soud výrok Nejvyššího soudu z roku 2016 a osvobodil čtyři členy Pannaghu včetně autora těchto řádek. Ústavní soud dal částečně za pravdu našim námitkám a v odůvodnění rozsudku uvedl, že došlo k „porušení práva na proces se všemi zárukami a právy na obhajobu s ohledem na spornost povědomí obžalovaných o protizákonném charakteru činnosti, jež je jim kladena za vinu“. To znamená, že nám Nejvyšší soud měl dát příležitost zodpovědět otázky obžaloby i obhajoby, a až potom rozhodovat o tom, zda jsme si byli vědomi nezákonnosti své činnosti. Což se bohužel nestalo.Celý proces začal u Okresního soudu v Bizkaia v roce 2015, více než tři roky poté, co Městská policie v Bilbau vtrhla do provozovny Pannaghu a zatkla tři zaměstnance, mezi nimi i mě. To spustilo soudní mašinerii, která stále nekončí – v důsledku zrušení původního rozhodnutí ho Nejvyšší soud musí revidovat a vydat nové.
V mnoha městech je prakticky nemožné najít fungující konopný klub, protože většina těch aktivních operuje v utajení.
Obžaloba kladla celkem pěti obviněným za vinu, že vyráběli drogy v rámci zločinného spolčení, přičemž předmětem kriminální činnosti mělo být pěstování a distribuce konopí, které jsou podstatou existence konopného klubu. Prvoinstanční soud rozhodl, že naše aktivity nebyly provozovány za účelem zisku a konopí nebylo distribuováno mimo členskou základnu, takže klub splňoval podmínky takzvaného sdíleného užívání. Nejvyšší soud ale s nálezem nesouhlasil. V rozsudku číslo 487/2017 nad členy asociace Ebers uvedl, že „organizované pěstování a distribuce konopí mezi 290 členů asociace, které má opakovaný a dlouhodobý charakter, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu dle paragrafu 368 trestního zákona“, a označil tak všechny bývalé a současné členy konopných klubů za zločince. Znění našeho rozsudku bylo prakticky stejné.
Do té doby nicméně nebylo zřejmé, zda pro aktivity klubů platí nějaká množstevní omezení, a naprostá většina soudů byla možnosti pěstovat konopí kolektivně v uzavřené asociaci nakloněna. V Pannanghu jsme byli už v roce 2006 nedobrovolnými protagonisty jednoho z nejznámějších konopných procesů, na jehož konci nám soud vrátil 17 kilogramů zabaveného materiálu. Kluby se pod vlivem příznivého postoje justice začaly objevovat jako houby po dešti a některé místní samosprávy se rozhodly regulovat jejich činnost i domácí pěstování jako takové.
Španělsko bojuje proti konopným klubům
Vláda Lidové strany byla situací znepokojena a začal podnikat vlastní kroky. Trestní a krajské soudy vesměs existenci asociací tolerovaly a všechny procesy byly tedy díky využití právní kličky delegovány přímo k Nejvyššímu soudu, kde vláda podle očekávání nacházela více podpory a pochopení pro svou represivní politiku. Toto opatření stavělo na premise, že zatímco přečiny s trestní sazbou do pěti let jsou přidělovány trestním soudům a v případě odvolání pak okresním soudům, vážnější zločiny spadají přímo do jurisdikce okresních soudů a případné odvolání je vyřizováno Nejvyšším soudem. Ministerstvo spravedlnosti proto v roce 2013 nařídilo státním zástupcům obviňovat členy konopných klubů kromě distribuce drog i ze zločinného spolčení, čímž byl pětiletý limit spolehlivě překročen.
I nadále je možné stíhat každého, kdo pěstuje a distribuuje konopí většímu množství osob v rámci členstvím podmíněné organizace.
Mnohé asociace byly jako na běžícím páse perzekvovány Nejvyšším soudem: kluby podle jeho názoru nemohou pěstovat konopí, aniž by se přitom dopouštěly trestného činu, s výjimkou několika nepříliš jasných případů pěstování v malých skupinách. V důsledku tohoto přístupu jsou po celém Španělsku kluby zavírány a v mnoha městech je prakticky nemožné najít fungující organizaci, protože většina těch aktivních operuje v utajení. Ke zrušení rozsudku v případě našeho klubu, stejně jako předtím u Ebers a katalánských Three Monkeys, došlo v důsledku zavedení nové právní úpravy, která představila legislativně doposud neznámý pojem „chybného úsudku“. Nejvyšší soud připustil, že odsouzení ve všech zmiňovaných případech měli opodstatněný důvod se domnívat, že je jejich činnost v souladu se zákonem. Druhým dechem však označil naši snahu se patřičně informovat za nedostatečnou, a proto nás shledal vinnými, snížil nicméně udělené tresty. My sami jsme se debaty o tom, jaké bylo naše přesvědčení a motivace, nemohli zúčastnit, což představovalo pro Ústavní soud zásadní problém a vedlo ke zrušení rozsudku.
Pozitivní, ale frustrující výsledek
Rozhodnutí Ústavního soudu je bezpochyby velkým úspěchem – už fakt, že se naším případem vůbec zabýval, je malým zázrakem, nemluvě o tom, že nám dal za pravdu. Druhou stranou mince je nicméně frustrace. Část našeho odvolání například stavěla na skutečnosti, že členové Pannaghu se spolehli na náš úsudek a věřili v zákonnost našeho počínání. Tak to mu v případě Ebers, Three Monkeys a dalších klubů s podobnou zkušeností s Nejvyšším soudem nebylo. Tímto aspektem se přitom žádný ze soudů nezabýval.
V konečném důsledku nakupují prakticky všichni na černém trhu.
Když Ústavní soud akceptoval naše dovolání a ujal se případu, uvedl, že „záležitost překračuje svým významem konkrétní případ a představuje právní problém obecného sociálního a ekonomického dopadu“. K něčemu takovému dochází maximálně dvakrát do roka a většinou se jedná o případy, které chce soud použít jako precedent ke komplexnímu řešení palčivého právního problému. A to je dobrá zpráva. Ebers ani Three Monkeys se podobné klasifikace nedočkali. S ohledem na fakt, že řada klubů se na naši právní bitvu přímo odvolávala, jsme očekávali propracovaný rozsudek podložený důkladným důkazním materiálem a právní analýzou, který by konečně dal společnému pěstování jasná pravidla. Ničeho takového jsme se bohužel nedočkali. Nejvyšší soud se podle Ústavního soudu nedopustil porušení zákona a je tedy i nadále možné stíhat každého, kdo pěstuje a distribuuje konopí většímu množství osob v rámci členstvím podmíněné organizace.
Čekání na konec
Nejvyšší soud teď musí své předchozí rozhodnutí přehodnotit a vydat nové v souladu s nálezem Ústavního soudu. V případě Ebers došlo k osvobození všech obžalovaných po dvou měsících s odůvodněním, že „vzhledem k tomu, že důkazy nejsou dostatečné a obžalovaným nebyla dána příležitost se patřičně vyjádřit, nelze spolehlivě vyloučit, že jejich pochybení bylo neúmyslné, a soud je nucen upustit od stíhání“. Případ nemůže být vrácen soudu v Bizkaia, který nás v první instanci osvobodil, protože námitky nebyly vzneseny během procesu a soud proto nemůže ve věci rozhodovat. Dá se tedy s velkou mírou pravděpodobnosti očekávat, že rozuzlení bude stejné jako u Ebers.
Prvoinstanční soud rozhodl, že naše aktivity nebyly provozovány za účelem zisku a konopí nebylo distribuováno mimo členskou základnu, takže klub splňoval podmínky takzvaného sdíleného užívání.
Pannagh je v současné době zavřený a od osudného listopadu 2011 nevyvíjí žádnou činnost. Členové, z nichž více než polovina užívala konopí k léčbě, si musí rostliny opatřovat jiným způsobem. Někteří se připojili k jiným klubů, které byly ale později také zavřeny, takže v konečném důsledku nakupují prakticky všichni na černém trhu. Podpora nelegálního pašování, proti kterému by zákon měl bojovat, je na celém případu kriminalizace konopných asociací tou nejsmutnější ironií.
Zdroj: sensiseeds.com